Studijni materialy

tředí
pozorovatel zachovává vůči pozorovaným jevům odstup, pozoruje jakoby zdálky není do pozorované činnosti zainteresovaný
při zhotovování vzorků událostí se musí pozorovatel soustředit jen na vnější projevy chování
nesmí vyjadřovat své názory anebo hodnocení
nesmí z pozorovaného jevu vyvozovat žádné vlastnosti
zaznamenává všechny jevy tak, jak se staly, a v pořadí, jak se udály
snaží se je popsat co nejpodrobněji a nejvýstižněji GAVORA, P. Výzkumné metody v pedagogice : příručka pro studenty, učitele a výzkumné pracovníky. Brno : Paido-edice pedagogické literatury, 1996, 130 s. ISBN 80-85931-15-X. (str. 18) Vzorky událostí (angl. specimen records, anecdotal records, chronicles) Výrok „Tomáš má velmi malou absenci ve škole“ byl získán při pozorování přítomnosti Tomáše ve škole. Výrok nevyvozuje nic z pozorovaného chování a odpovídá požadavkům kladeným na vzorky událostí.
Naopak výrok „Tomáš má rád školu“ není založen na přímém pozorování. Z pozorování přítomnosti či nepřítomnosti nemůžeme vyvozovat vztah ke škole.
Tento výrok neodpovídá zásadám zhotovování vzorků událostí. Zůstat při pozorování deskriptivním a nevyvozovat z pozorovaného jevu závěry je dovednost, kterou je třeba nacvičit. Nezacvičený pozorovatel se často neuvědoměle vzdaluje od popisu vnějších projevů chování pozorovaných lidí a utíká se k vyvozování.
GAVORA, P. Výzkumné metody v pedagogice : příručka pro studenty, učitele a výzkumné pracovníky. Brno : Paido-edice pedagogické literatury, 1996, 130 s. ISBN 80-85931-15-X. (str. 20) Terénní zápisy Terénní zápisy (angl. field notes) se liší od vzorků událostí tím, že, pozorovatel neuskutečňuje úplný záznam věcí, ale z existujících jevů vybírá věci, kterým věnuje pozornost.
Pozorovatel sám rozhoduje, co je pro pozorování důležité a co ne. Jeho rozhodování jsou ovlivněna teoretickým přístupem pozorovatele ke zkoumané realitě. Z jednoho teoretického hlediska může být jedna věc důležitá a stává se proto předmětem pozorování, z jiného teoretického hlediska je naopak daná věc periferní a pozorovatel jí nevěnuje pozornost. GAVORA, P. Výzkumné metody v pedagogice : příručka pro studenty, učitele a výzkumné pracovníky. Brno : Paido-edice pedagogické literatury, 1996, 130 s. ISBN 80-85931-15-X. (str. 20) Terénní zápisy Při terénních zápisech pozorovatel doplňuje záznam o vlastní komentář k pozorovaným jevům. Tento komentář je jeho vlastní interpretací pozorovaných jevů a má sloužit k tomu, aby uživatelé terénních zápisků lépe pochopili pozorované jevy. Jak vzorky událostí tak i terénní zápisky jsou „polotovary“. Mohou se použít pro další účely. V případě terénních zápisků je jejich další uživatel ovlivněn komentáři nebo hodnocením pozorovatele.
STRAUSS, A. L.; CORBINOVÁ, J. Základy kvalitativního výzkumu (Postupy a techniky metody zakotvené teorie). Brno - Boskovice : Sdružení podané ruce, Nakladatelství Albert 1999. ISBN 80-85834-60-X. (str. 19 - 20) Přepis Přepsat z pásky všechny materiály, odstavec po odstavci, řádek po řádku, může nebo nemusí být nutné, záleží to na účelu vašeho výzkumu. Vlastní přepisování (stojící dost času, energie a peněz) by mělo být selektivní. Postup v duchu zakotvené teorie je zhruba následující. Úplně první rozhovory nebo terénní poznámky by jste měli celé přepsat a analyzovat celé a pak můžete přistoupit k těm ostatním.
