Přednáška 3 vědomí

hatým vnitřním životem nebo zda je uvnitř prázdno, dění kolem se jich příliš nedotýká, stačí si sami, působí dojmem, že jejich držení se stranou je spojeno s vnitřním strádáním, jako by trpěli tím, že nedovedou uskutečnit setkání svého já s já druhých lidí)
- sebevědomí – velmi vysoké (dotyčného nezajímá jakým dojmem působí na své okolí, nezná pocit méněcennosti, nejistoty, je přesvědčen, že má vždy pravdu, chyby hledá v ostatních, kritika považuje za závistivého, zlobného, nepřátelského, ostatní přehlíží a podceňuje, je neoblíbený, takové sebevědomí je překážkou práce na sobě), velké sebevědomí (nezajímá se o to jak působí na druhé, je přesvědčen o svých kvalitách, posuzuje druhé se shovívavou nadřazeností, málokdy pociťuje nejistotu), zdravé sebevědomí (horní průměr, ví co může, umí, zvládne, netrápí se zbytečně pocity nejistoty, nepřeceňuje se, občas se ale vyskytne sklon k přeceňování, takoví lidé dávají najevo, že jsou si vědomí své ceny, lze vyřešit větší sebekontrolou), spíše menší sebevědomí (dolní pásmo průměru, tak je na tom většina lidí, zdravé sebevědomí s trochou vnitřní nejistoty, sklon lehce se podceňovat, je dobře tolik nepřemýšlet, co si myslí druzí, nenechat se vyvést z rovnováhy), malé sebevědomí (důsledek častého peskování, kritiky a dokazování neschopnosti, cítí se nejistě, pořád sledují jak působí na okolí, co řeknou druzí, občas se vzbouří a pak mají velikášské sklony)
- sebemonitorování (M. Snyder) – vyjádření interindividuálních rozdílů ve způsobu jakým lidé upravují své chování podle toho, co si myslí, že od nich očekává okolí, míra kognitivní kontroly vlastního sociálního chování tak, aby vyjadřovalo anticipovanou prezentaci sebe v očích druhých lidí (příklady s. 359, 360) – složkou sebemonitorování je sebeprezentace – způsob chování směřující ke vzbuzení určitého dojmu o sobě (pokud se nestane součástí strategie vědomého klamání probíhá neuvědomovaně), pozitivní (předvádění se v příznivém světle), negativní (sebeshazování)
c) aspirace, ideální já
- naše cíle, to po čem toužíme, o co usilujeme, jací chceme být = výkonová oblast činností osobnosti (aspirace) → K.Lewin - aspirační úroveň – celek všech očekávání a nároků na vlastní budoucí výkon spojený s praktickou činností, vnitřní obraz výkonnosti osobnosti, stupeň sebehodnocení, kt. je čl. nezbytný, aby prožíval uspokojení → motivační potenciál – aspirace jsou součástí sebevědomí a sebehodnocení → pásmo osobní angažovanosti – různé úkoly se nacházejí uvnitř nebo vně tohoto pásma, ale my jen uvnitř (XXX) vyvíjíme úsilí → aspirační úroveň se rovná úrovni očekávaného výkonu, při níž je pozitivní hodnota očekávaného zážitku úspěchu maximální, na výši aspirační úrovně se podílí celková sebedůvěra osobnosti, zkušenosti s oblastí činnosti, schopnosti pro danou oblast, zájem, poměr potřeby úspěchu a potřeby vyhnutí se neúspěchu (když bude potřeba úspěchu vyšší = oblast zvýšené aspirační úrovně, když bude vyšší potřeba vyhnout se neúspěchu = aspirační úroveň nižší, stabilně adekvátní úroveň je charakteristická pro vyrovnané a zralé osobnosti, neadekvátní aspirační úroveň je součástí syndromu afektivní lability)
Úroveň obtížnosti úkolu
Jak osobnost úkol prožívá
Extrémně náročný
Příliš náročný
Náročný, střední, snadný
XXX
Úspěch nebo neúspěch (pásmo osobní angažovanosti)
Extrémně snadný
Příliš lehký
typologie aspirační úrovně:
- aspirační úroveň (sebehodnocení)
nestálá
stálá
adekvátní
neadekvátní
zvýšená (přeceňování se, nekritičnost k sobě)
snížená (podceňování se, zvýšená sebekritičnost)
struktura sebepojetí, funkce sebepojetí
EXPANZIVNÍ JÁ
ALLOCENTRICKÉ JÁ
AUTISTICKÉ JÁ
EGOCENTRICKÉ JÁ
Avidita: vysoká
Avidita: nízká
Sociální citlivost: malá
Sociální citlivost: velká