Vypracované okruhy

žená
- jednoduchá celistvá – podle obrysu na okrouhlé, eliptické, vejčité,
obvejčité, podlouhlé, srdčité, obsrdčité, kopinaté, klínovité, kopisťovité,
jehlicovité, ledvinité, kosníkovité, střelovité, hrálovité, štítnaté
- členěná čepel jednoduchého listu – podle tvaru členěná dlanitě x peřeně
- podle hloubky zářezu laločnaté (zářezy do1/3), klané (zářezy do
˝), sečné (zářezy až k žilce)
- složené listy – jsou složené z lístků buď zpeřené (licho- nebo
sudospřežené) nebo dlanité (troj-, pěti-, sedmi-, mnohočetné)
typický list krytosemenné r.: řapík, palisty a listová čepel
v průběhu ontogeneze vzniká několik tipů listů: dělohy, šupiny, lupenité listy, listeny, listence, květní části
25. List – metamorfózy.
změny funkce, tvaru a velikosti listu, adaptace rostliny k určitým podmínkám prostředí
listové metamorfózy - listové trny – z celých listů (chřest, kaktus) – nedostatek vody
- listové trny – z listových úkrojků členěných listů (bodlák) - ochrana
- dužnaté listy sukulentů – zásoba vody
- zavlažovací listy
- listové úponky – přichycování, opora (hrách)
- listy masožravých rostlin – k lapání kořisti (láčkovka)
- cibule – sněženka (z jednoho listu), cibule kuchyňská (více listů)
26. Květ – primární stavba.
typický květ krytosemenné rostliny se vytváří na květní stopce, která je pozměněný stonek
květní lůžko – zkrácený a rozšířený stonek, na něm vyrůstají květní obaly - vnější obvykle zelené kališní lístky (kalich) a vnitřní barevné korunní lístky (koruna)
okvětí- další typ květních obalů – není rozlišeno na kalich a korunu (jsou skoro stejné)
- př. tulipán
-květní obaly mohou také chybět – květy bezoobalné čili nahé
-květní obaly chrání vlastní reprodukční orgány – tyčinky a pestíky
27. Květ – význam, funkce.
-základní funkce je generativní rozmnožování
-zajišťuje nebo umožňuje opylení
-chrání pohlavní buňky, někdy i mladá semena
28. Květ – samčí.
-je tvořen tyčinkou (mající listový původ), která je tvořena nitkou a prašníkem se dvěma
prašnými pouzdry (pylotvorné pletivo) a čtyřmi prašnými váčky (ukládání pylových
zrn)
29. Květ – samičí.
-je tvořen pestíkem, rovněž listového původu (srůstem jednoho nebo více plodolistů)
-skládá se z blizny (zde se zachytávají pylová zrnka), čnělky (z více plodolistů) a
semeníku (na placentě vyrůstají vajíčka)
-stylodium – z jednoho plodolistu a blizny
-u některých rostlin stylodium nebo čnělka není vyvinuta
30. Květní diagram.
je grafické znázornění složení květu, je to vlastně půdorys květu, ve kterém se všechny květní části znázorňují schematickým řetězcem (mezinárodní symboly)
orientace diagramu: zadní část květu je nahoře, přední směřuje dolů, svislá osa mediána, na ní kolmá transverzála, šikmé osy diagonály
květ pravidelný – lze proložit více jak dvě osy
květ bisymetrický – lze proložit dvě osy
květ monosymetrický – lze proložit jednu osu souměrnosti
květ asymetrický – není žádná osa souměrnosti
31. Květní vzorec.
slouží k rychlému vyjádření základní charakteristiky květu
je to vyjádření stavby květů pomocí symbolů a číslic
P (okvětí), K (kalich), C (koruna), k (kalíšek), A (soubor tyčinek), st (patyčinka), G (soubor plodolistů), G (semeník svrchní), G (semeník polospodní), G (semeník spodní), pi (zakrnělý pestík)
