Tahák- odpovědi na otázky

rdní atmosféru charakterizují atmosférické podmínky:
- teplota t0 = 20 °C
- tlak p0 = 101,3 kPa (1 013 mbar)
- absolutní vlhkost h0 = 11g/m3
Obvykle se přeskokové napětí pro danou dráhu ve vzduchu zvětšuje se zvýšením hustoty nebo vlhkosti vzduchu. Jestliže relativní vlhkost přesáhne 80 %, je hodnota přeskokového napětí nestálá, zvláště jde-li o přeskok podél izolačního povrchu.
Použitím korekčních faktorů se může hodnota přeskokového napětí naměřená při daných podmínkách při zkoušce (teplota t, tlak p, vlhkost h) přepočítat na hodnotu, která by dosažena při referenčních standardních podmínkách (t0, p0, h0) a naopak.
Přeskokové napětí je úměrné atmosférickému korekčnímu faktoru Kt, který je dán součinem dvou korekčních faktorů:
- korekční faktor na hustotu vzduchu kl
- korekční faktor na vlhkost vzduchu k2
Kt=k1.k2
Napětí U, které má být při zkoušce přiloženo na vnější izolaci, je určeno násobením
stanoveného zkušebního napětí U0 faktorem Kt:
U=U0. Kt
Podobně se naměřená přeskoková napětí U přepočítávají na U0 odpovídající referenční standardní atmosféře dělením faktorem Kt.
Korekční faktor na hustotu vzduchu k1 závisí na relativní hustotě vzduchu δ a vyjadřuje se:k1=δm kde m je exponent uvedený v normě.
Jsou-li teploty t a t0 vyjádřeny ve stupních Celsia a hodnoty atmosférického tlaku p a p0 ve stejných jednotkách (kPa nebo mbar), je relativní hustota vzduchu dána vztahem:
Korekční faktor na vlhkost vzduchu lze vyjádřit vztahem:
k2 = kw
kde w je exponent uvedený v normě a k je parametr, který závisí na typu zkušebního napětí a který lze pro praktické účely přibližně získat jako funkci poměru absolutní vlhkosti h a relativní hustoty vzduchu δ s použitím křivek uvedených v normě. Pro hodnoty h/δ při hodnotě vlhkosti vyšší než 15 g/m3 se korekce stále zvažují a hodnoty faktoru k odečtené z křivek v normě se mohou uvažovat jako horní hranice.
Při zkouškách za deště nebo zkouškách umělým znečištěním se neprovádí korekce na vlhkost vzduchu.
Požadavky pro zkoušení vnitřní a vnější izolace jsou rozporné.Výdržné hladiny jsou definovány pro referenční standardní podmínky, mohou však vzniknout případy, kdy aplikace atmosférických korekcí (v případě laboratoře ve vysoké nadmořské výšce nebo při extrémních klimatických podmínkách) vede k izolační hladině pro vnější izolaci výrazně nižší než je hladina pro vnitřní izolaci. V takových případech musí být přijata opatření pro zvýšení výdržné hladiny vnější izolace, která by umožnila aplikaci správného zkušebního napětí pro vnitřní izolaci. Tato opatření zahrnují ponoření vnější izolace do kapaliny nebo stlačených plynů.V těch případech, kde zkušební napětí pro vnější izolaci je vyšší než pro vnitřní izolaci, může se vnější izolace správně zkoušet jen tehdy, je-li vnitřní izolace navržena se zvlášť zvýšenou pevností. Jestliže tomu tak není, vnitřní izolace by měla být zkoušena předepsanou hodnotou (velikostí) napětí a vnější izolace náhradním způsobem.
Vlhkost se přednostně určuje měřicím zařízením měřícím přímo absolutní vlhkost s absolutní chybou ne větší než 1 g/m3. Měření relativní vlhkosti spojené s měřením teploty umožňuje rovněž určovat absolutní vlhkost a může se použít za předpokladu, že přesnost určení absolutní vlhkosti je v tomto případě stejná, jak je požadováno výše.
