Ženy za druhé světové války

a dívčích škol, propouštění žen ze zaměstnání
ženy nebyly přijaty do Národního souručenství – > ztráta politických práv, ženy byly bez zastoupení v parlamentu, v politických stranách
aktivní odboj: Petiční výbor Věrni zůstaneme (Horáková, Plamínková) = platforma Revolučního hnutí žen
1945 – Rada československých žen (Horáková) – problém se schválením stanov – rivalita se zájmy Národní fronty žen (komunistky)
- cíle Rady československých žen: usnadnění práce v domácnosti, v politice, participace proti fašismu, podpora míru, realizace rovnoprávnosti
Po roce 1948
likvidace opozice (Horáková)
emancipace shora – uznání rovnoprávnosti je účelové (matka, pracovnice)
=> „nová socialistická žena“
Rada československých žen -> Rada žen (1948-1950) -> od 1952 Československý svaz žen
ideologické řízení z akčního výboru ÚV KSČ
mizivý prostor pro vlastní kreativitu (časopis Vlasta)
univerzální ženství (40., 50., 60. léta) – trvající i po 60. letech – „neproběhnutí 2. vlny feminismu“
Ženy v jazyce a tisku – L. Oates-Indruchová
Dvě, tři nebo čtyři fáze emancipace ženy? 1948–1989
1. diktatura proletariátu
nezaměstnaná matka = problematická příživnice (vs. První republika, kdy byly nezaměstnané matky běžným jevem) – perzekuce dětí těchto matek (byly jim psány negativní posudky na školy, zákaz vstupu do školních jídelen, zájmových kroužků)
- to vše proto, že matka nepracovala, byla v domácnosti
nebylo možné mít pomocnici v domácnosti => frustrace žen
2. lidově demokratická republika
stát fungoval jako otec
státní garance výchovy – pokud možno všechny děti do kolektivní výchovy a pod dohled, centrální výchova (týdenní školky)
1950 Zákon o rodině – rovnost muže a ženy v rodině
chyběla infrastruktura (Šiklová: „Byla fronta na cokoli.“)
normy na bydlení: 12 m2 / osoba + 6 m2 / rodina
3. socialistická republika
podpora žen ve vstupu na VŠ (60. léta poměr žen a mužů 1:4, 70. léta 1:2)
druhá směna – výchova dítěte v rodině je primární, ale existovala kolektivní výpomoc (školky, jídelny, jesle) – idea: Osvobození ženy jedině v práci!
svět placené práce žije z práce neplacené – trvalá frustrace, proto také hovoříme o „pseudo-emancipaci“ žen
potratová komise 1957 – potratová diskuze
4. normalizace
1973 novomanželské půjčky, samostatné bydlení, vysoká porodnost (Husákovy děti),
prodloužení mateřské dovolené, atomizace rodiny – změny ve veřejné X soukromé sféře (rodina = obrana proti státu)
potrat jako antikoncepce
silný podíl žen v disentu (tj. odpůrkyň režimu) – Olga Havlová – Výbor proti nespravedlivě stíhaným
dvoubarevné hodnocení minulé éry – ideál X peklo – musíme zásadně diferencovat
Tři fáze emancipace žen
50. léta – vstup žen do výroby, aktivizace společnosti, destrukce dosavadních modelů image žen („kruté období“)
60. léta – nadějné období – žena zpět v rodině, ženská sexualita už není předmětem veřejného vlastnictví (status žen se neodvozuje od postavení manželů), model druhé směny
70., 80. léta – fáze stagnace, normalizační období, atomizace rodiny, silný vliv patriarchátu