32. Květ – význam, funkce.
základní funkce je generativní rozmnožování
-zajišťuje nebo umožňuje opylení
-chrání pohlavní buňky, někdy i mladá semena
33. Vysvětlit pojmy: rostlina jednodomá, dvoudomá, mnohomanželná.
podle přítomnosti pohlavních orgánů dělíme květy na oboupohlavné a jednopohlavné, samčí a samičí, vzhledem k celé rostlině mohou nastat dva případy
na rostlině se vytváří odděleně jednopohlavné květy samčí a jednopohlavné květy samičí = rostlina jednodomá
na jedné rostlině jsou pouze jednopohlavné květy samčí a na druhé rostlině jednopohlavné samičí květy = rostlina dvoudomá
zvláštním případem je, když na jednom jedinci nalézáme květy oboupohlavné, ale i jednopohlavné samčí nebo samičí = rostlina mnohomanželné
34. Květenství.
květy mohou být na rostlině buď jednotlivé, samostatné nebo se sdružují v soubory, které označujeme květenství
dělí se na 2 základní skupiny: hroznovitá a vrcholičnatá
35. Květenství hroznovité.
postranní osy v květenství nepřerůstají společnou hlavní osu, květy rozkvétají postupně zdola nahoru (u klasu je to od středu), jsou-li v jedné rovině, kvetou od obvodu do středu
hrozen (ukončený, neukončený, všestranný a jednostranný), klas, klásek, chocholík, jehněda, palice, okolík, strboul, úbor, lata a kytka (chocholičnatá lata)
36. Květenství vrcholičnaté.
postranní osy přerůstají společnou hlavní osu, která je zakončena květem, květy rozkvétají sestupně, stojí-li v jedné rovině rozkvétají odstředivě
mnohoramenný vrcholík, kružel, dvouramenný vrcholík (vidlan), jednoramenný vrcholík (srpek, vějířek, vijan,šroubel)
37. Květenství složená.
představují kombinaci jednotlivých typů květenství jednoduchých
složený okolík, složený klas, latu z klásků, palici z klásků, hrozen z vidlanů
38. Definice a rozdělení plodů.
je to mnohobuněčný rozmnožovací útvar krytosemenných rostlin, vzniklý z plodolistů a uzavírající jedno nebo více semen
některé kulturní rostliny vytváří plody bez oplození vajíček a tedy bezsemené – tzv. partenokarpní plody (banánovník, citrusy)
rozlišují se plody pravé (jsou tvořeny pestíkem) a plody nepravé (vznikly i z dalších částí květu)
oplodí (perikarp)= přeměňují se v něj v průběhu zrání plodu pletiva plodolistů nebo další květní části (oplodí může být rozděleno na epikard, mezokarp a endokarp), může být suché nebo dužnaté
základními kritérii pro klasifikaci pravých plodů je typ gynecea, počet plodolistů, počet semen v plodu, způsob otevírání plodu, typ oplodí a jeho stavba
39. Plody dužnaté.
- dělíme na peckovici (švestka), bobuli (rajče, paprika) a hesperidium, mohou být tvořeny jedním nebo více plodolisty, oplodí rozlišené na exokarp, mezokarp a endokarp
- hesperidium je zvláštní typ citrusových plodů (zvláštní šťavnaté váčky) – může být považováno za zvláštní typ bobule
40. Plody suché pukavé.
jsou většinou vícesemenné plody, oplodí se otvírá různým způsobem
měchýřek - jednopouzdrý plod, otvírá se podélně jediným švem (pivoňka lékařská)
lusk – jednopouzdrý plod, puká dvěma chlopněmi (čeleď bobovité)
šešule - vznikající ze dvou plodolistů (čeleď brukvovité)
šešulka - odvozena od šešule (penízek rolní)
tobolka - jedno nebo mnohopouzdrý plod vzniklý ze dvou nebo více plodolistů (mák setý)
41. Plody suché nepukavé.
oříšek - jednosemenný, tvořen jedním nebo dvěma plodolisty, zdřevnatělé oplodí volně přiléhá k osemení (líska)
nažka - jednosemenný plod tvořený jedním nebo více plodolisty, oplodí je blanité nebo kožovité, těsněji přiléhá k osemení (dub, slunečnice roční)
obilka - jednosemenný plod tvořený dvěma plodolisty, oplodí srůstá s osemením (čeleď lipnicovité)
