Výpisky

lesti, potravy,…
potřeby bezpeční – hledání jistoty a uhýbání před vším neobvyklým, neznámým
potřeby sounáležitosti a lásky – touha patřit někam a k někomu
potřeby uznání – být druhými vážen, být v jejich očích úspěšný
kognitivní potřeby – získávat znalosti nejen pro praxi, ale i pro poznání samo
estetické potřeby – potřeba objevovat a vytvářet řád, harmonii a krásu
potřeby seberealizace – snaha naplnit své možnosti duševního rozvoje a růstu
Teorie motivace:
psychoanalytická teorie S. Freuda – přeceňování významu pudů
teorie drive-reduction C. Hulla – behaviorista – v úvahu se berou pouze pudy; motivy založeny na stavu napětí při neuspokojení pudu a snaze ho uspokojit
individuální psychologie – Adler; nejvyšší motiv je potřeba dosáhnout úspěchu
psychosociální teorie – E. Fromm; důraz kladen na mezilidské vztahy resp. na vztah člověka a společnosti – potřeba být součástí něčeho a zároveň si uchovat určitou autonomii + potřeby zaměřené na poznání a porozumění
a další
Psychosociální potřeby
potřeba bezpečí – jednak vrozená složka (uchování existence) + stabilní vztahy s lidmi, které představují zdroj citové jistoty a bezpečí
potřeba stimulace – potřebujeme vnímat různé podněty (jinak senzorická deprivace); každý potřebuje různou míru intenzity nebo novosti podnětů
potřeba poznání – potřeba přiměřené orientace a pochopení základních zákonitostí; patří sem i potřeba estetických prožitků
potřeba sociálních kontaktů – potřeba k někomu a někam patřit
potřeba seberealizace – dosažení něčeho a sebepotvrzení; taky sociální charakter
potřeba smyslu vlastní existence
13) Osobnost
osobnost = charakteristické vzorce myšlení, jednání a emocí
Sigmund Freud
psychoanalýza; osobnost je primárně determinována sexuálními a agresivními pudy + zkušenostmi z prvních pěti let života
osobnost se skládá z Id, Ega a Superega – Id se řídí principem slasti (hledá jak by uspokojilo pudy), Ego se řídí principem reality (odsouvá uspokojení, dokud ho nejde docílit sociálně přijatelným způsobem) a Superego pro jedince představuje morální normy (svědomí)
Jung a Sullivan
kromě osobního nevědomí existuje ještě kolektivní nevědomí, tj. část mysli společná všem lidem; psychoanalýza
Rotter a Bandura
teorie sociálního učení – rozdíly mezi osobnostmi jsou způsobeny odlišnými druhy učení; behaviorismus
Rogers a Maslow
humanistická psychologie – zabývá se individuální zkušeností jedince a důraz kladen na touhu člověka po seberealizaci
George Kelly
kognitivní přístup (také Sandra Bémová)
teorie osobních konstruktů – rozdíly mezi osobnostmi vycházejí z rozdílu ve způsobech, jakými si jedinci mentálně reprezentují informace (jak jedinec interpretuje sebe a své sociální prostředí)
Temperament
soubor dynamických osobnostních vlastností
z velké části vrozené
Dílo H.J. Eysenecka (2. pol. 20. století)
autor tří osobnostních testů – MPI, EPI a EPQ
3 hlavní osobnostní rysy: extraverze, neuroticismus a psychoticismus
extraverze: do jaké míry je člověk zaměřen na vnější svět nebo do sebe
neuroticismus: sklony k obavám a úzkostem
psychoticismus: jak moc je člověk (ne)závislý, citlivý / chladný, agresivní apod.
