Zkouška

metodách ochrany rostlin proti nim
-fytopatologie (skvrny na jablku)=choroby
-rostlinolékařská zoologie (škůdci na rostlině)
-herbologie (rostlina-plevele)
Fytopatologie
=nauka o chorobách a jejich původcích
-biologie fytopatogenního organismu
-vztah vzniku-patogen
-podmínky vzniku onemocnění
-metody prevence a ochrany rostlin proti chorobám
-metody hodnocení patogenity organismů
-choroba- odchylka od normálního průběhu fyziologických procesů, vyvolaná činností patogenního organismu, která má za následek nedostatečnou výkonnost rostliny nebo sníženou schopnost přečíst
-porucha- změna fyziologických procesů způsobená jinými faktory než patogenními organismy

Virologie
-rostlinné, živočišné, mikrobiální
-příznaky virových chorob-mozaiky, zakrslost, chloróza, kadeřavost, nekrózy, deformace listů, květů, plodů, větví, pestrokvětost, latence
-nejškodlivější choroby- Rizománie, Šárka
Bakteriologie (zástupci:Bacillus, Erwinia)
Mykologie-říše-fungi, chromista, protozoa
43.Choroby rostlin podle původce= původci chorob
Obiloviny:
choroby pat stébel (napadá kořeny, zahnívají, rostlina se stává křehká, polehlé porosty, choroby se musí něčím potlačit pesticidy), fusariózy, háďátka
Okopaniny:
kořenomorka, rakovina brambor, strupovitost, háďátka – patogenit, rozmnožovací orgány v půdě, tj. při dalším osetí opět napadnou)
Řepka:
hlízenka, fómová hniloba, krytonosci (máme největší fond v Evropě ( problémy)
Jeteloviny:
verticilium, hlízenka
faktory: - abiotické: voda, teplota, sluneční záření, pH půdy, nesprávné ošetření
biotické: viroidy, viry, fytoplasmy, bakterie, houby, vyšší rostliny, háďátka
-viroidy: podbuněčné organizmy.
- přenos: mšice, pyl, vegetativně, semeny
- příznaky: deformace, odumírání, zakrslost
-viry: 15% podíl vzniku chorob
- přenos: vegetativně,pylem a semeny, přes poraněnou buněčnou stěnu, živočišnými faktory- mšice, houby, paraziti
- příznaky: deformace, barevné změny- žloutnutí, červenání, mozaiky
-bakterie: prokariotní jednobuněčné. přenos přes mechanické poškození
- příznaky: skvrnitost, nádorovitost, mokré hniloby
-houby: eukariotní orgán
- přenos: při ideálních podmínkách pro šíření hub: teplo, vlhko
- příznaky: suché hniloby, vadnutí, plesnivé povlaky
44.Dusík- jeho funkce v rostlinách, jak se vyznačuje nadbytek, nedostatek, v kterých hnojivech
-prvotním zdrojem N je atmosféra, z ní se N dostává po půdy prostřednictvím fixace mikroorganismy, prostřednictvím průmyslových a organických hnojiv, ve srážkách a v pevném spadu
-vyšší rostliny jsou schopny z půdy přijímat především dusičnanové a amonné ionty
-N podporuje růst výhonů a tvorbu zelené listové hmoty
-při jeho nedostatku je redukován růst nadzemních částí i kořenové soustavy, listy jsou malé a starší předčasně opadávají,listy jsou zpočátku světle zelené, později žluté, rostliny dříve zrají, plody jsou malé, je redukován výnos
-zdrojem dusíku pro výrobu průmyslových N hnojiv je amoniak
-použití dusíkatých hnojiv musí vycházet z půdních a ekologických podmínek, agrochemických vlastností hnojiv a nároků pěstovaných plodin
-hnojiva- síran amonný, ledek vápenatý, ledek amonný s vápencem, močovina, DAM 390
Dusík v rostlině
Listy – chlorofyl:
dusík je součást chlorofylu v listech (spolu s Mg)´
Rostlinná pletiva – N – součást látek regulující růst a vývoj
Bílkoviny – proteiny, bílkoviny – stavební prvky živé hmoty. Proteiny jsou uloženy v generativních orgánech.
