Poznámky ESM

Teorie kapitálu a úroku
Základní pojmy teorie kapitálu (různá chápání kapitálu, členění kapitálu). Poptávka na trhu kapitálu. Nabídka na trhu kapitálu. Úroková míra.
Základní pojmy teorie kapitálu
Kapitál je proti jiným výrobním faktorům považován za faktor již vyrobený. Kapitál se skládá z takových vyrobených statků dlouhodobé spotřeby, které jsou opět použity jako výrobní vstupy pro další výrobu. Základní vlastností kapitálu je tedy to, že je současně vstupem i výstupem. Existují tři hlavní kategorie kapitálových statků: 1) stavby, 2) zařízení a 3) zásoby. Kapitálové statky se v procesu výroby nespotřebovávají najednou, ale působí po delší dobu. K přenesení ceny kapitálového statku do ceny finálního statku slouží odpisy. Ty ovšem slouží i jako zdroj prostředků na nákup nových kapitálových statků (slouží jako zdroj obnovovacích investic).
Celkové investice do kapitálových statků – se skládají z obnovovacích (restitučních) investic a z čistých investic.
Výnosová míra z kapitálových statků – udává roční čistý výnos na jednotku investovaného kapitálu (v % p.a.). Slouží při rozhodování o nejlepším způsobu investování jako měřítko při porovnávání jednotlivých investic.
Nepřímá metoda výroby používající kapitálové statky – Investování do kapitálových statků znamená, že výroba má nepřímý, zprostředkovaný charakter. To znamená, že investoři se zříkají současné spotřeby ve prospěch spotřeby budoucí. Proto, aby investoři oddálili svojí spotřebu je nutné, aby za svojí trpělivost obdrželi určitý výnos, který jim v budoucnu zajistí vyšší spotřebu. Ten jim právě zajišťuje nepřímá metoda výroby.
Spotřeba
Investor A
Období zvýšené spotřeby
Investor B
Období investování
Čas
Teorie kapitálu (klasické pojetí) – Firma na pořízení nových kapitálových statků musí mít určité množství finančních prostředků. Tyto prostředky může získat buď z vlastních zdrojů, nebo si je může vypůjčit. Pokud nemá vlastní zdroje musí se firma zaměřit na trh kapitálu. Zde se střetává poptávka s nabídkou po kapitálu. Jako poptávající zde vystupují firmy a jako nabízející domácnosti (spotřebitelé). Cenou kapitálu je úroková míra.
Poptávka na trhu kapitálu
I zde jsou firmy vedeny snahou o maximalizaci zisku. Maximálního zisku dosahují tehdy, jestliže příjem z mezního produktu je stejný jako mezní náklad (MRP = MFC). Jedná-li se o dokonale konkurenční trh jsou mezní náklady na kapitál rovny úrokové sazbě. Křivka poptávka je tedy opět určena křivkou příjmu z mezního produktu, jenž je násobkem mezního příjmu (zde úrokové sazbě) a mezního fyzického produktu kapitálu. Poptávka po kapitálu je klesající funkcí úrokové míry a je determinována na základě příjmu z mezního produktu. Poptávka je i zde odvozena od poptávky po finálních statcích, které jsou pomocí daného kapitálu vyrobeny.
ir
MFC
ir*
MRP = D
Zásoba kapitálu
Nabídka na trhu kapitálu
Nabídka na trhu kapitálu je určena výší a tvorbou úspor. Úspory představují tu část disponibilního důchodu domácností, která nebyla vydána na spotřebu a byla nabídnuta na trhu kapitálu firmám k nákupu kapitálových statků. Domácnosti mají ovšem jednu vlastnost, která se nazývá „netrpělivost“. Tato vlastnost vypovídá o tom, že domácnosti jen neradi odkládají spotřebu do budoucnosti a to především proto, že budoucnost je nejistá.
Nabídka kapitálu je odlišná ve dvou hlediscích a to z krátkodobého a dlouhodobého hlediska.
Nabídka kapitálu z krátkodobého hlediska – v krátkém období je dána přesná výše úspor a tím je dána i nabídka. Protože jsou zde úspory konstantní je křivka nabídky v krátkém období svislá.
Nabídka kapitálu z dlouhodobého hlediska – V dlouhém období již domácnosti reagují na změny ve výši úrokové sazby různou výší úspor.
a) krátkodobá nabídkab) dlouhodobá nabídka
ir SSRir S  S´ SLR
K K
Úroková míra
Úroková míra (ir) je dána poměrem čistého úroku z uspořené částky za určité časové období (zpravidla jeden rok) k této uspořené částce.