42. Plody suché poltivé a lámavé.
tvořeny jedním nebo více plodolisty, které se v době zralosti poltí nebo rozpadají na jednosemenné části
struk - vzniká z jednoho nebo dvou plodolistů (ředkev ohnice)
dvojnažka - vzniká z dvoplodolistého pestíku (javor)
tvrdka - tvořena pestíkem, který srůstá ze dvou plodolistů, každý se brzy dělí nepravou přehrádkou, vznikají většinou 4 plody typu nažky (hluchavkovité)
plod diskovitý - tvořen z více plodolistů (sléz)
plod zobanitý - vzniká ze svrchního pětiplodolistového semeníku (kakost)
43. Plody nepravé.
nepravé plody dělíme na souplodí, plodenství, složený plod a malvice
malvice – blíží se k souplodí, na jejím vzniku se podílí spodní část kališních a korunních lístků a báze tyčinek (jabloň, hruška, jeřáb)
44. Souplodí.
souplodí je představováno hustě nahlučenými plody, které vznikají z jednoho květu (šípek růže, jahodník obecný (souplodí nažek), maliny, ostružiny)
45. Plodenství.
plodenství - soubor více plodů vzniklých buď z celého květenství nebo srůstem květních lůžek, ale také srůstem plodů (slunečnice roční, vinná réva, rybíz červený, fíkovník, buk)
46. Složený plod.
složený plod - je typem souplodí, kdy se na jeho vzniku podílí i zdužnatělé vřeteno květenství, listeny a květní obaly (ananasovník)
47. Plody semenné.
-jsou typické pro rostliny nahosemenné, které nemají uzavřené plodolisty a proto netvoří
samostatné semeno
48. Plody a semena - funkce a význam.
-plod - chrání semena při jejich zrání , někdy napomáhá i jejich šíření
-semeno – rozmnožovací útvar
BOTANIKA SYSTEMATICKÁ
1. Definice rodu.
-nadřazená jednotka druhu
-Je to soubor charakterizovaný shodnými morfologickými znaky v nejširším slova
smyslu. Tedy shodnými znaky chronologickými, karyologickými (karyologie – nauka o
buněčném jádru) a biochemickými. Každý rod představuje samostatnou vývojovou linii
v rámci výše nadřazené jednotce
2. Definice druhu.
-základní taxon současné systematiky
-Nejmenší soubor jedinců v určitém prostoru a čase, kteří mají dočasný soubor
dědičných znaků, které je jasně oddělují od ostatních druhů. Druh má společný původ,
žije v určitém zeměpisném areálu a má shodné nároky na vlastnosti prostředí. Tvoří
rozmnožovací jednotkou jejíž členové se v přírodě nekříží s jedinci jiných druhů. Mají
podobný buněčný základ, tedy počet chromozomů.
3. Základní taxonomické jednotky botanického systému.
taxony nejvyšší kategorie:
oddělení (divisio – phyta,), pododdělení (subdivisio - phytina), třída (classis - opsidia), podtřída (subclassis - idae)
taxony střední kategorie:
řád (ordo - ales), podřád (subordo - inaeae), čeleď (familia - aceae), podčeleď (subfamilia - oideae), rod (genus), podrod (subgenus)
taxony nižší kategorie:
druh (species), poddruh (subspecies), odrůda (varietas), forma (forma)
4. Charakteristika organizmů podbuněčných.
jedná se o organickou hmotu, která ještě nemá vyvinuté živé buňky
dělí se na – 1) priony
- 2) koaguláty
- 3) bakteriofágy
- 4) viry
viry – mají 2 základní části – DNA, RNA - rozmnožování jsou schopny jen v buňkách hostitele
5. Charakteristika organizmů prokaryotních.
mikroskopické organismy, jejichž buňky mají primitivní stavbu, neobsahují plastidy, mitochondrie ani vakuoly