Kořeny – příjem živin a vody – N v proteinech a enzymech (zlepšují příjem živin a vody).
Základní stavební prvek (aminokyselin, bílkovin, chlorofylu enzymů, nukleových kyselin)
Stimuluje růst rostlin a příjem dalších živin
Nedostatek:
omezení růstu a tvorby orgány (listy, stébla, lodyhy…), snížení fotosyntézy a tvorba stavebních i funkčních bílkovin
snížení příjmu ostatních živin
kratší doba vegetace, rychlejší dozrávání, snížení výnosy a kvality
světlejší zabarvení porostu, žloutnutí až odpad starších listů
Nadbytek:
horší vzcházení (zeleniny, řepa, jeteloviny)
přerůstání porostu, nižší mechanická pevnost pletiv – poléhání
vyšší vlhkost v porostu – mikroklima pro napadení chorobami
větší náchylnost k vymrzání (ozimy, dřeviny)
toxicita amonného N
vyšší obsah nitrátů v rostlinné produkci
45.Hnojení dusíkem
-zdrojem dusíku pro výrobu průmyslových N hnojiv je amoniak
-použití dusíkatých hnojiv musí vycházet z půdních a ekologických podmínek, agrochemických vlastností hnojiv a nároků pěstovaných plodin
- na základě současných poznatků o přeměnách a chování dusíku v půdě je možno konstatovat e pro zajištění dobrého agronomického efektu je zapotřebí největší část dusíku v hnojivech aplikovat těsně před vegetací a během vegetace a používat nižších jednorázových dávek dusíku, zvláště na lehčích půdách s malou sorpcí a v promyvných podmínkách
-při volbě druhu a doby aplikace hnojiv je nutné brát zřetel na formu dusíku v hnojivu NO3 není vázán v půdě…..
Aplikace dusíkatých hnojiv
na základě potřeb rostlin:
správné stanovení dávky dusíky (korekce dávky N)
volba vhodné formy dusíku
stanovení správného termínu aplikace
úprava dávky na základě rozborů půd (před aplikací hnojiv)
upřesnění dávky na základě stavu porostu a průběhu počasí
46.Precizní zemědělství- co to je, jaké systémy využívá a k čemu
precizní zemědělství
nepřistupuje k honu jako v celé ploše homogennímu pozemku
zohledňuje plošnou a časovou variabilitu sledovaných parametrů
jednotlivé pracovní operace jsou usměrňovány tak, aby odpovídaly podmínkám konkrétního místa na pozemku
využívá:
Geografické informační systémy (GIS):
propojený soubor hardware, software a geografických dat
získávání, ukládání, upravení a analýzu geografických dat a zobrazení plošně vztažených výstupů
Globální navigační systém (GPS):
přesná lokalizace sledovaného místa na pozemku
realizace lokálně specifikacích operací na pozemku
nejrozšířenější je systém GPS NAVSTAR
Geostatistika:
statistické vyhodnocení plošně vztažených dat a hledání vzájemných závislostí
47.Historie zemědělství
-zemědělství je jedno z nejstarších odvětví materiální výroby
-před rokem 1989 bylo hlavním úkolem zemědělství v rostlinné výrobě zajistit produkci pomocí maximálních hektarových výnosů. Tyto výnosy byly dosahovány zejména používáním vysokých dávek průmyslových hnojiv a pesticidů
-používání těchto hnojiv a chemikálií se dělo často bez ohledu na škody, které tyto látky ve vysokých dávkách mohou způsobit. V současné době se razí filosofie-dosahovat výnosy ekonomicky a ekologicky únosné v rámci trvale udržitelného zemědělství
48.Historie soustav v ČR
Neolit (5000 – 1800 př.n.l.)