Čistý úrok
Ir = * 100
Uspořená částka
Budoucí hodnota (Sn) dnešní částky (S0) po uplynutí časového období (n-let):
Sn = ( 1 + ir )n * SO
Současná hodnota (S0) budoucích výnosů (Sn):
Sn
S0 =
( 1 + ir )n
Úroková míra je určena průsečíkem křivky nabídky a křivky poptávky po kapitálu. Tak vznikne rovnovážná úroková míra. Jelikož existuje krátkodobá a dlouhodobá nabídka, určuje se rovnovážná úroková míra pro krátké i dlouhé období.
a) krátkodobé hledisko b) dlouhodobé hledisko
ir SSR ir S1 S 2 S3 SLR
E
irE(SR)
E
irE(LR)
D D
KE(SR) K KE(LR) K
Úroková míra plní dvě významné funkce: 1) vede domácnosti k tomu, aby obětovaly současnou spotřebu a zvyšovaly zásobu kapitálu a 2) podněcuje firmy k vyhledávání co nejefektivnějších investičních příležitostí. Netrpělivost těch, kteří vytvářejí úspory, a technologické podmínky výroby působí na vytváření rovnovážné úrokové míry.
Míra výnosu z kapitálu – tuto míru používají zejména firmy při výběru nejefektivnější investiční příležitosti. Firmy nejprve vypočítají náklady spojené s nákupem potřebných kapitálových statků, potom odhadnou roční čisté výnosy a ty vydělí vypočtenými náklady. Potom volí tu variantu investice, která má nejvyšší míru výnosu. Jestliže jsou výnosy získávány v delším časovém období je nutné tyto výnosy diskontovat.
N 1 N2 Nn
S H = + + . . . +
1 + ir( 1 + ir ) 2( 1 + ir ) a
SH – současná hodnota celého toku očekávaných budoucích výnosů
Ni – čistý roční výnos z daného kapitálového statku v i-tém roce jeho životnosti, která je a let
ir – roční úroková míra, o níž předpokládáme, že se nemění
Literatura:
Mikroekonomie – Macáková, str. 187-198
Ekonomie – Samuelson, str. 717-737
Miras Leblanc http://miras.wz.cz
IB = IR + IN

Úvod do ekonomie
Co je to ekonomie, ekonomická vzácnost, dělba práce, peníze, vědecký přístup v ekonomii, využití ekonomie a jak číst grafy.
Co je ekonomie
Pohledy na ekonomii
matematická větev (formálně – logický charakter)
možnost matematického důkazu
co nelze dokázat matematicky nelze dokázat vůbec
společenská větev
odmítá matematiku v ekonomické teorii
ekonomie je věda o chování lidí ve výrobě (nelze nasměrovat do vzorců)
Působení ekonomie na život společnosti
pozitivní ekonomie
přijímá ekonomickou realitu jako takovou
cílem je realitu popisovat a hledat v ní zákonitosti (fungování)
ekonomický systém dokáže fungovat sám (avšak drobné zásahy nevylučují)
normativní ekonomie
zkoumání reality (pouze určité východisko)
konstruovat předobraz dokonalejšího ekonomického systému
Mikroekonomie x makroekonomie
mikroekonomie
zkoumá chování dílčích ekonomických subjektů
používá pohled jednotlivce (podnikatel, sedlák, zaměstnanec
makroekonomie
zkoumá celé hospodářství jako celek
dívá se na ekonomii z pohledu státu (hospodářská politika)
Předmět ekonomické teorie
zkoumání pohnutky lidí
co vede jednotlivé subjekty k jejich chování
proč uspokojují své potřeby
analyzuje způsoby jakými je mohou uspokojovat
vysvětluje ochotu lidí něco vyrábět
nesoulad mezi potřebami a zdroji
Ekonomická vzácnost
Ekonomická vzácnost (Scarcity)
omezenost
statek, který není volně dostupný
užitečnost
využití dle oblasti a případného nízkého výskytu
Pokud je statek sice užitečný, ale zároveň volně dostupný, nazýváme ho volným statkem.