Později, jak se bude vaše teorie vyvíjet, si můžete pásky poslechnout a přepsat pouze věty, pasáže nebo odstavce, které jsou pro vaši rozvíjející se teorii podstatné. (V počátcích výzkumu není jasné, co je podstatné a co ne, a tak je lepší přepsat všechno, aby se něco důležitého nevynechalo.)
Bez ohledu na to, jestli přepíšete všechny nebo jen část svých nahrávek, je velmi důležité si tyto nahrávky poslechnout. Poslouchání je stejně jako přepisování základem úplné a pestré analýzy. A nakonec závěrečná poznámka: lépe více než méně. Konečné rozhodnutí je ale na vás. HENDL, J. (2005). Kvalitativní výzkum – základní metody a aplikace. Praha : Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2 (str. 208) Transkripce komunikace Transkripcí se nazývá proces převodu mluveného projevu z interview nebo ze skupinové diskuze do písemné podoby. Jedná se o časově velmi náročnou proceduru. Pro podrobné vyhodnocení je však transkripce podmínkou
Komentovaná transkripce:
Pomocí zvláštních znaků se označují nápadné příznaky promluvy jako pomlky, zdůraznění, způsoby řeči, smích. Očíslování promluv a použití těchto značek může původní transkripci značně zpřehlednit. [ dva lidé mluví najednou A: nemohl jsem dál
B: chtěl jsem přece říct není již zcela rozumět (Je to tak?) nesrozumitelně (..), (...) nápadně rychlé pokračování & charakterizace neslovních znaků projevu, stojí (rychle) před odpovídajícím místem (smích) protahovaně nápadné zdůraznění jistě označená korektura (zdůraznění konečné verze) (k) zábrany ve vyjádření, váhání (z) tázací intonace (?) zdvižení hlasu (') kolísání hlasu, nerozhodný tón (-) poklesnutí hlasu (.) vyplnění pauzy, signál očekávání odpovědi hhm dlouhá pauza (pauza) střední pauza ... krátká pauza .. zcela krátká přestávka v projevu (,) Označuje Znak tab. systém komentované transkripce (W. Kallmeyer a F. Schütz in Hendl2005) JANÍK, T.; MIKOVÁ, M. Videostudie: výzkum výuky založený na analýze videozáznamu.Brno : Paido, 2006. ISBN 80-7315-127-8 (str. 56) Transkripce komunikace Transkripcí se v kontextu této práce rozumí přepisování zvukové součásti videozáznamu pomocí určitého transkripčního systému. Zaměřujeme se přitom především na verbální komunikaci. Neverbální komunikace je transkribována jen okrajově. Hlavním cílem transkripce je tedy převést verbální komunikaci do psané podoby. Konkrétní přepis vyučovací hodiny označujeme jako transkript.
Transkripční systém:
Aby byly transkripty všech vyučovacích hodin jednotné a vzájemně srovnatelné, je třeba zajistit, aby se přepisovatelé řídili jistým standardizovaným postupem. V současné době je ve většině videostudií uplatňován standardizovaný postup (včetně systému dohodnutých znaků a pravidel), který byl navržen ve videostudii TIMSS 1999. U: Jednotkou síly je N-E-W-T-O-N. učitel vyslovuje slovo po jednotlivých písmenech, přepisuje se pomocí velkých písmen oddělených pomlčkami P-Í-S-M-E-N-K-O-V-Á-N-Í U: Hm [ano].
U: Ee [ne]. odkaz na souhlas či odmítnutí [ ] U: Zadání úkolu napíšu na tabuli.
ZZ: {Sss}. neverbální artikulace {smích}, {syčení}, {souhlasné či odmítavé kroucení hlavou} { } U: Můžeme skládat dvě síly opačného směru?
Z: Ano, (když mají společné působiště). slovo v závorce (nejsme si jisti, zda jsme rozuměli správně výroku) (slovo) U: Můžeme skládat dvě síly opačného směru?
