Materialy

aměti
MOZEK – centra různých funkcí
m.c. = motorické centrum
s.c. senzorické centrum
Alzheimerova choroba
= degenerativní onemocnění mozku, kdy dochází k ubývání neuronů a ke změně látkové přeměny v mozku
- projevuje se poruchou kognitivních funkcí, tj. myšlení, paměti a úsudku
- lze ji zpomalit, ne léčit, prevence – trénink mozku
RIZIKOVÉ FAKTORY
Věk
Pohlaví
Genetické vlohy
Nízký stupeň vzdělání
Opakované úrazy hlavy
+ spouštěč = virová infekce, toxické vlivy prostředí, poruchy imunitního systému
VAROVNÉ SIGNÁLY
Ztráta paměti
Problémy s běžnými úkoly
Horší orientace v čase a prostoru
Horší schopnost úsudku
Problémy s abstraktním myšlením
Ukládání věcí na jiná místa
Změny osobnosti
Ztráta zájmu o své zaměstnání, koníčky
Ztráta iniciativy
Parkinsonova choroba
- postihuje mozkové systémy ovlivňující automatické pohyby, svalové napětí a koordinaci pohybů (bazální ganglia)
- podstata = nedostatek dopaminu
- postihuje častěji muže, vzniká mezi 50. a 60. rokem
- neexistuje prevence, nemoc nelze vyléčit
PŘÍZNAKY
Pocity zatuhnutí, tíže končetin, křeče, zpomalení a poruchy chůze, třes končetin, později pomalost a chudost pohybů, nedostatečná mimika, šouravá chůze v předklonu s rukama ohnutýma v loktech, poruchy rovnováhy, pády, zácpa
LÉČBA
Možná je pouze stabilizace choroby a odstranění či utlumení příznaků pomocí
Léků
Odborné rahabilitace a instruktáže
Hluboké mozkové stimulace
RIZIKOVÉ FAKTORY
Onemocnění příslušníka rodiny, heroin, opakované zhmoždění hlavy
Prodloužená mícha
Most Varolův
Mozeček
Střední mozek
Mezimozek
Koncový mozek

Biologie
= věda o živé přírodě, která zkoumá formy, vlastnosti a vnitřní procesy živých soustav, jejich vzájemné vztahy a vztahy k neživému prostředí
Biologické vědy
Systematické (taxonomické)
Morfologické
Fyziologické
Vývojové
Aplikované
Hraniční
Obecná biologie
Znaky života
Metabolismus
Rozmnožování, schopnost vyvíjet se
Proměnlivost a dědičnost
Dráždivost, autoregulace
Vysoká organizovanost a stupňovité uspořádání
Živé soustavy jsou z termodynamického hlediska soustavy otevřené
Buňka
= nejmenší známý útvar schopný samostaného života
 buňky mnohobuněčných organismů jsou specializovány
Člověk ~ 45 bilionů buněk
Velikost:
Průměrná buňka
20 (m
Červená krvinka
7,5 (m
Motorický neuron
100 (m
Vajíčko
300 (m
Tvar: závisí na funkci
Prokaryotní buňka
Buněčný cyklus
M – mitóza (buněčné dělení)
G1 – růst, syntéza proteinů
S – syntéza (replikace) DNA
G2 – růst, syntéza proteinů
I = G1 +S + G2 = interfáze
G0 – klidový stav
Př.: buňky krvetvorných orgánů se dělí celý život
Př.: neurony se dělí jen do doby krátce po narození
Mitóza
= biologický mechanismus zajišťující kontinuitu a neměnnost genetické informace ve všech somatických buňkách mnohobuněčného organismu
Meióza
= redukční dělení buněčného jádra, kdy z jedné buňky vznikají 4 buňky dceřinné a diploidní počet chromozomů (2 sady chromozomů) je snížen na haploidní počet chromozomů (pouze 1 sada chromozomů)
I …..heterotypické dělení, má jiný průběh než mitóza (tvorba bivalentů, crossing-over)
II ….homeotypické dělení, stějný průběh jako mitóza
Typy buněk:
prokaryotní
eukaryotní
Metafáze
Profáze
Cytokineze
Anafáze
Telofáze
I
II

Oběhová soustava
Vnitřní prostřední organismu tvoří krev, tkáňový mok a míza. Dohromady tvoří oběhovou soustavu. Organismus různými mechanismy udržuje stálé pH, teplotu a koncentrace všech látek. Stálost vnitřního prostředí se nazývá homeostáza.
