Poznámky ESM

rů (mzdy, renty, úroky).
Trh je nutný. Je to nejdokonalejší dosud poznaný regulátor a stimulátor ekonomického rozvoje.
Nedokonalosti tržního mechanismu se snaží regulovat stát svými zásahy. V tomto se ekonomické teorie různí:
Sociálně tržní ekonomika zastává názor, že tyto zásahy jsou nutné.
Čistě tržní ekonomika považuje státní zásahy za destabilizující a připouští jen minimální zásahy.
Formy ekonomické organizace a základní otázky ekonomického života
Ekonomické systémy:
Zvykový systém – vychází z historie, zvyků a tradic. Některé otázky neřeší racionalitou, ale pouze podle zvyku a tradice.
Příkazová ekonomika − ekonomika, kde vláda plně rozhoduje o výrobě a rozdělování. Může být diktátorská, nebo i demokratická. Základ tvoří to, že předepisuje, co se bude spotřebovávat a vyrábět.
Tržní ekonomika – zde o základních otázkách ekonomického života rozhoduje systém cen, trhů, zisků a ztrát. Firmy vyrábějí statky, které poskytují nejvyšší zisky (Co?), technikami s nejnižšími náklady (Jak?) a spotřeba vychází z rozhodnutí, jak utratit mzdy a důchody vytvořené prací a majetkem (Pro koho?)
Smíšená ekonomika – obsahuje prvky trhu, příkazů i zvyků. Je určitým kompromisem přístupu k ekonomice.
Základní otázky ekonomického života jsou: Co?, Jak?, Pro koho?
Ekonomická vzácnost − Při potřebě statků naráží člověk na omezenost zdrojů, které mu poskytuje příroda. Ekonomické statky jsou charakteristické svojí vzácností (jinak by nebyly otázky Co?, Jak?, Pro koho?).
Ekonomická vzácnost v sobě obsahuje dva aspekty:
Omezenost – aby byl člověk ochoten vynaložit energii na získání nějakého předmětu, nesmí být pro něj tento předmět volně dostupný (ni pitná voda z potoku za domem)
Užitečnost –daný předmět musí mít pro jedince nějakou užitnou hodnotu (ni lednička v Arktidě)
Volný statek – předmět, který je užitečný, ale zároveň dostupný (vzduch, voda)
ekonomické
statky
volné
Vzácnost musíme posuzovat z hlediska prostoru i času.
Hranice produkčních možností jako ilustrace volby v ekonomii
Při představě, že výroba je omezena určitými zdroji, technologií a výrobními faktory (půda, práce, kapitál), naráží ekonomika na volbu, co je lepší vyrábět v poměru s jinými výrobky či hodnotami. Tuto mez nazýváme hranice produkčních možností.
Graf 3: Hranice produkčních možností


statek A (děla)
. C
statek B (máslo)
Jestliže ekonomika operuje na hranici produkčních možností, pak vyrábí efektivně. Ekonomika vyrábí efektivně, když nemůže vyrábět více jednoho statku, aniž by vyráběla méně jiného statku.
Bod C zachycuje nevyužité zdroje a neefektivnost. Tento stav znamená plýtvání zdroji. Je možno vyrobit více A i B, aniž by na některé straně byla újma. Cílem zdravé ekonomiky je přiblížit se hranici produkčních možností.
Na dalším graf je vidět přerušovaná hranice produkčních možností chudé země, kde jsou zdroje převážně využity pro obživu a minimálně na luxusní zboží. Po zbohatnutí země se hranice posunula a zvýšila se spotřeba potravin i luxusního zboží, a zvýšil se i poměr luxusního zboží ku potravinám. Hranice se také posouvá vlivem míry investic do budoucna (technologie, atd.).
Graf 4: Hranice produkčních možností chudé země
luxusní zboží
B
A
potraviny (životně nezbytné)
Náklady příležitosti
Při volbě volíme mezi různými alternativami (práce/dovolená, atd.). Ta alternativa, které jsme se vzdali se nazývá náklady příležitosti. Je možno ilustrovat i na hranici produkčních možností. Náklady příležitosti znamenají hodnotu ušlého statku nebo služby.
Spotřební a úsporová funkce
Spotřební funkce − zobrazuje vztah mezi úrovní spotřebních výdajů a úrovní disponibilního důchodu domácnosti (zavedl Keynes).
Jestliže spotřební funkce leží nad osou kvadrantu, domácnosti vykazují záporné úspory (čerpají z úspor). V bodě vyrovnání, kde se tyto dvě křivky protínají, domácnosti ani nespoří, ani nevykazují záporné úspory. Jestliže je spotřební funkce pod osou kvadrantu, mají domácnosti kladné úspory. Výše záporných nebo kladných úspor se vždy měří jako svislá vzdálenost mezi spotřební funkcí a osou kvadrantu. Viz graf 5.
Graf 5: Spotřební funkce
:
spotřební výdaje
spotřeba
45° .
disponibilní důchod
Úsporová funkce – důchod mínus spotřeba (možno i záporné úspory – tj. čerpám-li z uspořených peněz). Je odvozena od grafu spotřební funkce.
Graf 6: Úsporová funkce
čisté úspory
úspory
0
disponibilní důchod
Literatura:
Mikroekonomie – Macáková, str. 16-43
Ekonomie – Samuelson, str. 24-34, 128-130
Miras Leblanc http://miras.wz.cz
Trh výrobků a služeb
CO ?
JAK ?
PRO KOHO ?
peněžní hlasy
Domácnosti
vlastnictví VF
výrobní náklady
Firmy
platy, renty, atd.
Trhy výrobních faktorů
hranice produkčních možností
bod vyrovnání
úspory
spotřební fce