Výroba
proces přeměny přírodních zdrojů v ekonomické statky
některé jsou statky jsou volně dostupné (viz. volný statek)
Výrobní faktory
Druhy výrobních faktorů
půda
je produktem přírody a není volným statkem
pozemková renta je důchod plynoucí z půdy (pronajímání)
přírodní zdroje – nerosty, drahé kovy atd. (omezené množství)
práce
lidská činnost, která přeměňuje přírodní zdroje v užitečné statky
výsledkem použití pracovních sil je mzda
efektivita práce
kapitál
výsledek předchozí výroby
může mít hmotný nebo nehmotný charakter
výsledkem použití kapitálu je zisk nebo úrok
Technologie
zvláštní forma kapitálu
nemá podobu hmotných statků (myšlenka, originální řešení výrobního postupu atd.)
důchody … plynou z jednotlivých výrobních faktorů (motivační charakter)
Výnosy z výrobního faktoru
použití výrobních faktorů za účelem získání něčeho (zisku, výhod atd.)
efektivnost výroby (jak rychle přináší zisk) … kvantitativní vztah mezi vstupem a výstupem
výnosy z výrobního faktoru = vstup (objem použitých výrobních faktorů) / výstup (objem vyrobených užitečných statků)
zákon klesajících výnosů – platí za předpokladu, že výstup roste vlivem růstu objemu jediného výrobního faktoru a objem dalších používaných výrobních faktorů se nemění
Výnosy z rozsahu
objem všech výrobních faktorů roste rovnoměrně
rostoucí výnos z rozsahu
pokud růst objemu použitých výrobních faktorů vede k vyššímu tempu růstu výnosů z nich
konstantní výnos z rozsahu
pokud výnos z výrobních faktorů roste proporcionálně s růstem rozsahu jejich zapojení do výroby
klesající výnos z rozsahu
pokud růst výnosů z výrobních faktorů je nižší než růst těchto faktorů
Alternativní použití výrobních faktorů
Výrobní faktory mají alternativní použití. Můžeme vyrábět cokoliv, ale ne vše najednou (omezenost výrobních faktorů)
Otázka číslo 1

Trh a základní elementy trhu
Vznik trhu, typy trhu. Tržní subjekty. Poptávky, nabídka, cena. Faktory ovlivňující poptávku a nabídku. Konkurence. Význam a funkce trhu. Formy ekonomické organizace a základní otázky ekonomického života. Hranice produkčních možností jako ilustrace volby v ekonomii. Náklady příležitosti. Spotřební a úsporová funkce.
Vznik trhu
Vysoký stupeň dělby práce vyvolává vznik trhu. Z tohoto vyplývá, že hlavním faktorem vzniku trhu je dělba práce.
Dělbu práce můžeme rozčlenit do čtyřech skupin:
Přirozená dělba práce – historicky první forma spočívající v rozdělení pracovních činností podle osobních přirozených dispozic. Cílem je efektivnější práce (muži loví, ženy dělají ostatní méně náročné práce, které již muži po lovu nemuseli vykonávat).
Společenská dělba práce – funguje na stejném principu jako přirozená dělba. Došlo k ní později rozdělením na zemědělce a pastevce. Oddělení řemesel, obchodu od výroby. Zvyšuje se efektivnost tím, že každý výrobce se může specializovat v souladu se svými individuálními schopnostmi.
Dělba práce v pracovních operacích – další vývoj založený na technickém rozvoji. Vznikla s manufakturní výrobou. Spočívá v tom, že jeden dělník se specializuje pouze na jednu činnost.
Mezinárodní dělba práce – posouzení z hlediska územního. Působí i přírodní a klimatické podmínky.
S dělbou práce vznikl problém výměny činností mezi jednotlivými výrobci. Pokud šlo o první formy, bylo možné vyměňovat výrobek za výrobek (tzv. barter). Postupně složitější dělba práce se toto stává velmi obtížným a dochází ke vzniku peněz.
Peníze – jsou zvláštním statkem, který zprostředkovává výměnu ostatních statků, usnadňuje tuto výměnu a odstraňuje nutnost zprostředkujících výměn. Peníze postupem času měnili svoji materiální podobu (kožešiny, olej, plátno, drahé kovy, mince, papírové peníze a nakonec i bezhotovostní peníze). Peníze samy o sobě nejsou užitečné. Jejich užitečnost spočívá v tom, že je lze v kterékoliv době a na kterémkoliv místě vyměnit za užitečný statek, který uspokojí nějakou naléhavou potřebu. Proto lidé po penězích touží, a proto i peníze samostatné považujeme za vzácný statek.
Definice trhu − Uspořádání, při kterém na sebe vzájemně působí prodávající a kupující, což vede ke stanovení cen a množství komodity (oblast ekonomiky, ve které dochází k výměně činností mezi jednotlivými ekonomickými subjekty prostřednictvím směny zboží).
Trh je nutný. Je to nejdokonalejší dosud poznaný regulátor a stimulátor ekonomického rozvoje.
Typy trhů
Podle územního hlediska:
místní – jedna z prvních forem, vztahuje se bezprostředně k určitému místu (jarmark, městský trh)
národní – rozumí se trh v rámci státního celku
světové – je projevem skutečnosti, že autonomie národních trhů je jen částečná.