KREV = neprůhledná vazká tekutina, která proudí v uzavřeném cévním systému
Funkce:
Přenos dýchacích plynů
Transport látek ze střeva do jater a z jater do těla
Odvod odpadních látek do vylučovacích orgánů
Rozvod hormonů od žláz s vnitřní sekrecí
Vyrovnávání rozdílů v teplotě mezi jednotl. orgány
Obrana proti chorobám
Množství krve: 5-6 litrů, 8% celkové hmotnosti, max. možná ztráta 1,5 l naráz, 2,5 l pomalu; obnova – 50ml/den, 18 l/rok
Složení krve: tekutá složka = plazma, krevní buňky
Plazma: voda 91%, organické látky 8% (bílkoviny, glukóza, tuky, vitaminy, enzymy, hormony) , anorganické látky 1% (NaCl, Na2CO3) – udržují osmotický tlak a pH
Krevní buňky
Červené krvinky (erytrocyty)
Bílé krvinky (leukocyty)
Krevní destičky (trombocyty) – krevní srážlivost
Imunitní systém
= specializovaný a komplexní soubor buněk s mnohostrannými vzájemnými vztahy
FUNKCE: ochrana organismu před infekcí parazitickými organismy a před vlastními patologicky změněnými buňkami
- znesnadňuje transplantaci orgánů
LYMFOCYTY
Lymfocyty B – uvolňují do krve protilátky, které se vážou na antigen, označí ho a makrofág ho pohltí
Lymfocyty T – zabíjejí buňky infikované viry, Tc a Th (napadá je virus HIV a tím ochromuje i.s.)
AKTIVNÍ A PASIVNÍ IMUNITA, ALERGIE
ONTOGENEZE: Plod – fagocytóza, později i buněčná i., protilátky přes placentu
Po narození – vývoj vlastní protilátkové imunity
rok – vrozená imunita (protilátky od matky)
do 15 let – dozrávání i.s., závisí na antigenní stimulaci z okolí = získaná imunita
Krevní skupiny
Červené krvinky obsahují ve svých povrchových membránách antigeny (AGLUTINOGENY), protilátky (AGLUTININY) jsou obsaženy v krevní plazmě i v séru, jsou vrozené nebo se vytvoří během těhotenství či po transfúzi.
SYSTÉM AB0
aglutinogen
aglutinin
A
A
(
B
B
(
AB
A, B
-
0
-
(, (
0 – univerzální dárce, AB – univerzální příjemce
RH-FAKTOR
Rh+ osoby – vlastní krvinkový aglutinogen
Rh- osoby – jej nemají, protilátky se u nich tvoří až po setkání s krví Rh+ (Rh- matka a Rh+ dítě, Rh+ transfúze)
TRANSFÚZE: stejné krevní skupiny i Rh, univerzální dárce a příjemce pouze pokud není k dizpozici jiná krev
HIV a AIDS
AIDS poprvé rozpoznáno roku 1981 v USA
ACQUIERED IMUNODEFICIENCY SYNDROM
HIV objeven 1983, HUMAN IMUNODEFICIENCY VIRUS
napadá T-lymfocyty
prokazatelný po 2 až 3 měsících od nakažení,10-15 let bezpříznakové období, kdy HIV pozitivní osoba může chorobu šířit, poté nastává rozvoj choroby AIDS
Přenos HIV: viry se nacházejí v tělních tekutinách (krev, sperma, poševní sekret, mléko), k nakažení je třeba určitá infekční dávka
nechráněný pohlavní styk
krevní cestou – v ČR od r. 1987 všichni dárci krve testováni
z matky na dítě
Nepřenáší se: podáním ruky, použitím telefonního sluchátka, polibkem, společným užíváním nádobí,
V sauně, v bazénu, hmyzem
Skrétova 15 Plzeň tel.: 377 155 220
www.aids-hiv.cz
Krevní oběh
SRDCE
Funkce: udržovat cirkulaci krve v cévách
