Výpisky

ora dolů – řízeny znalostmi a očekáváním dané osoby
selektivní pozornost = proces, jehož prostřednictvím některé podněty vybíráme k dalšímu zpracování a některé ignorujeme
proces selekce objektu:
posteriorní systém – vybírá objekty na základě umístění, barvy a tvaru
anteriorní systém – závislý na cílech pozorovatele
další fce percepčního systému: zabezpečit, aby byl vzhled objektů stálý nezávisle na velkých změnách podnětů – konstanta jasu (předmět se jeví jako stejně jasný, nezávisle na množství světla), konstanta barvy (objekt se jeví stejně barevný nezávisle na přesné vlnové délce světla, kterým je osvícen), konstanta tvaru, konstanta umístění ad.
zraková ostrost se hodně zlepšuje během prvních 6 měsíců života, vnímání hloubky se objevuje během 3. měsíce, percepční konstanty se vyvíjejí od 6. měsíce
kritická období v raných fázích života – při nedostatku stimulace dochází k poškození vrozených percepčních schopností
počitek = zážitek vyvolaný jednoduchým podnětem
vjem = interpretace počitku; psychický obraz objektu (patří sem i halucinace) – dělení na vjemy zrakové, sluchové, chuťové, hmatové, čichové + polohy a bolesti
gestalt zákony:
vyčleňování figury a pozadí
zákon uzavřenosti – vidíme trojúhelníky, ne kříž.. – vnímání sdružuje do figury ty elementy, jež dohromady dávají uzavřený tvar
zákon obeznámenosti – z pozadí vyčleníme obraz známého předmětu, i když je jen nezřetelně naznačen
zákon blízkosti v prostoru – co tvoří figury?
podnětová deprivace = nejsou uspokojeny poznávací potřeby
senzorická deprivace = nedostatek smyslových zážitků
selektivní pozornost – vnímáme jen úzký okruh informací (z okolí nebo z nás samých?), aby mozek nebyl přesycen příliš mnoha informacemi
vlivy působící při vnímání – úzce souvisí s myšlením, představivostí a s city (mohou zbystřovat i zkreslovat) + zkušenost, únava, deprese, drogy,…
poruchy vnímání:
afázie – ztráta schopnosti řeči; poškozením mozku
alexie – ztráta schopnosti číst při zachování zraku; poškozením mozku
tzv. fantomova bolest – bolest v amputované končetině
7) Paměť
psychická funkce, která zpřítomňuje minulé psychické jevy
při ukládání do paměti pracuje hlavně levá hemisféra, při vybavování pravá
krátkodobá – zapamatování po dobu, která trvá jen vteřiny
dlouhodobá – umožňuje si zapamatovat informaci na delší dobu (paměť pro fakta a paměť pro úkony)
Millerové magické číslo – počet prvků, které člověk udrží v krátkodobé paměti je 7(2
dělení – druhy:
mechanická – pomatujeme si materiál, ve kterém není žádný nám známý systém
logická – opírá se o utřídění látky a její pochopení; odolnější vůči zapomínání
další dělení:
explicitní – vědomé ukládání a vybavování údajů a událostí z minulosti; záměrná
implicitní – ukládání a vybavování informací mimo vědomou kontrolu; bezděčná
dělení explicitní paměti:1) epizodická – vztahuje se k událostem, které se odehrály
v určitém čase a prostoru
2) sémantická – uchovává znalosti a pojmy
stadia paměťového procesu:
Zapamatování
ukládání do paměti
často spontánně, mají-li pro nás události osobní význam
info se do dlouhodobé a krátkodobé paměti ukládá zároveň
informace se ukládají ve formě: vizuální, akustické, sémantické (ukládáme si význam informace)
Uchování v paměti
neustále probíhá proces zapomínání (studoval Ebbinghaus)
„křivka zapomínání“ – nejvíce zapomínáme v prvních hodinách po vtištění do paměti, potom se pokles zpomaluje
čím smysluplnější je materiál, který jsme si „uložili“, tím je zapomínání pomalejší
Křivka zapomínání
Vybavení
spontánně nebo záměrně
výborně si vybavujeme to, na co jsme sami přišli, co dovedeme vyjádřit vlastními slovy, případně i prakticky aplikovat
Sériový poziční efekt
pořadí informací má vliv na pozornost a zapamatování – nejvíce si zapamatujeme látku ze začátku série a z jejího konce (s tím uprostřed je to horší)
Poruchy paměti:
amnézie = ztráta paměti, obyčejně na určitý časový úsek
hypomnézie = oslabení paměti
