Rámcové okruhy ke zkoušce vypracované

ÚVOD DO DIDAKTIKY ZÁKLADNÍ ŠKOLY
1. Výchova, vzdělávání,vyučování; pedagogika, didaktika, školní didaktika
Výchova a vzdělávání jsou procesy, které existují od vzniku lidské spol.
Výchova - záměrné, cílevědomé působení na osobnost člověka s cílem dosáhnout pozitivních změn v jejím vývoji, rozvoj těl. i duš. vlastností, realizuje se buď přímým púsobením pedagoga na jedince – intencionální v., nebo nepřímo, prostř. prostředí – v. funkcionální
Vzdělávání – záměrné osvojování vědomostí, dovedností a návyků, těsně spjaté s rozvojem poznávacích, citových a volních procesů, směřujících k spol. žádoucímu chování a jednání člověka
Vyučování – jedna ze zákl. a nejvýznamnějších forem výchovy a vzdělávání
Znaky: můžeme spojit výchovu a vzdělávání, jsou stanoveny cíle a postup, vymezen obsah, jsou vytvářeny materiální a org.podmínky, vede jej pedagog
Typy: informativní – učitel sděluje informace žákům
Heuristické – žáci vedeni k samostatnému poznávání poznatků
Produkční – pracovní činnosti žáků, práce s materiály, cesta k produktu
Regulativní – základem je detailně rozpracovaný projekt, každý úkon žáka je řízen
Učení – intencionální – má stanovený cíl a obsah, probíhá v org.podmínkách, bezděčné – neúmyslné, živelné a nesystematické
Pedagogika – věda o výchově
Didaktika – součást pedagogiky, věda o vzdělávání jako teorie vzdělávání
Školní didaktika – zkoumá cíl, obsah, prostředky a podmínky vyučování
2. Vzdělávání: charakteristika, formy vzdělávání, klasifikace ISCED
Vzdělávání – záměrné osvojování vědomostí, dovedností a návyků, těsně spjaté s rozvojem poznávacích, citových a volních procesů, směřujících k spol. žádoucímu chování a jednání člověka, formální – získané prostř. škol a dalších vzděl.institucí, neformální – získané mimo vzdělávací systém, v práci, doma.., informální – získané spontánně, např. při zájmových činnostech
Formy vzdělávání – vzdělávání řízené – k heterodidakt. formám vzdělávání tj. formám, při kterých je žák řízen jiným subjektem, zpravidla učitelem, patří zejména: vyučování, konzultace, praktický výcvik, domácí příprava žáků, dálkové kursy (jazykové TV kursy aj.), k autodidakt. formám tj.formám, které si jedinec organizuje a řídí sám, patří před.samostatné studium., vzdělávání neřízené – mnoho nových dovedností a poznatků si si člověk osvojuje bezděčně, živelně, bez záměru vzdělávat se (četbou, sledováním TV, cestováním..), dotváří celkový vzdělanostní profil, cenné metodou – je na rozdíl od školy skutečně prožitá, spojená s chybami a omyly, vedena snahou „přijít věci na kloub“
- podle způsobu a organizace vzdělávání máme studium presenční – denně, učební látka plně prezentována, distanční – účastníci se sami učí ze spec.stud.materiálů, kombinované – typické pro dálkové studium na VŠ
Klasifikace ISCED – ISCED 1997, rozlišuje násl.stupně vzdělávání:
Úroveň 0 – preprimární vzdělávání (v MŠ)
Úroveň 1 – primární vz. (1.-5. ročník ZŠ)
Úroveň 2 – nižší sekundární vz. (6.-9.ročník)
Úroveň 3 – vyšší sekundární vz. (na čtyřletém gym.)
Úroveň 5 – první stupeň terciálního vzdělávání (na VOŠ, v magist.studiu na VŠ)
Úroveň 6 – druhý stupeň terciálního vz. ( doktorské studijní programy ukončené Ph.D.)