žďáření (vypalování)
časově omezené monokultury pšenice a ječmene, dlouhé úhory, plevelná společenstva Bromo-lapsanietum praehistoricum
přílohová soustava hospodaření – půda se na nějaké roky přestává obhospodařovat (úrodnost se postupně obnovuje; nepříznivé – během přílohu dojde k náletu plevelů, dřevin)
Doba bronzová (od 1700 př.n.l.)
zavedení jarních obilovin, zlepšené zpracování půdy, diferenciace plevelných společenstev
přílohová soustava hospodaření
Říše římská (0-500 n.l.)
ječmen, špalda, žito, zahrady, réva
první polovina 1.tisíciletí – raný středověk
zavedení železa – intenzivní zpracování půdy
zlepšení postrojů u koní
rozšíření výroby na chudší stanoviště
včlenění úhoru do systému obhospodařování půdy
„původní úhorové soustavy“ – příloh se zkrátil na jeden rok; tj. zavádí se ozim, jař, úhor (pauza)
středověk
zavedení trojpolního hospodaření
pozdní středověk – novověk – raný kapitalismus
zavedení pluhu
postupné rozdělování úhoru do „stran“
zavádění leguminóz (poutají vzdušný N) a okopanin
„zlepšené úhorové soustavy“
polovina 19.století (konec 18. stol.)
„střídavé soustavy hospodaření“
vznik na území Flander v 17. stol. z trávopolních osevních postupů
základem Norfolkský osevní postup“ – využití podpůrného vlivu plodin
později rozšířen na 6-8 honů
poslední soustava odvozená od střídání plodin
Přelom 19. a 20. stol.:
vznik „intenzivní soustavy hospodaření“
zavedení průmyslových hnojiv
rozvoj techniky
anorganické pesticidy
šlechtění odrůd
oddělení systémů rostlinné a živočišné výroby
20.století:
parní oračky
zavedení traktorů
období po 2.sv.válce
další intenzifikace výroby
pokrok ve šlechtění
nové analytické metody ve výživě rostlin
vývoj pesticidů
vývoj nářadí pro zpracování půdy a sklizeň
odliv pracovníků ze zemědělství
80.léta
zvýraznění ekologických a sociálních hledisek
integrovaná výroba
ekologické zemědělství
low-input (zmenšení energií dodávaných zvnějšku do systému) zemědělství
trvale udržitelné zemědělství
49.Historie systémů
Systém-objektivní realita, obraz objektivní reality
Konečná skupina prvků a skupina vazeb mezi nimi, prvek je dále nedělitelnou částí
Třídění podle několika hledisek:
a)podle vazby na okolí
b)podle vztahu vůči času
c)podle povahy realizace systému
d)systémy termodynamické
e)systémy hierarchické
50.Hnojení vápníkem
Motor půdní aktivity a příjmu živin. V půdě 0,15 – 6 % ale i více. Nejčastější sloučeninou Ca v půdě je vápenec. Určité množství se také nachází v půdním roztoku, v případě jeho velkého množství se vyplavuje. Ca je přijímáno rostlinou hlavně pasivně – kořenovými špičkami. Aktivní příjem přes membrány je značně omezený.
význam:- ovlivňuje tvorbu a růst kořenů
- ovlivňuje integritu pletiv
- vliv na dlouživý růst buněk a elasticitu blány buněčné
- ovlivňuje aktivitu enzymů
Ca hnojiva:- ke zlepšení půdních vlastností
- provádí se 1x za 3 - 5 let
- používá se především na těžkých až středních půdách mimo vegetaci.