kryptomnézie = porucha paměti podobná vzpomínkovému klamu (neskutečná událost
se ve vzpomínce jeví jako skutečná)
Strategie pro zlepšení dlouhodobé paměti:
lépe si pamatujeme látku, kterou pochopíme (dobré je také znázornění na grafech, schématech nebo tabulkách)
mnemotechnické pomůcky – metody, které ulehčují zapamatování (asociace)
strategie: přečíst – počkat – vyzkoušet se
látka se zapamatuje lépe, je-li rozčleněna do menších zvládnutelných jednotek
děti si nejlépe pamatují to, co má přímo vztah k jejich vlastním zkušenostem
lépe se pamatuje látka, se kterou se prakticky pracuje
lépe se pamatuje srozumitelné než nesrozumitelné
Dobré studijní návyky
lepší je mít realistické pracovní cíle než přehnaně ambiciózní
odměny (přestávka, jídlo, cigareta:) po zvládnutí určité části látky
neoddalovat práci
látku bychom si měli nejprve projít celou, pak si osvojovat části
uspořádané poznámky, taky nejlépe hezky vypadající (
rozvrhnout si dobře čas, aby nějaký zbyl na opakování
8) Učení
učení = relativně trvalá změna chování, která vyplývá z nácviku
učení = každý proces, jehož výsledkem je změna psychických jevů a projevů organismu
druhy učení:
habituace = učení se ignorovat podněty, které pro nás nemají význam
klasické podmiňování = učení se tomu, že jeden podnět následuje po druhém
operativní podmiňování = reakce, kterou učiníme, bude mít určité následky
komplexní učení = více než jen tvorba asociací
pojmy:
nepodmíněný podnět = podnět, který působí, i když pro to nevytvoříme žádné zvláštní podmínky
podmíněný podnět = podnět původně neutrální, který se asocioval s některým nepodmíněným podnětem a stal se tak jeho signálem
nepodmíněný reflex = reakce na nepodmíněný podnět
podmíněný reflex = reakce na podmíněný podnět
operativní podmiňování vyžaduje aktivitu učeného
vliv mají kognitivní faktory, biologická omezení a behavioristické principy
Thorndike – zákon účinku: učení se metodou pokus – omyl; pokud je pokus úspěšný, živočich si toto chování osvojí
generalizace – organismus rozšiřuje reakce na podobné situace
senzitace – organismus se učí zesilovat svou reakci na slabý podnět, pokud po něm následuje ohrožující nebo bolestivý podnět
rozlišování – diskriminace
tvarování – zvláštní forma operativního učení; např. když chceme zvíře naučit nějakému složitému chování – nejprve odměňujeme chováni, které se třeba jen vzdáleně přibližuje tomu, čeho chceme dosáhnout, pak už jen přesně to, co od zvířete očekáváme
averzivní podmiňování – po reakci následuje averzivní událost, která vede k potlačení reakce – učení se vyhýbat averzivním událostem
Skinnerovy experimenty – zkoumání operativního podmiňování
negativní posilování = ukončení nepříznivé události poté, co byl projeven určitý druh chování; zvyšuje pravděpodobnost výskytu X trest = snižuje pravděpodobnost výskytu
trest může být pozitivní (přítomnost nepříjemného podnětu) nebo negativní (odstranění příjemného podnětu)
kognitivní mapy a abstraktní pojmy – např. krysa si nepamatuje „doleva, doleva, doprava,..“, ale vytváří si jakýsi model bludiště, mapu (zároveň ale málokdy postupují systematicky)
učení vhledem – např. Köhlerovy pokusy se šimpanzi; typ komplexního učení (komplexní učení má velmi úzký vztah k paměti – řešení je uloženo v paměti a vybaveno, kdykoliv se objeví podobná situace) – jde o zhodnocení situace, nejen zkoušení pokus-omyl
prekoncepty – předchozí zkušenosti a pojetí
Motivace
intrinistická – pochází z jedince samého; děti mají v sobě přirozenou touhu poznávat,…
extrinistická – motivace poskytovaná z okolí; ze strany učitelů: známkování, vysvědčení, sdělování hodnocení rodičům, tresty, pochvaly nebo také soutěže mezi dětmi; dítě zjišťuje, že úspěch přináší odměny
Vztah úrovně myšlení a učení
- děti postupně získávají schopnost složitého myšlení, a tím se mění i povaha učení – v podstatě Komenského princip přiměřenosti – učitel má respektovat věkové a individuální schopnosti žáka
9) Myšlení, jazyk a řeč
myšlení = psychická manipulace se symboly, představami a vjemy