11) Měření velkých proudů
V technice vn je třeba často měřit také velké proudy, které dosahují hodnot až 105 A. Téměř všeobecně nejde o proudy stálé, nýbrž o krátkodobé a s časem proměnné, jako je tomu např. při zkratech, při zemních spojeních, při přepětích, při studiu spínacích pochodů, při kývání generátorů a celé elektrizační soustavy. Proudy stálé nebo jen zvolna proměnné se měří v měřicí technice vysokého napětí způsoby obvyklými v technice napětí nízkých až na respektování potřebné izolace přístrojů odpovídající vysokému napětí. Proto tedy nelze bez určitých opatření použít bočníků a měřicí transformátory musí mít izolaci pro vysoké napětí. Shrneme-li uvedené, je možno rozdělit měření velkých proudů v technice vysokých napětí do následujících skupin:
1. měření stálých velkých proudů nebo jen málo proměnlivých (50 Hz)
a. měřicími transformátory proudu
b. po určitých opatřeních bočníky
2. měření impulsních proudů, velmi rychle proměnných,
a. bočníky
b. Rogowského pásky
c. Hallovou sondou
d. magnetooptickými zařízeními
e. magnetickými tyčinkami
12)Mezní hodnoty char.veličin emg.pole dosahované pod vedeními vvn a zvn
Vliv emg. polí – mag.pole proniká biologickou tkání
el.pole biologickou tkání neproniká
Velikost emg. pole určuje-velikost napětí a proudu
-stožár a uspořádání vodičů na jeho hlavě
-vzdálenost od osy vedení,kterou tvoří spojnice mezi dvěma stožáry
U(kV)
E(kV/m)
B(μT)
110
2
10
220
4
15
400
6
30
Hodnoty E a B jehož působení může být vystavena veřejnost
Při svém pobytu u vvn a zvn
14)Přepětí
Přepětí v trojfázových střídavých soustavách je jakékoli napětí mezi fázemi nebo mezi fázemi a zemí, které svou velikostí překračuje amplitudu jmenovitého napětí. Přepětí se mohou lišit svou velikostí, časovým průběhem, příčinou svého vzniku a frekvencí výskytu. Norma dělí přepětí podle časového průběhu (Obrázek 4.2):
- trvalé přepětí – střídavé přepětí síťové frekvence a konstantní efektivní hodnoty,
- dočasné přepětí – střídavé přepětí síťové frekvence a doby trvání od 0,03 s do 3600 s,
- přechodné přepětí – přepětí trvající několik milisekund nebo méně, které má tlumený oscilační nebo impulsní průběh,
- kombinované přepětí – přepětí vzniklé současným výskytem dvou druhů přepětí.
Blesk definujeme-elektrický výboj mezi mrakem a zemí nebo mezi dvěma mraky
Rozdělení bouřek-z tepla
- frontální
- ortografické(prouděním přes kopce)
Průměrné hodnoty bleskového výboje:
- náboj hlavního výboje 5-10 C
- délka výboje 1200 m
- proud je 30 kA
Druhy blesků : a) podle dráhy – výboj mezi mrakem a zemí s klikatou dráhou a několika větvemi - výboj mezi mraky – plošný blesk
výboj ve volné atmosféře–dlouhá horizont. čára,nekončí na zemi
b) podle způsobu a formy – čárový blesk-nejčastější
- perlový blesk (růžencový.čočkový)
- stuhový blesk- kulový blesk - plošný blesk
Účinky a následky úderu blesku:
Projevuje se emg.,tepelnými,mechanickými účinky.
Při úderu do Zemnícího Lana (ZL) se lano nataví a začíná se rozplétat.
Při úderu do vodičů se po vedení šíří na obě strany proudové vlny a s nimi svázané rázové vlny.
Přesáhne-li přepětová vlna izolační pevnost vedení nebo rozvodny,nastane přeskok na uzeměnou část a po něm následuje STŘ oblouk =>zkrat,který musí být vypnut.
Ochrana vedení a rozvoden před blesky:
Venkovní vedení je ohrožováno indukovaným přepětím při úderu do ZL,Fázových Lan (FL) nebo zpětnými přeskoky.
ZL- ocelový vodič (Fe) na vrcholku stožáru uzeměný na zemnič stožáru nebo vlastním zemničem
a)zmenšuje indukované napětí při úderu blesku v blízkosti vedení
b)brání přímému úderu do FL

Indukované napětí vzniká za bouřky,když se přiblíží mrak k vedení.Základna má náboj (-) a vedení (+).Na ZL a ve FL se indukuje náboj opačné polarity,než v základně mraku.Po vybití náboje mraku bleskem do země se původně vázaný náboj uvolní=>přepěťové vlny šířící se na obě strany.
Ochranný úhel-od ZL je to úhel,který svírá osa stožáru a FL
Ochranné zařízení proti přepětí:
-Tyčové jiskřiště
-Vyfukovací bleskojistky
-Ventilové bleskojistky
-Bezjiskřišťové bleskojistky na bázi oxidů kovů
Uzemění stožáru a zpětný přeskok:
ZL zmenší pravděpodobnost přímého zásahu FV.Při správném působení zasáhne blesk ZL nebo stožár a náboj blesku jde po stožáru do země.Rozdělení proudů stožáry v okolí úderu závisí na uzemění stožáru (5-20 Ω) a vlnové impedanci(500 Ω)
Průchodem proudu blesku odporem uzemění stožáru vznikne na něm úbytek napětí,čímž potenciál stožáru vzhledem k okolí vzroste.
