komplet přednášky

otaxe koordinační
Juxtapozice- apozice
Volné kladení výrazů vedle sebe bez žádných spojovacích prostředků
Např. Marie Nováková, moje kamarádka, moje sousedka…
TERMÍNY SYNTAXE- větné členy- větně členská platnost výrazu
Větné členy
Syntaktické funkce plnovýznamových slov a zájmen ve větě
Dělíme je:
Větné členy základní
Patří sem subjekt a predikát(podmět a přísudek)
Větné členy rozvíjející
Patří sem atribut(přívlastek), objekt(předmět), adverbiale(příslovečné určení), atribut verbální(doplněk)
SUBJEKT
= (podmět) = základní člen dvojčlenné věty (tj. věta obsahující dva základní větné členy – subjekt a predikát)
= nositel predikačního příznaku
= formálně vyjadřován syntaktickým substantivem, větou nebo infinitivem
syntaktické substantivum = výraz chovající se jako substantivum
př: Ozvalo se tiché pssst. psst = morfologicky je to citoslovce, syntakticky je to substantivum (chová se jako morfologické substantivum + je rozvito přívlastkem)
základní sémantické role podmětu:
1. agens (činitel děje)
2. nositel stavu
3. nositel vlastnosti
př: Maminka spí. Podmět není agentem, ale je nositelem vztahu
Maminka je hodná. Subjekt je nositelem vlastnosti
Maminka vaří večeři. Subjekt je činitelem děje
větně sémantická role = participantská role
PREDIKÁT
= (přísudek) = vedle podmětu druhým členem základní skladební dvojice tvořící se subjektem tzv. predikační syntagma (syntagma = skladební dvojice)
= formálně závislý na subjektu a je nositelem
= nositelem predikačních kategorií
= způsob a čas
2 základní typy:
1. syntetický
= tvořen určitým tvarem jednoho slovesa (př:Petr píše. Petr by psal. Petr by byl býval psal. Petr bude psát; by, byl býval, bude = tvary jednoho slovesa-z hlediska morfologického jsou jednoduché nebo složené, ale pořád je to tvar jednoho slovesa))
2. analytický
a) verbální složený = tvořen tvary více sloves; většinou = spojení modální sl.(fázové sloveso) + infinitiv
b) verbonominální = slovesnějmenný = obsahuje část slovesnou + jméno (tj. subs. , adj. nebo adverbium)
c) souslovný = tvořen frazeologickou jednotkou (...vzal do zaječích.)
Objekt
Větný člen závisející na slovesu nebo adjektivu, těmito výrazy je řízen z hlediska tvaru- objekt je tvarově řízené doplnění slovesa nebo adjektiva
Formálním prostředkem vyjádření je tzv. rekce neboli řízenost
Objekt je vyjadřován formálně syntaktickým substantivem, větou a infinitivem, v tom je stejný jako subjekt
Nejčastější sémantická role objektu je patiens(patiens představuje to, co dějem vzniká, zaniká, čeho se slovesný děj dotýká)- Rozbil vázu, vyrobil poličku
Druhá sémantická role předmětu je recipient(neboli adresát)- komu se něco posílá, komu je něco určeno
Nejčastějším pádem vyjádření předmětu je akusativ, předmět může být dále vyjadřován dalšími předložkovými a bezpředložkovými pády kromě nominativu a vokativu(1 a 5 pád)- pokud je předmět vyjadřován pádem předložkovým, tak jsou tam vždy předložky primární(tzn. Původní)- přiznat se k něčemu, dívat se na něco, ohlížet se po někom….