Výživa: věnčité (koronární tepny), ucpání ( odumření svaloviny (infarkt)
Činnost: rytmické nasávání krve ze žil a její následné vypuzování do tepen, střídání stahu (SYSTOLA) a ochabnutí (DIASTOLA)
Řízení: impulsy vznikají přímo v srdci v sinusovém uzlíku ( síňokomorový uzlík ( Hisův můstek ( Purkyňova vlákna
Inervace: vegetativní nervy, prodloužená mícha
Krevní oběh
KREVNÍ OBĚH
Malý krevní oběh
PRAVÁ KOMORA ( PLICNÍ KMEN ( PLÍCE ( LEVÁ SÍŇ
Velký krevní oběh
LEVÁ KOMORA ( TĚLO ( DUTÉ ŽÍLY ( PRAVÁ SÍŇ
KREVNÍ ZÁSOBÁRNY
Játra – 3/4 l
Slezina – 1/2 l
Podkožní cévní pleteně – 1/2 l
(
Zvýšená potřeba:
Svaly při pohybu
Trávicí ústrojí po přijetí potravy
Onemocnění srdce a cév v dětském věku
VROZENÉ SRDEČNÍ VADY s poruchou morfologie
8-10 dětí/1000, u 3 je nutný operační zásah
projeví se většinou do 2 měsíců věku dítěte
= poškození chlopní
= zkratové vady – mísení krve
PORUCHY ELEKTRICKÉ AKTIVITY SRDCE
=poruchy rytmu stahů myokardu
KARDIOMYOPATIE
= onemocnění srdečního svalu, kdy srdce nedostatečně pumpuje krev
ENDOKARDITIDA, PERIKARDITIDA = záněty
HYPERTENZE, HYPOTENZE
HYPERCHOLESTEROLEMIE – zvýšená hladina cholesterolu
Mízní soustava
Funkce: odvádění přebytečného tkáňového moku, zplodin metabolismu z tkání, tuků vstřebaných ze střevních stěn do krve, velký význam pro imunitu
MÍZA = bezbarvá nebo bělavá tekutina, která má podobné složení jako krevní plazma, ! obsahuje lymfocyty
MÍZNÍ VLÁSEČNICE tvoří síť v orgánech kromě CNS, chrupavek a očních koulí, mají jednovrstevnou stěnu, přes kterou se vstřebává přebytečný tkáňový mok a další látky a vzniká míza
MÍZNÍ CÉVY – mají chlopně
MÍZNÍ UZLINY
Funkce: míza se zde filtruje a obohacuje o lymfocyty, zachycují se zde mikroorganizmy, pigmenty, nádorové buňky
Zánět ( uzliny zduří
HLAVNÍ MÍZNÍ KMENY
LYMFOIDNÍ TKÁŇ
BRZLÍK – tvorba primárních lymfocytů
granulocyt
GRANULOCYTY
neutrofilní
eozinofilní
bazofilní
AGRANULOCYTY
lymfocyty
monocyty
monocyt
lymfocyt
BÍLÉ KRVINKY
LYMFATICKÉ UZLINY
BRZLÍK, KOSTNÍ DŘEŇ
SRDCE + UZAVŘENÝ SYSTÉM CÉV
Pravá síň ( horní a dolní dutá žíla
Pravá komora ( plicní kmen
Levá síň ( 4 plicní žíly
Levá komora ( srdečnice (aorta)
STAVBA
Epikard
Perikard
Myokard
Endokard
CÉVY
Tepny
Vlásečnice
Žíly

Ontogenetický vývoj člověka
OPLOZENÍ
Vajíčko se uvolní z Graafova folikulu, je zachyceno vejcovodem a putuje směrem do dělohy. Pokud není oplozeno, zaniká.
K oplození dochází zpravidla ve vejcovodu, první spermie dorazí k vajíčku 30-60 minut po ejakulaci.
Spermie uvoňují ze svých akrozomů lytické enzymy. Jakmile jedna spermie pronikne do vajíčka, další spermie tam již nemohou proniknout.
Splynutím jader vajíčka a spermie vzniká oplozené vajíčko s diploidním počtem chromozomů.
Nastává dělení vajíčka. Čtvrtý den po oplození se vajíčko dostává do dělohy, kde dojde k zanoření vajíčka do děložní sliznice (začíná těhotenství).
Z vajíčka vzniká zárodek a následně plod, rozvíjí se placenta.