Z: Ano, můžeme ( ). nesrozumitelné (používá se pokud slovo nebo věta mluvčího není srozumitelná) ( ) Z: Při skládání sil – eh – se síly sčítají. přerušení (mluvčí se sám odmlčí a naváže) - U: Teď doplníme síly na rovnoběžník… a můžeme vyznačit úhlopříčku. odmlčení kratší než 3 sekundy … U: Co to je grafické znázornění sil?
Z1: Grafické znázornění // děláme podle pravítka.
Z5: // Je to takové schéma. přerušení mluvního aktu (používáme, jestliže jedna osoba vpadne do výroku osobě jiné, např. učitel žákovi, nebo jeden žák druhému žákovi; dvojité lomítko označuje okamžik, od něhož mluví dvě nebo více osob současně; mluvní akt osoby, která vpadla do výroku jiné osoby, zkraje označen dvojitým lomítkem // K: Nesahej na tu kameru… kameraman K O: Pan učitel Novák, má ve sborovně telefon (ozve se ze školního rozhlasu). ostatní O T: Těleso ponořené do kapaliny… třída (všichni žáci mluví sborem) T ZZ: více žáků mluví současně ZZ Z: Pane učiteli, prosím, omluvte mne, zapomněl jsem domácí úlohu. žák Z U: Dobrý den, posaďte se. učitel U Příklad: Pro koho, pro co Znak JANÍK, T.; MIKOVÁ, M. Videostudie: výzkum výuky založený na analýze videozáznamu.Brno : Paido, 2006. ISBN 80-7315-127-8 (str. 56 - 57)
 Bridget Riley, Drift 2 Interpretace pedagogického díla KVK/RPV Charakteristika okruhu V rámci tohoto tématu jsou studenti seznámeni s obsahem pojmu „vyzývací komponenta situace“ (Slavík, Wawrosz 2004).
Je představen koncept badatelské citlivosti (Strauss, Corbinová 1999) a požadavek na schopnost výběru nejzajímavějších uzlových bodů.
Nárok na zdůvodňované zaujímání postojů ke sledované situaci je podpořen informacemi o postupech při vyvozování – dedukci, indukci a abdukci (Eco 2004).
Otevírají se otázky badatelské korektnosti a etiky při formulování soudů o díle. Klíčové pojmy interpretace
vyzývací komponenty situace
teoretická citlivost
fakt
hypotéza
hypoteticko-deduktivní model
dedukce
indukce
abdukce
occamova břitva
1 ECO, U. Meze interpretace. Praha : Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0704-9 (str. 63)
2 SLAVÍK, J. (2001) Poznámka oborového didaktika ke dvěma kritickým zmínkám o RVP. Praha : Univerzita Karlova – Pedagogická fakulta, 2001. ISBN: 80-7290-066-8. (str. 198) Interpretace Tento pojem má značně široký rozsah. To znamená, že konkrétní lidské projevy, které se k němu vztahují, mají mnoho rozmanitých podob a nabývají celé řady kvalit od běžné sémantické interpretace až ke kritické meta-interpretaci.1
Na jednom pólu této škály stojí i ta nejprostší dětská výpověď o kamarádově kresbičce, na pólu druhém najdeme promyšlené ikonologické výklady znalců umění.
Pro učitele-výtvarníka je nezbytné, aby pod pojem „interpretace výtvarného projevu“ dokázal didakticky poučeně zahrnout oba zmiňované póly.
Právě to, že učitel didakticky rozumí souvislosti mezi dětským projevem a vyjádřením experta k témuž typu problému, lze chápat jako jeden z důležitých rysů učitelovi „didaktické znalosti obsahu“.2 BOUZEK, J. (1996) Proměny interpretací. Praha : Herrmann & synové, 1996. (str. 15) Úkol interpretace Proč vlastně vůbec máme něco interpretovat? Proč nezůstat u toho, co se nám dává jako samozřejmé, co nepotřebuje výklad?
