učení

ní § 755 obč. zák. ubytovaný má právo užívat prostory, které mu byly k ubytování vyhrazeny, jakož i užívat společné prostory ubytovacího zařízení a používat služby, jejichž poskytování je s ubytováním spojeno. Službami spojenými s ubytováním míní právní úprava pouze výkony, které na ubytování navazují v užším smyslu, např. úklid, výměnu ložního prádla a pod. Na případné další služby, které ubytovací zařízení mohou poskytovat (např. praní, čištění, žehlení oděvů, kadeřnické, masérské služby apod.), se toto ustanovení nevztahuje; jsou proto sjednávány zvláštní smlouvou odpovídajícího typu prováděného výkonu, a vyhrazeny samostatně. Poskytnutí parkovací plochy v blízkosti hotelu není službou spojenou s ubytováním ve smyslu ustanovení § 755 obč. zák., nýbrž službou jinou stejně jako např. služba hlídaného parkoviště, garáže, úschova dopravního prostředku (kola, lyží) apod., pokud odložení dopravního prostředku není nevyhnutelnou podmínkou využití ubytovací služby.
Nabídne-li ubytovatel ubytovanému možnost zaparkovat osobní motorové vozidlo na tzv. hotelovém parkovišti, bude mít vůz charakter věci vnesené a odpovědnost ubytovatele za škodu ve smyslu ustanovení § 433 odst. 1 obč. zák. bude dána jen tehdy, bude-li parkoviště vyhovovat definici prostor určených k uložení věcí, bude-li tedy prostranstvím uzavřeným, např. garáží či parkovištěm situovaným uvnitř ubytovacího objektu nebo oploceným či obestavěným prostranstvím vně ubytovacího objektu tak, aby bylo zabráněno přístupu neoprávněných osob. Jestliže ubytovatel nedisponuje (bez ohledu na vlastnický titul) parkovištěm splňujícím podmínky prostor ve smyslu ustanovení § 433 odst. 1 obč. zák. (nabízí např. vyhrazená místa na ulici či volně přístupném prostranství před hotelem), nelze jeho odpovědnost za škodu na vozidle ubytovaného posuzovat podle tohoto ustanovení, nýbrž přichází do úvahy odpovědnost podle § 435 obč. zák. Provozovatel ubytování může totiž současně splňovat i znaky provozovatele garáží či provozovatele podniku podobného druhu nejen ve vztahu k osobám ubytovaným, pokud ovšem hotelové parkoviště charakter takového podniku má. Rozhodující přitom je, jaké rysy má jím fakticky provozovaná činnost. ustanovení § 435 obč. zák. již důraz na oddělenost či uzavřenost parkovací plochy neklade (nepoužívá na rozdíl od ustanovení § 433 odst. 1 obč. zák. pojmu prostory), a proto je třeba dojít k závěru, že parkoviště nemusí být nutně oploceno či obestavěno. Aby však provozování parkoviště (a to i v návaznosti na poskytování ubytovacích služeb) bylo možno považovat za jiný podnik podobného druhu ve smyslu citovaného ustanovení, musí jíž o činnost kvalifikovanou - takovou, při níž jsou zaparkované dopravní prostředky provozovatelem střeženy (tzv. parkoviště hlídaná). Není tedy nutné, aby šlo o plochu oplocenou či obestavěnou, postačí i osobní, monitorované či jinak technicky provedené střežení jinak nechráněné plochy.
V posuzovaném případě vyšel odvolací soud ze skutkového zjištění (jeho správnost nemůže být vzhledem k dovolacímu důvodu podrobena přezkumu), že žalovaná je společností poskytující prostřednictvím svých zařízení ubytovací služby, kromě jiného i v hotelu J. v H., kde nabízí možnost parkování na hotelovém parkovišti, jak ji společnost anoncuje ve svých reklamních materiálech. Ubytovaným zákazníkům je umožněno za podmínek stanovených organizačním řádem zaparkovat na hotelovém parkovišti, které je volně přístupným, neoploceným a nestřeženým prostranstvím za hotelem. Vznikla-li žalobkyni ubytované v hotelu provozovaném žalovanou škoda odcizením vozidla umístěného na takovém parkovišti, odvolací soud při hodnocení podmínek odpovědnosti žalované za škodu správně vyloučil použití ustanovení § 433 obč. zák. Odstavec druhý tohoto ustanovení na posuzovaný vztah účastníků nedopadá, neboť nebylo zjištěno, že by možnost ubytování v hotelu byla podmíněna nutností umístit vozidlo na parkovišti. Jestliže parkoviště neodpovídalo požadavkům na "prostory" podle odstavce prvního, mohla v úvahu přicházet již jen odpovědnost podle ustanovení § 435 obč. zák. Bylo-li zjištěno, že parkoviště nebylo nijak zabezpečeno, nelze je označit za jiný podnik druhu podobného garáži podle posledně citovaného ustanovení, a proto odvolací soud za daného skutkového stavu věci vyložil příslušná ustanovení občanského zákoníku odpovídajícím způsobem a správně ve věci rozhodl.
Ze shora uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu [§ 241 odst. 3 písm. d) o.s.ř.] správný, a proto dovolací soud dovolání zamítl (§ 243b odst. 1 o.s.ř.).