Výpisky

Psychologie – výpisky
1) Předmět a vývoj psychologie
předmět psychologie = vědomí nebo také vnitřní, subjektivní prožívání; podle behavioristů je psychologie spíše věda o chování (pouze zkoumání chování čl.) – zřejmě tedy obojí – je to „věda o prožívání a chování“
chování = zahrnuje všechny pohyby, reakce, úkony člověka, jeho „vnější činnost“ a její složky + výrazové pohyby (mimika, gesta), zčervenání / zblednutí, změny v dýchání a srdeční činnosti + důležitá: řeč
prožívání = vjemy, představy, emoce, procesy řešení problémů, rozhodování atd. = souhrn psychických procesů a stavů
osobnost = určitý jedinečný člověk, jeho chování a prožívání
vědomí = to, co si ze svého prožívání uvědomujeme X nevědomí
psychické procesy = vnímání, představy, fantazie, procesy paměti, řešení problémů a myšlení, emoce, volní rozhodování ad.
psychické stavy = pozornost, stav vzrušení či klidu, nálada radostná, smutná,…
psychické vlastnosti = schopnosti, rysy osobnosti, charakter, temperament, svědomí,… + schopnost vnímat, reagovat, paměť
Odvětví psychologie
obecná psychologie – zpracovává základní teoretické otázky psychologických věd a podává celkový psychologický obraz o člověku
psychologie osobnosti – zabývá se strukturou osobnosti, jejím poznáváním a formováním
vývojová psychologie – zkoumá psychologický vývoj od prenatálního období přes dětství, mládí, dospělost až po stáří
sociální psychologie – zkoumá zařazení člověka do společnosti
psychofyziologie – zkoumá fyziologické mechanismy ve vnímání, paměti,…
neuropsychologie – zabývá se např. psychickými projevy při poškození mozku,…
psychopatologie – zabývá se psychickými poruchami a obtížemi
klinická psychologie – řeší psychologické otázky ve zdravotnictví, v diagnostice, terapii
psychologie práce – zkoumání různých profesí – na základě toho pak vybírání vhodných pracovníků, jejich příprava a výcvik
pedagogická psychologie – zkoumá otázky výchovné praxe (v rodině, ve škole,…)
školní psychologie
poradenská psychologie
Klinická, p. práce, pedagogická, školní a poradenská psychologie patří do tzv. aplikované ps.
Neplést „odvětví“ a „směry, koncepce“.
2) Přehled směrů v psychologii
počátky ve 4. až 5. století BC – Platon, Aristoteles, Sokrates, Hippokrates
nativismus – teorie: člověk se rodí už s nějakými základními vědomostmi (Descartes)
empirismus – teorie: vědomosti jsou získávány až zkušeností (Locke – tabula rasa)
asocianismus - 17. a 18. století
snaha rozložit psychické dění na co nejjednodušší prvky – asociace
asociace = vzájemné přidružování myšlenek, představ a vzpomínek
podobná je myšlenky vykládat psychické procesy podmíněnými reflexy (I.P. Pavlov)
David Hartley, David Hume
psychofyzika
zkoumání síly podnětu a síly vjemu (vědecké postupy)
absolutní práh = minimální velikost podnětu, který je možné spolehlivě odlišit od nepřítomnosti podnětu
diferenční práh = minimální rozdíl ve velikosti podnětu, který je nezbytný pro odlišení dvou podnětů (nejmenší pozorovatelný rozdíl)
počitek = zážitek vyvolaný jednoduchým podnětem
vjem = interpretace počitku
Weber-Fechnerův zákon – pro všechny senzorické systémy platí, že změnám intenzity podnětu geometrickou řadou odpovídají změny v počitcích jen aritmetickou řadou (např. desetinásobné zesílení hlasitosti je vnímáno jen jako dvojnásobné zesílení)
r. 1879 založil Wundt v Lipsku první psychologickou laboratoř
behaviorismus
na poč. 20. století založil v Americe J.B. Watson
mělo by být zkoumáno pouze pozorovatelné – tedy chování, ne vědomí
veškeré chování je výsledkem podmiňování (velký vliv: Pavlov)
další: Thorndike, Skinner
klasické podmiňování = učení se tomu, že jeden podnět následuje po druhém
operativní podmiňování = reakce, kterou učiníme, bude mít určité následky
gestalt psychologie
vznik na poč. 20. století v Německu; gestalt = tvar
Wertheimer, Köhler a Koffka - představitelé
centrum zájmu: vnímání
kritika behaviorismu – celek není pouze součtem částí
položení základů pro současnou kognitivní psychologii
psychoanalýza
vznik v 19.-20. století – Sigmund Freud
centrum zájmu: nevědomí = myšlenky, postoje, emoce, jichž si nejsme vědomi
nepřijatelná přání jsou vytlačovány z vědomí do nevědomí, nadále ale ovlivňují naše myšlenky, pocity a jednání (manifestace ve snech,...)
