Skripta 2/2 na zkoušku stačí :)

heru. Humánním způsobem utracení je i prudký úder tupým předmětem přes temeno hlavy.
8. KŘEČCI A OSTATNÍ LABORATORNÍ HLODAVCI
8.1 KŘEČEK SYRSKÝ
8.1.1 Původ a systematické zařazení
Křeček syrský neboli zlatý (Mesocricetus auratus) (obr. 14) patří do čeledi křečkovitých (Cricetidae) a řádu hlodavců (Rodentia). Jako druh jej popsal WATERHOUSE v roce 1839, poté však dlouhá léta nebyl nalezen, až v roce 1930 odchytil izraelský zoolog AHARONI vrh 8 těchto křečků v syrské poušti. Z této jedné rodiny pochází celá dnešní populace laboratorních křečků syrských. Nutno ovšem poznamenat, že řada zoologů považuje křečka syrského pouze za tetraploidního křížence křečka polního (Cricetus cricetus) s křečíkem čínským (Cricetulus griseus).
8.1.2 Kmeny a jejich použití
Vzhledem ke své snadné množivosti, mimořádně krátké březosti a snadnému chovu v laboratorních podmínkách se stal křeček syrský záhy vyhledávaným laboratorním zvířetem. Dnes je používán ve fyziologii, farmakologii, mikrobiologii, virologii aj. Dnes je vyšlechtěno přes 60 kmenů a mnoho barevných mutací laboratorních křečků.
8.1.3. Biologie
Křeček je typický hlodavec. V přírodě žije v norách, aktivní je zejména v noci. Přirozené zbarvení křečků je zlatožluté a zlatohnědé, v dorsální krajině s kresbou, ventrální část je světlešedá, ušní boltce jsou zevnitř bílé. Křeček syrský má 44 chromozómů. Dospělí křečci váží 80 - 180 g, dožívají se maximálně 2 - 3 let.
Zubní vzorec je 1 0 0 3
1 0 0 3.
Klesne-li teplota pod 13oC, upadá křeček do hibernace. Pozůstatkem zimního spánku je refrakterní perioda mezi říjnem a únorem, kdy je snížena reprodukční schopnost křečků. Anatomickou zvláštností jsou lícní torby, v nichž si křečci přenášejí zásoby potravy. Kromě reflexu shromažďování zásob je pro křečky typická defekace na jednom místě. Křečci syrští jsou zvířata samotářská, intaktilní, pro savce netypická je značná agresivita samic vůči samcům.
Tab. 12 Základní anatomické a fyziologické ukazatele křečka syrského (podle JELÍNKA, 1993, KNOTKOVÉ a KNOTKA, 2000 a VAŘEJČKA a VLČKA,197)
Počet chromozómů
44
Tělesná teplota
36,5 – 38,5°C
Počet pulsů
200 – 500 / min
Počet dechů
35 – 135 / min
Pohlavní dospělost
4 – 6 týdnů
Použití k plemenitbě
7 – 12 týdnů
Využívání v plemenitbě
12 měsíců
Estrální cyklus
4 – 5 dní
Estrus
4 – 23 h
Doba gravidity
16 – 18 dní
Počet mláďat ve vrhu
4 – 10
Hmotnost mláděte při narození
1,5 – 2,5 g
Doba odstavu
21 – 28 dní
Hmotnost mláďat při odstavu
35 – 40 g
Počet vrhů za rok
3 – 6
Množství krve
8% tělesné hmotnosti (6 – 14 ml)
Hematokrit
36 – 55%
Počet erytrocytů
5 – 10 mil. / μl
Počet leukocytů
3 – 11 tis. / μl
% lymfocytů
50 – 95
% neutrofilů
10 – 42
% monocytů
0 – 3,0
% eosinofilů
0 – 4,5
% basofilů
0 – 1,0
Počet trombocytů
200 – 570 tis. / μl
Produkce moči (dospělé zvíře)
průměrně 7,0 ml / den
Produkce trusu (dospělé zvíře)
2,0 – 2,5 g / den
8.1.4 Plemenitba a reprodukce
Samice pohlavně dospívají ve čtyřech týdnech, pro chov je však vhodné používat je až ve věku 7 - 9 týdnů. Samci dospívají pohlavně v 5 týdnech, v chovu se používají od 10 - 12 týdnů. Rozpoznání pohlaví u dospělých zvířat není obtížné, samec má v šourku patrná relativně velká varlata, penis je od řitního otvoru vzdálen cca 1 cm, anogenitální distance samice je zhruba třetinová (obr. 15). Samice má 6 - 11 párů mléčných bradavek. V chovu se samice ponechávají většinou na 5 - 7 vrhů, protože poté už počet mláďat ve vrhu obvykle rapidně klesá.