51.Vápnění – proč, typy vápenatých hnojiv, jak často
-doplnění živin do půdy
-úpravu hodnoty pH
-vliv na strukturu půdy
-vliv na příjem živin rostlinami a na sorpci
-meliorační vápnění- dorovnání hodnoty pH na optimum
-udržení vápnění- udržení hodnoty pH na optimu
-vápnění se provádí v několika cyklech
-snáší vápnění: jeteloviny, pšenice, ječmen, hrách, řepka, cukrovka,kukuřice

52.Předseťová příprava (zpracování nebo ještě úprava) půdy
umožňuje včasné a kvalitní zasetí. Vytváří příznivé podmínky pro vzcházení rostlin a jejich další růst a vývoj
požadavky:- urovnat pole a zmenšit plochu povrchu půdy
- vytvořit na povrchu půdy izolační vrstvu k ochraně půdní vláhy
- vytvořit vhodnou půdní strukturu pro rychlé vyklíčení osiva nebo sadby
- připravit vhodné seťové lůžko
- odplevelovat půdu
53.Základní hnojení a přihnojení
Aplikace hnojiv (souhrn):
-použití ve správném množství, ve správné době, správným způsobem
respektování vlastností: hnojiv, půdy, rostlin,vliv faktorů
Doba aplikace hnojiv:
základy hnojení
startovací hnojení
přihnojení
Základní hnojení:
hnojení před založení porostu
před orbou – rozmetání na povrch půdy a zpravení orbou (fosforečná, draselná, hořečnatá, vápenatá hnojiva); většinou pro málo pohyblivá hnojiva (resp. jejich prvky)
před setím a sázením – aplikace na smykovanou půdu, zapravení při předseťové přípravě
Startovací hnojení:
aplikace hnojiv při setí a sázení pro počátek růstu
Přihnojení:
hnojení během vegetace
plošné – aplikace rozmetadly nebo letecky
do řádků – u širokořádkových kultur + zapravení
listová aplikace – dodání živin v roztoku
hnojivá závlaha – aplikace rozpuštěných hnojiv v závlaze aplikace odpadních vod
podle fáze růstu:
regenerační – přihnojení, aby rostliny regenerovaly (po zimě); často se vychází z počtu rostlin na ploše
produkční (kvantitativní) – ve fázi, kdy rostliny zakládají své generativní orgány
kvalitativní – neovlivníme tolik množství výnosu, ale především kvalitu
54.Základní hnojení a přihnojení, faktory dusíku
Faktory dusíku|:volba vhodné formy a rovnoměrná aplikace
Správné stanovení celkové dávky N
Optimalizace hnojení na základě diagnostiky půdy a rostlin
Hodnocení stavu porostu a průběhu povětrnosti
Hledisko účinnosti , výnosu a kvality produkce
55.AZP a BPEJ
Oceňování zemědělské půdy:
BPEJ – bonitované půdně-ekologické jednotky
vyhláška Mze ČR 327/1998 Sb.:
1.číslice (KR – klimatický region)
2. a 3.číslice (HPJ – hlavní půdní jednotka)
4.číslice (svažitost a expozice)
5.číslice (skeletovitost a hloubka půdy)
zmapování půd – jedni z lepších v Evropě
AZP- agrochemické zkoušení půd- stanovení pH a mikro a makro prvků
56.Charakteristika jednotlivých ZVO
Zemědělsko výrobní oblasti (ZVO) – k tomuto systému se přechází
1) kukuřičný (K), typ kukuřično-řepařsko-obilnářský
2) řepařská (Ř), typ řepařsko-obilnářský
3) obilnářská (O), typ obilnářsko-krmivářský
4) bramborářská (B), typ bramborářsko-obilnářský
5) pícninářská (P), typ pícninářský s rozhodujícím zaměřením na chov skotu
velmi kopíruje klimatické podmínky
Zemědělské výrobní typy (ZVT):
kukuřičný:
k.-pšeničný (těžká půda), k.-ječný (střední půda), k.-žitný (lehká půda)
řepařský
pšeničný, ječný, žitný
bramborářský
pšeničný, ječný, žitný, ovesný
horských hospodářství
