komplet přednášky

6, němčina 4, maďarština 17 pádů, nemá je angličtina, francouzština, italština, bulharština
KATEGORIE ČÍSLA U JMEN(NUMERUS)
Singulár a plurál(protiklad jednosti a mnohosti- jeden a více)
Protiklad korespondující s objektivní realitou
Primárně se kategorie čísla rozvinula u substantiv, později jako kategorie shodová- jedna aktovka, jedna moje nová kožená aktovka,
Petr přišel, Petr a Jana přišli
Jsou i substantiva, co mají pouze tvar čísla jednotného, ale označují mnohost= singularia tantum- např. žactvo, ptactvo
Plurália tantum= substantiva, co mají pouze tvar čísla množného a vyjadřují jednost- např. varhany, tepláky, Budějovice
Kategorie čísla duál= podvojné- vyjadřovala vztah ke dvěma předmětům, osobám nebo jevům- duál by l v opozici proti singuláru a plurálu, duál většinou jako kategorie zanikl, ale v češtině jsou zbytky duálových tvarů, které už asle ztratily význam duálu(jsou totéž co plurál): např. dva, oba, oči, uši, ruce, nohy
KATEGORIE JMENNÉHO RODU
Odráží objektivní skutečnost než kategorie čísla
Kategorie vznikla aplikací přirozeného rodu na substance
Tato kategorie představuje třídicí princip pro flexi
Většinou se rozlišují tři rody: maskulinum, femininum, neutrum; někde jsou už pouze dva rody(např. románské jazyky), např. v angličtině kategorie rodu už téměř není
Tato kategorie byla budována na protikladu dvou pohlaví a odrážela tu objektivní realitu přímo, označovali se různými lexikálními označeními(otec, dívka…)
Asymetrický vztah mezi žák a žákyně, substantiva rodu ženského mají příznakovou platnost i v jiných indoevrop. jazycích, mužská jsou bezpříznaková
Životnost a neživotnost- rozlišení pouze u rodu mužského- formálně rozlišená především v akusativu, u jmen rodu muž. Neživotného(maskulinum inanimatum) se formálně rovná tvar akusativu tvaru nominativu
U jmen rodu muž. Životného(maskulinum animanum) je tvarový rozdíl akusativem a nominativem- neshoduje se s reálnou živostí
V angličtině není gramat. Kategorie rodu
Všechny tři jsou jmenné kaegorie
TYPY SKLOŇOVÁNÍ
Deklinace=skloňování
3 základní typy skloňování
Těmto třem typům podléhají všechna jména(substantiva, adjektiva, pronomina, numeralia)
Jmenné skloňování(deklinace)
Skloňuje se podle něj většina substantiv a některá adjektiva
Nejstarší z deklinací
Substantiva se rozřazují do deklinačních typů- tedy tzv. vzory(vzory pán, hrad atd.)
Zájmenné
Skloňuje se podle něj většina zájmen a některé číslovky
Tvrdá zájmenná deklinace
druhý vzor náš(našeho, našemu), podobně se skloňuje ON(jeho jemu)
Měkká zájmenná deklinace
má vzor TEN(toho, tomu),podobně se skloňuje JEDEN
Složené(adjektivní)
Skloňuje se podle něj většina adjektiv, některá substantiva a některá zájmena
Historicky nejmladší- vznikla spojením původní jmenné a zájmenné deklinace(proto složená)
SUBSTANTIVA
Substantiva jako zákl. slovní druh označují jevy jako fakta objektivní reality
Skloňovány podle deklinace jmenné a složené
Velká část z nich jsou totiž substantivizovaná adjektiva(hajný, průvodčí atd.)