Samice křečka je polyestrická, estrální cyklus je čtyřdenní (proestrus trvá 3 hodiny, estrus 12, metestrus 4 a diestrus 75 hodin). Páření je krátké a bouřlivé, ihned po aktu je samice vůči samci značně agresívní a nedojde-li k oddělení samce nebo nemá-li samec alespoň možnost se před samicí ukrýt, může samice vážně zranit nebo až usmrtit. Z těchto důvodů je zbytečné uvažovat o mechanismu vzniku poporodní říje. Po úspěšné kopulaci se u samic podobně jako u myší vytváří vaginální zátka.
Březost je velmi krátká (kratší je mezi savci pouze u některých druhů hmyzožravců) a trvá pouze 16 - 18 dní. Děloha je dvojrohá (uterus bicornis) obdobně jako u myšovitých hlodavců. Poměrně často dochází k resorpcím plodů, k potratům nedochází. Před porodem staví samice hnízdo, porody probíhají nejčastěji v noci nebo ráno, ve vrhu bývá 4 - 10 mláďat.
Mláďata se rodí holá, slepá a váží obvykle 1,5 - 2,5 g. Ušní boltce se odklopují 4 - 5 dní po narození, srst se objevuje 5. - 8. den věku. Od 10. dne začínají mláďata přijímat pevnou potravu, od 12. - 13. dne se pokoušejí opouštět hnízdo, oči se otvírají 15. - 16. den.
Odstav mláďat se provádí ve věku 3 - 4 týdnů, kdy již končí laktace samice. Při odstavu se mláďata rozdělují podle pohlaví. Samice se obvykle znovu připouštějí do 7 dnů po odstavu mláďat.
Příbuzenská plemenitba je velmi často používaná, křeček je pro ni snad nejvhodnější ze všech laboratorních zvířat, vždyť celá populace pochází z několika jedinců. Z metod nepříbuzenské plemenitby se běžně používá nepříbuzenská plemenitba náhodná nebo rotační. Z metod připouštění je vzhledem k výše uvedené agresivitě samic vhodným způsobem připouštění z ruky nebo intermitentní polygamie, méně často i permanentní monogamie nebo bigamie.
8.1.5 Výživa a krmení
Křeček je omnivorní, přirozenou potravou jsou zrniny, semena, stébla, lodyhy, zelenina, ovoce a různí bezobratlí živočichové. Oproti myším a potkanům požadují křečci syrští vyšší podíl živočišné složky potravy.
V dietě by mělo být 15 - 18 % dusíkatých látek, 5 % tuku, 10 - 12 % vlákniny a 1,5 - 2,5 % popelovin (tab. 3). Při krmení kompletní granulovanou krmnou směsí je její denní spotřeba 8 - 15 g na kus a den. Potrava je podávána v nadbytku, aby si mohla zvířata vytvářet zásoby, což je jejich typické reflexívní chování. Rovněž pitná voda musí být stále k dispozici.
8.1.6 Technika chovu
Značení zvířat je obdobné jako u myší a potkanů. Vzhledem k samotářskému způsobu života křečků v přírodě je jasné, že se jedná o zvířata dosti nesnášenlivá a zejména zvířata málo navyklá na manipulaci dovedou bolestivě kousnout, proto manipulace s nimi vyžaduje poněkud jiný přístup než u myší a křečků. Zvířata se buď podeberou rukou a přenášejí v misce z dlaní obou rukou, nebo se uchopí z hřbetní strany za trup za hrudními končetinami. V případě nutnosti fixace křečka pro experimentální zákroky se křeček přitiskne k podložce, uchopí se palcem a ukazovákem za kožní řasu v zátylku a ostatní prsty obejmou zvíře kolem trupu (obr. 16).