obsahují sice nukleové kyseliny, ale nemají diferencované jádro
nukleové kyseliny jsou soustředěny ve středu buňky, v chromatinu
6. Bakterie.
říše Bacteria – Archebacteria, Bacteria, Chloroxibacteria
Archebacteria - nejstarší žijící bakterie na světě, 3 skupiny podle způsobu metabolismu (měnící CO2 na metan, ve slaných vodách, ve vodách horkých a kyselých)
Bacteria - 6 řádů
dělí se podle kritérii a) barvení dle Gramma (Gramm pozitivní, Gramm negativní)
b) podle tvaru buňky (kulovité-koky, tyčinkovité –bacily),
bakterie se množí vegetativně půlením, nepohlavně jen u některých druhů, dělíme je také podle toho, jak reagují na dusík (sirné, železité, metanové), proces nitrifikace dusíku má 2 etapy – nitritace, nitratace
7. Houby.
eukaryotické
říše je členěna na 7 oddělení, nejpočetnější, nejvýznamnější, nejznámější jsou houby vlastní eumycota
houby se rozmnožují nepohlavně, především rozpadem hyv (stélka), nepohlavními výtrusy, v případě pohlavního rozmnožování dochází vždy ke změnám počtu chromozomů, houby jsou velice starou skupinou organismů, jsou heterotrofní (nejsou schopny fotosyntézy)
vegetativní stélka je tvořena podhoubím, zásobní látkou je glykogen a tuk, jsou to všudypřítomné organismy, spolu s bakteriemi jsou edecenti (rozkladači), rozkládají látky organické na anorganické, řada hub produkuje tzv. mykotoxiny=houbové jedy
8. Lichenizované houby. - (lišejníky)
eukaryotické
houba (mycobiont) + řasa (fotobiont) nebo sinice
je tvořen vřeckovýtrusnými, ojediněle stopkovýtrusnými
rozmnožují se vegetativně
tvar lišejníku je dán složkou houbovou - podle tvaru stélky je dělíme na - lupenité, keříčkovité, rosolovité, vláknité, rostou třeba i 1cm za 300let
indikátory čistoty prostředí, v nehostinných oblastech jsou schopny rozkládat skály, v puklinách se pak usazuje voda a rostliny, slouží také jako potrava, nebo pro výrobu barviv, parfémů, léčiv
hávnatka psí, mapovník zeměpisný, terčovník zední, dutohlávka sobí
9. Řasy.
všechny oddělení řas jsou eukaryotické organismy – probíhá zde fotosyntéza
Rhodophyta (červené řasy - ruduchy) - autotrofní organismy, jednobuněčná vláknitá nebo bohatě větvená stélka, mají chlorofyl a další fotosynteticky aktivní barvivo, u některých stélka až 50m, u některých též vyztužena vápníkem, ve slaných, horkých, kyselých vodách
některé druhy produkují halogenované terpenoidy a jiné sekundární metabolity, které působí proti herbivorům a mají i antibiotické účinky
ruduch krvavá
Chromophyta (hnědé řasy) - mají chlorofyl A, jejich zásobní látkou není škrob, asi 7 tříd, převážně mořské organismy - rod Sargasum (dali jméno Sargasovému moři, od obratníku Raka až po polární kruh, některé světélkují, zjištěny protirakovinné účinky)
chaluha bublinatá
Chlorophyta (zelené řasy) - ph půdy a vody 1-3, 7 tříd, mají chlorofyl A i B, rozmanitá stavba stélky, převážně sladkovodní řasy, obsahují draslík a jód
žabí vlas
význam – indikátor čistoty prostředí, potrava, čistí vodu (snad)
10. Sinice.
Sinice (Cyanophyta) - autotrofní organismy, mají chlorofyl, jednobuněčnou nebo vláknitou stélku, jako první začaly produkovat kyslík asi před 3-2,5miliardami let, jsou všudypřítomné, často v symbiose s jinými organismy (lišejník, mechy kapradiny), obsahují 60-70%bílkovin, řada sinic je toxická (vodní květ), některé užívají ke stavbě těla vápník, rozdělení 4 řády
buňky jsou často obaleny slizem - rozmnožují se výhradně nepohlavně.