Adverbiale
Příslovečné určení
Rozvíjející větný člen
Větný člen, který závisí na slovesu, adjektivu nebo adverbiu
Adverbiale je tvarově neřízené doplnění slovesa adjektiva nebo adverbia
Formálním prostředkem vyjádření u adverviale je adjunkce(neboli přimikání)
Adverbiale je formálně vyjadřováno primárně příslovci: přišel pozdě, šel domů
Tzv. adverbiálními výrazy(prosté a předložkové pády substantiv)- např. šle lesem(prostý pád), šel do lesa a šel kolem lesa(předložkový pád)- mohou u předložkového být předložky sekundární i primární
Další formy vyjádření adverbiale: věta a infinitiv
Klasifikace se děje na rovině významové:
Adverbiale loci - Určení místa(locus)
Kde kam opuk kudy
Adverbiale temporis - Určení času
Kdy od kdy na jak dlouho
Adverbiale modi - Určení způsobu(modus)
Jak hodně jakým způsobem
Adverbiale causae - Příslovečné určení široce příčinné
Atribut verbální
Doplněk
Vztahuje se ke dvěma výrazům současně, v tom má jedinečné postavení- a to k substantivu a ke slovesu; substantivum může být v platnosti podmětu(pak mluvíme o doplňku subjektové) nebo v platnosti předmětu(pak mluvíme o doplňku objektovém)
Doplněk objektový- ovoce jíme umyté
Doplněk je nejčastěji vyjadřován adjektivem, dále substantivem, větou, přechodníkem nebo infinitivem
Rozvíjející větný člen
Atribut
Závisí na syntaktickém substantivu kterékoliv větné platnosti
Dělíme podle formy:
Atribut shodný(kongruentní)
Atribut neshodný(nekongruentní)
Rekční
Prostředkem vyjádření závislosti je pád- nejčastěji je to druhý pád neboli genitiv- genitiv rozvíjí substantivum a proto se mu říká adnominální genitiv-
sémantický typ toho genitivu je např. genitiv posesivní(přivlastňovací)- dům rodičů, hnízdo vlaštovek; genitiv původce děje- štěkot psů, nářek raněných; genitiv cíle děje- lov ryb; genitiv partitivní- část domu, kus cukru; genitiv vlastnosti- muž vysoké postavy, žena jiskrného zraku
Adjunkční
Např. návrat domů, cesta do vsi- motivace je sémantická, ptáme se cesta kam, doplnění jen významové nikoliv formální
Subjekt
Základní člen dvojčlenné věty(= věta, která obsahuje dva základní členy subjekt a predikát)
Je to nositel predikačního příznaku
Podmět je formálně vyjadřován buď syntaktickým substantivem nebo větou nebo infinitivem
Podmětem může být i jiný slovní druh: ozvalo se tiché pssst- pst taky může být syntaktický slovní druh
Participanská role- větněsémantická role
Sémantické role , které může podmět vyjadřovat:
Agens
činitel děje, nositel stavu a nositel vlastnosti
maminka vařila večeři- podmět je agentem, činitelem děje
maminka je hodná- subjekt je nositelem vlastnosti
maminka spala- subjekt je nositel stavu
Predikát
je druhým členem základní skladební dvojice tvořící se subjektem tzv. predikační syntagma
formálně je predikát závislý na subjektu a je nositelem predikačních kategorií(teda způsobu a času)
predikát rozdělujeme na:
predikát syntetický - tvořen určitým tvarem jednoho slovesa: psal, psal by, bude psát
predikát analytický - tvořen tvary více sloves, většinou je to spojení modální sloveso+ infinitiv, fázové sloveso+ infinitiv
např. Chtěla bych začít studovat matematiku.(predikát verbální složený- 3 tvary sloves)
začni se učit
přestaň kouřit
dělíme:
verbální složený
tvořen tvary více sloves- modální+ infinitiv; fázové+ infinitiv; např. chtěla bych začít studovat matematiku.
Verbonominální
Slovesně-jmenný- sponové sloveso+ jméno(substantivum, adjektivum, adverbium); Otec je zubař, Otec je nemocný, Venku je chladno
Souslovný
Tvořeno frazeologickou jednotkou: Kocour vzal do zaječích
Termíny syntaxe
aktuální větné členění
termín, který do české lingvistiky přinesl Vilém Matézius
prostředkem aktuálního větného členění je slovosled
jednotlivé výrazy ve větě jsou uspořádány podle záměru mluvčího a jeho výpovědní perspektivy, s tím souvisí to, že výpověď můžeme rozložit na část, která je kontextově zapojená(této části se říká východisko) a na část, která je nová a není kontextově zapojená(té se říká jádro výpovědi)
většina důležitých informací je kladena do jádra výpovědi, proto v objektivním pořádku slov jsou ty nejdůležitější informace na konci výpovědi
téma výpovědi(východisko) a réma výpovědi(jádro)
základním prostředkem vyjadřování aktuálního větného členění je slovosled, proto je v češtině slovosled volný- slovosled nemá gramatickou funkci s výjimkou některých situací(např. že přísudek stojí před jménem)