Chování spotřebitele a formování poptávky
Užitečnost a její měření. Rovnováha spotřebitele a křivka poptávky za předpokladu neměřitelnosti užitečnosti. Tržní poptávka. Elasticity poptávky.
Užitečnost a její měření
Racionálně jednající spotřebitel sleduje dvě veličiny: 1) uspokojení potřeb které statek přinese a 2) náklady na statek. Náklady na jednotlivá zboží jsou stanoveny cenami. K pojmu uspokojení potřeb se v ekonomie používá pojem užitek.
Užitek – subjektivní pocit uspokojení plynoucí ze spotřeby jednotlivých statků.
Celkový užitek (total utility - TU) – vyjadřuje celkovou úroveň uspokojení určité potřeby. Potřeby jsou individuální, vždy se vztahuje na někoho konkrétního. Užitek je též závislý na množství a kvalitě statků.
Mezní užitek (marginal utility - MU) − vyjadřuje o kolik vzroste celkový užitek, jestliže se množství spotřebovávaného zboží zvýší o jednotku.
Mezní užitek je závislý:
na významu a intenzitě potřeby (jsou-li potřeby naléhavé, pak každá další jednotka zboží přinese poměrně velký užitek)
na disponibilním množství (čím je zboží vzácnější, tím vyšší je mezní užitek z něho plynoucí)
Zákon klesajícího mezního užitku – s růstem objemu spotřebovávaného zboží klesá mezní užitek. Nejvyšší přírůstek uspokojení potřeb přinese první jednotka, každá další má pro spotřebitele menší význam. Celkový užitek se tedy s růstem objemu spotřebovávaného zboží zvyšuje stále pomaleji.
Graf 1: Zákon klesajícího MU
TU MU
Q Q
TU – 0,6,10,12,13,13 MU – 6,4,2,1,0
Rovnováha spotřebitele a křivka poptávky (za měřitelnosti/neměřitelnosti užitečnosti)
Poptávka spotřebitele při přímé měřitelnosti užitku
Rovnováha spotřebitele – optimální množství spotřebitel nakoupí, pokud se mezní užitek rovná ceně (MU=P).
Optimální kombinace je taková, při níž spotřebitel v rámci svého rozpočtového zboží nahradí ztrátu jednoho zboží větším množstvím jiného. Podmínkou rovnováhy spotřebitele je rovnost mezních užitků všech spotřebovávaných zboží ve vztahu k jejich cenám.
Zákon rovnosti mezního užitku
MU zboží 1 MU zboží 2
=
cena zboží 1 cena zboží 2
Spotřebitel tedy porovnává, jaký užitek mu přinesou peněžní prostředky vynaložené na nákup jednotlivých statků. Racionálně jednající spotřebitel tedy zvyšuje objem nákupu určitého zboží až do bodu, kdy se mezní užitek poslední peněžní jednotky vynaložené na jeho nákup rovná meznímu užitku poslední peněžní jednotky vynaložené na nákup všech ostatních statků.
Stoupne-li cena, spotřebitel sníží objem nakupovaného zboží, klesne-li cena, spotřebitel zvýší objem nakupovaného zboží. Křivka mezního užitku (měřeného v peněžních jednotkách) je tedy stejná s křivkou poptávky.
Poptávka spotřebitele – indiferenční analýza
Když užitek není přímo měřitelný využíváme k odvození poptávkové křivky indiferenční analýzu. Při které vycházíme z toho, že spotřebitel volí mezi různými kombinacemi spotřebovávaných statků. Spotřebitel je tedy schopen říct, která kombinace má pro něj větší užitek, ale ne o kolik je tento užitek vyšší. Sestavuje svoji preferenční stupnici.
Indiferenční křivka – jde o kombinace (dvou druhů zboží), při kterých spotřebitel má stejný užitek.
Indiferenční mapa – pro každou dvojici lze zakreslit celou řadu křivek. Jednotlivé křivky se od sebe liší užitkem kombinací. Ind. mapa je soubor indiferenčních křivek.
Graf 2: Indiferenční analýza