Nejspíš proto, že samozřejmost čehokoliv je záležitostí dost krátkodechou a jednorozměrnou. Stačí nová zkušenost něčeho jiného nebo i jen změna úhlu pohledu na totéž, abychom se ocitli před nárokem interpretace. Stačí i setkání s druhým člověkem, který má odlišné názory, nemluvě o setkání s něčím z jiné kultury, která akcentuje jiné sítě vztahů ve světě. KRATOCHVÍL, Z.; BOUZEK, J. (1996) Proměny interpretací. Praha : Herrmann & synové, 1996. (str. 15) Úkol interpretace Pokud bychom se chtěli úkolu interpretace vyhnout, pak máme jen tyto možnosti:
buď zůstat u toho, co jsme si už dříve o čemkoliv mysleli, tvrdit, že jsme si to tak mysleli odjakživa, a o nic jiného se už ani do budoucnosti nezajímat, a hlavně se v žádném smyslu slova nepohybovat
nebo vždy přijmout jako platné to, jak se nám něco nově ukazuje, vždy pohotově změnit názor, umět rychle zapomínat a neptat se na souvislosti
Oba případy znamenají ztrátu myšlení i odpovědnosti. KRATOCHVÍL, Z.; BOUZEK, J. (1996) Proměny interpretací. Praha : Herrmann & synové, 1996. (str. 16-17) Úkol interpretace Mnoho myšlenek odmítáme prostě proto, abychom se vyhnuli jejich nárokům vůči naším oblíbeným míněním.
Když myšlenku chápu jako odpověď na svou nevyslovenou otázku, tak se nemohu divit její podivnosti, neboť ona sama byla třeba odpovědí na otázku zcela jinou než tu moji, kterou jí podsouvám.
Pokud se zeptám, na jakou otázku je myšlenka vlastně odpovědí, blížím se hermeneutickému východisku tak, jak jej určuje H. G. Gadamer. KRATOCHVÍL, Z.; BOUZEK, J. (1996) Proměny interpretací. Praha : Herrmann & synové, 1996. (str. 17) Příklad Pokud dávnému výroku o tom, že „plochá země plave v oceánu“, porozumím jako odpovědi na otázku astronomickou nebo geografickou, pak se mohu pouze divit „hlouposti“ dávných lidí.
Pokud si ale všimnu, že je to pokus o odpověď na otázku po okolnostech relativní spolehlivosti pozemských věcí, po tom, proč vše nepadá, ale proměňuje se postupně podobně jako proud, pak si otevřu určité pochopení.
To ještě nemusí znamenat, že každá odpověď je dobrá. SLAVÍK, J.; WAWROSZ, P. (2004) Umění zážitku, zážitek umění / teorie a praxe artefiletiky 2.díl. Praha: PF UK, 2004. ISBN 80-7290-066-8 (str. 237-240, 240) Vyzývací komponenty určité smyslově zachytitelné prvky situace,
které přitahují pozornost
a podstatně ovlivňují celkové
zařazení,
interpretování
i hodnocení
situace jako celku. STRAUSS, A., L.; CORBINOVÁ, J. Základy kvalitativního výzkumu (Postupy a techniky metody zakotvené teorie). Brno - Boskovice : Sdružení podané ruce, Nakladatelství Albert 1999. ISBN 80-85834-60-X. (str. 27-28) Teoretická citlivost rozumí se jí schopnost vhledu
schopnost dát údajům význam
porozumět a oddělit související od nesouvisejícího
Zdroje teoretické citlivosti:
Literatura:
teoretické práce, výzkumné práce, dokumenty týkající se oblasti vašeho zájmu
Profesní zkušenosti:
Během dlouholeté práce v určitém oboru porozumíte tomu, jak a proč to v tom oboru chodí, a co se tam za jistých podmínek děje.
Na druhou stranu vám však tyto zkušenosti mohou znemožnit vidět věci, které se pro vás staly rutinními nebo „samozřejmými“.
