komplet přednášky

SYSTÉM A STRUKURA JAZYKA, LINGVISTICKÉ DISCIPLÍNY, TYPOLOGIE A KLASIFIKACE JAZYKA
LINGVISTA
Z lingva= lat. Jazyk
Jazykověda
Teoretická společensko-vědní disciplína
Zabývá se studiem přirozených jazyků
Přirozený jazyk= lidský dorozumívací kód, jedinečný komunikační nástroj mezi lidmi
Umělý jazyk= esperanto, umělé konstrukce
2 základní proudy
Aplikovaná lingvistika
Teoretická lingvistika
Synchronní
Diachronní
TEORETICKÁ LINGVISTIKA
SYNCHRONNÍ
Stav jazyka právě teď v této chvíli, průřez současným stavem jazyka
Např. ustupuje moci, péci na úkor moct a péct
DIACHRONNÍ
Vývojový pohled, jednotlivé jazykové prostředky ve vývoji
Např jak se v průběhu věků z uó stalo ú
Zabývjí se s ní historické disciplíny
JAZYK
Základní pojem lingvistiky
Systém znaků sloužících k dorozumívání v určitém etnickém společenství(národ, kmen)
Langle(lang)- z francouzštiny, abstraktní systém znaků
Parole(parol)- realizace abstraktních znaků, parole má nekonečný počet prvků narotdíl od langle
Na základě langle(abstraktního systému znaků) dochází k jejich realizaci, manifestaci systému
Jazyk je systém abstraktních jednotek vytvářejících uspořádanou síť vztahů, která je vnitřně hyerarchizovaná
Sémiotika= znaková teorie jazyka
Znak= něco(např. věc nebo forma), co zastupuje něco jiného
Text= abstraktní schéma
Promluva= realizace abstraktních schémat
Kterými jazyky se lingvistika zabývá
Zabývá se jedním jazykem(např. bohemistika se zabývá českým jazykem a literaturou,
Zabývá se více jazyky(např. slavistka se zabývá slovanskými jazyky)
Zabývá se jednotlivými položkami jazyka(např. fonetická, morfologická, syntaktická lingvistika)
HLAVNÍ LINGVISTICKÉ DISCIPLÍNY
Rovina zabývající se zvukovou podobou jazyka- fonetika a fonologie
Zahrnuje gramatiku jazyka- morfologie a syntax(tvarosloví a skladba)
Slovní zásoba a její význam- lexikologie
DALŠÍ LINGVISTICKÉ DISCIPLÍNY
Dialektologie- nářečí a výzkum nářečních celků, zpracování nářečních atlasů, mapování vrstvy nespisovného jazyka vymezené územně, tedy teritoriálně(tedy nářečí)
Etymologie- věda o původu slov, hledá souvislosti, ale ne vždy je najde
Stylistika- zkoumá styly, individuální a funkční
Textová lingvistika- rozvoj od 60. Let 20. Století, z francouzštiny, jazykové jednotky
Ortografie- pravopis
POMEZNÍ DISCIPLÍNY
-stojí na pomezí jiných oborů
Psycholingvistika
Sociolingvistika
Neurolingvistika
Etnolingvistika
Matematická lingvistika
Korpusová lingvistika
TYPOLOGIE A TYPY JAZYK
Zachytit počet jazyků v daném okamžiku je nemožné
Snaha o popsání vzniku a vývoje jazyka
Princip divergence a konvergence
Divergence= vývoj se odehrával od původní jednoty k rozštěpení na jazyky a nářečí
Konvergence= jazykové sbližování, vývoj směřuje k jednotě
Z těchto dvou principů vypracována rodokmenová teorie, která spočívá v tom, že většina evropských jazyků vznikla z jednoho původního indoevropského prajazyka
IDE.= zkratka indoevropský
Indoevropský prajazyk se rozštěpil do 9 větví(větev= skupina geneticky příbuzných jazyků)
INDOÍRÁNSKÉ JAZYKY
Velká skupina
Novoindické a staroindické(sánskrt)
Íránské(perština, afghánština)
ARMÉNSKÉ
ŘECKÉ
ALBÁNSKÉ
ITALICKÉ
Vyvinuly se z latiny, z původních přes vulgární
Ruština, francouzština, portugalština, španělština, latina…
KELTSKÉ
Irština, bretonština, velština
GERMÁNSKÉ
1.Západogermánské(aj, nj, holandština)
2.severogermánské(švédština, dánština, norština, islandština)
