Adaptace

Kapitola 8
Dynamismy adaptace
Polarity adaptace a zvládání
Adaptace objektivní = jak je člověk zdařile zakotven ve společnosti (rodina,práce)
subjektivní = jak se člověk cítí ve vztahových oblastech svého života (spokojenost – napětí)
V těchto dovednostech se projevuje dosažená úroveň osobnostní zralosti – dosažený stupeň sebeakceptace a sebeutváření
Malaptace (desadaptace) = opak adaptovanosti – člověk si neví rady s nejobecnějšími úkoly života
Ad.mechanismy – viditelně regulují a determinují chování zejm. v zátěžových situacích – v obdobích velkých soc. změn apod.
R. Lazarus a jeho kvalifikace podnětů jako: 1. neutrální, 2. příznivě pozitivní, 3. stresující
Varianty psych. zpracování stresujících podnětů:
- ublížení/poškození (už dolehnuvší zlo, např. smrt blízké osoby)
- ohrožení (vyvoláno očekáváním zla,prožíváno jako napětí,úzkost)
- výzva (situaci bereme jako zvládnutelnou)
Vnímání situace jako ohrožující – upevňuje „naučenou bezmocnost“
jako výzvu – upevňuje „hledačskou aktivitu“
NAUČENÁ BEZMOCNOST: vede k ní nepředpověditelný stres (kdy člověk neví, co ho čeká)
-rozhodující je,zda má jedinec od začátku možnost ovlivňovat zdroj stresu
- je důležité čemu člověk připisuje příčinu své bezmocnosti
HLEDAČSKÁ AKTIVITA: = protipól naučené bezmocnosti; je to úsilí změnit situaci, hledat řešení
-postoj,který zvyšuje odolnost, souvisí s optimismem.
H. Selye – popisuje zaměření člověka na sebe (= čl. v každé situaci přemýšlí co má udělat, aby zaujal,jeho povinnost je uspokojit druhé) a zaměření na činnost (=čeho je třeba dosáhnout?, soustředení na dosažení cíle)
Nejvíce zkoumané obranné mechanismy:
AGRESE
= druh obrany útokem
- ne vždy je úmyslná a ne vždy za ni člověk může
Freud: agresivní jednání je projev pudu, aktivuje se překážkou (frustrující situací) a pokud možno směrem ven (heteroagrese) = reaktivní dynamismus vyplývající z frustračních podnětů okolí
Po 1. svět válce změnil názor: agresivita = z nitra se šířící síla usilující o zničení Ega (autoagrese) = boj destrukt. Thanatos a konstrukt. Eros uvnitř osobnosti
V sebeobraně – čl. obrací agresi proti okolí.
Moderní psychoanalýza: agresivita = výsledek raných sociálních, interakčních zkušeností
Ranschburg: antisociální agresivita a úzkost = 2 strany jedné mince
zvýšená úzkost – agrese směřuje dovnitř
jedinec vystaven agresi ze strany druhých – prožívá úzkost, agrese směrem ven
pocity viny – agrese vůči osobě,které jsme ublížili, nebo vůči sobě „za trest“
Každý obranný mechanismus = obrana před následky vlastní agrese, následky pocitů viny, úzkosti, bezradnosti
Varianty agrese: verbální, vyhrožování, sarkasmus, výsměch, posmívání, vandalismus, terorismus
AMBIVALENCE
ve dvojznačné sociální situaci – dvojznačnost prožívaných pocitů (prožívaná jako střet vzteku/odpuštění, lásky/nenávisti atd)
-může se týkat druhých lidí, ale i nás samotných
„ANESTÉZIE“
obrana fyziologickou anestézií: alkohol, drogy – pomáhají se stát nevnímavým vůči pocitům frustrace, ale neřeší jejich nevědomý destruktivní vliv.
obrana psychologickou an.: popření, vytěsnění, „zapomínání“ – které není záměrný sebeklam,naše „já“ si to skutečně neuvědomuje
HOSTILITA
= nevraživost, zjevná či vysněná, obrácená ven nebo k sobě
= příbuzná agrese, faktor psychosom. onemocnění - velký energetický potenciál, který nemá svod
Hostilní jedinec: nerudný, naštvaný na lidi,na svět
Hostilita - může být rysem osobnosti, často je to obranný mech., aktivovaný jen urč. situacemi a lidmi
INTROJEKCE
(opak projekce)
-dochází k ní, když nekriticky přijímáme obsahy situací (sdělení autorit apod.), které nestrávíme, nepřestrukturujeme pro sebe, k využití k našemu prospěchu
-brání osobnosti se rozvíjet, protože je zaplavena cizorodými útvary
-introjekce = příčina dezintegrace osobnosti, stává se neurotickým, patogenetickým mechanismem – vpravuje do nás postoje, vzorce chování s nimiž nejsme ztotožnění, nejsou naše (čl.na sebe bere cizí viny, nebo nevidí zlo v sobě)
IZOLACE
= destruktivní obrana, cesta jak zamezit pocitům viny, hanby, studu za cenu likvidace jakýchkoli pocitů
KOMPENZACE
= velmi důležitý adaptační prostředek – člověk se vyrovnává s vnitřními nedostatky, překonává pocit méněcennosti
buď nahrazují nebo vyvažují určitou skutečnost, nebo jen prožívanou méněcennost
* Přestavba funkce: tělesné i psychické funkce, např.: slabou mechanickou paměť vyvážíme rozvojem jiné
* Změna způsobu provedení úkonu: snížená paměť – dobře vedené