Analýza skladby

Západočeská univerzita v Plzni
Fakulta pedagogická
Seminární práce
Analýza skladby
KHK/RSZ
Pro svou seminární práci jsem si vybrala možná nejznámější dílo ruského skladatele a klavíristy Sergeje Vasiljeviče Rachmaninova – Klavírní koncert č.2 c moll, op.18, rok 1901
ÚVOD
SERGEJ VASILJEVIČ RACHMANINOV
narozen 1. dubna 1873 Semjanovo u Novgorodu
zemřel 28. března 1943 Beverly Hills, Kalifornie
„Věda, že vše, s čím mám potíže, mně objasní Rachmaninov, obracel jsem se na něho. Velkolepý, nádherný umělec je Sergej Vasiljevič!“
Rachmaninův přítel Šaljapin
S jeho jménem je spojena představa jednoho z největších světových klavíristů první poloviny 20. století, vynikajícího dirigenta a geniálního skladatele, který v podstatě novoromanticky, avšak zcela po svém navázal na klasické dědictví ruské hudby.
„ Nemohu odhodit staré způsoby psaní a stejně tak nemohu přijmout nové. Intenzivně jsem se snažil cítit hudební způsoby dneška, ale nejde mi to“, prohlásil Rachmaninov.
Zvláště proto, že byl jedinečným pianistou, věnoval Rachmaninov velkou pozornost klavírní tvorbě. Jestliže skladatelovi pamětníci píší o tom, že Rachmaninov působil dojmem suchého, pedantického člověka, pak v jeho hudbě slyšíme pravý opak. Základní tón Rachmaninovy hudby je lyrický, bohatě rozezpívaná témata rostou z domácí, ruské půdy. Právě v jeho čtyřech klavírních koncertech lze nejlépe postřehnout lyrickou podstatu jeho talentu.
Po neúspěšném studiu na petrohradské konzervatoři byl poslán do Moskvy, aby zde studoval hru na klavír a kompozici na konzervatoři u despotického učitele Nikolaje Sergejeviče Zverjeva, jednoho z tehdejších předních ruských pedagogů. V oboru kompozice byl také žákem populárního Arenského a slavného ruského kontrapunktika Tanějeva a na klavír ho též učil Lisztův žák Siloti.
V Moskvě se také ocitá pod vlivem Čajkovského, s kterým sdílel přesvědčení o důležitosti melodie: „ Melodická invence je skutečným cílem každého skladatele. Není-li schopen vymyslet melodie, které přetrvají, jsou jeho šance na zvládnutí materiálu velice mizivé.“
Po neúspěchu první symfonie d-moll v roce 1897 ztratil Rachmaninov důvěru ve své tvůrčí schopnosti. Upadl do hluboké deprese a stáhl se do ústraní. V zoufalství se obrátil na Nikolaje Dahla, moskevského psychiatra, který se specializoval na léčbu hypnózou a který byl také talentovaným amatérským hudebníkem. Jeho terapie byla úspěšná, takže Rachmaninov mohl v roce 1901 pokračovat v tvůrčí práci.
Jejím výsledkem byl druhý Klavírní koncert c-moll (vznikal 1900-1901), jenž byl kritikou i obecenstvem nadšeně přijat. Byl vydán a věnován doktoru Dahlovi. Koncert si získal největší popularitu ze všech jeho děl a dosud patří k nejvyhledávanějším dílům klavírní literatury vůbec. V tomto díle se výrazně projevilo skladatelovo melodické nadání. Je budovaný na stavebních zásadách velkých romantických koncertů a je řazen mezi pozdně romantické koncerty. Koncert tvoří tři věty: první Moderato, druhá Adagio sostenuto a třetí věta je Allegro scherzando.
Skladatel poprvé provedl jen závěrečné dvě věty na malém koncertu ženského výboru v Moskvě 2. prosince 1900 (patrně neměl v úspěch díla velkou důvěru). Teprve, když se přesvědčil o jeho ohromném ohlasu, provedl 27. října 1901 v Moskvě celé dílo za dirigování Silotiho. Siloti pak dílo hrál sám v Petrohradě a v Lipsku za dirigování Artura Nikische a vzápětí dílo proniklo na všechna světová koncertní pódia.
ANALÝZA SKLADBY
Ve své analýze se budu podrobněji věnovat druhé větě Klavírního koncertu c-moll -Adagio sostenuto. V této větě vyjadřuje skladatel elegický postoj k světu.
1.
i4 Mohutné akordy v závěru první věty koncertu ostře kontrastují s lehounkým a
pomalým nástupem věty druhé (Adagio sostenuto = pomalu a neseně). Skladba
začíná drobnou introdukcí: v pianissimu začínají smyčce, přidávají se postupně
fagoty, klarinety a nakonec rohy, lehce zesilují a opět se vrací do pianissima. Připravují tak nástup klavíru.

5.
a19 fl.+ cl.S pátým taktem nastupuje hlavní téma – díl A. Začíná klavír
rozloženými akordy. Po čtyřech taktech klavírního sóla přichází ústřední
působivá melodie, kterou přednese nejprve flétna (9.-12. takt) a dále ji
dokončuje klarinet ( počínaje 12. taktem – 24.takt ). Ve vzorci je toto
označeno indexy fl. + cl. Melodie