3.Východogermánské(gótština)- jsou na ústupu
BALTSKÉ
Litevština, lotyšština
SLOVANSKÉ
1.Západoslovanské(čeština, slovenština, polština, polabština)
2.Východoslovanské(ruština, ukrajinština, běloruština)
3.jihoslovanské(bulharština, makedonština, srbština, staroslověnština)
LINGVISTIKA A JEJÍ VÝVOJ
Už od počátků lidstva
Těžko lze zjistit, jestli ve starověku existovali teorie o jazyce, nemáme žádné doklady
PŘEDVĚDECKÉ OBDOBÍ
Od počátku vývoje lingvistiky(starověké říše) až do 19. Století= předvědecké období
Počátek 19. St. až pol. 19 st. zlom vznikají srovnávací teorie a historická gramatika
Pánini- popis sánskrtu- z Indie, nejstarší pokus o zachycení gramatiky
Řecko- antická kultura- Platón, Aristoteles- věnovali se lingvistice + skupina filozofů tzv. sofisté 5- 4 st.př.n.l.(sofistai= učitelé moudrosti)
Dionýsos Thrácký vytvořil nejstarší řeckou lingvistickou práci- zavádí slovně-druhovou teorii- vymezuje 8 slovních druhů
na řeky navázali římani a jejich poznatky aplikovali na latinu
Priscianus- říman, který shrnul poznatky řeků a římanů, jeho teorie sloužila po celý středověk jako základní lingvistická příručka(latinská gramatika)
7 svobodných umění ve středověku: gramatika, rétorika, astronomie, dialektika, aritmetika, geometrie, hudba)
Zlom v období renesance a humanismu- latina ztrácí na významu, roste zájem o národní a živé jazyky
17. St. ovlivněno Deascartesem a jeho racionalismem
Jan Ámos Komenský- Brána jazyků otevřena 1631
VĚDECKÉ OBDOBÍ
další fáze vývoje poč. 19. St. až pol 19. St.
rozvoj srovnávací a historické lingvistiky
podnětem pro rozvoj bylo i „objevení“ sánskrtu: vědci si uvědomili blízkost mezi sanskrtem a evropskými jazyky- začíná systematické srovnávání s dalšími jazyky
vznik teorie o příbuznosti jazyků, vysvětlování historického vývoje a gentické klasifikace
vytvoření základů současné lingvistiky
August Schleicher- srovnávací lingvista, dal základ moderní indoeuropistiky 1800- 1850
Kolem 1870 nástup mladogramatiků, končí generace historické a srovnávací lingvistiky, začíná zkoumání dialektů
Nejdůležitější je 20. St.
Nový směr strukturalismus
Ferdinand de Saussure(sosír)
Zavedl pojem struktura, Představitel ženevské školy, vedl totiž přednášky na ženevské univerzitě- na počátku 20. St. vydáno jako kurz obecné lingvistiky
STRUKTURALISMUS A JEHO ZÁSADY
Jazyk je systém, jehož jednotky jsou vzájemně propojeny, jsou závislé a tak je třeba je v jejich propojenosti také zkoumat, nelze je zkoumat izolovaně(opak proti předchozím teoriím)
Jazyk je třeba zkoumat synchronně
jazyk je nutno rozdělit na 2 složky:
složka: jazyk jako systém
složka: realizace systému
jazykový znak se skládá ze dvou složek
označující(signifiant(sinifiant))
zvuk, konvenční sled hlásek, formální stránka znaku
označované(signifie(sinifie))
pojem, význam, obsahová stránka znaku
Pražská škola
vývoj souběžně s ženevskou školou
Lingvistické hnutí na pražské univerzitě 20.- 30. Léta 20. Století(26- 39)
Přerváno 2. Sv. válkou
Sešli se tu domácí i cizí lingvisti(hodně ruských emigrantů):
Vilém Matézius
Bohuslav Havránek
Josef Vachek
Vladimír Skalička
Roman Jacobson
Nikolaj Sergejevič Trubeckoj- zakladatel moderně pojaté fonologie
Lucien Tesniere(tenié)- syntaxe
Pražský lingvistický kroužek(PLK)
Výchozí bod pro ně byl strukturalimus a uplatňování funkčního principu v jazyce(každý prvek v jazyce má nějakou funkci)
Přínos nových teorií:
