Výpisky z přednášek

Možné způsoby (metody) poznávání
Metoda autority - autorita určuje, co je či není pravda
Metoda tradice - nedostatečně ověřená zevšeobecnělá zkušenost
Metoda apriori (intuice, common sence) - správné je to, co se jeví jako logické
Metoda vědy - popis (= deskripce), předpovídání - co?, předvídání (=predikce) - jak?, vysvětlení (=explanace) - proč?
Vlastnosti metody vědy
Systematičnost a organizovanost - poznání řízené, disciplinované, kritické; -principy, postupy
Empirie (=zkušenost) - týká se manipulace s daty
Objektivita a verifikovatelnost (=ověřitelnost) - kontrolovatelnost, opakovatelnost, K. Popper - účel falsifikace
Sebekorekce - opakované ověřování platnosti poznání a úprava jeho platnosti
Vědecká metoda
…není cestou jak pravdu nalézt, nýbrž jak se k ní neustále přibližovat (in Ferjenčík, 2000).
Metoda (obecně)
„Cesta vedoucí k cíli“
„Způsob vědeckého poznávání jevů a skutečnosti (in Hartl, Hartlová, 2000, s.312)“
Metodika
Cesta, soubor, systém postupných kroků vedoucích k standardnímu výsledku kupř. ve vyučování, vedení rozhovorů, zpracování testu apod.; pracovní postup, který vede k řešení vědeckého problému (in Hartl, Hartlová, 2000).
Metodologie
Nauka či věda o metodách vědeckého bádání, spočívající na určitých filozofických principech (in Hartl, Hartlová, 2000).
Metodologie speciální pedagogiky je tedy systém názorů o principech, způsobech, metodách a možnostech poznání předmětu speciální pedagogiky a způsobech speciálně-pedagogického výzkumu (srov. Hartl, Hartlová, 2000).
Věda
Normální věda - je to co vědci v daném oboru za vědu považují tedy, komunita vědců přijímá shodné paradigma/=aktuální vědecká praxe, zahrnující zákony, teorii, aplikace, instrumentaci/ (Kuhn, 1962 in Disman, 2002)
Přirozený systém (informačně otevřený systém) X informačně uzavřený systém (in Disman, 2002)
„Soubor metod a postupů určených ke zkoumání světa včetně nás samých“
„Výsledky, poznatky, obecné principy, zákonitosti touto činností získané;“
Dělí se podle různých hledisek na vědy: technické, přírodní, humanitní; teoretické, aplikované; obecné, speciální (in Hartl, Hartlová, 2000, s. 665).
Stavební kameny: předmět (vymezuje směr a obsah zkoumání), teorie a hypotézy (poznatky o zákonech, principech, vlastnostech a vztazích objektů), metody (formulace pravidel a způsobů objevování), fakta a data (údaje získané výzkumem) (in Smékal, s.3)
Vědy přírodní X sociální
Vědy společenské - se zabývají člověkem a společností, jejich predikce se liší nejen v rámci jednotlivých vědních oborů, nýbrž i v rámci stejného oboru, jsou multiparadigmatické a mají pravděpodobnostní (stochastický) charakter
X
Vědy přírodní - vyznačují se vysokou mírou predikce (předpověditelnosti) (srov. Hartl, Hartlová, 2000, Disman, 2002).
Metodologie pedagogiky (pedagogika jako věda)
Systém teoretických principů, metod a způsobů popisu, analýzy a objasňování pedagogických jevů.
Patří sem i otázky plánování, realizace a publikování výzkumných prací, normy a etické principy (in Průcha, Walterová, Mareš, 2003).
Metody pedagogiky
Metody konkrétního empirického výzkumu - jsou rozvinuty a exaktní
Patří sem: pozorování, experiment, rozhovor, dotazník, obsahová analýza, metaanalýza, statistická analýza, historická metoda, případová studie, komparace aj.
Existují i metody teoretické, jimiž se vytvářejí poznatky, hypotézy, teoretické konstrukty (na zákl. analýzy, syntézy, indukce, dedukce, zobecňování apod.) (in Průcha, Walterová, Mareš, 2003).