Dílo R.B. Cattella (2. pol. 20. století)
taktéž autor řady osobnostních testů (pro různé věkové skupiny) – měří ale více faktorů než Eyseneck: vzrušivost, plachost, svědomitost, sklon k pocitům viny, individualismus,… – 16tifaktorové dotazníky
Rysově založený přístup
PRO: vyčleňuje zvláštní vymezené oblasti osobnosti, které pak lze zkoumat ve vztahu k jiným proměnným (např. jestli školní výkon souvisí s extroverzí nebo introverzí)
PROTI: i když se ve výzkumu prokáže nějaká výraznější souvislost mezi dvěma prvky, často není tato souvislost nijak významná + výsledky se mohou hodně lišit mezi jednotlivými „vzorky lidí“
Faktorová analýza = statistická metoda seskupování dat, která spolu vysoce korelují a redukce počtu původních proměnných na menší počet faktorů
Kognitivní styl
také užívá představy dimenzí, inteligence je prý jednou z dimenzí osobnosti
přichází k nám velké množství podnětů, které „kódujeme“ podle jejich důležitosti – těm méně důležitým nevěnujeme pozornost, soustředíme se na ty důležitější – toto zařazování bývá ovlivněno naší genetickou výbavou,…
kognitivní styl je vlastně organická součást osobnosti (naše volby, co budeme vnímat)
dimenze:
přesnost – přibližnost: jedinci s krajní mírou přesnosti raději odloží řešení problému do doby, dokud nebudou mít dostatek informací X jedinci s krajní mírou přibližnosti si rychle vytvoří hypotézu a hned ji zkusí aplikovat
(ne)závislost na poli: jinak taky globálnost – analytičnost; globální jedinci mají většinou problémy správně rozhodnout, co je v daném okruhu důležitější a co je méně důležité, analytické typy jsou obecně úspěšnější
uvážlivost – impulsivnost: uvážlivé děti dělají méně chyb než impulzivní
konkrétní – abstraktní
postupný - namátkový
Osobnostní stavy
jedná se o to, jakým způsobem prožíváme a jak jednáme
do jisté míry podobná koncepce jako osobnostní rysy, ale zásadně odmítají to, že jsou rysy v průběhu života neměnné
také dimenze, např. telická – paratelická – v telickém stavu naše činnost směřuje k určitému cíli, v paratelickém stavu jsme vlastně v hravém rozpoložení, činnost provádíme pro ni samu; mezi těmito stavy lze volně přecházet
negativismus – konformita: člověk buď vzdoruje vnějším tlakům (neg.) nebo je s nimi v souladu (konf.)
prosazování – soucit: člověk je buď dominantní ve vztahu k okolí nebo soucítí a snaží se pomoci
Obranné mechanismy ega
vytěsnění – problém se odsune do nevědomí, neztrácí se však – může se znovu projevit ve vědomí ve skryté podobě
reaktivní výtvor – lidé udržují vytěsnění tak, že důrazně projevují chování opačné
popření – přehnané popírání, že by lidé měli právě ty motivy, které je nejvíce obtěžují
projekce – obviňování druhých z vlastností, kterých se u sebe obávají
regrese – návrat k dřívějším formám dětinského jednání – ochrana ega před frustrací
Osobnost a motivace
motivace úzce souvisí s osobností (hlavně osobnostními stavy), např. jeden den jsem hodně motivován dokončit nějakou práci, jiný den je má motivace mizivá
model zpevňování: jestliže jsme v dětství byli za nějakou činnost chváleni, byli jsme silně motivováni tuto činnost provádět i nadále, aby se nám dostalo další pochvaly
Atribuční styl
lidé s externím stylem dávají přednost práci, kde hraje velkou roli náhoda (při neúspěchu se odvolávají na smůlu, neschopnost jiných lidí apod.)
lidé s interním stylem dávají přednost práci, kde záleží na výkonnosti (při neúspěchu si říkají, že něco zanedbali)
atribuční teorie – studuje způsoby přisuzování příčin úspěchům a neúspěchům; obecně úspěšnější jsou interní typy, ale ideální je racionalistický přístup – zhodnocení konkrétní situace, zda se s tím dalo něco dělat nebo ne; autor: Weiner
Čím učitel může vzbudit zájem dítěte?
nálady: je třeba přistupovat k dětem vstřícně a brát ohled na jejich současnou náladu; učitelé si změny nálad příliš nemohou dovolit – děti potřebují vědět, na čem jsou..
zájmy: má-li dítě zájem o nějakou činnost, měl by ho učitel podpořit – učitel by měl dětem poskytnout vhodné příležitosti, ukázat jim, k čemu je takový zájem dobrý, měl by dávat najevo vlastní zaujetí pro věc a neměl by hodnotit kompetence dětí k této činnosti (jestliže některé dosud neměly možnost se s touto činností setkat a zdokonalit se v ní) + učitel by se neměl zlobit, jestliže daná činnost děti nezaujme tak, jak čekal
pochvala děti často kladně motivuje (dochází ke „zpevnění“)
učitel by měl jít příkladem, hlavně co se týče společenského chování
projevuje-li učitel nadšení např. pro svůj předmět, často toto nadšení přenese i na žáky
Kognitivní disonance (poznávací nesoulad) – vzniká tehdy, když člověk zaujímá nějaký postoj a zjistí, že jeho chování (nebo jiný postoj) je s ním v rozporu – potom snaha odstranit tento nesoulad (přesvědčujeme sami sebe, že jsme vlastně nelhali, jen jsme neřekli úplnou pravdu; tahle zkouška vlastně nebyla tak důležitá apod.)