Izolátory budou víc namáhány Ui+U
Vlivy na napětí Ui-elstat. Vazba mezi ZL a FL
-pokud Ui bude větší než přeskokové impulsní napětí izolátorů dojde na nich
k přeskoku,protože POTENCIÁL STOŽÁRU JE VYŠŠÍ NEŽ POTENCIÁL
VODIČŮ!!!
-napětí Ui se zvětší o napětí,které vznikne průchodem proudu blesku konstrukcí
stožáru,která má také určitou indukčnost
Přechodná přepětí se dále dělí takto:
- přepětí s dlouhým čelem (pomalé přepětí) – přechodné přepětí, většinou impulsní, s dobou
do vrcholu od 20 μs do 5000 μs a s dobou půltýlu do 20 ms,
- přepětí s krátkým čelem (rychlé přepětí) – přechodné přepětí, většinou impulsní, s dobou
do vrcholu od 0,1 s do 20 μs a s dobou půltýlu do 300 μs,
- přepětí s velmi krátkým čelem (velmi rychlé přepětí) – přechodné přepětí, většinou
impulsní, s dobou do vrcholu menší než 0,1 μs a s trváním kratším než 3 ms, na které je
superponováno napětí s frekvencí od 30 kHz do 100 MHz.
Trvalé přepětí může vzniknout v důsledku nesprávně nastaveného přepínače odboček na transformátoru. Dočasné přepětí vznikne například při jednofázovém zemním spojení v soustavě s izolovaným uzlem. Před poruchou je napětí fází proti zemi rovno napětí fázovému, při zemním spojení se fáze bez poruchy dostanou proti zemi na sdružené napětí. Toto napětí na obou fázích zůstane tak dlouho, než bude zemní spojení odstraněno, přičemž soustava může během poruchy nadále dodávat elektrickou energii. Přechodná přepětí mohou mít různé příčiny. Kromě svého průběhu se od dočasných přepětí liší tím, že samy odezní bez potřeby jakéhokoli zásahu do chodu ES (proto název přechodná přepětí). Příkladem přechodných přepětí jsou přepětí vznikající při spínání kondenzátorových baterií.
Přepětí je možné dělit také podle příčiny jejich vzniku, která může být uvnitř ES - vnitřní přepětí (provozní), nebo vně ES - vnější přepětí (atmosférická). Typickým příkladem vnějšího přepětí je přepětí vzniklé v důsledku bleskového výboje. Je zřejmé, že jeho velikost nebude závislá na velikosti jmenovitého napětí soustavy, zatímco vnitřní přepětí (např. při spínání kondenzátorových baterií) je vždy určitým násobkem jmenovitého napětí.
Obrázek ukazuje konstrukci ochranných prostorů pro vedení se zemním lanem, jehož poloha nad fázovým vodičem je dána ochranným úhlem α. Ochranný úhel α činí u vedení zvn a vvn 25° až 35°. Z obrázku je zřejmé, že pokud se vůdčí výboj bude přibližovat k zemi v zóně A, bude přitahován k zemnímu lanu (Z), v zóně C bude přitahován k povrchu země. Zóna B představuje nechráněný prostor, v němž je blesk "přitahován" k fázovému vodiči (L). S rostoucím proudem blesku se zvětšuje ochranná vzdálenost, a tím se zmenšuje zóna B a tedy i pravděpodobnost přímého úderu do fázového vodiče. Velikost zóny B lze zmenšit volbou menšího ochranného úhlu nebo použitím dvou zemních lan.
První Maxwellova rovnice (zákon celkového proudu, zobecněný Ampérův zákon
Cirkulace vektoru H po libovolně orientované uzavřené křivce c je rovna součtu celkového vodivého proudu I a posuvného proudu dΨ/dt , spřažený křivkou c, Křivka c a libovolná plocha S, jež křivku obepíná jsou vzájemně orientovány pravotočivě.
Druhá Maxwellova rovnice (Zákon elektromagnetické indukce, Faradayův indukční zákon)
Cirkulace vektoru E po libovolně orientované uzavřené křivce c je rovna záporně vzaté derivaci magnetického indukčního toku spřaženého křivkou c. Křivka c a libovolná plocha S, jíž křivka obepíná, jsou vzájemně orientovány pravotočivě.
,Maxwellova rovnice (Gaussův zákon elektrostatiky)
Elektrický indukční tok libovolnou vně orientovanou plochou S je roven celkovému volnému náboji v prostorové oblasti V ohraničené plochou S.
Maxwellova rovnice (Zákon spojitosti indukčního toku)
Magnetický indukční tok libovolnou uzavřenou orientovanou plochou S je roven nule.
E – intenzita el.pole [V/m]
H - intenzita mag.pole [A/m]
D – el.indukce [C/m˛]
B – mag.indukce [T]
ρ – hustota volného náboje [C/m˛]
j – hustota proudu [A/m˛]