Matézius: teorie aktuálního větného členění
Skalička: teorie o typologii jazyků
Trubeckoj: zakladatel fonologie
PLK stále trvá a má přednášky v Praze
Kodaňská škola
30. Až 50. Léta 20. St.
Louis Hjelmsev
Vychází z logiky a matematiky
Vytvořil teorii glosémiku
Generativní lingvistika(transformační gramatika)- 2. Pol. 20. Let- Noam Chomský- američan
Lingvistika se orientuje na vyšší jednotky: teorie hypersyntaxe, textu…
Znaková teorie(sémiotika)
70. až 80. Léta obrat od systému k realizaci, vznik pragmatiky(teorie dialogu a komunikace)
JAZYKOVÁ ROVINA FONETICKÁ A FONOLOGICKÁ
Hláskování= český pojem pro obě roviny
Vztah mají stejný jako forma a funkce(fonetika a fonologie)
FONETIKA
Studium zvukové podoby jazyka, zkoumání zvuků
Nauka o tvorbě hlásek, jejich šíření a slyšení
4 proudy:
Artikulační fonetika
Popis a zkoumání artikulačních orgánů
Tvoření lásek i slabik, slov, vět a dalších celků
Akustická fonetika
Má blízko k fyzice
Zkoumá přenos zvuku
Auditivní fonetika
Zachycení zvuku
Zvukové sluchové orgány
Zabývá se rozsahem slyšitelnosti, Percepce zvuku(vnímání zvuku)
Experimentální fonetika
Nová, experimentuje
FONOLOGIE
Studium systémových jednotek z hlediska jejich funkce
FONÉM
základní systémová jednotka
patří mezi tzv. omické jednotky
minimální systémová jednotka mající funkci
schopná rozlišit význam v kombinaci s jinými jednotkami
ten x den
fonémy t a d v kombinaci s jinými fonémy rozlišují jednotlivé významy
foném je abstrakce, fyzicky neexistuje
žádný pojem fyzicky neexistuje
foném je hláska
FÓN
realizace fonému
ALOFÓN
např. alofón n: nyní a banky- různá výslovnost, různé použití artikulačních orgánů
jiná poziční varianta stejného fonému
GRAFÉM
je písmeno, grafické zachycení fonému
jednomu fonému většinou odpovídá jeden grafém, výjimka:
y x i ú x ů
ve zvukové realizaci je to jeden foném, stejný zvuk
PÍSMO
soubor písmen, grafická soustava
písmo hláskové- založené na systému grafémů
HLÁSKA
hlásky: samohlásky(vokál), souhlásky(konsonant)
základní rozdíl mezi artikulací: samohláska je tón, souhláska je šum
samohlásky jsou všechny znělé a lze je prodlužovat a zpívat, souhlásky ne
souhlásky: znělé a neznělé
Vytváření hlásek= artikulace fonémů
ARTIKULAČNÍ ORGÁNY
DÝCHACÍ ÚSTROJÍ: plíce a hrudní koš
Vytváří se proud vzduchu, výdechová část je základem mluvené řeči
FONAČNÍ ÚSTROJÍ: hrtan a hlasivky
Proud vzduchu rozkmitá hlasivky a ty se účastní na tvorbě zvuku, hrtanové hlásky jsou např. H
DUTINA HLTANOVÁ:hltan a kořen jazyka
Spojení s hlasivkami
DUTINA ÚSTNÍ:jazyk, rty, dásně, zuby, tvrdé a měkké patro
Artikuluje se zde převážná většina hlásek
DUTINA NOSNÍ:
Spoluúčast na tvorbě(artikulaci) nosových hlásek
ROZDĚLENÍ ORGÁNŮ
PASIVNÍ ORGÁNY
Horní ret
Hrtan(larynx)- laryngální hlásky
Tvrdé patro(palatum)- palatální hlásky
Měkké patro(velum)- velární hlásky
Zuby(dentis)
Dásně(alveoly)- alveolární hlásky
Čípek(uvula)- uvulární hlásky
AKTIVNÍ ORGÁNY (volně se pohybují při artikulaci)
Dolní ret(ret= labium)- labiální hlásky(vznik na rtech)
Špička jazyka(apex linquae-linkvé)
Hřbet jazyka(apex linquae)
Hlasivková štěrbina(glottis)
POPIS HLÁSEK
DĚLENÍ PODLE MÍSTA ARTIKULACE
ne absolutní výčet všech míst artikulace
BILABIÁLY
Místo artikulace:oba rty- obouretní hlásky - P, B, M
LABIODENTÁLY
Zuby a rty - F, V, W
ALVEOLÁRNÍ PŘEDNÍ
Přední dásně - T, D, N
ALVEOLÁRNÍ ZADNÍ - Š, Ž, Č
VELÁRNÍ
Na měkkém patře za pomoci jazyka - K, G, CH