využití –potrava (součást planktonu), v Asii dusíkaté hnojivo, v biomedicíně, snášejí extrémní podmínky (průkopníci života)
11. Charakteristika rostlin výtrusných.
rozmnožují se pomocí výtrusů, několik oddělení: Játrovky, Mechorosty, Plavuně, Přesličky, Kapradiny
12. Mechorosty + rodozměna.
mnohobuněčné, vždy zelené rostliny
tělo rozděleno na kořen, stonek, list
rostou na vlhkých místech, nemusí být stinná, některé lze najít i ve vodě, např. Pramenička obecná (indikátor čistoty vody, umí do sebe „nacucat“ až 25krát větší množství vody, než sama váží), Bělomech sivý, Ploník ztenčený
rodozměna - samčí gametofyt - pohlavní buňka je pelatka, ve které jsou spermatozoidy
- samičí gametofyt – pohlavní buňka je zárodečník, ve kterém jsou oosféry
(vajíčka)
- převládající je gametofytní generace, představovaná prvoklíčkem a z něj vyrůstající
stélkou
- oplození probíhá ve vlhkém prostředí - spermatozoid se dostane k oosféře a vznikne
zygota (má dvojnásobnou sadu N), vytvoří se sporofyt, který nese štět a tobolku,
která nese haploidní výtrusy - v tobolce dojde k redukčnímu dělení, výtrusy
budou mít zas jen jedno N
výtrus – pohlavní fáze – pohlavní orgány – gamety – kopulace – diploidní zygota – diploidní nepohlavní fáze – redukce počtu chromozomů - výtrus
-střídání pohlavní a nepohlavní generace
13. Kapraďorosty + rodozměna.
na spodní straně listů jsou výtrusnice s výtrusy (v kupkách)
rodozměna je téměř shodná s mechorosty – rozdíly
- 1) obě fáze jsou schopné samostatného života
- 2) fáze nepohlavní (sporofyt) je mnohem větší rostlina s delší životností
- 3) fáze gametofytu je malá nepatrná rostlina krátkého trvání
jednoleté (ve vodě), víceleté (na souši a v bahně)
oddenek krátký, kořen masitý, nevětvený, listy mohou být rozlišeny do 3 částí - sporofyl (list, který nese výtrusy), trofofyl (zelený list, bez výtrusů, slouží k výživě, fotosyntéza), trofosporofyl (kombinace obojího)
po celém světe, v tropických oblastech až velikost stromů, Kapraď samec, Papratka samičí, Osladič obecný, Nepukalka, Pérovník pštrosí
14. Přesličky.
vytrvalé byliny s horizontálně větvenými oddenky
článkovitá lodyha, v uzlinkách jsou pochvy - lístky vyrůstají v úžlabí (pochvy) a jsou v přeslenu
lodyha je křehká a často jsou zde patrná žebra
jejich tělo je inkrustováno (obsahuje oxid křemičitý)
dva typy lodyh - jarní (sporofyt-nepohlavní), letní (gametofyt-pohlavní)
Přeslička lesní, rolní, bahenní, obrovská, Cídivka
15. Plavuně.
jednoleté nebo vytrvalé vždyzelené byliny
tělo rozlišeno na kořen, stonek, list
lodyha je většinou vidličnatě dělená, ramena stejně dlouhá nebo jedno kratší jedno delší
kořen jednoduchý, listy drobné, jehlicovité, rozmnožuje se výtrusy, všechny plavuně v ČR jsou chráněné,
obsahují jedy (skoro jako kurare)
výtrusy se dříve používali v lidové léčbě a při výrobě ohňostrojů
Plavuně pučivá, Plavuně vidlačka, Vranec jedlový
16. Rostliny nahosemenné. (Pinophyta= Gymnospermae)
tvoří mezistupeň mezi kapraďorosty a rostlinami krytosemennými.
za účelem rozmnožování se u těchto rostlin poprvé vytvořil speciální rostlinný orgán, zvaný semeno, které vzniká po dopadu pylového zrna na bliznu a následném splynutí samčí a samičí pohlavní buňky
semeno rostlin nahosemenných však (narozdíl od vývojově pokročilejších rostlin krytosemenných) není ukryto v plodu, ale volně leží na plodolistu, z něhož později vzniká podpůrná šupina.
třída Cykasy – řád Cykasotvaré
třída Jinany – řád Jinanotvaré
třída Jehličnany - řád Borovicotvaré, Tisovcotvaré, Cypřišotvaré, Blahočetotvaré, Tisotvaré
17. čeleď Cykasovité. (Cycadaceae)
dlouhověké, dvoudomé rostliny
rostou pomalu, tropy, subtropy - mají tu