Při své deklinaci vytvářejí tzv. paradigmata -jsou tvořena koncovkami 7 pádů
Nejvíce různých koncovek pro různé pády má paradigma vzoru žena
Nejmíň jich má vzor rodu středního- stavení
Tvarová homonymie
Dělí se na:
Konkrétní- pojmenovávají jevy hmotné podstaty
Abstraktní- jsou to hlavně názvy vlastností a dějů; substantivizace abstrakt- pod pojmem psaní nemáme na mysli označení děje, ale např. už objekt dopis
Dělí se na:
Jména vlastní(proprium)- jména osob, zvířat, věcí…
Jména obecná(apelativum)
ADJEKTIVA
Plnovýznamový
Označují statické příznaky jevů, tyto statické příznaky jevů pojmenovávají vlastnosti a některé relace
Relační adjektiva moc dobře stupňovat nejdou(dřevěný dřevěnější nejdřevěnější by znělo divně)-pokud je stupňujeme, posouváme tím jejich význam, dáváme jim jiný význam
adjektiva se dělí na:
Kvalitativní(jakostní)-
např. malý, dobrý, velký, starý
můžeme je stupňovat- podléhají gradaci(stupňování)- starý, starší, nejstarší
Relační(vztahová)
dřevěný, čokoládový, slaměný
Do relačních adjektiv patří jako podtyp adjektiva posesivní(přivlastňovací)- otcův, matčin…
Tří stupně gradace:
Pozitiv
Komparativ- elativ= formální tvar 2. Stupně, ale významově nejde o srovnání, ale o vyjádření vlastnosti přibližné
Superlativ
Nejčastější složená deklinace- tvrdá a měkká(vzory mladý a jarní), deklinace adjektiv jmenná(jmenné tvary adjektiv jsou už jen zbytky, ne celá paradigmata, pouze u některých adjektiv a pouze 1., 4. Pády)
Smíšená deklinace adjektiv- existují v ní jak tvary složené tak tvary jmenné- skloňují se podle této deklinace adjektiva přivlastňovací(posesivní)- v singuláru všechny tvary mají ve všech pádech kromě sedmého deklinaci jmennou, v plurálových tvarech má jmennou deklinaci 1. A 4. Pád, ostatní tvary v pádech jsou deklinace složené(např. otcův)
PRONOMINA
Pojmenovává substance a vlastnosti substitučně
Zájmena- stojí za jmény- např. Petr potkal Janu, neviděl ji už týden.; tento jev se nazývá pronominalizace- zájmenem jsme něco pojmenovali
Zájmena nahrazují především substantiva, ale mohou nahrazovat i adjektiva- např. Byl to jakýsi neznámý člověk.
Zájmena fungují ve větách jako prostředky tzv. ukazování a odkazování; ukazování slouží k určitému vymezení objektů- toto okno, onen člověk, odkazování funguje v textu jako prostředek k odkázání k předchozím skutečnostem, na předchozí kontext
Jsou poměrně složitým slovním druhem
Dělíme je:
Zájmena osobní(personalia)-
označují osoby:
1. Osoba Já- označuje mluvčího
2. Osoba Ty- označuje adresáta
3. Osoba On, Ona, Ono- zastupuje označení předmětu komunikace
Dva typy:
Bezrodá
Já, ty, my, vy a se- jsou zájmena bezrodá(já je muž i žena)- vymykají se všem typům deklinací, skloňují se podle zvláštního skloňování, tvary se tvoří od různého kořene= tzv. supletivismus;
Rodová
zájmeno pro třetí osobu je rodové- podléhají deklinaci zájmenné měkké
Zájmeno se nemá tvar 1. Pádu
Ukazovací(demonstrativa)
Přivlastňovací(posesiva)
Tázací(interogativa)
Vztažná(relativa)
Neurčitá(indefinita)
Záporná(negativa)
Podtyp zájmen vymezovací(limitativa)
ČÍSLOVKY
Vyjadřují kvantovost:
Počítanou- vyjádřenou čísly
Nepočitatelnou- čísly nevyjádřitelnou, neurčitou
Mají nevyhraněnou slovně druhovou povahu
Výrazy jsou sem zařazovány na základě kvantovosti