Teorie – kritéria jejího hodnocení
Ekonomičnost (=úspornost) - viz Occamova břitva
Elegance a jednoduchost
Vnitřně konzistentní (tzn. neprotiřečí si)
Testovatelnost (=ověřitelnost) (in Ferjenčík, 2000)
Teorie – a její testování
Indukce - proces od jednotlivých dat (konkrétního) směrem k zevšeobecnění (k abstraktnímu) (J.S.Mill – kánony - kauzální analýza)
Dedukce - postup směrem od všeobecného výroku (viz hypotézy) k formulaci specifických závěrů (K. Popper - falsifikace) (in Ferjenčík, 2000)
Wheel of science - cyklus indukce a dedukce
Výzkum
„Je systematický způsob řešení problémů, kterým se rozšiřují hranice vědomostí lidstva. Výzkumem se potvrzují či vyvracejí dosavadní poznatky, anebo se získávají nové poznatky (in Gavora, 2000, s. 11).“
„přesná systematická činnost vedoucí k odhalení nového poznání příp.problému (in Hartl, Hartlová, 2000, s. 686).“
Výzkum – kdo a proč
Kdo: profesionální výzkumníci (= pracovníci vědeckých institucí a vysokoškolští učitelé) - př. mezinárodní výzkum TIMSS a celostátní výzkum Kalibro X studenti (PdF) nebo učitelé z praxe (ZŠ, SŠ) - př. akční výzkum (= vychází z potřeb praxe a jeho výsledky se ihned aplikují)
Proč: směřuje k řešení (speciálně) pedagogických problémů a k rozšiřování poznatků o (speciálně) pedagogických jevech
Příprava a organizace výzkumu
Etapy výzkumu (pozn. následují po sobě se mohou vzájemně překrývat), který může trvat v řádu týdnů až let:
1) Stanovení výzkumného problému - přesná formulace toho, co bude zkoumáno (ZÁKLAD VÝZKUMU!!!), dále také kdo, kdy a v jakých situacích bude zkoumán
2) Informační příprava výzkumu - studium info zdrojů (knih, článků, výzkumných zpráv, dizertací) + konzultace s odborníky, diskuze, semináře…
3) Příprava výzkumných metod - jak a čím odpovědět na výzkumnou otázku; vybrat vhodnou metodu/y v rámci ní výzkumný nástroj (a. již hotový - dotazník, pozorovací schéma,… nebo b. vytvořit vlastní); nacvičit si tento nástroj na malém souboru lidí (zda tento nástroj v daných podmínkách funguje a jestli funguje tak, jak očekáváme) = předvýzkum
4) Sběr a zpracování údajů - použití výzkumného nástroje v hlavním výzkumu - registrace údajů (různé způsoby zaznamenávání, zapisování, nahrávání apod.) a jejich následné zpracovávání (do tabulek, schémat …)
5) Interpretace údajů - sesbírané údaje (popisy, čísla, kódy…) nutno vysvětlit, dát do vztahu s dosavadním poznáním, uvést využití v praxi
6) Psaní výzkumné zprávy - písemné info o průběhu a výsledcích výzkumu (od začátku až do konce, vč. přehledu dosavadních výzkumů) - podoba výzkumné zprávy, dizertace, kvalifikační práce, studie, článku atp.
Časový odhad - dle Dismana (1993, s.88 in Gavora) je třeba střízlivého pohledu- svůj pesimistický odhad x 3 !!!
(možné problémy: a. špatný odhad potřebný pro výzkum b. špatný sběr dat nevhodným nebo nepromyšleným způsobem)
Informační příprava výzkumu
studium info zdrojů (knih, článků, výzkumných zpráv, dizertací) + konzultace s odborníky, diskuze, semináře…
Pomáhá orientovat se v problematice - co se již zjistilo – teoretické základy k výzkumu a jak se to zjistilo (způsob výzkumu - použité metody, práce s nimi, zpracovávání a interpretace výsledků…) - vytvoření vlastního výzkumu
Nejčastější typy textů, týkající se empirického výzkumu v pedagogice - články v časopisech, knihy nejčastěji monografie (týkají se jedné oblasti, problematiky.), ad. (vč. učebnic, sborníků), výzkumné zprávy, dizertace
Typy pramenů:
a) Primární - přináší a zpracovává vlastní empirická data
Sekundární - autor popisuje, zpracovává údaje jiných autorů - př. přehledové studie, metaanalýza (= srovnávání a vyhodnocování výzkumu), přehledové příručky (= přehled dosavadních výzkumů + jejich hodnocení za určité období), pedagogické a jiné slovníky, učebnice
(pozn. od sekundárních zdrojů se snáze dostaneme k primárním!!!
Patří sem i vyhledávání literatury:
1) doma ( ovšem jen odborná lit. v daném oboru!!!