14) Schopnosti a inteligence
Co řadíme mezi schopnosti?
schopnosti jsou vlastnosti, které umožňují člověku naučit se určitým činnostem a dobře je vykonávat
vloha = biologický, vrozený předpoklad pro rozvinutí schopností
nadání = soubor dobře rozvinutých schopností pro určitou oblast lidské činnosti
talent = genialita; zvlášť vysoký stupeň schopností či nadání
tvořivost = kreativita; soubor vlastností osobnosti, které umožňují tvůrčí činnost
inteligence = soubor poznávacích schopností, účastnících se poznávání, učení a řešení problémů
Problém s měřením inteligence: není to žádná vlastnost, pouze posuzujeme činnost + psychologové pro testování stanovují určité podmínky, které třeba vyhovují jedněm, ale nevyhovují už tolik druhým – to může zkreslit výsledek (kdo je lepší a kdo horší)
Historie měření inteligence
na poč. 20. století – Binet a Simon (Francie 1905) – požádáni školskými úřady, aby vytvořili metody, jež by určili, které děti jsou příliš „slabomyslné“ pro vzdělávání na normálních školách (zavedení pojmu mentální věk)
r. 1916 – Terman vymýšlí inteligenční kvocient IQ – poměr mentálního věku k věku chronologickému – jenže: mentální věk přestává růst asi v 15 letech
rozložení hodnot při měření inteligence – normální (Gausova křivka)
směrodatná odchylka = míra rozptýlenosti dat
V současné době nejužívanější škála pro děti:
individuální zkoušky: Wechslerova inteligenční škála
skupinové zkoušky: Alice Heimová (AH4 a AH5), SAT – Test školních schopností a ACT – Americký vysokoškolský test
Carl Spearman – dvoufaktorová teorie inteligence: existuje obecný faktor inteligence (g) a řada specifických schopnostních faktorů (s); faktorová analýza = technika, která zkoumá rozsáhlý soubor skórů, aby zjistila, zda některé jejich skupiny korelují mezi sebou navzájem výrazněji než se skupinami ostatními
Testy inteligence ve škole
inteligence je částečně vrozená a částečně daná prostředím
jestliže však dítě s dobrým vrozeným potenciálem není dostatečně stimulováno, je na tom hůře než dítě, které nemá tak dobré vrozené dispozice, ale dostává se mu velké množství podnětů – v tom tkví úloha učitele: dávat dětské inteligenci podněty, aby se mohla maximálně rozvíjet
Zácvik do inteligenčních testů
- cvičením se v řešení inteligenčních testů lze docílit lepších výsledků v nich, ale těžko říct, zda takovéto zlepšení přinese také lepší schopnost dítěte vyrovnávat se se skutečnými problémy v životě, kterou mají tyto testy odrážet
Laterální myšlení – když řešíme nějaký problém a nejde nám ho vyřešit, často pomůže tzv. laterální myšlení (opak je vertikální), kdy se na celý problém snažíme podívat jinak, z jiného úhlu pohledu
Rozdíly v inteligenci mezi pohlavími
existují rozdíly ve specifických rozumových dovednostech – např. lepší matematici jsou chlapci, dívky jsou lepší ve verbálním myšlení (založeno na výzkumech v Anglii a Americe) – jenže v jiných společenstvích je tomu naopak, rozdíly jsou zřejmě způsobeny kulturou – tyto rozdíly se však poslední dobou hodně smazávají (kromě prostorové představivosti)
15) Stres a jeho zvládání
stres = vyskytuje se tehdy, když se lidé setkají s událostmi, jež vnímají jako ohrožení své tělesné nebo duševní pohody
stresor = událost, kterou člověk vnímá jako ohrožení duševní nebo fyzické pohody
stresová reakce = reakce člověka na stresor
traumatická událost = mimořádně nebezpečná situace, která se vymyká běžné lidské zkušenosti (znásilnění, zemětřesení s následky.. atd.)