používání metody volných asociací
je to jednak teorie osobnosti, jednak metoda psychoterapie
humanistická psychologie
kritika současné psychologie – prý příliš závislá na biologii
mělo by se vycházet ze specificky lidských hodnot (hledání smyslu života, kultura,…)
představitelé: Allport, Maslow
tento směr považován za málo vědecký
3) Psychologické metody
pozorování
sledujeme člověka a jeho projevy bez záměrného zasahování psychologa
vs. experiment – záměrně zasahujeme
může být příležitostné nebo systematické
je třeba vše důkladně zaznamenávat, jednak to, co vidíme, jednak naše interpretace
introspekce (sebepozorování)
člověk při něm nebývá neomylný – není možné tuto metodu používat jako hlavní zdroj psychologického poznání
poznatky získané introspekcí často nelze využít u jiných lidí – každý jinak cítíme, prožíváme a myslíme
v čem spočívá měření v psychologii
můžeme měřit jednak rychlost reakce na podnět, dobu potřebnou k vyřešení úkolu ad.
měřit ale také znamená přiřadit jedince v určitém znaku k určitému měřítku (např. škála intelektuálních schopností, živost, nálada apod.)
často se posuzují především kvalitativní rozdíly
standardizace
to znamená, že jsou přesně určeny úkoly předkládané zkoumané osobě a způsob jejich předkládání (instrukce, vysvětlování atd.) + přesný způsob zpracování a hodnocení
např. inteligenční testy – srovnávání s normou
validizace
ověřování pracovních hypotéz mimo rámec vlastního psychologického vyšetření doplňujícími údaji z pracovního nebo rodinného života klienta
projektivní technika
Rorschachův test – co člověk vidí v inkoustových skvrnách…
tematicko-apercepční test – osobě se předloží obrázky a má k nim vyprávět příběh
doplňování nedokončených vět
nakreslit obrázek rodiny, kdyby každý byl zakletý v nějaké zvíře apod.
transverzální postup
např. rozdáme dotazníky určité skupině lidí – zjistíme, jak je to v této skupině třeba s provozováním sportu, sestavíme grafy četnosti, ale nevíme nic o jednotlivci v průběhu času
longitudinální postup
sledujeme tytéž osoby po dobu několika let – zjistíme jejich vývoj
4) Biologické základy psychiky
reflex = jednoduchá odpověď, reakce na podnět; uskutečňováno pomocí NS
instinkt = vrozené, geneticky determinované reakce či spoje; nepodmíněné reflexy
Struktura:
základ: nervová soustava a endokrinní systém
základní stavební jednotkou NS je neuron
neuron = specializovaná buňka přenášející nervové impulsy na další neurony, žlázy a svaly
v NS nalézáme dva druhy neuronů:
lokální neurony – je jich většina, v těle nepřenášejí informace na dlouhé vzdálenosti
makroneurony – větší, je jich méně, ale lépe prozkoumané
makroneurony
z jejich těla vycházejí výběžky – dendrity; dendrity a buněčné tělo přijímají nervové signály od přilehlých neuronů
další výběžek je axon – jím jsou zprávy přenášeny k dalším neuronům
na svém konci se axon větví – na konci každé větve se nachází malé zduření, tj. synaptické zakončení; větve se nazývají kolaterály
spojení mezi neurony se nazývá synapse – spojení mezi tělem/dendritem jednoho neuronu a dendritickým zakončením axonu druhého neuronu – mezi nimi se nachází tzv. synaptická štěrbina
synaptická zakončení obsahují neurotransmitery – látky, jejichž prostřednictvím se vzruch přenáší na další neurony (neurotransmitery se „vylijí“ do synaptické štěrbiny)
výše je popsána základní stavba, ale jinak se neurony svým tvarem dost liší (co do velikosti i tvaru – axon míšního nervu může být i delší než 1m)
dělení neuronů:
senzorické – přenášejí vzruchy přijímané receptory do centrálního NS; receptory jsou specializované buňky ve smyslových orgánech, svalech, kůži,…
motorické – vedou signál z CNS k výkonným orgánům (svalům, žlázám)
interneurony – přijímají signály od senzorických neuronů a předávají je jiným interneuronům nebo motorickým neuronům; nacházejí se pouze v mozku, očích a míše
gliové buňky – nepřenášejí signály; podpůrné buňky – zajišťují metabolismus neuronů; těchto buněk je více než neuronů
nerv = svazek dlouhých axonů neuronů – mohou jich být sta až tisíce
informace se neuronem pohybují ve formě nervového impulsu, tzv. akčního potenciálu
akční potenciál = elektrochemický impuls šířící se z dendritů směrem k axonálnímu zakončení (založené na přenosu iontů)
neurotransmitery – dosud jich bylo popsáno 70 (např. acetylcholin, noradrenalin, dopamin, serotonin ad.) – po přenosu info se zpět resorbují nebo se inaktivují enzymy
saltatorní vedení – „přeskakování“ vzruchu přes myelinové pochvy na Ranvierovy zářezy
roztroušená skleróza – degradace myelinových poch.