Vlivy: dostatečná hladina hormonů žlutého tělíska a placenty
NITRODĚLOŽNÍ OBDOBÍ
3 období: rýhování vajíčka, vývoj zárodku, vývoj plodu
rýhování= dělení oplozeného vajíčka, 1. dělení – po 30 hodinách od oplození, pak rychle za sebou, vznikají stále menší buňky; 3.-4. den – stadium moruly (16 buněk), 4. den – stadium blastocysty (trofoblast + embryoblast), 6.- 15. den blastocysta se uhnízďuje v děložní sliznici
zárodek (embryo): tak se nazývá vývojové stadium od začátku 2. týdne, vznikají zárodečné listy (ektoderm, entoderm, mezoderm), z nichž se vyvíjejí orgány, během 3. a 4. týdne se tvoří základ nervové, trávicí a oběhové soustavy (začíná fungovat již na počátku 4. týdne), 2. měsíc – vytváří se lidská podoba, především obličej, pohlavní žlázy
plod: plodové období začíná 9. týdnem, organogeneze je skončena, pokračuje růst a vývoj orgánů, které postupně začínají fungovat, v této době je již vyvinutý sací reflex, v 5. měsíci lze pozorovat pohyby, ke konci těhotenství pije plodovou vodu, reaguje na zvuky zvenčí a na pohyby matky, vnímá citové rozpoložení matky
POROD doba otevírací, doba vypuzovací, doba lůžková
NOVOROZENECKÉ OBDOBÍ – 1. čtyři týdny, adaptace na vnější prostředí, vývoj termoregulace, reflexy,
KOJENECKÉ OBDOBÍ – 1. měsíc – konec 1. roku, kojení je důležité pro zdravý vývoj dítěte (růst, imunitní systém, citový vztah k matce)
BATOLECÍ OBDOBÍ – 2. rok – konec 3. roku, začátek: sedí, začíná chodit, rozvoj smyslového vnímání a řeči, koncem tohoto období již bývá prořezán chrup
PŘEDŠKOLNÍ VĚK – 4. rok – konec 6. roku, rozvoj hrubé motoriky, učení paměti, formování některých vzorců chování, koncem tohoto období se prořezávají první trvalé zuby
ŠKOLNÍ VĚK – 7. rok – konec 14. roku, rozvoj jemné motoriky, spíše pozvolný růst a vývoj, puberta
DOSPÍVÁNÍ – 15. rok – konec 18. roku, přechod k dospělosti
DOSPĚLOST nastává kolem 21. –24. roku věku, období největší psychické a fyzické aktivity člověka
STÁŘÍ nastupuje po 60. roce, omezování a zeslabování výkonnosti jednotlivých orgánových soustav, lze ho zpomalit fyzickou a psychickou aktivitou

Ontogenetický vývoj člověka
OPLOZENÍ
Vajíčko se uvolní z Graafova folikulu, je zachyceno vejcovodem a putuje směrem do dělohy. Pokud není oplozeno, zaniká.
K oplození dochází zpravidla ve vejcovodu, první spermie dorazí k vajíčku 30-60 minut po ejakulaci.
Spermie uvoňují ze svých akrozomů lytické enzymy. Jakmile jedna spermie pronikne do vajíčka, další spermie tam již nemohou proniknout.
Splynutím jader vajíčka a spermie vzniká oplozené vajíčko s diploidním počtem chromozomů.
Nastává dělení vajíčka. Čtvrtý den po oplození se vajíčko dostává do dělohy, kde dojde k zanoření vajíčka do děložní sliznice (začíná těhotenství).
Z vajíčka vzniká zárodek a následně plod, rozvíjí se placenta.