valenční syntax
intence=organizace na rovině sémantické
valence=organizace na rovině formálně gramatické
za vrchol věty se pokládá tzv. predikátor, věta má pak pouze jeden vrchol, nemá dva základní větné členy ale jen jeden- ten predikátor- organizuje členy jak na rovině sémantické, tak na rovině formálně gramatické
predikátor rozhoduje o budoucí podobě věty a zakládá tzv.větné typy-např. navštíví(verbum finitum) vyžaduje aby bylo doplněno utnými sémantickými doplněními- tedy agens(činitel-kdo), děj, patiens(koho)- matka navštívila babičku
LEXIKÁLNÍ ROVINA JAZYKA
věnuje se problematice slovní zásoby- tu řeší lexikologie
slovní zásobou se zabývá i lexikografie-zaměřena na tvorbu slovníků, zachycení slovní zásoby do určité kodifikované podoby
další související disciplíny: etymologie(nauka o původu slov),onomastika(o vlastních jménech), dialektologie(nauka o nářečích)
slovo
v podstatě nemožné definovat
rozlišujeme na základě těchto principů:
formálně významová jednota
má stránku formální a významovou, nelze je od sebe oddělovat, nejde však vždy o vztah symetrický, forma se vždy nerovná významu
existují synonyma, kdy jednomu významu odpovídá více forem: hezký pěkný, krásný- 1 význam, více forem
naopak homonyma, kde jedné formě odpovídá více významů: rys(zvíře) a rys(geometrie)
fonetická a fonologická utvářenost
každé slovo je z tohoto pohledu ucelenou řadou fonémů ohraničenou pauzami
grafická utvářenost
z tohoto pohledu je slovo v grafickému systému utvořeno řadou grafémů ohraničenou mezerami
stránka významová
slova jsou obvykle nositeli lexikálního významu, to znamená že umožňují pojmenovávání předmětů, jevů, vztahů
vedle lexikálního významu,jsou slova nositeli gramatického významu
přemístitelnost a nahraditelnost slova
slovo může v omezeném rozsahu měnit svoje místo, je tedy přemístitelné
souvisí to s tím, jak je uspořádán slovosled daného jazyka, souvisí to s principy slovoslednými
v češtině je slovosled volný ale ne zcela libovolný, je závislý na aktuálním větném členění
slovo může být ve větě nahrazeno jiným slovem
ustálenost slova
slovo je v jistém jazykovém společenství reprodukovatelné
uživatel daného jazyka si okamžitě vybaví význam napsaného či vysloveného slova
pes je pes…spe není nic
slovo je jazykový znak: to znamená, že mezi formou a obsahem lidského vědomí většinou neexistuje přímá souvislost- nahodilost vztahu, arbitrárnost vztahu, slova- označení se děje uvnitř jednoho jazyka na základě konvence
slovní forma je tedy nahodilá= arbitrární, neplatí to u všech slov, protože někdy do tohoto procesu vstupuje tzv. mimojazyková motivovanost
mimojazyková motivovanost-
je v ní porušená arbitrárnost, v jazyce dochází k nápodobě reálných zvuků- onomatopoické slova(zvukomalebná slova)- ale ani zde není přesná nápodoba
vnitrojazyková motivovanost
ta je mnohem frekventovanější
mnoho slov uvnitř jazyků je motivačně spjato s jednotkami daného lexikálního systému
pojmenování skutečností se děje na základě už existujících slov daného jazyka
někdy nazýváno relativní motiv.
2 druhy
Slovotvorná
Rybář je vnitrojazykově motivováno- čili utvořeno ze slova ryba, jinými slovy slovo rybář je utvořeno ze základového slova ryba, utvořeno principem onomaziologickým(kdo je rybář? Člověk co chytá ryby)- utvořeno pomocí slovotvorného sufixu ář: ryb-a, ryb-ař(ryb je slovotvorná základ)
Sémantická
Děje se přenášením významu na základě nějakých podobností: hlava- rodiny, hlava- státu- hlava- část těla
Vznikají nové významy jedné formy
Tzv. sémantické tvoření slov
Slovo značkové
Je takové slovo, jehož forma je ze synchronního pohledu nemotivovaná
Člověk, nový, les- slova která jsou ze synchronního pohledu taková, že v nich nemůžeme najít nějaký základ ze kterého by byla vytvořena
Slovo popisné
Můžeme najít slovo z něhož to bylo vytvořeno- např. slovo cvičitel- ze slova cvičit
Lexém
Abstraktní jednotka lexikálního systému
Tento pojem vytvořen pro potřeby popisování
Zahrnuje všechny tvary ohebného slova, to znamená že jedním lexém je: matka, matce, matku, matkou …; jedna forma je zvolena jako reprezentativní- tedy slovníková
U jmen je reprezentativní forma nominativ singuláru, u sloves je reprezentativní formou infinitiv
Souvisí s pojmem lexikální jednotka, je to synonymum pro lexém
Lexém může být jednoslovný nebo víceslovná, která se dělí na tzv.