zboží Y Indiferenční mapa
zboží X
Zákon substituce – vychází z tvaru indiferenčních křivek. Zboží, které se stává vzácnějším, má vetší relativní hodnotu substituce, jeho mezní užitek roste ve vztahu k meznímu užitku zboží, které se stává hojnějším.
Mezní míra substituce (MRS) – poměr, v němž je možno vzájemně nahrazovat statek X a statek Z, aniž se mění užitek.
přírůstek Y MU X
MRS = =
přírůstek X MU Y
Linie příjmů (BL) – zobrazuje maximálně dostupné kombinace rozdělení důchodu spotřebitele na nákup dvou statků (zboží).
Graf 3: Linie příjmů
zboží X

BLlinii příjmů lze spočítat I = P x * X + P y * Y
zboží Y
Rovnováha spotřebitele – spojení indiferenční mapy a linie příjmů
Rovnováha spotřebitele se nachází v bodě (E), kde se linie příjmu dotýká indiferenční křivky.
Graf 4: Rovnováha spotřebitele
EMU x / P x = MU y / P y
Každé úrovni ceny zboží X odpovídá jiná linie příjmu, která se dotýká jiné indiferenční křivky. Z toho plyne, že každé ceně zboží X, odpovídá jiný bod rovnováhy, a tedy i jiný objem poptávaného množství.
Graf 5: Odvození poptávkové křivky

P
Y
křivka poptávky

E3
E1 E2
X Q
Změna ceny, důchodu a cen jiných zboží a poptávka
Důchodový efekt – část změny poptávaného množství daného zboží vyvolané změnou reálného důchodu spotřebitele v důsledku cenové změny.
růst P x pokles reálného důchodu pokles Q x
Substituční efekt – část efektu cenové změny plynoucí ze změny relativních cen, jež nemůže být spojována se změnou reálného důchodu. Spotřebitel omezí nákup tohoto zboží a zvýší nákup ostatních statků, které jsou nyní relativně levnější.
růst P x růst relativní ceny zboží Xpokles Q x a růst poptávky po jiném zboží
Výsledný efekt je součtem substitučního a důchodového efektu.
Graf 6: Důchodový a substituční efekt P
Q
Růst nominálního důchodu
Způsobí posun celé křivky poptávky (růst doprava nahoru, pokles doleva dolu).
Změny se projeví podle druhu zboží. Nezbytné spotřební předměty jsou na tyto změny málo citlivé, zatímco luxusní věci jsou silně citlivé. U zvláštní skupiny méněcenného zboží s růstem příjmů klesá poptávka (ojeté vozy, přední hovězí).
Vliv změn cen ostatních zboží na poptávku
Nezávislé statky − pokud změna ceny jednoho zboží nemá zvláštní vliv na poptávku po jiném zboží
Substituty − jsou zboží navzájem zaměnitelná. Růst ceny jednoho vyvolá poptávku po druhém.
Komplementární zboží − se vzájemně doplňuje. Růst ceny jednoho vyvolá pokles poptávky u druhého.
Tržní poptávka
Křivka tržní poptávky je tedy grafickým součtem křivek individuálních poptávek. Působí na ni stejné vlivy jako na individuální poptávku (změny cen a důchodů – posun křivky, změny množství – posun po křivce, vlivem změny individuální poptávky jednotlivých spotřebitelů a změnou počtu spotřebitelů).