Mezi číslovkami jsou výrazy se substantivní povahou(pětka, trojice, mnoho atd.) nebo výrazy označující vlastnost(pátý, několikanásobný) nebo vyjadřují okolnost(třikrát, mnohokrát)
DRUHY PODLÉHAJÍCÍ KONJUGACI
SLOVESA
Plnovýznamový slovní druh
Vyjadřuje děje, činnosti, stavy a změny stavů, procesy a změny procesů
Sémantická klasifikace sloves je nesmírně složitá a důležitá pro skladbu
Dělí se na:
Slovesa plnovýznamová
Slovesa modální- významově oslabená, modální= způsobová; moci, smět, chtít…
Slovesa fázová- významově oslabená, označují určité fáze slovesného děje
Z hlediska tvarového se dělí na slovesné tvary:
Určité slovesné tvary
vyjadřují slovesné kategorie(zejména kategorii osoby)
slovesné kategorie jsou:
OSOBA(persona)
Ukazuje na účastníky promluvy vzhledem k obsahu věty
3 gramatické osoby:
Já(skutečná osoba- obracíme se k lidem a živým bytostem)
Ty(skutečná osoba- obracíme se k lidem a živým bytostem)
On, Ona, Ono- obracíme se k nezúčastněné osobě, zvířeti nebo neživé substanci
Nejdůležitější kategorie
ČÍSLO(numerus)
U sloves je kategorie čísla spjata s osobou
vyjadřuje se s ní singularita či pluralita činitelů děje, nikoliv sing. nebo pluralita dějů
u sloves je číslo jinou kategorií než u jmen
ZPŮSOB(modus)
Vyjadřuje vztah děje ke skutečnosti
Děj může být hodnocen jako:
Reálný(vyjadřuje způsob oznamovací= indikativ)- označuje všechny tři časy: present, préteritum, futurum
Možný(podmiňovací způsob= kondicionál)- může vyjadřovat jen dva časy: presenta a préterita
Nutný(rozkazovací způsob=imperativ)- nevyjadřuje kategorii času, čas se u něj neurčuje
Existují jazyky, které mají i jiné kategorie způsobu
ČAS(TEMPUS)
kategorie času u slovesa vyjadřuje vztah k okamžiku promluvy
děj probíhající současně s okamžikem promluvy, je chápán jako přítomný
děj před okamžikem promluvy je chápán jako minulý
děj po okamžiku promluvy je budoucí
kategorie času souvisí s kategorií vidu, slovesa vidu dokonavého nejsou schopna vyjádřit přítomnost; slovesu vidu dokonavého je např. přečíst- přečetla jsem; přečtu vyjadřuje budoucnost i když je to ve tvaru přít. Času(forma preséntní s významem futura)
nedokonavá slovesa jsou schopna vyjádřit všechny časy, četla jsem, čtu, budu číst
časy relativní(poměrné)
nevztahují se k okamžiku promluvy, ale k jinému slovesnému ději, slovesu
vyjadřují dějovou současnost, předčasnost, následnost
vyjadřují se pomocí přechodníkových konstrukcí nebo pomocí vidu
Dokončiv obtížný úkol vrátil se ke čtení knihy; neurčitý slovesný tvar dokončiv vyjadřuje vztah k druhému slovesu, určitý slovesný tvar vrátil se
Pískaje si pocházel se po mostě
Realtivní čas vyjadřuje vztah dvou sloves ne nějakou samost. kategorii času
tři časy(objektivní časy):
prézens
préteritum
futurum
předminulý čas(plusquamperfektum)- přišel jak byl slíbil- minulý čas, který předchází jinému minulému času
Aorist a imperfektum- časy minulé jednoduché- byly užívány dříve
GENUS
Slovesný rod
Diatéze vyjadřuje vztah mezi sémantickou rolí a syntaktickou platností, jestliže se rovná agens, připadně kauzátor, podmětu, mluvíme od diatezi primární: Vítr rozbil okno; jestliže se agens nebo kauzátor nestojí v roli podmětu mluvíme o diates sekundární: Okno bylo rozbito větrem.