na mělkých půdách, na hlubších půdách
57.Charakteristika jednotlivých ZVO z hlediska půdy a klimatu- nadmořská výška, klimatický region
při hodnocení oblasti (kategorizaci území) se hledí na: reliéf terénu, nadmořskou výšku, klimatický region, průměrná roční teplota, průměrná roční srážka, suma teplota nad 10°C, výskyt suchých vegetačních období; dále se hodnotí: hlavní půdní jednotky, zrnitostní složení, zastoupení trvalých kultur, lesnatost, hlavní zemědělské plodiny
Vymezení LFA:
Horské oblasti (H):
horské oblasti 1.typu (nad 600 m)
horské oblastí 2.typu (500-600 m, svažitost 7°)
Ostatní méně příznivé oblasti (O)
nízká výnosnost, sklon svahu
ostatní méně příznivé oblasti 1(-5).typu
Oblasti se specifickými omezeními (S):
1.typu – poddolování
2.typu – 22 dnů sucha ve vegetačním období
Oblasti s ekologickými omezeními (E)
E1 – E3 (zóny CHKO a NP)
nezařazené oblasti (N)
podle mapy jsou 2/3 ČR označeny jako méně příznivé a horší oblasti
existuje Návrh LFA pro HRDP – rozvojový plán pro venkov; vytvoření programu pro jejich osídlení
Oblasti – dotace: maximální sazba cca 3000 Kč/ha až po minimum 666 Kč/ha
z toho se odráží průměrná cena zemědělské půdy (úřední) – od špatné (0,5 Kč/ha) až po nejlepší (13,50 Kč/ha) (oproti EU je naše cena nízká)
58.ZVO, struktura rozmístění v ČR
Klimatické regiony:
ČR má oblasti od velmi teplý, suchý až po chladné, vlhký
nejúrodnější jsou mírně teplé, vlhké oblasti
je to kritérium pro ekonomy
Kukuřičná ZVO: Jižní Morava
Řepařská ZVO: Polabí, Poohří, Haná
Obilnářská ZVO: plzeňsko, českobudějovicko, jindřichohradecko, orlicko-ústecko, uhersko-hradišťsko, …
Bramborářská ZVO: Pelhřimovsko, havlíčkobrodsko, svitavsko, klatovsko
Pícninářská ZVO: pohraniční podhorské oblasti, bruntálsko, šumpersko, orlicko-ústecko, …
59.Kejda- zařazení, složení, co ovlivňuje kvalitu, co hnojíme, kdy a jak aplikujeme, význam
Kejda:
směs tuhých výkalů a moče s podílem technologické vody a zbytků krmiva
ustájení zvířat bez podestýlky (volné, roštovaní)
složení kejdy: vysoký podíl vody, sušina do cca 10%, obsah OL cca 6-8%, zdroj důležitých prvků makro- a mikroprvky
živiny v kejdě jsou pro rostliny snadno přístupné (možná okamžité aplikace)
dávka kejdy je limitována množstvím dusíku
nadměrná aplikace kejdy (nekvalitní) negativně ovlivňuje strukturu půdy
aplikace:
plodiny: okopaniny (brambory, řepa), kukuřice, řepka, obiloviny, travní porosty, meziplodiny
dávka: 20-60-80 t/ha
termín aplikace:
na podzim
na jaře:
přihnojování ozimů
před založením porostu jařin
podmínky aplikace: zapravení do půdy
aplikace: na široko, aplikátory
-vyráběna při roštovém nebo volném ustájení zvířat bez podestýlky.
-jde o směs pevných a tekutých výkalů hosp. zvířat zředěných vodou
-skladovací soba kejdy: 4 – 6 měsíců
-dávku stanovujeme podle obsahu N. a pohnojujeme ostatními živinami P, K .Mg
-využívána k přímému hnojení např. okopanin, ozimých obilovin a jednoletých pícnin
-aplikace: systém dělených dávek ( 2 měsíční intervaly
60.Hnojivo + rozdělení hnojiv- příklady u jednotlivých skupin hnojiv, charakteristika skupin (nedefinovat jednotlivá hnojiva)
Hnojiva jsou látky, které po přidání do živného prostředí rostlin zvyšují výnos a kvalitu produkce a podílejí se na udržení půdní úrodnosti.