2) informační střediska a knihovny - katalogy (lístkové - knihovník v knihovně PdF vyhledá pomocí objednacího lístků, elektronické - vyhledává čtenář sám - př. ALEPH)
2 druhy katalogů - autorský (jmenný) - seřazeno dle jmen autorů, předmětový (záznamy dle oblastí)
Mezinárodní desetinné třídění (MDT) - systematické a hierarchické dle oblasti
3) Časopisy - ČR, SR - čas. Pedagogika, Psychológia a patopsychológia dieťaťa, Pedagogická revue, Komenský, Speciální pedagogika, Andragogika …
4) Bibliografie - soupis, přehled literatury:
A) Anotovaná bibliografie - obsahuje anotace (= stručný souhrn obsahu), jedná se o soupis literatury s anotacemi
B) Rešerše - výběrová bibliografie obyčejně zhotovená knihovnou pro konkrétního čtenáře - je třeba zadat klíčová slova a deskriptory
C) Databáze - soubor bibliografických údajů zpracovaných počítačem - velké množství info - DPS. DATAPED, ERIC
D) Deskriptory (hlavní pojmy) a klíčová slova - důležité prvky bibliografie, bez nich nelze vyhledávat v databázích - málo (příliš široký výčet) X moc (příliš úzké zaměření); jejich volba vyžaduje zkušenost (dobré je poradit se s knihovníkem!)
Důležité je pramen nejen vyhledat, ale také se k němu dostat - knihovna - meziknihovní výpůjčka;
Ze shromážděné literatury je třeba udělat si kvalitní výpisky (v papírové či PC formě) - kartotéky, či xero - kopie
Poté je dobré napsat vlastní teoretický úvod práce - je nutné psát hodnotící pohled + nadhled
E) Bibliografická norma - nutné si vždy psát: jméno autora, celý název publikace a další údaje (liší se dle toho, jestli je to kniha, článek ve sborníku, v časopise atp.), ISBN, ISSN atp. Je třeba si vždy zjistit danou cit. normu, podle které se daná katedra řídí!!! A podle toho také citovat!! (Většinou bývá normou nějaký významný vědecký časopis v daném oboru!) Pozor na citovaní elektronických a zahraničních pramenů.
Čtení vědeckého textu má svá specifika a pevnou strukturu - vědecký článek: nadpis (první orientace čtenáře), anotace článek (obvykle pod nadpisem) - rychlá orientace, klíčová slova (obvykle) - důležitost pro čtenáře, úvodní část- úvod do výzkumného problému + hodnocení podobných výzkumů, cíle výzkumu, hypotézy, výzkumné metody, popis zkoumaných osob, průběh výzkumu, výsledky a jejich interpretace, závěr
Při čtení odborných textů často narazíme na odborné termíny - vyhledáme v knihách, odborných slovnících, encyklopediích;
Chyby:
Povrchní přehled - nedostatečné pochopení problému
Nedostatečná, úzká orientace v lit. (málo lit.)
Nesystematické zpracování literatury -mezery v mapování tématu
Chybí zahraniční, cizojazyčná lit. - asi jazyková neznalost
Nepořádek v bibliograf.údajích - špatně sestavené, neúplné, neřídí se normou
Výzkumný problém
1) začít s vymezením výzkumného problému (postupná krystalizace) - nutná dobrá orientovanost v dané problematice - dobře prostudovat teorii ( literatura a jiné relevantní prameny /vědecké/ v daném oboru) - zjistit co je již o daném jevu známé + jak se jev (problém) zkoumal + nedostatky a pozitiva předchozích výzkumů na toto téma
Má být formulován v oznamovací nebo tázací větě (lepší)
Výsledek výzkumu je tak odpovědí na otázku
Nedostatky formulace:
Problém je vymezen příliš široce - mnoho nároků - čas, lidé, peníze atp. - našimi možnostmi nezkoumatelné (př. Otázky humanizace vyučování na SŠ)
Stanovené téma (oblast) a ne výzkumný problém - stanovená oblast zkoumání a ne konkrétně co se bude zkoumat (kdo, kde, jak na kom…) (př. Problémové vyučování přírodopisu)
Výzkumný problém není hodnotný, smysluplný - neprohlubuje poznání, neodhaluje nové info, neposouvá poznání… (př. Pomáhá domácí čtení rozvoji žáka?)
Výzkumný problém je příliš jednoduchý, triviální - pokud se dá odpovědět jednoduše ano nebo ne (př. Jsou učitelé na ZŠ tvořiví?)
Tři typy výzkumných problémů
Pomůže při formulaci problému + usnadní následně výběr výzkumných a statistických metod
Deskriptivní (popisný) - zjišťuje a popisuje situaci, stav, výskyt určitého jevu
Odpověď na otázku: Jaké to je?
př. Jaká je proporce jednotlivých vyučovacích činností učitelů vlastivědy?
Jak vypadá typický den žáka?
Jaké jsou postoje rodičů propadajících žáků k učiteli a vedení školy?
diagnosticko-vyhodnocovací probl. - hodnocení domácího prostředí žáka, učebních výsledků, rodiny…, - zlepšení praxe, info o fungování edukace ad.
b) Relační (vztahový) - dávají do vztahu jevy nebo činitele; - ptáme se zda existuje mezi zkoumanými jevy nějaký vztah a jaký je (těsný…) - korelační koef., faktorová analýza;
př. Jaký je vztah mezi sebepojetím žáka a