Přednáška 3 vědomí

3. Osobnost v zrcadle vědomí
Vědomí
- poznáváme jím svět, vytváříme si obraz o svém těle a jeho fungování, prožíváme své já, touhy, přání, osobní situaci
- souhrn, struktura obsahů, obrazů skutečnosti, plánů činnosti, projekční scéna či plátno, na němž se obsahy a plány promítají, psychický prostor v němž probíhá duševní život
Uvědomování
- reflektor, kt. psychické obsahy subjektu osvětluje, úroveň bytí, na níž se specifikují psychické jevy ve své zážitkové a obsahové určenosti
- vyznačuje se různými stupni ostrosti (vigility, vigilance), funkcí vigility je pozornost (ta je nástrojem vědomí)
Vnitřní obraz osobnosti
- čl. si uvědomuje sebe sama jako své tělo, osobnost, cíle, možnosti o jejichž naplnění usiluje, také to, jak aspekty sebeuvědomování determinují prožívání a jednání
a) obraz těla a tělové schéma
- P.Schilder, 20.léta20.stol., představy o zvláštnostech, struktuře, hranicích a možnostech našeho těla jako fyzického objektu, zahrnuje uvědomované prvky vnějšího vzezření, pocit tělesné pohody/nepohody, krásy/ošklivosti, harmonie/disharmonie, elegance/neohrabanosti → do obrazu těla tedy vstupuje tělové vědomí (bioenergetika)
- psychofyzická a psychosexuální identita - utváření sebepojetí v ontogenezi začíná formováním obrazu vlastního těla, uvědomování si jeho hranic, v pubescenci se objevuje nový zájem o vlastní tělo (pozorování v zrcadle, srovnávání s druhými, zkoumání, zda se vše vyvíjí tak jak se má) → vytváření etalonového (vzorového) schématu = zabydlení ve vlastním těle, formace tělesné identity, ukazatelem sebepřijetí je míra spokojenosti se sebou samým při pohledu do zrcadla (nespokojenost s vlastním tělem je většinou průvodním jevem osobní nezralosti, kolize identity nebo příznakem začínající duševní nemoci (tzv.dysmorfofobie = jedinec má pocit, že se mění jeho vzhled), psychofyzická identita zahrnuje přijetí svého pohlaví, věku, každé manifestované přání být jiného pohlaví nebo věku svědčí o adaptačních nesnázích v utváření osobnosti
- pro zdravý vývoj osobnosti je důležité naučit se naslouchat signálům, kt. vysílají orgány našeho těla a rozumět jejich řeči (bolest hlavy může být naučenou reakcí na interpersonální konflikt, neúspěch, bolest v zádech může signalizovat velké břemeno úkolů v práci, knedlík v krku může ukazovat na příkoří, kt. nemůžeme spolknout, křeče v břiše můžou ukazovat na úzkost z něčeho, zácpa přebytečné lpění na něčem → sledovat souvislosti mezi různými zážitky a událostmi, tělovými signály, neexistuje univerzální jazyk, každé tělo mluví jinou řečí) → svérázné pojetí vztahů mezi psychikou rovnováhou a tělovým vědomím W.Reich (str.105-107)
b) sebepojetí
- prožívání vlastní osobnosti, uvědomování si sebe sama, svou osobnost pociťujeme při všech psychických projevech, tělesných pocitech → pocit vlastní osobnosti (jáství)
- fenomenální já (= prožívané já), sebepojetí (= já vysouzené, objekt zkoumání)
- W.James, The Principles of Psychology – empirické ego (celkový úhrn toho, co můžeme nazývat svým) = materiální já (fyzický substrát jedince a jeho majetek), sociální já (to, za co považuje čl. jeho okolí, každý čl. má tolik sociálních já v kolika se pohybuje referenčních skupinách), psychické já (souhrn psychických vloh a sklonů) → citový život čl., jeho pocity vůči sobě samému (základní životní nálada), seberealizace, sebezáchova, seberozvoj
- H.C.Cooley – představ čl. o sobě samém je tvořena z představy o tom, jak se jeví druhým, z představy hodnocení této představy druhým čl., ze specifického pocitu já ve smyslu hrdosti nebo ponížení (sebeúcta)
- G.H.Mead, teorie zrcadlového já – mám o sobě představu takovou, jak si myslím, že mne vnímají ostatní (já si o sobě myslím to, co si myslím, že si o mně myslí o