Podle počtu zboží, které na trhu sledujeme
dílčí – je trhem, na kterém se prodává a kupuje jediný druh zboží
agregátní – je trh veškerého zboží.
Podle předmětu koupě a prodeje
trh výrobních faktorů – půda, práce, kapitál
trh peněz
trh produktů – výrobky a služby
Tržní subjekty
Rozlišujeme tři základní subjekty trhu:
Domácnosti – přicházejí na trh za účelem uspokojení potřeb. Chtějí užitečné vzácné statky pro svoji spotřebu. Vystupují jako kupující na trhu výrobků a služeb. Domácnosti vystupují jako prodávající na trhu výrobních faktorů, aby za příjmy mohli nakupovat výrobky pro svoji spotřebu.
Firmy – subjekty vyrábějící za účelem prodeje. Na trhu výrobků a služeb vystupují jako prodávající. Za utržené peníze nakupují výrobní faktory za účelem opakování výroby. Jejich cílem na trhu je maximalizace zisku.
Stát (vláda) – stát vstupuje na trh s (hlavním) cílem ovlivnit jej, modifikovat jeho působení, odstranit některé jeho negativné dopady na ekonomiku a jeho pozitivní vliv naopak stimulovat.
Obr.1: Tok výrobních faktorů, výrobků a služeb
poptávkanabídka
nabídkapoptávka
Nabídka
Agregátní nabídka (Aggrefate Supply - AS) – Souhrn všech zamýšlených prodejů, se kterými přicházejí výrobci na trh. Celková nabídka je určena objemem výroby všech výrobců a cenami, za které chtějí své výrobky prodat.
Individuální nabídka – nabídka jednoho výrobce. Je určena objemem výroby tohoto výrobce a zamýšlenými cenami jeho výrobků.
Dílčí (tržní) nabídka (Market Supply - MS) –nabídka jediného výrobku od různých výrobců. Jde o nabídku na trhu jednoho výrobku.
Graf 1: Nabídka
cena P
(nezávislá proměnná)
S
množství Q
(závislá proměnná)
Zákon rostoucí nabídky – růst ceny vyvolává růst nabídky, pokles ceny vyvolává pokles nabídky. Růst ceny vyvolává větší zájem ze strany výrobců. Zvýšení cen také umožní nakoupit více výrobních faktorů a rozšířit výrobu.
Dále vlivem zákonu klesajících výnosů – vyšší objem produkce budou výrobci schopni vyrobit jen za cenu vyšších nákladů na jednotku produkce, musí tedy stoupnout i ceny.
Posun po křivce – změna nabízeného množství vlivem změny ceny
Posun křivky – změny nabídky vyvolaná jinými než cenovými vlivy
Poptávka
Agregátní poptávka (Aggregate Demand - AD) – souhrn všech zamýšlených koupí na trhu. Celková poptávka je objem výrobků, které si chtějí kupující pořídit a cenami, za které jsou ochotni tyto výrobky koupit.
Individuální poptávka – poptávka jediného kupujícího nebo poptávka po produkci jediného výrobce
Dílčí (tržní) poptávka – (Market Demand - MD) – poptávka po jednom výrobku.
Poptávkou rozumíme jen efektivní koupěschopnou poptávku, což je poptávka omezená rozpočtem (jen ta poptávka na kterou máme peníze).
Graf 2: Poptávka
cena P
D
množství Q
Zákon klesající poptávky – křivka poptávky je klesající. Když cena vzroste, poptávka klesne, když cena klesne, poptávka vzroste. Nízká cena zpřístupňuje zboží i těm, které dříve nakupovali méně a je významným psychologických faktorem, který působí na zvýšení poptávky.
Rozlišujeme změnu poptávaného množství (posun po křivce) od změny poptávky (posun křivky).
Cena
Rovnovážná cena − cena, za kterou se obchoduje v případě rovnosti nabídky a poptávky
Tržní cena − cena, která vzniká na trhu při aktuálním vztahu nabídky a poptávky
Je-li tržní cena příliš vysoká, pak výrobci příliš vyrábějí a spotřebitelé málo nakupují, důsledkem je přebytek zboží. Kvůli zbavení přebytku je nutno cenu snížit. Opačná situace nastane, je-li cena příliš nízká, pak poptávka převyšuje nabídku. Chtějí-li spotřebitelé svoji poptávku uspokojit, musí zaplatit více (dojde ke zvýšení cen). Stavu rovnováhy se dosahuje jen výjimečně a krátkodobě.