Agens je vnímán jako činitel děje(většinou biologicky živý, např. člověk, zvíře), kausátor je věcně neživá role která označuje neživou sílu(vítr, bouře)
Matka probudila syna.- angens je ve větě podmětem(činitel děje je podmětem)= rod činný(aktivum)
Syn byl probuzen matkou.- v pozici podmětu je syn, ale není činitelem děje, syn má roli patienc, z pozice podmětu se odstěhoval agens a dostal se do méně důležité role
Trpný rod(pasivum)- formy jsou dvě:
Opisné pasivum- složený slovesný tvar: Byl vyroben(příčestí trpné= vyroben)
Zvratné pasivum(reflexivní pasivum)- tvořeno tvarem indikativu a volným morfémem se: Takové knihy se už nečtou-komponent se je volným morfémem
Vyjadřuje vztah mezi činitelem děje a podmětem věty
VID(ASPEKT)
Charak. hlavně pro slovanské jazyky, pro cizince je velmi obtížně naučitelná
Označuje ohraničenost nebo neohraničenost slovesného děje
Slovesa vidu dokonavého(perfektiva- zkratka pf.) vyjadřují, že slovesný děj byl ukončen, že je ohraničen
Imperfektivum(ipf.) jsou slovesa vidu nedokonavého- ozančují procesuální děj, neukončený, neohraničený
Dvojice sloves:
Psát X napsat- předpona na-psat se definuje jen jako prostě-vidový prefix
Psát X přepsat- přepsat mění význam, přesah do roviny slovotvorné, sémanticky zatížený prefix(má nějaký význam)
Jsou i slovesa, který jsou tzv. obouvidová- hlavně slovesa přejatá- podle kontextu mohou vyjadřovat vid dok. I nedok.: diskutovat, izolovat, organizovat- začínají se perfektivizovat pomocí dalších prefixů- např. přeorganizovat, prodiskutovat
Pozor! Třída a vzor není kategorie gramatická, slouží k roztřídění sloves k jednotlivým typům
SYSTÉM SLOVESNÝCH TVARŮ
TVARY AKTIVNÍ
Oznamovací způsob:
Indikativ prezenta aktiva(dělám)- jednoduchý
Indikativ préterita aktiva(dělal jsem)-složený
Indikativ futura aktiva(budu dělat)
TVARY PASIVNÍ
Indikativ préterita pasiva(jsem nesen)
Indikativ préterita pasiva(byl jsem nesen)
Indikativ futura pasiva(budu nesen)- příčestí enové= příčestí trpné
JEDNODUCHÝ SLOVESNÝ TVAR(SYNTETICKÝ)
SLOŽENÝ TVAR SLOVESNÝ(ANALITICKÝ)
KONDICIONÁL
Kondicionál présenta aktiva: dělal bych
Kondicionál préterita aktiva: byl bych dělal
Byl, bych jsou rezidua ze zaniklých minulých časů, tvar aoristu
Kondicionál présenta pasíva: byl bych nesen
Kondicionál préterita pasiva: byl bych býval nesen
IMPERATIV
Aktivní- nes
Pasivní- buď nesen
Ty předchozí byly tvary určité
Neurčité slovesné tvary
Nevyjadřují kategorii osoby
infinitiv- slovníkový tvar slovesa, reprezentativní, umí vyjádřit kategorii rodu a vidu: pronásledovat(inf. Aktivní), být pronásledován(inf. Pasivní)- vyjadřuje kategorii rodu a vidu, je součástí analytického tvaru indikativu futura aktiva- budu číst
Příčestí minulé(příčestí činné)- tvar zakončen na L, LA, LO, např. dělal
Příčestí trpné
Příčestí se označují participia(participium)- příčestí minulé a činné nemohou existovat samostatně, existují pouze jako součást složených slovesných tvarů(dělal jsem, jsi…)
Tvary přechodníků(transgresiv)
Přechodník(transgresiv) přítomný a minulý
KMEN SLOVESNÝ
kmen minulý