obecný adaptační syndrom – má 3 fáze: poplachová reakce (produkce hormonů – adrenalin, kortizon ad. jako příprava pro boj nebo útěk), fáze adaptace (člověk má dost pohotovostních hormonů a stres snáší) a fáze vyčerpání (selhání funkce nadledvin apod.  prostě člověku schází pohotovostní hormony a těžko se vyrovnává třeba i s nepatrným stresem) – autor Hans Selye
psychosomatické poruchy = tělesné poruchy, u kterých se předpokládá, že rozhodující úlohu hrají emoce (žaludeční vředy, vysoký krevní tlak, některé srdeční choroby a vůbec snížená imunita)
nezdolnost = odolnost navzdory těžkým stresovým událostem
chování typu A = chování výrazně soutěživé a výkonně orientované, pociťující trvalý nedostatek času, lidé neschopní uvolnit se, netrpěliví a zlostní, když je třeba něco odložit nebo když jsou nuceni jednat s lidmi, které považují za neschopné – ideální chování pro to, dostat infarkt myokardu X chování typu B (opak)
zvládání stresu = a) zvládání zaměřené na problém (člověk se zaměří na situaci, která vyvstala a zkouší nalézt způsob, jak ji změnit) a za b) zvládání zaměřené na emoce (snaha zmírnit emoce spojené se stresovou situací)
obranné mechanismy = strategie používané při vyrovnávání se s úzkostí (které jsou převážně nevědomé) – nemění stresovou situaci, ale to, jak ji člověk vnímá
biologická zpětná vazba = jedinec dostává informace o určité proměnné svého fyziologického stavu a potom se pokouší tento stav změnit (cvičením, meditací,…)
Psychické reakce na stres: úzkost, vztek a agrese, apatie a deprese, oslabení kognitivních fcí
Fyziologické reakce na stres: zrychlení metabolismu, zrychlení srdeční činnosti, rozšíření zornic, zvýšení krevního tlaku, zrychlené dýchání, svalové napětí, vylučování endorfinů a ACTH, uvolňování cukru z jater
Charakteristiky stresových událostí
neovlivnitelnost – čím více nám situace připadá neovlivnitelná, tím více je stresová
nepředvídatelnost – možnost předvídat stresové události stres obvykle snižuje
vnitřní konflikty – když se člověk musí rozhodnout mezi neslučitelnými cíli apod.
výzva pro hranice našich schopností – velký stres, i když je to předvídatelné a ovlivnitelné
PTSD = posttraumatická stresová porucha; pocity otupělosti vůči okolí, pocit odcizení se lidem a snížení zájmu o aktivity, jež jedinec předtím vykonával + opakované oživování traumatu ve vzpomínkách a snech + úzkost, která se může projevit poruchami spánku, potížemi se soustředěním a nadměrnou ostražitostí
Dovednosti zvládání stresu
adaptivní – např. sport, hledání psychické podpory u přátel,…
neadaptivní – alkohol, drogy, přejídání se,… - působí více stresu
Hlavní obranné mechanismy:
vytěsnění = vyloučení příliš ohrožujících nebo bolestných impulsů z vědomí
racionalizace = přisouzení logických nebo sociálně žádoucích motivů našim aktivitám, abychom působili racionálním dojmem
reaktivní formace = neakceptovatelné sklony jsou potlačeny a nahrazeny opačnými sklony
projekce = připisování vlastních nežádoucích vlastností druhým v přehnané formě
intelektualizace = pokus oddělit se od stresující situace použitím abstraktních, intelektuálních výrazů
popření = popírání existence nepříjemné skutečnosti
přesunutí = motivy, jež nelze uspokojit v určité formě, jsou přesměrovány na náhradní cíl
Eustres = mírný stres, v podstatě kladný – stimulující
Distres = stres, který na organismus působí negativně; škodlivá zátěž
Techniky pro zlepšení zvládání stresu
biologická zpětná vazba
relaxační trénink
meditace
cvičení
kognitivní techniky
Některé vlastnosti dobrého učitele dle výzkumů
učitel by neměl děti příliš často kritizovat
důkladná příprava na vyučovací hodiny
citová zralost (nenechat se vyvést z míry)
kladný postoj k odpovědnosti a náročné práci
schopnost dělat kompromisy
vysoká iniciativnost učitele
zajímavý způsob výkladu, tedy „dobře mluvit“
schopnost učitele přizpůsobit své metody předmětu
Psychologie