Acetylcholin – hlavně v hypokampu; souvisí s Alzheimerovnou nemocí
Noradrenalin – hlavně v oblasti mozkového kmene
Dopamin – je-li ho moc nebo málo, pak schizofrenie nebo Parkinsonova choroba
Serotonin – souvisí s depresemi, chutí k jídlu (léčba bulimie) a reguluje spánek
GABA – gamaaminomáselná kyselina – inhibitor
Glutamát – souvisí s pamětí a učením
Organizace NS:
základní dělení:1. centrální nervový systém – mozek a mícha
2. periferní nervový systém – somatický a autonomní systém
somatický – přenáší informace ke smyslovým receptorům, svalům a povrchu těla i od nich
autonomní systém – propojuje vnitřní orgány a žlázy
struktura mozku:
zadní mozek, střední a přední (koncový) mozek
rozdělení dle McLeana: jádro, limbický systém a velký mozek
Jádro
reguluje většinu primitivního chování (kašlání, kýchání, zvracení, spaní, příjem potravy a tekutin, sexuální chování apod.)
prodloužená mícha, mozeček, talamus, hypotalamus a retikulární formace
Limbický systém
kontroluje emoce
hipokampus (jedna část limbického systému) má zvláštní význam pro paměť
Velký mozek
reguluje vyšší intelektuální procesy – paměť, myšlení a jazyk
složen ze dvou hemisfér; jeho vnější vrstva se nazývá mozková kůra (tvořená těly nervových buněk)
každá hemisféra má části: čelní, temenní, týlní a spánkový lalok
oblasti:
primární motorická oblast – řídí volní pohyby těla – pravá část těla je ovládána levou hemisférou a levá část těla zase pravou hemisférou
primární somatosenzorická oblast – vnímání horka, chladu, doteku, bolesti, pohybu těla
primární zraková oblast – v týlním laloku; zrakové vnímání
primární sluchová oblast – na boku spánkového laloku
asociační oblasti – více oblastí mozkové kůry
Brocova a Wernickeho oblast – řeč + angulární gyrus – propojování slyšené a viděné formy slov = toto pouze v levé hemisféře mozku
afázie = řečový deficit způsobený poškozením mozku
zobrazování mozku – CT (tomografie), magnetická rezonance, PET (pozitronová emisní tomografie) – zobrazuje aktivitu mozku
Asymetrie mozku:
levá hemisféra mozku je skoro vždy větší než pravá
komunikace hemisfér přes corpus callosum
hemisféry pracují odlišně:
levá: vyjadřovací schopnosti, logika, analýza
pravá: smysl pro prostorové vnímání, rozeznávání tvarů
hemisféry se sice liší svojí specializací, ale pracují společně
Autonomní nervový systém
propojuje vnitřní orgány a žlázy (hladká svalovina)
dva oddíly: sympatikus a parasympatikus (mají často protichůdný vliv)
sympatikus
během emočního vzrušení: zrychluje srdeční frekvenci, rozšiřuje tepny v kosterních svalech, zvyšuje pocení, vyvolává vylučování adrenalinu do krve, rozšiřuje zornice atd. – zvyšuje aktivaci organismu
parasympatikus
dominantní během období klidu: snížená srdeční frekvence, zpomalené dýchání,…
Endokrinní systém
endokrinní žlázy se podílí na řízení organismu prostřednictvím hormonů, které vylučují
hormony = chemické látky, které jsou vylučovány endokrinními žlázami do krve a dopravovány do jiných částí těla, kde specifickým způsobem působí na buňky rozpoznávající informaci, kterou obsahují
některé endokrinní žlázy jsou aktivovány NS, jiné změnami ve vnitřním chemickém prostředí organismu
5) Vědomí a pozornost
pozornost – zajišťuje zaměření a soustředění různých psychických činností na určité předměty nebo cíle – zaměříme pozornost pouze na některé myšlenky apod. (ty se dostanou do centra vědomí), jiné myšlenky se odsunou do periferie
naprosté soustředění pozornosti na jednu věc trvá často jen krátce – většinou pozornost rozdělujeme a střídáme
dělení:
aktivní (úmyslná) pozornost – např. sledování aut při přecházení silnice
pasivní (neúmyslná) – např. sledování filmu
na pozornost může mít vliv: únava, návykové látky, jiní činitelé, hluk (obecně prostředí),..