Vlivy: dostatečná hladina hormonů žlutého tělíska a placenty
NITRODĚLOŽNÍ OBDOBÍ
3 období: rýhování vajíčka, vývoj zárodku, vývoj plodu
rýhování= dělení oplozeného vajíčka, 1. dělení – po 30 hodinách od oplození, pak rychle za sebou, vznikají stále menší buňky; 3.-4. den – stadium moruly (16 buněk), 4. den – stadium blastocysty (trofoblast + embryoblast), 6.- 15. den blastocysta se uhnízďuje v děložní sliznici
zárodek (embryo): tak se nazývá vývojové stadium od začátku 2. týdne, vznikají zárodečné listy (ektoderm, entoderm, mezoderm), z nichž se vyvíjejí orgány, během 3. a 4. týdne se tvoří základ nervové, trávicí a oběhové soustavy (začíná fungovat již na počátku 4. týdne), 2. měsíc – vytváří se lidská podoba, především obličej, pohlavní žlázy
plod: plodové období začíná 9. týdnem, organogeneze je skončena, pokračuje růst a vývoj orgánů, které postupně začínají fungovat, v této době je již vyvinutý sací reflex, v 5. měsíci lze pozorovat pohyby, ke konci těhotenství pije plodovou vodu, reaguje na zvuky zvenčí a na pohyby matky, vnímá citové rozpoložení matky
POROD doba otevírací, doba vypuzovací, doba lůžková
NOVOROZENECKÉ OBDOBÍ – 1. čtyři týdny, adaptace na vnější prostředí, vývoj termoregulace, reflexy,
KOJENECKÉ OBDOBÍ – 1. měsíc – konec 1. roku, kojení je důležité pro zdravý vývoj dítěte (růst, imunitní systém, citový vztah k matce)
BATOLECÍ OBDOBÍ – 2. rok – konec 3. roku, začátek: sedí, začíná chodit, rozvoj smyslového vnímání a řeči, koncem tohoto období již bývá prořezán chrup
PŘEDŠKOLNÍ VĚK – 4. rok – konec 6. roku, rozvoj hrubé motoriky, učení paměti, formování některých vzorců chování, koncem tohoto období se prořezávají první trvalé zuby
ŠKOLNÍ VĚK – 7. rok – konec 14. roku, rozvoj jemné motoriky, spíše pozvolný růst a vývoj, puberta
DOSPÍVÁNÍ – 15. rok – konec 18. roku, přechod k dospělosti
DOSPĚLOST nastává kolem 21. –24. roku věku, období největší psychické a fyzické aktivity člověka
STÁŘÍ nastupuje po 60. roce, omezování a zeslabování výkonnosti jednotlivých orgánových soustav, lze ho zpomalit fyzickou a psychickou aktivitou

Typy tkání
- buňky mnohobuněčných organismů se specializovaly na vykonávání určité funkce; k jejímu zajištění jsou seskupeny do souborů, které nazýváme TKÁNĚ
Tkáň výstelková = epitel
kryje povrch těla nebo vystýlá tělní dutiny
buňky jsou uloženy těsně vedle sebe, mezibuněčná hmota chybí
Rozdělení podle počtu vrstev
Rozdělení podle funkce
Tkáň pojivová
Funkce: spojování různých orgánů v těle a poskytování opory měkkým částem těla
buňky jsou odděleny mezibuněčnou hmotou, tvořenou amorfní složkou a vláknitou složkou (fibrily)
VAZIVO – měkké, poddajné, vodnaté, vznikají z něj některé kosti
CHRUPAVKA
- tužší než vazivo, pružná, tuhá, pevná
- tvořena chrupavkovými buňkami a mezibuněčnou hmotou obs. fibrily
- chybí jí schopnost regenerace
Kostní tkáň
= nejtvrdší tkáň
KOSTNÍ BUŇKY: osteocyty
osteoblasty
osteoklasty
MEZIBUNĚČNÁ HMOTA – organická složka ossein
– anorganická složka
Svalová tkáň
Funkce: vykonávání pohybu
- má schopnost smršťovat se a zkracovat
hladký sval
příčně pruhovaný sval
srdeční sval
Nervová tkáň
- tvoří centrální a periferní nervovou soustavu
Nervové buňky = neurony
- dráždivé a vodivé
- brzy po narození ztrácejí schopnost se dělit, pouze neurity mají určitou regenerační schopnost
Gliové (podpůrné) buňky = neuroglie
- v bílé i šedé hmotě
- nejsou dráždivé ani vodivé
- mají schopnost se dělit a vyplňují poškozená místa CNS
funkce: výživa neuronů a odstraňování zplodin jejich látkové výměny
Přenos nervového vzruchu
VZRUCH: podráždění nervové buňky se přenáší jako elektrický impuls rychlostí 1-120 m/s, elektrické děje jsou způsobeny změnou propustnosti povrchové membrány neuronu pro Na+ a K+ ionty
Uvnitř +, venku - …klidový potenciál