-organická-chlévská mrva, hnůj, močůvka, kejda
-minerální-fosforečná –JSP, TSP
-dusíkatá- SA, DA, LV, LAV, DAM
- draselná- DS 40,50,60
61.Minimalizace zpracování půdy
1) slučování operací
2) vypouštění operací
3) snížení intenzity působení v profilu
menší hloubka
šetrnější působení na strukturu
4) nahrazení některého zákroku méně náročným
5) pásové zpracování
6) setí do nezpracované půdy
Mělké zpracování půdy:
princip:
celoplošné mělké prokypření (i opakované)
výsev:
odděleně od kypření
současně s kypřením
62.Náklady na hnojení (snížení nákladů na hnojení)
cena hnojiva, cena aplikace,
snížení- rozbor půdy- může se snížit objem dodaného hnojiva, podle toho kolik ho rostlina potřebuje, záleží také na obsahu látky v jednotlivém hnojivu, více procent neznamená ovšem ekonomičtější řešení
63.Ekonomické hodnocení hnojiv
Nákupní cena hnojiv
Relativní nákupní cena hnojiv- u stájových hnojiv
Ekonomická efektivnost:
HP/VN=hrubá produkce/vlastní náklady
Náklady- doprava, manipulace, spotřeba hnojiv, PHM, odpisy strojů apod.
64.Ekonomické hodnocení hnojiv- hrubá produkce, výnosy (asi ekonomické pojmy, rentabilita, hospodárnost, ekonomická efektivnost…)
termíny které se týkají finančního hodnocení hnojiv:
nákupní cena hnojiv: průmyslová hnojiva
relativní nákupní hodnota: statková hnojiva. taxují se podle obsahu živin
další termíny:
produktivita: ukazatel výrobnosti živin. poměr produktu a vynaložené síly.
hospodárnost: ekonomická efektivnost. poměr výtěžků a nákladů
koeficient odběru: podíl živin % odčerpaných sklizní nadzemní biomasy na živinách aplikovaných průmyslovými hnojivy.Koz = a / y * 100a……..živiny odčerpané sklizníy……..dávka živin průmyslových hnojiv
ekonomická efektivnost: poměr mezi hrubou produkcí a vlastními nákladyHP / VN …..hrubá produkce / vlastní náklady
vyčíslení nákladů na hnojení: součet nákladů na dopravu a nákladů uvnitř závodu
koeficient ekonomické účinnosti hnojení: produkce dosažená hnojením v Kč / zvýšení nákladů na hnojení v Kčukazatel ek. efekt. hnojení umožňuje posuzovat, které plodiny osevního postupu nejlépe reagovali na zvýšenou dávku hnojiv.
rentabilita: čistý zisk v % vynaloženého nákladu. R = Z / N * 100N……náklady na hnojeníZ = x * c – Ac…….cena za produktx…….přírůstek výnosu
65.Ekonomické hodnocení hnojení hnojivem- co to je, druhy
66.Faktory ovlivňující výnosy
Podnebí, hnojení, kvalita osiva, kvalita strojů, kvalita orby, půdní podmínky- struktura půdy, přítomnost mikroorganismů, přítomnost mikro a makroprvků, plevele, škůdci, choroby, povětrnostní podmínky, kvalita sklizně, fyziologické vlastnosti půdy
67.Mikroelementy- co to je, kdy, jak , proč, deficit
Jsou to živiny, kterých rostlina požaduje pouze malé množství, neboť mají výborný fyziologický účinek. Hlavní úlohou je řízení a aktivita enzymových procesů. Ovlivňují kvalitativní vlastnosti rostlinného výrobku.
Hladina mikroelementů přijatelných pro rostliny je ovlivňována faktory:
- statickými: matečná hornina, klima
- dynamickými: půdní reakce, obsah a kvalita humusu, střídání plodin
zástupci: Fe, Mn, Zn, Cu, B, Mo
-ovlivňují:fyziologické procesy v rostlinách, aktivita enzymů, tvorba stavebních a zásobních látek, výnos a kvalita produkce
-Odstranění nedostatku mikroelementů:
1) odstranění příčin
např. ovlivnění půdní reakci, půdní sorpci, obsah a kvalitu OL
2) aplikace hnojiv:
hnojiva s mikroelementy
-deficit- vizuální příznaky
68.Meziplodiny- kdy, jak, proč, co
pěstují se ve volném období
dle účelu pěstování
na zelené hnojení (hořčice, svazenka, …)
krmné (k