„rozšířené vědomí“ – získává se např. meditací – plánovitá koncentrace na určité předměty a na vlastní představy – maximálním soustředěním na určité psychické jevy se uvolní vědomá kontrola nad jinými psych. jevy a procesy, které se pak mohou spontánně rozvinout
REM fáze spánku – „rapid eyes movement“; pohyby očí, méně pravidelné dýchání a srdeční frekvence + sny!
poruchy vědomí: delirium, halucinace, sopor (reakce jen na velmi bolestivé podněty), kóma (žádné reakce), synkopa (mdloba),…
Spánek a sny
rady pro kvalitní spánek:
pravidelný spánkový režim
alkohol a kofein – vyvarovat se
nejíst před spaním
cvičit před spaním lze, ale ne příliš usilovně
raději neužívat léky na spaní – po dalším užívání způsobují nespavost
před spaním relaxovat, nestresovat se
pokud nic nepomáhá, snažit se uvolnit, třeba i nějakou uklidňující činností
vědomí = vjemy, myšlenky a pocity jedince v kterékoliv chvíli
změněný stav vědomí = když se duševní funkce jeví dané osobě neobvyklé, změněné (např. spánek a sny)
funkce vědomí:
sledování sebe a okolí tak, že si uvědomujeme, co se děje v našem těle a okolí
řízení jednání v souladu s událostmi v okolí
předvědomé vzpomínky = události a znalosti nashromážděné v průběhu života, které jsou nám dostupné, ale nejsou běžnou částí našeho vědomí
nevědomí ovlivňuje naše chování nepřímo – prostřednictvím snů, přeřeknutí,…
spánek = změněný stav vědomí, který je v centru pozornosti; fáze REM a non-REM
poruchy spánku: nespavost, narkolepsie, apnoe
Freud: rozlišuje manifestní a latentní obsah snů – sny jsou přestrojenými přáními
meditace = úsilí změnit stav vědomí prostřednictvím rituálů a cvičení; cíl: naprostá relaxace a odloučení od okolního světa
hypnóza = reaktivní stav, ve kterém subjekt zaměří svoji pozornost na hypnotizéra a na jeho sugesce (reakce např. zvýšená nebo snížená schopnost ovládat své pohyby, posthypnotická amnézie, halucinace ad.)
fenomény psí: telepatie, jasnozřivost, věštění, psychokineze,…
6) Vnímání (percepce)
základní poznávací proces – dva hlavní úkoly:
lokalizace – kde se objekty nacházejí; (horní část mozkové kůry)
rozpoznávání – čím objekty jsou; (dolní část mozkové kůry)
procesy rozpoznávání se dále dělí na menší moduly (barva, tvar, povrchová struktura,…)
odlišování objektů – rozdělování do skupin, např. podle figury a pozadí, podle principu blízkosti, podobnosti, tvaru (především), uzavřeného nebo nepřerušeného pokračování
pro lokalizaci vnímáme: hloubka – relativní velikost, lineární perspektiva, stínování, překrývání, výška umístění,…
pohyb objektu:
stroboskopický pohyb = rychlé sledy statických obrazů navozují zdání pohybu
indukovaný pohyb = pohyb velkého objektu vyvolává dojem pohybu malého nehybného objektu
procesy rozpoznávání zdola nahoru – řízeny pouze vstupními informacemi
procesy rozpoznávání sh