Osobní zkušenosti
Proces analýzy
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Hypot%C3%A9za ověřeno 25.02.2009 Hypotéza umožňuje vysvětlení jevů
je tvrzením o podstatě určité situace ve světě
je podložena celou řadou faktů
vzniká, když pátráme po nutné souvislosti mezi fakty
musí být slučitelná s co největším počtem faktů, jichž se týká
nelze ji nikdy dokázat, pouze potvrdit nebo falzifikovat Pojem faktu obvykle také vyjadřuje objektivní jistotu příslušného poznání, jeho nezávislost na zkoumajícím subjektu. Paradoxně však etymologie pojmu v latině, v němčině i v češtině naznačuje souvislost s lidským konáním: latinské factum je od facere, dělat; německé Tatsache je od die Tat, čin, a české skutečnost je od „skutiti“ nebo „kutiti“.
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Fakt ověřeno 11.03.2009
V. Machek, Etymologický slovník jazyka českého. Praha 1971, str. 550. Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Fakt ověřeno 11.03.2009 Fakt Fakt (z latinského factum, to, co je udělané, hotové)
pojem pro jednotlivou a poznanou dílčí skutečnost, jakýsi atom poznání
jednotlivý a správně poznaný fakt lze kdykoli znovu ověřit a lze se na něj spolehnout
lze je řetězit a budovat z nich libovolně složité systémy PELIKÁN, J. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha: PF UK, 2001. ISBN 80-7184-569-8 (str. 44) Hypotéza Hypotéza není ničím jiným než podmíněným výrokem o vztazích mezi dvěma nebo více proměnnými.
Na rozdíl od problému, který je formulován v podobě otázky explicitně, nebo implicitně vyjádřené, hypotéza je vždy tvrzením, byť i podmíněně formulovaným. PELIKÁN, J. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha: PF UK, 2001. ISBN 80-7184-569-8 (str. 46) Hypotéza Badatel, který vychází ve výzkumu pouze z hypotéz vytvořených na jeho počátku, se podobá rybáři, který se rozhodne vylovit např. kapra a podle toho si zvolí návnadu. Přitom v daném místě mohou být i štiky, nebo dokonce sumec, ale ty rybář neuloví, protože zvolil pouze návnadu vhodnou pro kapry. Často jiné ryby ani nepostřehne. HENDL, J. (2005). Kvalitativní výzkum. Praha : Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2 (str. 46) Hypoteticko – deduktivní model(kvantitativní výzkum) Formálně se vyjádří určité obecné tvrzení, které má potenciál vysvětlit vztahy v reálném světě – teorie.
Provede se dedukce. Za předpokladu, že teorie platí, budeme očekávat, že nalezneme vztah mezi minimálně dvěma proměnnými X a Y – hypotéza.
Uvažujeme definici, co potřebujeme zjistit, abychom pozorovali X a Y – operační (operacionalizovaná) definice.
Provedeme pozorování – měření.
Provedeme závěry o platnosti hypotézy – testování hypotézy.
Vztáhneme výsledek testování zpět k teorii – verifikace (falzifikace). psychická odolnost vymezuje a mění vztah mezi X a Y moderující proměnná M objem zvládnuté látky zprostředkuje působení X na Y mediátorová proměnná I výsledky testu znalostí mění se v důsledku změny X závisle proměnná Y píle, inteligence příčina změny závisle proměnné Y nebo predikátor Y nezávisle proměnná X Příklad Charakteristika Typ proměnné HENDL, J. (2005). Kvalitativní výzkum. Praha : Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2 (str. 47) Typy proměnných „Ano, Simond bude mít jistě radost,“ odpověděl seržant.
„Asi se zbytečně namáháte, inspektore. Sebevražda je tady jasná, vždyť to potvrdil i doktor.“
„Ne, ne,“ odpověděl inspektor. „Někdo asi Brandona zavraždil a sebevraždu tady u stolu jen naaranžoval. Zdroj: http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=2145 ověřeno 5. března 2008 HENDL, J. (2005). Kvalitativní výzkum. Praha : Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2 (str. 50) Hypotézy a jejich platnost v kvalitativním výzkumu V typickém případě kvalitativní výzkumník vybírá na začátku výzkumu téma a určí základní výzkumné otázky. Otázky může modifikovat nebo doplňovat v průběhu výzkumu, během sběru a analýzy dat. ...