Konkurence
Obr.2: Schéma konkurence
Konkurence mezi nabídkou a poptávkou
cenová
Konkurence na straně poptávkynecenová
Konkurence na straně nabídky
dokonalámonopolní konkurence
nedokonaláoligopol
monopol
Tržní konkurence je proces, ve kterém se střetávají různé zájmy různých subjektů trhu.
Konkurence napříč trhem znamená střetávání nabídky a poptávky, tj. konkurence mezi nabídkou a poptávkou.
Konkurence mezi nabídkou a poptávkou
Výrobci chtějí prodat to, co vyrobili s co nejvyšším ziskem. Spotřebitelé chtějí v co nejvyšší možné míře uspokojit své potřeby nákupem zboží a za co nejnižší cenu. Tedy protichůdné názory. Rovnovážný stav (cena) je tedy určitý kompromis mezi nabídkou a poptávkou (pro nabídku je to cena nízká, pro poptávku vysoká – ovšem chtějí-li plnit svoje potřeby musí se obě strany tomuto bodu přiblížit).
Konkurence na straně poptávky − je střetem zájmů jednotlivých spotřebitelů vstupujících na trh. Každý spotřebitel chce nakoupit co nejvíce zboží co nejlevněji, třeba i na úkor ostatních spotřebitelů. Význam této konkurence roste zejména, je-li poptávka vyšší než nabídka. Pak konkurence mezi spotřebiteli vede k růstu ceny.
Konkurence na straně nabídky − Každý výrobce přichází na trh se snahou prodat co největší množství svých výrobků za co nejvýhodnějších podmínek, které mu umožní maximalizovat jeho zisk. Dalším cílem je oslabování pozic svých konkurentů (podíl na trhu). Oproti poptávce je významná v případě, kdy nabídka je menší než poptávka. Dále ji rozlišujeme na cenovou či necenovou a dokonalou či nedokonalou.
Cenová konkurence – spočívá ve zdánlivě nesmyslném dobrovolném snižování ceny zboží ze strany výrobců. Výrobci zlevňují, aniž by je k tomu nutil přebytek nabídky. Dělají to se snahou ovládnout trh s cílem zničit konkurenty.
Necenová konkurence – zde jsou různé metody (kvalita, reklama, obalová technika, poskytování slev, apod.)
V praxi dochází ke kombinaci cenová a necenové konkurence.
Z hlediska podmínek, jaké mají výrobci na trhu, se rozlišuje:
Dokonalá konkurence – je abstrakcí ekonomické teorie (v praxi téměř neexistuje). Základním předpokladem jsou naprosto rovné podmínky pro všechny její účastníky. Dále mnoho výrobců vyrábí zcela homogenní produkci (stejnou). Jedinou formou konkurence je zde minimalizace zbytečných nákladů ve výrobě. Dokonalá konkurence tedy bezprostředně zainteresovává výrobce na vyhledávání úspor. Na dokonale konkurenčním trhu jsou náklady na výrobu minimální. (Tomuto ideálu se přibližuje např. produkce pšenice.)
Nedokonalá konkurence – monopolní konkurence, oligopol a monopol
Situace v nedokonalé konkurenci:
Monopolní konkurence – jde o trh jednoho výrobku s mnoha výrobci (velká skupina), s volným vstupem na trh, produkt je ovšem diferencovaný. Mizí anonymita výrobců a ceny různých typů se mohou lišit (zubní pasty). Prosazují se cenové i necenové konkurence, jde o boj o zákazníka.
Oligopol – na trhu jen několik výrobců se značnou ekonomickou silou, brání vstupu dalších výrobců na trh. Ceny jsou vyšší, nutí spotřebitele kupovat za vyšší ceny, mají možnost omezovat nabídku. Konkurence mezi výrobci je hlavně necenová (automobilky).
Monopol − jediný výrobce určitého výrobku, s absolutní mocí nad spotřebitelem. Růst cen je limitován koupěschopností spotřebitelů. Likvidace konkurence na straně nabídky a ochromení působení tržního mechanismu. Nutná regulace státem.
Význam a funkce trhu
Trh hledá odpovědi na otázky co?, jak?, pro koho?
Co? – určuje konkurence na straně poptávky. Spotřebitelé mají k dispozici peněžní hlasy. Tím, co koupí a co nekoupí, rozhodují o tom, co se vyrábět bude a co ne.
Jak? – určuje konkurence na straně nabídky. Soutěž mezi výrobci rozhoduje o tom, za kolik se bude vyrábět, v jaké kvalitě a na jaké úrovni.
Pro koho? – určují důchody, které se formují na trhu výrobních fakto