LARYNGÁLNÍ
Hrtanové - H
PALATÁLY
Tvrdé patro - Ť, Ď, Ň
DĚLENÍ PODLE ZPŮSOU ARTIKULACE
Zda se artikulace častní závěr nebo úžina
1.ZÁVĚROVÉ(okluzívy) - P, B, T
Proud vzduchu musí rozrazit úplný, absolutní závěr
2.ÚŽINOVÉ HLÁSKY(konstriktivy)
Výdechový proud musí prorazit úžinu nejrůznějšího tvaru - Středové(F, V, S, Z) a bokové(L)
3.POLOZÁVĚROVÉ - C, Č
4.KMITAVÉ(vibranty) - R, Ř
5.HLASIVKOVÉ - H
DĚLENÍ PODLE ZNĚLOSTI
Znělé a neznělé fonémy
ZNĚLÉ
Při jejich artikulaci jsou rozkmitány hlasivky
Jsou to všechny souhlásky a některé samohlásky
Distinkce= protiklad
Nepárové= jedinečné souhlásky(konsonant)
R, L, M, N, Ň, J- vždy znělé
Ř je někdy znělá a někdy neznělá(znělá je v sousedství znělých vokálů, konsonantů- dřevo)
NEZNĚLÉ
VOKÁLY(samohlásky)
5 fonémů krátkých+ 5 fonémů dlouhých(á, é, í, ó, ú)
Přední: E, I
Střední: A
zadní: O, U
I U vysoko
E O středové
A nízké
Trojúhelníkové schéma přinesl Hellwig(lingvista)
Zaokrouhlené(o, u), nezaokrouhlené(e, i, a)
DVOJHLÁSKY(diftongy)
Spojení dvou samohlásek do jenoho celku
Stoupavé a klesavé(O, jen jeden)
Proces diftongizace a monoftongizace(z dvoj- jednohláska)
SLABIKA
Útvar, jehož základem je samohláska, dvojhláska či slabikotvorná souhláska(R, E)
Umělý útvar
Každé slovo víceslabičné lze na slabiky rozdělit
Slabiky:
Zavřené
Např. pekař- slabika končí na souhlásku
Otevřené
Končí na samohlásku- např. lavice
Nejvíc jich má italština a jsou libozvučné
SUPRASEGMENTÁLNÍ JEVY
Přesahují souhlásku či samohlásku
Týkají se vyšších mluvnických celků
Otázky přízvuku, intonace, barvy hlasu
VĚTNÝ PŘÍZVUK
SLOVNÍ PŘÍZVUK
Zvukové zdůraznění některé slabiky
Přízvuk na první slabice slova- v češtině
Pevný přízvuk- např. v češtině, i když je užit špatně nezmění to význam slova lavice, lavice
Pohyblivý přízvuk- např. angličtina, litevština, ruština, má distinktivní funkci
Dynamický přízvuk- silový přízvuk, je založen na zesílení intenzity hlasu
Melodický přízvuk- vietnamština, je založen na změně tónu
PŘÍZVUKOVÝ TAKT
Část věty obsahuje 1 slovní přízvuk
Rozdělení věty na přízvukové takty
Jsou slova, která přízvuk nenesou nikdy= příklonky(enklitika): se, si, my, ti, bych
PŘÍZVUK VĚTNÝ
Zesílení významově důležité části věty
Subjektivní nástroj mluvčího, slouží ke zdůraznění
INTONACE
Sled tónů v rámci jedné věty
Intonace= melodie věty
BARVA HLASU
Barva hlasu= timbre(témbr)
individuální
ORTOEPIE
věda zabývající se spisovnou výslovností
MORFOLOGICKÁ ROVINA A ZÁKLADNÍ POJMY
morfologie= tvarosloví, disciplína, která je spolu se syntaxí(skladbou) hlavní součástí gramatiky
hlavní jednotkou, kterou se morfologie zabývá, je morfém
členění:
kategorie vyššího řádu:slovní druhy- z hlediska jejich forem a významu
morfologie zabývající se kategoriemi vyššího řádu
kat. nižšího řádu:zabývají se gramatickými významy- tzv. gramatické kategorie- zkoumá kategorie nižšího řádu(kategorie, které vyjadřují abstraktní vztahy)
kategorie jmenné:
pád, číslo a jmenný rod
slovesné významy:
osoba, číslo, způsob, čas, slovesný rod a vid
zabývají se ohebnými slov. Druhy(ty které můžeme skloňovat=deklinace nebo časovat=konjugace)- podléhají tzv. flexi(ohýbání)- flektivní jazyky
funkční morfologie- zabývá se funkcí slovních druhů a tvarů
formální morfologie- popisuje formální paradigmata(zachycuje všechny možné tvary vzniklé flexí)např. přehled všech tvarů jednoho vzoru(pána, pán, pánu….)