Práce kvalitativního výzkumníka je přirovnávána k činnosti detektiva. Výzkumník vyhledává a analyzuje jakékoliv informace, které přispívají k osvětlení výzkumných otázek, provádí deduktivní a induktivní závěry. Následující uvedený příklad je upraven podle:
ECO, U. (2004). Meze interpretace. Praha : Portál, 2005. ISBN 80-246-0740-9 (str. 170-172) Dedukce, indukce, abdukce V níže uvedené demonstraci rozdílů mezi dedukcí, indukcí a abdukcí, je nutné uvažovat jako nemožné prozkoumání celého obsahu najednou. I když to by bylo samozřejmě nejjednodušší. Ale v životě to právě takto velmi často funguje.
Dedukce Případ:
Předpokládejme, že mám na stole sáček plný bílých fazolí. Vím, že je plný bílých fazolí (řekněme, že jsem jej koupil v obchodě u obchodníka, kterému věřím a který prodává sáčky bílých fazolí). Dedukce Řešení
V důsledku toho mohu předpokládat existenci pravidla: „Všechny fazole v tomto sáčku jsou bílé.“ Dedukce Jakmile znám pravidlo mohu utvořit případ; slepě nabírám ze sáčku hrst fazolí (slepě – není nutné se na dívat) a mohu předpovědět výsledek: „Všechny fazole v mé dlani jsou bílé.“
Dedukce z (pravdivého) pravidla prostřednictvím případu předvídá výsledek s naprostou jistotou.
Jenže s výjimkou několika málo axiomatických systémů můžeme provádět jen pár skutečně bezpečných dedukcí.
Teorie Hypotézy Jev A Jev B dedukce test verifikace Dedukce Teorie: Můj obchodník je důvěryhodná osoba, a prodává právě to zboží, které inzeruje (sáčky bílých fazolí).
Hypotéza: Jestliže platí moje teorie, pak budou v sáčku bílé fazole.
Proměnná X = „důvěryhodnost obchodníka“
Proměnná Y = „adekvátnost nákupu“
(Napadne Vás pro tento případ nějaká Mediátorová proměnná I, a Moderující M?)
Operační definice: Koupíme od našeho obchodníka sáček bílých fazolí.
Testování hypotézy: Vyjmeme ze sáčku vzorek fazolí a prozkoumáme jejich barvu.
Verifikace (falzifikace): Potvrzení nebo vyvrácení naší teorie podle dosaženého výsledku experimentu. Indukce Případ:
Mám sáček a nevím, co je v něm. Indukce Řešení
Strčím do něj ruku, vytáhnu hrst fazolí a a vidím, že jsou všechny bílé. Znovu sáhnu dovnitř a opět vytáhnu fazole, které jsou všechny bílé. Po dostatečném počtu pokusů učiním následující odhad: Všechny výsledky mých pokusů měly podobu hrsti bílých fazolí; mohu tedy rozumně usuzovat, že všechny tyto výsledky jsou případy stejného pravidla – tedy všechny fazole v sáčku jsou bílé.
Teorie Hypotézy Jev A Jev B indukce test verifikace Indukce Proměnné: Mám sáček a nevím, co je v něm.
V kvalitativním výzkumu bychom pravděpodobně řekli, že mohu sledovat jevy, které lze zařadit do základních analytických kategorií. Proměnné by byly z tohoto úhlu pohledu ztotožnitelné s kategoriemi.
Proměnná X = „neprůhlednost sáčku“
Proměnná Y = „naše poznání“
Operační definice: Opakovaně naberu vzorek obsahu sáčku a zpřístupním je smyslovému ověření.
Testování: Několikrát vsunu ruku do sáčku, vždy vytáhnu hrst fazolí a vidím, že jsou všechny bílé.
Hypotéza: Jestliže jsem několikrát vytáhl hrst bílých fazolí, pak bude platit, že (→ teo