Víceslovné pojmenování(skok o tyči, violka vonná)
Frazém(přijít s křížkem po funuse)= je to jedna lexikální jednotka
Význam lexikálních jednotek
Význam lexémů a složky významu
Lexikální význam- co všechno zahrnuje?- je obtížné ho definovat, protože je tvořen více složkami, na pojmenování se podílí řada činitelů:
Pojmenovávaná skutečnost
Myšlenkové zobecnění podstatných rysů pojmenovávané reality v lidském vědomí
Jazykové zpracování obsahů vědomí
Věcný význam
Tyto tři faktory výše uvedené jsou součástí jedné významové složky, které se říká nocionální neboli věcný význam- to co najdeme ve slovníku jako základní význam nějakého slova- např. stůl- vybavení domácnosti sloužící ke stolování
Pragmatický význam
vrství se na nocionální význam
Vzniká na základě postoje mluvčího k pojmenovávané skutečnosti
Význam získává nové hodnoty spojené s individuální lidskou zkušeností
Někdy se těmto pragmatickým složkám významu říká konotace
Každý si pod určitým pojmem vybaví něco jiného
Zachytitelné složky lexému souvisí se stylovou platností
Paradigmatické a syntagmatické vztahy
Slova ve větách vstupují do vztahu, vztahy mezi lexémy mohou být:
PARADIGMATICKÉ
Vztahy, které propojují jednotky, které lze ve větě dosadit na jedno místo
Např. To je hezká kniha,To je zajímavá kniha, To je nezajímavá kniha.- v konkrétním významu s vylučují, ale lze je dosadit na jedno místo
Důležitější jsou vztahy paradigmatické
Synonymie
Základním paradigmatickým vztahem mezi lexémy je vztah synonymie význam, ale odlišují se svou formou
Vztah mezi jazykovými jednotkami, které mají podobný význam,ale odlišují se svou formou
Synon. je vztah mezi jazykovými jednotkami, které mají podobný či identický
Synonymie se dělí
Uplná(totální) synonymie
Řídký jev, mohli bychom ji zcela popřít
Např. skladba čili syntax, tady a zde, pěkný a hezký
Částečná synonymie
Mnohem frekventovanější
Dělení
Synonymie ideografická
Takové jednotky, které se liší v oblasti nocionálního (věcného) významu
Např. adjektiva moudrý a chytrý- liší se určitými rysy věcného významu
Je do ní zařazena i tzv. interzifikační synonymie- dva lexémy se odlišují určitou mírou intenzity(volat, křičet)(strach, hrůza)
Synonymie pragmatickou
Synonyma odlišující se pragmatickými významy: emocionalitou a stylistickými aspekty
Např. jíst a papat
Např. chlapec a kluk, koukat a dívat se, čumět a hledět
opozitnost
výrazy, souřadné jednotky, téhož významového základu, které se odlišují pouze protichůdnou hodnotou jednoho významového rysu
opozičnost nevytváří řady, ale dvojice
nerní tak častým jevem jako synonymnost
v rámci principu opozitnosti dělíme:
antonymie
např. vřelý a ledový(mezi nimi je ještě horký, teplý, vlažný….)
do antonymie vstupují lexémy, které jsou krajní body celé škály
komplementarita
spočívá v tom, že se opozita vzájmeně doplňují a není mezi nimi prostor pro přechodné členy
popřeme li platnost jednoho členu, vyplývá z toho platnost druhého(rozbitné a nerozbitné- nic není mezi tím, není polorozbitný)
konverzitnost
vztah není založen na negaci, ale pouze na protichůdnosti pohledu, z něhož je skutečnost viděna- např. koupit- prodat, otec- syn, učitel- žák
polysémie
mnohovýznamovost
existuje více významů pro jednu formu
vznikají nové významy na základě metaforickém a metonymickém(nevznikají nová slova)
velmi frekventovaný jev v jazyce
nelze vytvářet pro pojmenování nové lexémy, nové skutečnosti pojmenováváme na základě přenášení podobnosti- říká se to mu sémantické tvoření slov
metafora= je pojmenování skutečnosti prostřednictvím výrazu primárně označujícího skutečnost něčím podobnou
metonymie= vzniká přenesením pojmenování na skutečnost, která je s původní skutečností spjata nějakou příčinou, prostorovou či časovou souvislostí- např. pil šampaňské(oblast Champagne dala pojmenování), vypil sklenici, četl Čapka…
synekdocha
typ metonymie
je založena na souvislostech části a celku
např. pod rodnou střechou, překročil otcovský práh
tento proces polysémie není nikdy ukončen, ve slovníku máme vždy jednotlivé významy jednoho výrazu