odtržením nefinální koncovky l získáme kmen: minul- minu, dělal- děla
kmen présentní
část slovesa ve třetí osobě singuláru indikativu présenta aktiva po odtržení slovesné koncovky
ona ona ono bere, odtrhneme e, zbyde nám kmen ber
5 tříd:
Nese bere peče maže umře
kmen infinitivní
získáme ho když odtrhneme od tvaru infinitivu koncovku T, dělat- děla
kmen minulý a infinitivní jsou si velmi podobné
CHARKTERISTIKA NEOHEBNÝCH DRUHŮ
PŘÍSLOVCE(ADVERBIA)
plnovýznamový slovní druh vyjadřující okolnosti dějů a stavů, okolnosti: časové, místní, příčinné a způsobové
termín predikativum- stavové příslovce: Je chladno(chladno je predikativum)
neohebný slovní druh, ale můžeme je stupňovat(gradovat)
PREPOSICE(PŘEDLOŽKY)
Významově nesamostatný druh
Vlastní(primární)- slova která nemohou být jiným slovním druhem: v, na, pod
Předložky nevlastní(sekundární)- byly původně jiným slovním druhem- např. substantivem či příslovcem, ale pod vlivem procesu zvaného prepozicionalizace se staly předložkami: Stalo se to vlivem nepečlivé přípravy, Díky jeho neschopnosti jsme to nezvládli
SPOJKY(KONJUNKCE)
Neohebné, neplnovýznamové
Slouží ke spojování vět a větných členů
2 skupiny: souřadicí(parataktické), podřadicí(hypotaktické): aby, že, protože, jelikož
ČÁSTICE(PARTIKULE)
Výrazy sloužící k vyjádření určitých postojů, hodnotících, volních či citových
INTERJEKCE(CITOSLOVCE)
SYNTAX, SKLADBA
Skladba- zkoumá syntaktické vztahy na úrovni slov a vět, zkoumá tedy vztahy mezislovní a mezivětné
Syntax patří spolu s morfologií do gramatiky, jsou to 2 základní kmenové disciplíny gramatiky
Syntax dělíme na dvě roviny
Syntax větnou
Zkoumá jazykové jednotky až po úroveň výpovědi(včetně výpovědi)
Nižší úroveň syntaxe
Syntax nadvětná
Vyšší úroveň
Zabývá se jednotkami vyššími než výpověď, tedy vlastně už textem
Označuje se jako syntax textová, hypersyntax, lingvistika textová
Bouřlivě se rozvíjela od 2. Pol 20. St.
Terminologie
Věta
Nosný termín
Striktní rozlišení mezi větou a výpovědí
Věta je chápána jako abstraktní struktura
je to jednotka jaz. systému
je to větný typ, který je nutno chápat abstrahovaně bez konkrétního obsahu, bez modality, emocionality
věta jer jednotka jazykové roviny ve smyslu langue
každá věta je tvořena predikací(větotvorný akt), tzn. Že každá věda musí obsahovat verbum finitum(=určitý slovesný tvar)
vět, větných schémat je omezené a popsatelné množství
Výpověď
Nosný termín
Jednotka komunikativní, komunikace
Je to realizace systémové jednotky v konkrétní komunikativní situaci
Je to jev jedinečný a neopakovatelný, je spjata s konkrétní komunikativní situací
Je to jednotka roviny parole
Výpovědí je nekonečné množství
Jednotlivé výpovědi, které vytváříme, mají systémové základy,každá výpověď má svůj systémový základ
Nejčastějším systémovým základem výpovědi je věta jednoduchá- taková výpověď se nazývá větná- např. Otec včera odjel
Výpověď nevětná
Jejím systémovým základem není věta, ale tzv. větný ekvivalent
Např. nádherný dům, mít tak jeho schopnosti
Neobsahují určitý slovesný tvar
Výpověď souvětná
Systémovým základem je tzv. věta složená
Např. Nevím, kdy přijdeš.