Graf 7: Odvození křivky tržní poptávky
P

d1 d2 D=d1+d2
Q
Elasticity poptávky
Elasticita poptávky měří citlivost reakce spotřebitelů
Cenová elasticita poptávky – vyjadřuje se jako poměr procentních změn v objemu poptávaného zboží k procentním změnám cen
% změna poptávaného množství
cenová elasticita poptávky =
% změna ceny
Cenovou elasticitu poptávky měříme koeficientem cenové elasticity poptávky. Udává o kolik procent se zvýší (sníží) poptávané množství, když se cena sníží o jedno procento.
Q2 – Q1 P2 – P1
E dp = :
(Q2+Q1)/2 (P2+P1)/2
Podle velikosti koeficientu cenové elasticity poptávky rozlišujeme elasticitu a neelasticitu:
Neelastická poptávka – E dp < 1, změna ceny vyvolá menší procentní změnu objemu poptávaného zboží
Elastická poptávka – E dp > 1,změna ceny vyvolá větší procentní změnu objemu poptávaného zboží.
Jednotkově elastická – E dp = 1, změna ceny vyvolá stejnou procentní změnu objemu poptávaného zboží
Existují dvě krajní možnosti
dokonale elastická poptávka – E dp = nekonečnu
dokonale neelastická poptávka – E dp = 0
neelastickáelastickájednotkově elastická

P
Q
dokonale elastickádokonale neelastická

Faktory ovlivňující elasticitu poptávky
Povaha potřeb, které zboží uspokojuje. Elasticita poptávky po statcích uspokojujících základní životní potřeby je nižší než elasticita poptávky po luxusních předmětech.
Podíl výdajů na určité zboží v rozpočtu spotřebitele. Čím je vyšší podíl, tím je vyšší elasticita.
Existence a dostupnost substitutů. Čím hojnější a dostupnější substituty, tím je elasticita vyšší.
Elasticita poptávky se mění v čase – s prodlužováním času roste elasticita
Proměnliví a konstantní elasticita poptávky
Cenová elasticita poptávky se může měnit v průběhu křivky poptávky. Při různém objemu poptávaného zboží může být elasticita různá.
proměnlivá elasticita poptávkykonstantní elasticita poptávky
P
E d >1
E d = 1
E d < 1
Q
Důchodová a křížová elasticita poptávky
Důchodová elasticita – vyjadřuje závislost změn poptávaného množství na změnách důchodu spotřebitele.
% změna poptávaného množství
důchodová elasticita =
% změna důchodu
Je-li větší než 1 znamená, že určitá procentní změna důchodu spotřebitele způsobí větší procentuální změnu poptávaného množství určitého zboží
Křížová elasticita – udává jak se změní poptávaní množství určitého zboží změní-li se cena jiného zboží,
% změna poptávaného množství
křížová elasticita =
% změna ceny jiného zboží
Křížová elasticita je kladná v případě substitutů, záporná v případě komplementů.
Literatura:
Mikroekonomie – Macáková, str. 57-77
Miras Leblanc http://miras.wz.cz

PAGE 1




Produkční analýza, náklady firmy a zisk
Předpoklady teorie firmy. Teorie produktu, produkční funkce. Náklady firmy v krátkém období (typy, tvar a vlastnosti nákladových křivek v krátkém období). Odvození nákladové křivky. (Zisk)
Předpoklady teorie firmy

Hlavními důvody proč probíhá hospodářská činnost většinou ve firmách je několik.
Jedním z hlavních faktorů jsou úspory z rozsahu (tehdy když výrobní náklady s rostoucími objemy výstupu klesají).
Druhým důvodem je nutnost fondů. Na jakýkoli výzkum, či zahájení nové výroby či technologie je potřeba investice. Na další periferní funkce, které nejsou ziskové ale bez nich by výroba ztrácela je potřeba uvolňovat finanční zdroje. To je možné jen ve firmách (jednotlivec není většinou takové kumulace kapitálu schopen).
Třetí důvod je nutnost řízení. Všichni nemusí vykonávat finální práci. Musí existovat někdo kdo řídí, jedná, zajišťuje atd.
Výroba je tedy organizována ve firmách protože efektivnost většinou vyžaduje výrobu ve velkém rozsahu, zajišťování znaných vnějších zdrojů, pečlivé řízení a monitorování probíhajících činností.
Produkční funkce, teorie produktu
Produkční funkce – je technický název vztahu mezi maximálním množstvím výstupu, které může být vyrobeno a vstupy požadovanými k výrobě tohoto výstupu. Funkce je definována pro daný stav technického poznání.
Celkový produkt (TTP) - celkové množství vyrobeného výstupu ve fyzických jednotkách
Mezní produkt (MPP) – vstupu je dodatečný produkt neboli výstup přidaný 1 dodatečnou jednotkou tohoto vstupu přičemž ostatní vstupy jsou udržovány na konstantní úrovni. (o kolik se zvýší výstup když zvýším vstup o jednotku)
Průměrný produkt (APP) - měří celkový výstup dělený celkovým počtem jednotek vstupu.
Celkový produkt Mezní produktAPP, MPP

