Analýza a vymezení problému

atematický) – cílem je definice problému samotného, nikoliv jeho formální rovnice
Model strukturace problémů podle Dunna – viz str. 205
II Strukturace
= analytický proces, který plně respektuje subjektivní, roztříštěnou, kolektivní a politickou povahu věřejněpolitických problémů. Strukturace problému = zmapování různých aspektů určité oblasti a perspektiv, z kterých lze tento problém nahlížet. Ideální je vyhledat odlišné až protichůdné pohledy na problém. Jde o „zmapování pole“. Účelem strukturace je poukázat na množství perspektiv a na jejich souvislostí. Výsledkem strukturace je určení povahy problému a míry jeho komplexnosti. Strukturace v praxi často obsahuje nejen samotné problémy, ale i alternativy a nástroje řešení. Výsledek strukturace problému (mapa, tabulka, schéma, strom problémů) neodráží skutečnou realitu, ale realitu, jak ji vidí aktéři.→ strukturace je do značné míry subjektivní. Důležité je, že strukturace probíhá systematickým způsobem (tj. používá různé metodické postupy) a že čerpá z empirie. Součástí strukturace je také analýza toho, jak se vyvíjely definice problému.
Viz tabulka str. 206
III Definování
Vychází ze strukturace problému. Protože je metaproblém zpravidla příliš široký, je lepší z něj vymezit určité aspekty a arbitrárně (rozhodně) stanovit jeho hranice. Pro definování problému existují pouze obecná doporučení. Je to tedy do značné míry subjektivní a tvořivý proces, kterému lze napomoci různými heuristikami (heuristika = řešení problému, neobvyklé řešení). Výsledek definování již zcela subjektivní není. Odvíjí se od situace a požadavků klienta a substantivních vlastností problému (lokální, regionální, národní, globální).
Problémy jsou vždy vztaženy k hodnotám.
Definice problému vždy obsahuje normativní stanoviska o tom, co je a není správné a akceptovatelné pro jednotlivé skupiny. Nároky na správné vymezení problému z hlediska veřejné politiky obsahují:
dotýká se života významného počtu příslušníků daného společenství, i když některých více anebo přímo a jiných méně anebo nepřímo
je analyzovatelný
je řešitelný veřejněpolitickými nástroji
není ani příliš široký ani příliš úzký – některý problém (issue) obsahuje mnoho dílčích problémů, pak je třeba vymezit primární příčinu či problém
nelze jej vyřešit snadno a rychle
(str. 209)
Doporučení při definování problému:
myslete ve formě deficitů a nadbytků – je užitečné v definici problému využívat slovo „příliš“
definice má být hodnotící
pokud je to možné, kvantifikujte – jak mnoho je mnoho, lze stanovit určité rozpětí nebo odhadnout velikost
podmínky, které způsobují problémy, jsou také problémy – některá fakta nemusí být problémy samy o sobě, ale jsou příčinami jiných problémů
nepředcházení problému je problém (str. 211)
opakování (iterace) – vracejte se k definování problému v průběhu celé analýzy a tvorby politiky
Hlavní chyby v definici problému (dle Bardacha):
nekritické přijetí definice klienta
hledání pouze jednoduchých a zřejmých problémů
představa, že všechny problémy vyžadují veřejněpolitické řešení
definování řešení do problému (nepanuje u všech autorů shoda)
Tři situace a přístupy při definici problému:
problém je již přidělen klientem
problém je silně artikulován v politické aréně a existují kontrastní názory na alternativy jeho řešení
analytik sám nalézá a definuje společenský problém k řešení
IV Modelování
Zabývá se pouze určitým aspektem metaproblému, resp. dívá se na něj pouze z určitého úhlu. Je to nejobjektivnější fáze vymezení problému. Modelování je často založeno na převedení problému do měřitelných proměnných a empirické analýzy jejich vzájemných vztahů. Model je určitý objekt (jak materiální tak myšlený – graf, materiální objekt, slovní tvrzení atd.), který zastupuje (reprezentuje) jiný objekt – originál a zprostředkovává o něm informace, které mají význam z hlediska výzkumného nebo poznávacího záměru.Model je zjednodušená reprezentace reality, není tedy zrcadlem reality, ale pouze zvýznamňuje určité aspekty reality a jiné upozaďuje. Aby toho bylo dosaženo, musí analytik z komplexní reality vybrat jen ty podstatné části a „očistit“ ty nepodstatné aspekty, které problém a jeho strukturu zamlžují. Typologie modelů – viz str. 214
V Formulace
Formulování problému je konkrétní vyjádření problému určené pro politickou arénu, které obsahuje:
širší souvislosti problému (metaproblém a jeho strukturaci),
zvážení legitimnosti problému z hlediska veřejné politiky (tj. naplnění kritérií),
empirické a teoretické podložení problému (modelování)
Formulování = politický akt (je to výsledek strukturace, definice a modelování problému).
Problém by měl být formulován co nejstručněji, nejsrozumitelněji a nejpřesvědčivěji. Formulace by měla obsahovat vymezení klíčových termínů a výčet hlavních „vysvětlujících proměnných“, dále empiricky ověřené poznatky, kritické zhodnocení, identifikaci možných bariér řešení daného problému. Délka formulace problému záleží na okolnostech.
METODY ANALÝZY A VYMEZENÍ PROBLÉMU
Všechny uvedené metody jsou více či méně heuristikami, tj. nejde o striktně kodifikovaný postup zaručující „správný“ výsledek, ale spíše o návody, jakým směrem napnout přemýšlení o problému. Jejich uplatnění záleží na konkrétním kontextu a kritickém posouzení těch, kteří je aplikují.
Přehled metod využitelných při analýze a vymezení problému – viz tabulka str. 216
Dimenzionální analýza
(Jensen) používá se v počáteční fázi explorace problému, a to hlavně u těch, které se týkají netechnických záležitostí. Dle Jensena je problém něco jako porušení či znásilnění určitých hodnot. Dimenzionální analýza má odpovědět na následující otázky:
Předmětová dimenze – Co? – zmocnění/opomenutí, zásady/skutky, cíle/prostředky, aktivní/pasivní, viditelný/neviditelný
Prostorová dimenze – Kde? – místní/vzdálený, izolovaný/rozšířený, umístění v prostoru
Časová dimenze – Kdy? – starý/nový, současný/hrozící, konstantní/měnící se
Kvantitativní dimenze – Kolik? – jeden/mnoho, mnoho lidí/málo lidí, obecný/specifický, jednoduchý/komplexní, hodně/málo
Kvalitativní dimenze – O jak závažný problém se jedná? – filosofický/povrchový problém, přežití/zlepšení, primární/sekundární
Analýza hranic (Dunn)
Induktivní technika, slouží k vytyčení hranic metaproblému pomocí definic zúčastněných aktérů a probíhá ve třech kr