Věta složená je tvořená větou hlavní a vedlejšími(ty nemají komunikativní funkci, jsou pouhými větnými členy)
Výpovědi jsou základními textovými jednotkami, které nesou sami o sobě tzv. komunikativní funkci
každá výpověď, kterou vytvoříme, má nějaký cíl, chceme něčeho dosáhnout
komunikativní funkce= komunikativní cíl jednotlivých výpovědí, komunikativní záměr tvůrce výpovědí
komunik. Funkcí je celá řada
funkce konstatační(oznamovací)
funkce interogativní(tázací)
imperativní(rozkazovací)
optativní(přací)
další funkce: rada, prosba, výčitka, dovolení, omluva, zákaz…
většina výpovědí má svůj propoziční obsah- většina výpovědí odráží objektivní realitu, o něčem vypovídá, odráží stav světa
každá výpověď ale nemusí mít propoziční obsah- např. konvencionalizované pozdravy: ahoj, citoslovečné výpovědi: au, pssst
propozice- představuje věcný obsah výpovědi, o něčem vypovídat
přítomnost modálních aspektů, modalita výpovědi
modalita= vyjádření postoje mluvčího k obsahu výpovědi
tři významové typy modality vy výpovědích
jistotní modalita
vyjadřuje se sní postoj mluvčího k obsahu výpovědi z hlediska toho, zda mluvčí pokládá obsah za jistý nebo pravděpodobný, nejistý
vyjadřování pomocí částic
Honza určité přijde
Honza snad přijde
Tuším, že Honza přijde
Evaluativní modalita
Evaluace= hodnocení
Hodnotící postoje
Voluntativní modalita
Voluntas= vůle
Reprezentuje voní postoje produktora výpovědi
Chceme, musíme…
Syntaktické vztahy
Na základě formy vstupují výrazy ve větách do 2 typů vztahů(formálně syntaktických)
Vztah dominace
Formálně syntaktický vztah, kterým vzniká skladební dvojice neboli syntagma
Ve skladební dvojici je jeden člen dominující(řídící) a jeden závislý
Např. psal dopis- dominantní je psal
Vztah zmnožení
Na základě tohoto vztahu vzniká skladební skupina, je neomezená co do počtu, obsahuje 2 či více rovnocenných výrazů majících stejnou syntaktickou platnost
Např. Pavel, Honza a Jana šli na koncert
Sémantické vztahy
Vztahy na rovině významové
4 typy vztahů
ZALOŽENY NA DOMINACI
Predikace
Česky přisuzování
Vztah větotvorný
Predikace je přisuzování aktuálně větného příznaku(děje, činnosti, vlastnosti atd.) obecně pojaté substanci- např. dům je zděný, marie psala dopis(marii přisuzujeme příznak psala)
Kategorie způsobu a času jsou kategorie predikační(neboli aktualizační)
Bez prediakce není věta
Nositelem predikace je jedině verbum finitum
Řadí se k dominaci, protože tvar přísudku závisí na podmětu, podmět je dominující závisí na něm tvar slovesa- není marie psal, ale marie psala
Determinace
Determinace= určování
Představuje významovou specifikaci, vymezení, bližší určení, doplnění členu dominujícího členem dominovaným
Krásná kniha, pád letadla, přišel včas
Determinace je nejčastějším typem sémantického vztahu
ZALOŽENY NA ZMNOŽENÍ
Koordinace
Koordinace= přiřazování
Spojení 2či více rovnocenných zaměnitelných výrazů vztahujících se k různým denotátům
Denotát= odraz skutečnosti objektivní reality
Např. města, vesnice, osady i vísky- to vše odkazuje k různým skut. objektivní reality
Apozice
Přistavování
Vztah mezi dvěma a více členy, vztahujícími se k témuž denotátu
Např. Marie Nováková, moje sousedka, moje kamarádka, bydlí stále v sousedství.- jednotlivé členy se vztahují k jednomu a témuž denotátu objektivní reality
FORMÁLNÍ PROSTŘEDKY VYJADŘOVÁNÍ VZTAHŮ
Kongruence prediakční
Kongruence= shoda
Otec přišel, děti se vrátily(shoduje se podmět s přísudkem)
V osobě a čísle, eventuálně jmenném rodě se shoduje přísudek s podmětem- např. otec psal
Kongruence predikační
Ne vždy se shoduje podmět s přísudkem v těchto kategoriích- existují situace, kdy máme tvar přísudku neshodný, např. když je , např. nebylo snadné, abychom se vrátili
Nebylo snadné- tvar impersonální(neosobní)
Kongruence determinační
Rekce determinační
Řídící člen si vynutí tvar členu závislého- prostředkem závislosti je pád, např. část domu
Rekce= řízenost
Adjunkce determinační
Přimikání
Představuje slabou závislost, řídící člen je závislým členem pouze významově doplňován, např. přišel včas, vstoupil do domu(vstoupil kam)
Parataxe koordinační
Souřadnost
Otec a matka šli do divadla- jsou spojeny parataxí tedy souřadící spojkou a
Hyp