APP
MPP
prácepráce práce
Působí zde zákon klesajících výnosů - zvyšuje-li se množství vstupu při konstantní úrovni všech ostatních vstupů, bude mezní produkt každé jednotky vstupu klesat. Protože zkoumáme důsledky změn množství jednoho inputu (ostatní fixní), hovoříme o výnosech z variabilního inputu.
Výnosy z rozsahu – odrážejí reakci celkového produktu při zvýšení všech vstupů proporcionálně. Rozlišujeme tři případy:
Konstantní výnosy z rozsahu – změna všech vstupů vede ke stejně velkému zvýšení výstupu.
Klesající výnosy z rozsahu – když proporcionální zvýšení všech vstupů vede k nižšímu než proporcionálnímu zvýšení celkového výstupu.
Rostoucí výnosy z rozsahu – zvýšení všech vstupů vede k více než proporcionálnímu zvýšení úrovně výstupů.
Náklady firmy v krátkém období (typy, tvar a vlastnosti nákl. křivek v krátkém období)
Celkové náklady – vynásobíme variabilní input cenou a přičteme náklady na ostatní inputy.
složky celkových nákladů:
Variabilní náklady – (VC) – s růstem objemu výroby rostou.
Fixní náklady (FC) – s objemem výroby se nemění.
Celkové náklady
KčTC
VC
FC
Q
Vývoj nákladů odvodíme z produkční funkce. Náklady závisejí na množství a cenách inputů. Množství inputů je potom dáno produkční funkcí.
Explicitní náklady – náklady které firma reálně musí vynaložit v peněžní podobě na nákup nebo nájem výrobních faktorů.
Implicitní náklady – firma reálně neplatí. jsou to alternativní náklady výrobních faktorů ve vlastnictví firmy (ušlý příjem z jiné alternativy)
Průměrné náklady (AC) – jsou náklady na jednotku produkce AC=TC/Q
lze je rozdělit na průměrné fixní náklady (AFC) a průměrné variabilní náklady (AVC).
AC=AFC+AVC
Mezní náklady – (MC) – náklady potřebné k rozšíření objemu výroby o jednotku
přírůstek TC
MC=
přírůstek Q
Průměrné a mezní náklady
P MC
AC
AVC
AFC
Q
Křivka MC protíná křivku AC v jejím minimu – platí vždy MC=AC min
protože:
MC < AC, vyžaduje výroba každé další jednotky produkce náklady nižší než jednotka předcházející.
MC > AC, je další jednotku produkce možno vyrobit pouze s náklady vyššími než jednotky předcházející. Proto průměrné náklady rostou.
MC = AC, jsou průměrné náklady minimální
Náklady firmy v dlouhém období
zabývá se dlouhým obdobím a uvažuje produkční funkce se dvěma proměnlivými vstupy.
Izokvanta – kombinace výrobních faktorů jejichž pomocí je možno vyrobit stejný objem produkce.
musí platit mezní míra technické substituce . poměr, v němž je možno vzájemně nahrazovat práci kapitálem, aniž by se změnil objem vyráběné produkce.
Izokosta – linie stejných celkových nákladů (jako rozpočtová linie)
IzokvantaIzokosta
kapitál kapitál
práce práce
Nákladové optimum firmy – kde se dotýká izokvanta s izokostou
Nákladové optimum firmy
Odvození nákladové křivky
Odvozen od mapy izokvant. Má podobný tvar jako v krátkém období, kde byl určován vývojem výnosů z variabilního výrobního faktoru. v dlouhém období je determinován výnosy z rozsahu
Odvození křivky nákladůKřivka celkových nákladů
kapitálKčTC
práceQ
Zisk
Zisk je rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady. Z = TR - TC
čistý ekonomický zisk = celkové příjmy – explicitní náklady – implicitní náklady
účetní zisk = celkové příjmy – explicitní náklady
čistý ekonomický zisk = účetní zisk – implicitní náklady

Literatura:
Mikroekonomie – Macáková, str.82-96
Ekonomie – Samuelson, str. 498-504
Miras Leblanc http://miras.wz.cz

PAGE 3




Chování firmy na dokonale konkurenčním trhu, rovnováha dokonale konkurenčního trhu
Charakteristika dokonalé konkurence, specifika dokonalé konkurence. Křivka nabídky a bod uzavření firmy. Křivka nabídky firmy a odvětví. Efektivnost dokonalé konkurence. Výhody ze směny. Tržní rovnováha a její podmínky (teorém pavučiny).
Charakteristika dokonalé konkurence, specifika dokonalé konkurence
Dokonalá konkurence – nastane tehdy, jestli