zabývá se slovními druhy- slovní druh je základním klasifikačním morfologickým kritériem všech jazyků:
máme 10 slovních druhů(v různých jazycích je to různé):
substantivum, substantiva- podst. jm
adjektivum, adjektiva- příd. jm
pronomen, pronomina- zájmena
numerace, numeralia- číslovky
verbum, verba- slovesa
adverbium, adverbia- příslovce
prepozice, prepozice- předložky
konjunkce, konjunkce- spojky
partikule, partikule- částice
interjekce, interjekce- citoslovce
klasifikační kritéria slovních druhů:
obsahově sémantické kritérium- v rámci tohoto krit. jsou slova rozřazovány ke slovním druhům podle toho, co odrážejí z objektivní reality; slova odrážející děje, např. stavy a činnosti jsou verba
syntakticko funkční kritérium- zkoumá, jakou syntaktickou funkci má dané slovo ve větě a zdali ji vůbec má
tvaroslovné kritérium(gramatické kritérium)- zabývá se tím, jestli jsou slova ohebná(a podléhají deklinaci nebo konjugaci) či jestli jsou neohebná
rozlišení do tříd:
slovní druhy základní:substantiva, verba, adjektiva, adverbia
slovní druhy nezákladní:napodobují soustavu základních s. d.
nástavbové: pronomina, interjekce, numeralia
nesamostatné(synsémantické): prepozice, konjunkce, partikule
MORFÉM
Základní jazyková jednotka(omická jednotka)= jazykový znak nesoucí význam
Nejmenší vidělitalná část slova, která je nositelem věcného nebo gramatického významu
Morfém je prvek abstraktní- konkrétní realizace morfému= MORF
Typy morfémů, podle nichž můžeme analyzovat stavbu slova(rozbor morfematický):
TVAROTVORNÝ
Žena- a je finální tvarotvorný morfém, nese gramatický význam(tvarotvorný morfém finální= je až na konci)
Nesla- l je také tvarotvorný morfém(nefinální tvarotvorný morfém)
SLOVOTVORNÝ
Utváří se s ním nové slovo
Rybář- jak vzniklo, jak bylo utvořeno?ze kterého slova vzniklo?- ze slova ryba; od základ. slova odtrhneme finální tvarotvorný morfém (koncovku), dostaneme část, která je společná pro slovo základové i odvozené teda ryb= slovotvorný základ; slovo bylo utvořeno slovotvorným morfémem a
KMENOTVORNÝ
Je zřetelný zejména u sloves
je to část slova, Která je součástí tzv. tvarotvorného základu
dělat- t morfém, kterým se tvoří tvar(tvarotvorný); a je kmenotvorný morfém; děla je tvarotvorný základ
KOŘENNÝ
Je nositelem lexikálního významu, nejmenší část slova nesoucí lex. význam
Např.další případ třeba konektém(spojovací morfém)- černozem
Morfematická analýza se provádí od konce slova
Černozem- na konci nulový tvarotvorný morfém; čern a zem kořenné morfémy spojeny konektémem o
Učitelka- finální tvarotvorný morfém a; morfém k spolu s koncovkou a je slovotvorný morfém(ze slova učitel učitelka); druhý slovotvorný morfém tel; kmenotvorný morfém i; kořenný morfém jako nositel lexikálního významu uč; základové slovo je učit- od něj odtrhneme infinitivní koncovku t a dostaneme část slova kterou má společné slovo základové se slovem odvozeným(slovotvorné slovo)
Analýza stavby slova
Kategorie jmenné(kategorie pádu čísla a rodu):
KATEGORIE PÁDU
Základní jmenná kategorie, vyjadřuje vztahy mezi slovy ve větě, vyjadřuje funkce jména ve větě, vyjadřuje vztah jednotlivých výrazů nesoucích větně členskou platnost
