Analýza skladby

krásně splývá s doprovodným klavírem,
který vystupuje do melodie v 15. + 16. taktu a v taktech číslo 18 a 19. Ke
konci klarinetového sóla je harmonie umocněna klavírními oktávami v levé
ruce a s posledními tóny této části se ke klarinetu přidává opět flétna.
24.
a15 kl.Hlavní téma pokračuje. Ve 24. taktu přejímá melodii jiný nástroj a to klavír (označeno indexem kl.) Klarinet nyní zaujímá dřívější pozici klavíru a rozloženými akordy doprovází klavír. V místech, kde dříve do melodie vystupoval klavír, nyní tytéž motivy zahrají housle ( 30. + 31. takt a 33. + 34. takt).
39.
s8 h.Tuto část jsem označila jako spojovací oddíl. Hudba spojovacího oddílu
vychází z hlavního tématu A a taktéž jej zakončuje. Hlavní téma hrají
tentokrát housle (označeno ve vzorci indexem h.).
47.
xą 24 Původně jsem místo provedení považovala tuto a následující část za malé díly b a b´. Výrazný protiklad s hlavním tématem zde není. Hudba v této části
sice není tak lyrická, ale přesto se nese ve stejném duchu. Tklivá
melodie v pomalejším tempu, ale s velkou naléhavostí jako v hlavním tématu. Nakonec jsem se rozhodla označit tyto díly jako provedení x1 a x2. Objevují se zde totiž prvky hlavního tématu A. Provedení x1 začíná taktem 47. Hlavní melodická linka je svěřena klavíru. Ostatní nástroje jsou v pozadí. Hudba jako by pluje neustále vpřed. Výrazná melodie je navíc umocněna jemným zpomalováním tempa v dynamických vrcholech.
71.
x˛ 22Počínaje 71. taktem pokračuje x2. Jedná se o takřka totožné opakování x1
s tím rozdílem, že se jedná o jinou tóninu.
93.
m35Tento hudební díl přesahuje počtem taktů díly ostatní (35). Přesto jsem ho
označila jako mezihru, možná spíše mezivětu. Hudební myšlenka zde není
tolik závažná jako v předchozích částech skladby. Mezivěta obsahuje
virtuózně náročný klavírní part. Virtuozita zde však není samoúčelná, ale slouží k nejpůsobivějšímu uplatnění hudební myšlenky. Mezivěta
zakončuje provedení X.
129.
a19 h.Po provedení se vrací opět hlavní téma a. Začíná klavír rozloženými
akordy a působivou melodii hrají nyní housle. Tentokrát nepřejímá melodii žádný jiný nástroj.
148.
K15Celou skladbu zakončuje velká kóda. V tomto posledním díle dokončují melodii housle, které výrazně doprovází klavír.
Struktura skladby:
1. 5. 24. 39. 47. 71. 93. 129. 148.
i4 a19 fl.+ cl. a15 kl. s8 h xą 24 x˛ 22 m35 a19 h. K15
i A X a K
E dur E dur h moll E dur E dur
SONDA DO MELODICKÉ SLOŽKY KONCERTU
V této skladbě převládá melodická stránka nad stránkou rytmickou. Celá skladba je založena na bohaté melodice, na výrazné kantiléně a velkých legatech. Melodika je lyrická a velmi citová, má v sobě ovšem i dramatické napětí. Roste z lidových kořenů a jejím základem je ruská lidová píseň . Lyričnost a citovost Rachmaninovy hudby ho pojí s Čajkovským. Rachmaninova melodika má oproti Čajkovskému ještě melancholičtější ráz. Jeho hudba je mnohdy smutná, ale nepůsobí depresivně. Aby dosáhl největšího citového účinku, neváhá Rachmaninov bohatě modulovat nebo proměnovat formu.
Po drobné předehře přichází klavír s rozloženými akordy. Alfou a omegou celého Adagia je dlouhé, působivé a něžné téma počínající 9. taktem, které přechází postupně od jednoho nástroje k druhému. Prvním nástrojem je flétna a po čtyřech taktech jejího sóla přejímá melodii klarinet, jehož nástup krásně splývá s doznívající flétnou. V dalším opakování tématu pokračuje klavír a nakonec toto téma uzavírají housle.
V celé části jsou ostatní nástroje v doprovodné pozici a nechávají vyniknout nástroj sólový.
Ráda bych zmínila ještě dva drobné motivy, které nejsou součástí hlavní melodické linky, ale do melodie výrazně vstoupí. A to v taktech číslo 15 a 16, kdy sólový klarinet drží ligaturu a v tom okamžiku vstupuje klavír v rytmu 2:3. Noty v pravé ruce připomínají obal-melodickou ozdobu. A druhý motiv se nachází v taktech číslo 18 a 19-opět vstup klavíru v rytmu 2:3, tentokrát jde o půltonový sestup v pravé ruce. Oba tyto motivky se opakují i s opakováním hlavní melodie, ale podruhé jsou notovány v partu druhých housl