myšlení je úzce spjato s řečí, jazykem – jazyk velmi zvyšuje rychlost a výkonnost myšlení
jazyk = náš primární prostředek komunikace; smysluplné vyjádření obsahu vědomí
tři roviny jazyka:
větné jednotky a větné členy
slova a části slov nesoucí význam
řečové zvuky
foném = nejmenší rozlišitelná zvuková jednotka řeči; schopná změnit význam slova
morfém = nejmenší jednotka jazyka mající nějaký význam
prozódie = vědní obor zabývající se zvukovými vlastnostmi jazyka
pojem = souhrn vlastností, které spojujeme s určitou třídou objektů
centra řeči v mozku:
Brocovo centrum – levý frontální lalok – aktivní vyjadřování
Wernickeho centrum – levý spánkový lalok – porozumění řeči
děti mají vrozenou dispozici komunikovat – osvojení řeči závisí na konkrétních verbálních podnětech – bez stimulace se dítě mluvit nenaučí
kritické období, kdy se dítě musí učit mluvit je prvních 5 let (potom už to moc nejde)
komunikace s dítětem – jednoduchá opakovaná sdělení, dobrá artikulace,…
přetváření – užívání různých variant příslušného sdělení
opakování – matka opakuje po dítěti, co řeklo, případně to doplní, změní
rozvinutí – doplnění a zpřesnění toho, co dítě řeklo
pojmenování – označování objektů nebo činností jménem
zákonitosti:
vychází z porozumění vztahu slova a jeho obsahu
porozumění předchází aktivnímu vyjádření
vlastní sdělení se vyvíjí od jednoduché formy ke složitější
vývoj od obecného obsahu k přesnějšímu
vývoj jazykových kompetencí:
v 1 roce užívání prvních slov – minimální slovník (3-5 výrazů)
2. rok – zvětšuje se slovní zásoba a spojování slov
3. rok – rozvíjí se forma a obsah sdělení – víceslovné věty
předškolní věk – zlepšení gramatiky
porozumění abstraktním pojmům až ve školním věku + obohacování slovníku o specifické výrazy a pojmy; rozlišování slovních druhů, lepší větná skladba
Funkce řeči:
expresivní – slouží k vyjádření pocitů a tužeb
sociální – univerzálnost; srozumitelnost pro všechny členy určité skupiny
poznávací – prostředek zpracování informací, umožňuje myšlení
Piagetova stadia kognitivního vývoje
senzomotorické – 0 až 2 roky
pouze mimovolné pohyby a reflexy – nejprve zaměření na své tělo, pak na okolí
dítě v této fázi nepřemýšlí, pouze koná
předoperační
předpojmové s. (2 až 4 roky) – schopnost symbolického myšlení
intuitivní s. (4 až 7 let) – egocentrismus (neschopnost vidět svět jinak než ze
subjektivního hlediska), centrace (soustředění pozornosti pouze
na jeden znak situace a opomíjení ostatních) a ireverzibilita
(neschopnost postupovat zpětně k výchozímu bodu)
konkrétní operace – 7 až 11 let
schopnost formulovat hypotézy + abstraktní myšlení
ale vychází při myšlení vždy jen ze své zkušenosti
přesto méně egocentrické myšlení
tendence se seskupovat
formální operace – 12 let a výše
tvoření hypotéz nevyžaduje vlastní zkušenost
chápání souvislostí
Kritika Piagetova pojetí
podcenění schopností malých dětí – ne nezralost myšlenkových pochodů, ale nedostatky v řeči nebo ve zkušenostech, neschopnost rozlišit podstatné od nepodstatného,…
není pravda, že malé děti nejsou schopné popsat situaci z pohledu někoho jiného, umí to, ale musí se jednat o situaci, kterou sami v minulosti zažily
v oblasti formálního myšlení Piaget naopak rychlost vývoje dětí přecenil
Poruchy myšlení
Bludy = chorobné nevyvratitelné přesvědčení jedince o nějaké skutečnosti
Bradypsychismus = zpomalené myšlení
Tachypsychismus = zrychlené myšlení
Logorhoe = myšlení předbíhá mluvu
10) Představy a tvořivost
představa = obraz předmětu, který není přítomen, pokud vůbec existuje či existoval
fantazie = když jsou vznikající představy něčím novým, neodvozeným
denní snění = spontánní (nebo úmyslná) hra představ; snaha o co nejživější představy
pseudohalucinace – člověk si uvědomuje, že se to děje jen v jeho hlavě X halucinace
funkce představ:
příprava činnosti – pouhé představy často vedou k jejich uskutečnění
vyrovnávání vnitřního napětí – náhradní uspokojování potřeb (kdybych měl milion..)