3. Vzdělání:charakteristika, druhy vzdělání
Vzdělání – stav, výsledek procesu vzdělávání, po dokončení určité úrovně, (základní, střední, vysokoškolské), všeobecné – tvoří zákl.poznatky o přírodě, lidské spol., a myšlení a s nimi spjaté motorické a intelektuální dovednosti, nezbytné pro každého, odborné – nezbytné pro výkon určité profese,
Druhy vzdělání – materiální – osvojení si co největšího množství poznatků, formativní – klade důraz na rozvoj poznávacích procesů (vnímání a myšlení), teoretické – teoretické poznatky, praktické – orientováno na vědomosti použitelné v praxi, klasické – zameřené na studium klasických jazyků a řecko-lat.kultury, reálné – studium matematiky, přírodních věd, moderních jazyků
- RVP ZV – zavádí nové pojmy: vzdělávací obory : ČJ a lit., Cizí jazyk, Matematika a její aplikace, Informační a komunikační technologie, Člověk a jeho svět, Dějepis, Výchova k občanství, Fyzika, Chemie, Přírodopis, Zeměpis, Hudenní výchova, Výtvarná výchova, Výchova ke zdraví, Tělesná výchova, Člověk a svět práce, - vymezují vzdělávací obsah, výstupy, učivo, a vzdělávací oblasti – jsou tvořeny jedním vzděů.oborem nebo více obsahově blízkými, : Jazyk a jazyková komunikace (ČJ a lit.+Cizí jazyk), Člověk a společnost ( Dějepis, Výchova k občanství), aj.
4. Vyučování charakteristika; vyučování a učení
Vyučování - jedna ze zákl. a nejvýznamnějších forem výchovy a vzdělávání,
Vyučování a učení -
5. Vědomosti, typy vědomostí, Dovednosti, druhy dovedností, Postoje a kompetence
Vědomosti – jsou osvojené poznatky,
Typy vědomostí –
vědomost – představa – (na ZŠ převažují fakta a pojmy)
souvislosti – vztahy (zákony, pravidla)
složité vědomostní struktury (náročné věd.komplexy)
Dovednosti – přapravenost organizmu vykonávat určitou činnost
Druhy dovedností – dovednosti intelektové a senzomotorické
Postoje – příjmání určitých hodnot a jejich projevování se v chování a jednání
Kompetence – soubor vědomostí, dovedností a postojů, které umožňují efektivní a úspěšnou činnost v určité oblasti, v RVP ZV se pod pojmem klíčové kompetence rozumí soubor obecných požadavků na výsledky vzdělávání, patří sem: komunikace a spolupráce, řešení problémů a tvořivost, samostatnost a výkonnost, odpovědnost, spolehlivost, myšlení a učení, zdůvodňování a hodnocení
6. Obsah vyučování, kritéria pro stanovení obsahu, kurikulum
Obsah vyučování
cíl vyučování – souhrn předpokládaných a žádoucích vlastností žáka, který má dosáhnout prostřednictvím vyučování, zahrnují hodnoty a postoje, produktivní činnosti a prakt. Dovednosti, poznatky a porozumění, rozlišují se hlavní a specifické, ročníkové, jednotlivých přemětů, tématických celků atd.
obsah vyučování – strukturovaný a funkčně uspořádaný výběr poznatků a činností, reflektující systém hodnot, idejí a sociálních vzorců chování, kultruní tradice, poznání vědecké a umělecké, obsah na ZŠ představuje strukturovaný výběr z obrovského množství informací
cíle a obsah jsou zákl.ped.kategorie a v praxi představují zákl.orientační východiska pro každodenní činnost škol, učitelů a žáků
Kritéria pro stanovení obsahu – dokumenty vymezující obsah jsou:
do r.1995 učební plánZŠ a učební osnovy
od r.1995 Standard základního vzdělávání, Vzdělávací program Obecná škola, - ll – občanská škola, - ll – základní škola, - ll – národní škola, Česká škola waldorfského typu, Montesorri škola
Kurikulum – souhrn dokumentů vymezujících cíle, obsah a podmínky vzdělávání, instituce a nástroje, kterými se vzdělávání realizuje, způsoby hodnocení, vzdělávací program, průběh studia
národní kurikulum – garantovan státem
zamýšlené k. – je plánováno, obsaženo v dokumentech
realizované k. – které se opravdu realizuje
dosažené k. – co si žáci osvojí
formální k. – organizované školou
neformální k. – získané mimo školu
skryté k. – vše co se žák ve škole naučí, aniž by to bylo plánováno
7. Klíčové kompetence stanovené RVP*, vzdělávací oblasti, doplňující vzdělávací obory a průřezová témata stanovené
Klíčové kompetence stanovené RVP
– systém kurikulárních dokumentů pro vzdělávání žáků od 3 do 19 let
jsou vytvářeny na dvou úrovních – státní a školní
státní úroveň