stále vznikají nové a nové významy lexémů, které většinou vznikají jako termíny v určitých oblastech vědních a technických
homonymie
výrazy, které mají také jednu formu pro více významů, podobně jako polysémie, ale na rozdíl od polysémie neexistuje mezi homonymy žádná významová souvislost
shoda forem bývá často náhodná- např. kolej(pro vlak) a kolej(vysokoškolská)- mají různé etymologické původy
ve slovnících jsou homonyma označována jako samostatná slovníková hesla, přičemž každý ten slovníkový význam je očíslován horním indexem, podle toho taky poznáme jestli se jedná o homonymum a nebo polysémii
jev tzv. rozpadlé polysémie= např. prát(zbavovat špíny) a prát(prát se s někým)- původně to byl polyémie, protože spolu úzce významově souvisela
Vztahy nadřazenosti a podřazenosti:
Hyperonymie
Nadřazenost
Hyponymie
Podřazenost
Kohyponymie
Souřadnost: pstruh, kapr, štika
Slovní zásoba
= lexikon daného jazyka, souhrn lexikálních jednotek, jednoslovných, víceslovných, jednovýznamových i vícevýznamových a ustálených spojení
Jejich počet nelze přesně zachytit- počet se mění
Lexikon(slovní zásoba) je tvořena jádrem a periferií
Jádro
nejstarší slova, nejstabilnější, bezpříznakové
např. voda, vzduch, les, černý, bílý
není jich tolik jako těch z periferie
neutrální
Periferie
Sem pronikají výrazy, které se odsouvají z centra našeho aktivního používání
Zastaralá a zastarávající slova
Např. humna
Stratifikace slovní zásoby
Rozvrstvení
Dána určitými faktory:
Příslušnost k útvarům rodního jazyka
Rozlišujeme pojmenování na:
Celonárodní
Spisovná
Nespisovná(interdialekty- např. obecná čeština)
Zasahují celý národ
Územně omezená
Dialekty-spjaty s určitým územím- např. dialekt chodský
Regionalizmy- spjat s širším územím- např. moravský
Hledisko sociálního omezení při užití výrazu
Slangizmy
Výrazy nekodifikované, omezené na určité sociální prostředí
Dělení: Slangy zájmové a profesní
Všechny jsou nespisovné
Expresivita emocionalita výrazu - Vedle věcného významu ještě význam expresivní či emocionální
Otázka dobového výskytu - Jestli daný lexém je současné době frekventovaný nebo jestli je zastarávající a tím je stylově přehodnocen, Např. archaismus(označuje skutečnosti, které jsou součástí běžného života, ale označuje tyto skutečnosti výrazem, který už opouští normu), historismus(jsou to lexémy označující skutečnosti již zaniklé poplatné minulosti)
Kritérium frekvence častosti výskytu - Ve slovnících někdy najdeme označení, že se vyskytují řídce nebo řidčeji
Problematika původu - Původ domácí či lexém přejatý, Přejímání slov je fenomén, Např. škola či anděl
Hledisko struktury pojmenování - Jednoslovná pojm. Nebo víceslovná pojmenování- minerální voda(multiverbizace) X minerálka(univerbizace- ze dvou jedno)
Neutrální lexém
Celonárodní užívání, lexém spisovný, citově nezabarvený, neexpresivní, je frekventovaný, je to lexém domácí
SYNTAGMATICKÉ
Významové vztahy mezi jednotkami, které se mohou spojovat
Pes- se může spojovat: pes štěká, pes vrčí, nebo se může spojovat: zlý pes, hodný pes.
Jsou to významové vztahy mezi jednotkami, které se mohou spojovat
Zabývá se tím syntax, ale i lexikografie
Synonyma se sdružují do synonymních řad, v jejichž centru stojí obvykle jeden výraz. Neutrální lexém zvaný dominanta neboli jádrový výraz
STYLISTIKA
Zastřešující disciplína stojící nad ostatními jazykovými rovinami, která se zabývá stylem komunikátů, charakteristikou užitých jaz. prostředků v komunikátech, výstavbou komunikátů a jejich vnitřní strukturou
Rozlišujeme
Stylistiku jazykovědnou a literárně vědnou
Teoretickou
Praktickou
Nácvik vytváření jednotlivých útvarů
Pojmy
Slohotvorný činitel
Objektivní
Subjektivní
Slohový postup
Slohový útvar
Funkční styly
Odrážejí v sobě funkce daného jazyka ve společnosti
Dělení:
Prostěsdělovací
Teoretický
Publicistický
Administrativní
Řečnický
Umělecký
Textová lingvistika neboli textová syntax
Zkoumá vnitřní mechanizmy uvnitř textu, které způsobují jeho soudržnost a obsahově sémantickou jednotu
Základním a nosným termínuje koherence textu
Koherence= soudržnost