Analýza a vymezení problému

Výpisek – okruh č. 1
Analýza a vymezení problému
Úvodní a klíčový krok v analýze a tvorbě veřejné politiky = vymezení veřejněpolitického problému (označuje se také jako definování, strukturování nebo modelování problému).
Existují dva proudy:
Analytický proud - jakým způsobem a proč se určitá problémová témata stávají nebo nestávají součástí politické agendy a jakým způsobem jsou definována.
Normativní proud – věnuje se metodám a metodologii
Při vymezování problému existují čtyři odlišné procesy:
strukturace
definování
modelování
formulace
Vymezení problému
Existují tři přístupy k vymezení společenského problému
Pojetí objektivní = pokládá za společenský problém takové stavy nebo takové druhy chování, které komplikují dosahování společenských cílů, poškozují plynulé fungování společnosti a narušují sociální rovnováhu
Pojetí subjektivní = problémem je to, co označují jako problém samotní aktéři
Kombinace objektivního a subjektivního pojetí = problémem je sociální stav, který značná část společnosti pokládá za narušení norem nebo za zásah do hodnot, jimž je přisuzován zvláštní význam.
Problém je směs tří prvků:
etického standardu
současné či budoucí situace
myšlenkové konstrukce, která propojuje standard se situací a chápe problém jako rozpor, který je třeba překonat
Za problémy ve veřejné politice se považují jen ty konstrukce rozporu mezi ideálem a skutečnou situací, které lze řešit prostřednictvím nástrojů veřejné politiky.
Veřejněpolitické problémy (policy problems) jsou nerealizované potřeby nebo příležitosti pro zlepšení, které lze řešit prostřednictvím státních nebo veřejných institucí (public action).
Znaky veřejněpolitických problémů: (str. 194)
vzájemná provázanost
subjektivita
umělost
dynamika
Typy problémů:
a) Podle organizační úrovně: nadnárodní, centrální, regionální a lokální. Na nejvyšší úrovni je potřeba strategických politik, na nejnižší úrovni jde o politiky operační
b) dobře strukturované, středně dobře strukturované a špatně strukturované (str. 195)
ANALÝZA PROBLÉMU
Pozornost věnovaná určitým problémům často nekoreluje s jejich skutečnou závažnosti. To, nakolik je problém součástí veřejněpolitické agendy, závisí na mnoha faktorech (diskuse v politice nebo masmédiích, otevřenost politiků vůči problému, moc a autorita těch, koho se problém týká, na aktuálnosti dalších problémů, které soupeří o pozornost. → co je považováno za závažný problém a co nikoliv, důležitá je i interpretace příčin, na jeden problém lze nahlížet z různých perspektiv.
Dimenze ve vymezení problému
Dle Rocheforta a Cobba - viz tabulka str. 198 Anatomie problému
Důležitým aspektem je velikost populace, které se problém bezprostředně týká (jde o malou či velkou skupinu) a přesvědčení, zda si za své postavení může či nemůže skupina sama. Důležitá je i oblíbenost skupiny. To, kolik pozornosti problém získá, je do značné míry dáno i tím, jaké jsou možnosti jeho řešení a kolik by eventuální řešení stálo peněz.
Peters
Sedm proměnných, které charakterizují problém a slouží při jeho analýze
řešitelnost
komplexnost
rozsah a závažnost
rozdělitelnost
monetarizace
rozsah aktivit a činností, které vedly ke vzniku problému
vzájemná závislost
Z hlediska veřejné politiky je velmi důležitá také jejich „zralost“. Některé problémy jsou již ve fázi, kdy je potřeba je začít okamžitě řešit, jiné jsou stále naopak ještě v „latentní.fázi“.
Konstrukce problému
Existuje rozsáhlá shoda v tom, že veřejněpolitické problémy nemohou být nikdy objektivně definovány a jde o sociální konstrukty. Problémy získávají své vlastnosti podle toho, jak je subjektivně definujeme. Aktéři užívají různé způsoby reprezentace problému: symboly (příběhy, metafory), čísla, příčiny, zájmy, rozhodnutí.
Definice problému začíná už jeho pojmenováním. Různí aktéři konstruují problém různým způsobem:
Strukturovaný problém (technický) = řešený standardními technikami a procedurami, odpovědnost je  rukách jednoho rozhodovatele.
Nestrukturovaný problém (politický) = rozptýlený bez jasných hranic (nelze ho oddělit od jiného, existuje mnoho konfliktních hodnot a faktů a mnoho aktérů, kteří je účastní politického procesu.
Středně strukturovaný problém = existuje shoda o relevantních hodnotách, ale zároveň pochybnost, jaké vědění má být k řešení užito. (viz tabulka str. 201)
Dva případy, kdy je problém nesprávně formulován jako dobře strukturovaný:
problém je definován jako technický nebo specializovaný a pouze „odborníci“ nebo „experti“ jsou považování za „strážce veřejného zájmu“. Lze hovořit o technokratické jednostrannosti. Tato strategie se užívá, když se zúčastněné strany ostře liší v názoru a není možné dosáhnout shody. Tato strategie přizpůsobení (accommodation) nespočívá v řešení problému, ale v jeho „zmrazení“ a udržování státu quo.
Problém je zjednodušeně nahlížen pouze z jedné perspektivy, nejčastěji z perspektivy čistě ekonomické racionality → ekonomická jednostrannost. To omezuje počet legitimních argumentů. Tato strategie je označována jako vyjednávání (negotiation), využívá se u problémů, kde je relativní shoda o cílech, ale neshoda o prostředcích. Strategie vede k inkrementálním změnám
Rámování politických problémů – definuje, kdo je vítěz a kdo poražený, rozsah problémů apod. Jakmile je problémové téma jednou „zarámováno“, lze toto těžko změnit, tj. má dlouhotrvající efekt. To může vést k zdání, že problém je neřešitelný.
VYMEZENÍ PROBLÉMU
I Vymezování
Proces vymezení problému nejlépe popsal W. Dunn. Podle něj analýza politiky většinou
začíná neurčitými pocity, že je něco v nepořádku, něco by se mělo udělat, existuje zde určité napětí. Na počátku stojí určitá problémová situace
procesem hledání problému přicházíme k metaproblému – problém problémů = jakási vyšší perspektiva nebo paradigma (worldview). Může to být obecný výrok, o kterém existuje prakticky shoda. Klíčové zde je, aby do diskuse byli zataženi všichni zúčastnění a aby nebyla opomenuta žádná perspektiva problému
definice substantivního problému – ten již vidí určité hodnoty, světový názor nebo ideologii, nebo konceptuální rámec, tj. jde o určitou výběrovou perspektivu, může být zčásti pravdivý a zčásti nepřesný, event. i nepravdivý, částečně užitečný i omezující, může být i nebezpečný.
Specifikace a formalizace problému, může jim být určitý druh modelu (např. m