Flektivní jazyky rozlišují vždy jistý počet pádů, jsou pády předložkové- nepřímé pády(obsahují pro vyjádření vztahu předložku: leží na stole) a bezpředložkové- přímé pády(ty to pády obsahovat předložku nebudou: vyrobil stůl); pouze předložkový pád je šestý
Syntaktické pády- realizují vazbu(především) slovesa substantiva či adjektiva(pád je prostředkem vyjádření formální závislosti: psal dopis(psal koho co), roh stolu(roh koho čeho)a nesyntaktické pády(=sémantické pády)- nerealizují vazbu, ale vyjadřují okolnosti dějů a stavů(šel do lesa, přišel po ránu, přišel pozdě)
7 pádu kouknout na latinský názvy
Pád(casus)- vyjadřuje vztahy mezi jednotlivými slovy(jmény)ve větě
NOMINATIV(nominare=nazývat)
Vyjadřuje základní, tzv. reprezentativní tvar jména
Ve větě se s ním vyjadřuje subjekt(podmět)- např. Muži jdou
Dále se nominativem vyjadřuje jmenná část přísudku- velryba je savec(jmenná část přísudku) a atribut verbální(tedy doplněk)- Chodí bos
Vyskytuje se také v pozici nominativu jmenovacího- výraz, kterým něco pojmenováváme- např. Kraj Vysočina(výraz zůstává ve všech pádech Vysočina, tedy ve tvaru nominativu), Kniha Babička
GENITIV
Tento pád je nejčastější funkcí neshodného přívlastku(atribut nekongruentní)-kongruence= shoda- Okna budovy, Roh stolu
Sémantika genitivu- genitiv přivlastňovací(posesivní) Dům rodičů; genitiv partitivní(genitiv částečný)- označuje část něčeho- kus cukru, část domu; genitiv původce děje(agens děje)- příchod Slovanů; genitiv cíle děje(patiens(paciens)děje)- lov ryb
Přívlastek neshodný stojící u jména se říká adnominální genitiv, stojící u slovesa(adverbální)- většinou rozvíjí slovesa s významem doteku a odluky- dotknout se něčeho, zbavit se něčeho
Adverbální genitiv v mnoha případech ustupuje(akusativu) čtvrtému. Pádu( a ne v případech dotyku a odluky)
DATIV
Je především pádem předmětu(= objekt)- podrobil se operaci(podrobil se komu čemu)- přímý předmět; druhý neboli nepřímý předmět stojí u sloves s významovým okruhem „dávat a brát“- dal někomu něco, sebral někomu něco(někomu nepřímý pt)
Volný dativ- pád nesyntetický(nevazebný)-dativ kontaktový: tak už nám začal podzim
AKUSATIV
Pád přímého předmětu
Nárůst akusativních vazeb v neprospěch vazeb genitivních(přát si něčehoX přát si něco)- tzv. dublety- volíme z těchto dvou tvarů s ohledem na vytvářený text(komunikát)- tyto dva tvary jsou oba spisovné
VOKATIV
Pád zcela nesyntetický
Jeho funkce je především kontaktová a hodnotící
V nepřipravených projevech bývá nahrazován nominativem(např. pane NovákuX Pane Novák)
Má funkci oslovovací, kontaktní, hodnotící- Hlupáku!
LOKÁL
Je v češtině pouze pádem předložkovým
Vyjadřuje se jím význam časový a místní
Je především pádem adverbiálním(příslovečným)
Pojí se s různým množstvím předložek
INSTRUMENTÁL
Pád příslovečný
Vyjadřuje se s ním význam nástroje a prostředku- řezal pilou, poslal něco poštou
Tzv. nástrojový instrumentál
Lokál a instrumentál jsou převážně pády nesyntetické
Pozor: adverbiální(příslovečný) a adverbální(u slovesa)
Čeština má 7, latina