tvoří vnitřní svět, který má pro nás hodnotu sám o sobě
řízená imaginace = součást psychoterapie (průkopník Jung); pacient je vybízen k tomu, aby své představy spontánně rozvíjel a vyjadřoval (témata např. zrození, smrt, láska, odpuštění, křivdy apod.)
Konvergentní myšlení
- lineární hledání většinou jednoho správného (či logického) řešení
Divergentní myšlení
- schopnost navrhnout řadu možných řešení problému; toto myšlení je spjato s tvořivostí
- fáze tvůrčího výkonu:
příprava – přemýšlení nad tématem, zda to stojí za to
inkubace – přemýšlení o problému – jak ho vyřešit (často v nevědomí)
inspirace – řešení vstoupí do vědomé mysli
verifikace – ověřuje se správnost řešení
11) Emoce
emoce = kromě citu sem patří i chování – bezděčný výraz, fyziologické změny
cit = prožitek týkající se subjektivního stavu nějaké osoby
afekt = silná, bouřlivá, ale krátce působící emoce
nálada = citový stav; trvá déle, má vliv na myšlení, vnímání, představy
nálady se přímo nepojí k nějakému předmětu, osobě,… na rozdíl od citů
historie nařizovala spíše kontrolu citů a jejich projevů, v současnosti se projevy citů (v nepřehnané míře) tolerují i oceňují – „vrchol svobody člověka“
některé psychické nemoci mohou vzniknout právě potlačováním citů nebo jejich odsunem do nevědomí – doporučuje se jejich řízené odreagování (katarze)
strach = psychické utrpení
fobie = když sám pacient chápe, že jeho strach je bezdůvodný
úzkost = když pacient nedovede říct, čeho se bojí; anxieta
základní emoce: radost / štěstí, strach, smutek, překvapení, hněv, znechucení / opovržení, emoční zájem o něco
kožně galvanické reflexy – změny ve vodivosti kůže související s pocením; při pokusech důležité ukazatele přítomnosti emoce, aktivace nebo vzrušení
sympatikus – aktivace X parasympatikus – útlum
některé fyziologické projevy emocí:
pocení
mrkání a pohyby očí
pupilární reflex
frekvence dýchání
teplota kůže (souvisí s prokrvením)
snížená produkce slin ad.
poruchy emocí:
manická nálada – hyperaktivita, veselost, neschopnost soustředění
morózní nálada – podrážděnost, kritika všeho a všech
deprese – stav skleslosti, bez životního elánu
12) Motivace, potřeby a hodnoty
motiv = jakýkoliv vnitřní činitel, který vede organismus k aktivitě
potřeba = jinak taky motiv; potřeba jídla, spánku atd.
instinkt = vrozený motiv
pud = motiv, který je komplexem instinktů + zahrnuje navíc emoce
altruismus = nesobeckost; nezištný vztah k lidem + potřeba pomáhat
seberealizace = uplatnění se, jež přináší vnitřní uspokojení a rozvíjí osobnost
aspirace = snaha, usilování o něco
funkční autonomie = Allportova teorie; sekundární motivy představují novou kvalitu a mají „svůj vlastní život“ – stávají se autonomní potřebou
vytěsnění = jestliže nemůžeme nějaký náš pud „vybít“, dostavuje se vnitřní konflikt a úzkost – s tím se můžeme vypořádat např. tak, že to vytěsníme do nevědomí
skryté motivy = činitel, který nás vede k aktivitě, ale neuvědomujeme si ho
dělení:
primární motivy – primární biologické potřeby – pozitivní nebo negativní – podle toho jestli potřebujeme nějaký objekt zájmu získat (poz.) nebo chceme něčemu uniknout (neg.) + primární psychologické potřeby – hl. potřeby sociální a agrese
sekundární motivy – psychologické; např. potřeba peněz, za něž si lze koupit jídlo, prestiž apod. – odvozeno od primárních motivů
Maslowova hierarchie motivů
fyziologické potřeby – zajišťují biologické přežití člověka, vyžadují přednostní uspokojení; potřeba tepla, odstranění bo