Podráždění ( Na+ pronikají dovnitř a náboje se obrátí = DEPOLARIZACE membrány, vzniká na ní akční potenciál, který se šíří po vlákně
Po depolarizaci následuje REPOLARIZACE a nastává opět původní stav
SYNAPSE: vzruch dorazí na presynaptické zakončení, kde vyvolá vylití mediátoru do synaptické štěrbiny, což vyvolá vznik vzruchu na subsynaptické membráně
NEURONY
NEUROGLIE
HLADKÁ
PŘÍČNĚ PRUHOVANÁ
SRDEČNÍ
VAZIVO
CHRUPAVKA
KOST
NERVOVÁ
SVALOVÁ
POJIVOVÁ
VÝSTELKOVÁ = EPITEL
TKÁŇ
Krycí
Vstřebávací
Smyslový
Zárodečný
Žlázový
Jednovrstevný – dlaždicový, krychlový, válcový
Mnohovrstevný – dlaždicový, přechodný
= VAZIVO
= CHRUPAVKA
= KOST
ROZDĚLENÍ
Řídké – vyplňuje mezery mezi tkáněmi a orgány, podkožní vazivo
Tuhé – obs. fibrily (kolagenní vlákna); škára, šlachy vazy
Elastické – obs. elastické fibrily; vazy
Síťovité – převládá buněčná složka; vyplňuje mízní uzliny, základní tkáň sleziny a krvetvorné kostní dřeně
Tukové – převládá buněčná složka, obsahují kapky tuku; podkožní tukové vazivo, ochranné tukové polštáře – ledviny
ROZDĚLENÍ
Sklovitá ch. – bělavá, homogenní, skupiny 2-3 buněk v mezib. hm.; kloubní chrupavky, hrtan, průdušnice, průdušky, konce žeber, nosní přepážka
Vazivová ch. – vláknitá, bílá, pevná; meziobratlové ploténky, spona stydká
Elastická ch. – v mezib. hm. elastické fibrily, pružná; ušní boltec, hrtanová příklopka
hladká
příčně pruhovaná
srdeční
NERVOVÉ BUŇKY
GLIOVÉ BUŇKY

#Trávicí soustava
FUNKCE: přijímání potravy, její mechanické zpracování, chemický rozklad živin a převedení vzniklých látek spolu s vodou, min. látkami a vitaminy do krve
ZPRACOVÁVÁNÍ POTRAVY:
Trávení = chemické štěpení
Vstřebávání
Odstraňování nestravitelných a odpadových látek
ORGÁNY TS:
dutina ústní
hltan
jícen
žaludek
tenké a tlusté střevo
slinné žlázy
slinivka břišní
játra
ŘÍZENÍ: nervové (útrobní nervy), látkové (tkáňové hormony)
Dutina ústní
Funkce:
Příjem potravy, její promísení se slinami , mechanické a chemické zpracování, artikulace
Sliny: slinné žlázky ve sliznici, příušní, podčelistní a podjazykové žlázy, funkce: zvlhčování a změkčování potravy, složení: 99% vody, 1% = soli, bílkoviny – např. mucin, enzym ptyalin (štěpení škrobu na disacharid maltózu), lysozym (ničí bakterie)
Zuby: mléčné 20, 2102, trvalé 32 2123, řezáky, špičáky, třenové, stoličky
Jazyk: rozmělňování a mísení potravy, tvorba hlásek, chuť
Jícen – navazuje na hltan, prochází bránicí a vstupuje do žaludku, peristaltickými pohyby hladkého svalstva posunuje potravu do žaludku
Žaludek
= vakovitě rozšířená část trávicí trubice, při naplnění objem až 1,5 l
sliznice obsahuje trubicovité žlázky, které produkují až 2 l žaludeční šťávy za den
složení žaludeční šťávy: 99% voda, 1% rozpuštěných látek = pepsin, lipáza, chymosin, HCl, mucin, soli; je silně kyselá
trávení vžaludku trvá 5-7 hodin
zvracení může být způsobeno a) podrážděním žaludku, hltanu, střeva, žlučníku, ledvin, polohového a pohybového čidla v uchu = nepodmíněný reflex b) čichovými a zrakovými podněty = podmínněný reflex
Tenké střevo
3 funkce: dokončení trávení, vstřebávání produktů trávení, odvod nestravitelných a nestrávených zbytků potravy
3-5 m, složeno v kličky, vstřebávací epitel obsahuje trubicovité žlázky, povrch je zřasen jemnými klky
kývavé a peristaltické pohyby
střevní šťáva – dokončuje trávení všech živin, obs. erepsin, maltázu, sacharázu, laktázu, lipázu, mucin
pankreatická šťáva – obs. trypsin, lipázu, amylázu, spolu se žlučí neutralizují kyselou tráveninu
Tlusté střevo
Funkce: vstřebávání solí, vody, léků (čípky)
Sídlí zde kvasné a hnilobné bakterie, některé tvoří B vitaminy a vitamin K
1,5 m, kývavé a peristaltické pohyby, končí konečníkem
peristaltiku povzbuzuje chemické (zkvašené látky, tuky, cukry) a mechanické (vláknina) dráž