Pro ustájení se používají standardizované plastové nádoby stejné jako pro laboratorní myši a potkany. Rovněž přepravky pro transport jsou obdobné jako u myší, do přepravní nádoby je dávána pouze dieta, voda se při přepravě nepodává.
Pro euthanasii jsou používány komerčně vyráběné preparáty, aplikované injekčně intravenózně, intramuskulárně nebo intraperitoneálně (např. T-61). Často je používáno i utrácení inhalací par etheru.
8.2 KŘEČÍK ČÍNSKÝ
8.2.1 Původ a systematické zařazení
Křečík čínský (Cricetulus barabensis (Pallas, 1773), syn. C. griseus a C. chinensis) patří do čeledi křečkovitých (Cricetidae) a řádu hlodavců (Rodentia). Obývá stepi, lesostepi a polopouště severní Činy.
8.2.2 Kmeny a jejich použití
Křečíka čínského zavedl do laboratoří jako první v roce 1912 Hsieh a začal být používán zejména pro cytogenetické studie vzhledem k haploidnímu počtu chromozomů. Dnes je používán i v infekčních studiích (např. při výzkumu lepry, chorob způsobených Rickettsiemi), radiobiologii, výzkumu diabetu, stresu, účinků mykotoxinů aj. Kmenů je zatím vyšlechtěno málo zejména proto, že povaha výše uvedených studií nevyžaduje zatím speciální kmeny.
8.2.3. Biologie
Křečík čínský je zvíře se soumračnou aktivitou. Přirozené zbarvení křečků je šedé s tmavým úhořím pruhem na hřbetě a bílým břichem, končetinami a koncem ocasu. Typickým rozpoznávacím znakem je ocas, dlouhý cca 2,5 cm. Křečík čínský je haploidní, má pouze 22 chromozómů. Dospělí křečíci váží 25 - 40 g, dožívají se maximálně 3 let.
Zubní vzorec je 1 0 0 3
1 0 0 3.
Lícní torby jsou tenčí a transparentnější než u syrského křečka. Křečíci čínští jsou zvířata samotářská, samice jsou vůči samcům ještě agresívnější než u syrského křečka. Základní anatomické a fyziologické ukazatele tohoto druhu jsou uvedeny v tab. 13.
Tab. 13 Základní anatomické a fyziologické ukazatele křečíka čínského (podle KNOTKOVÉ a KNOTKA, 2000)
Počet chromozómů
22
Tělesná teplota
37,0 – 37,9°C
Počet pulsů
510 – 560 / min
Počet dechů
90 – 120 / min
Pohlavní dospělost
4 – 6 týdnů
Použití k plemenitbě
7 – 12 týdnů
Využívání v plemenitbě
12 měsíců
Estrální cyklus
4 dny
Estrus
6 – 8 h
Doba gravidity
20 – 28 dní
Počet mláďat ve vrhu
3 – 10
Hmotnost mláděte při narození
1,0 – 1,8 g
Doba odstavu
21 – 28 dní
Počet vrhů za rok
3 – 7
Množství krve
8% tělesné hmotnosti (2 – 4 ml)
Hematokrit
39 – 51%

Počet erytrocytů
8 – 10,2 mil. / μl
Počet leukocytů
1,1 – 9,5 tis. / μl
% lymfocytů
50 – 95
% neutrofilů
2 – 42
% monocytů
0 – 3,0
% eosinofilů
0 – 4,5
% basofilů
0 – 1,0
Počet trombocytů
380 – 1100 tis. / μl
Produkce moči (dospělé zvíře)
1,0 – 3,0 ml / den
Produkce trusu (dospělé zvíře)
0,5 – 1,5 g / den
8.2.4 Plemenitba a reprodukce
Samice pohlavně dospívají ve čtyřech týdnech, pro chov je však vhodné používat je až ve věku 7 - 9 týdnů. Samci dospívají pohlavně v 5 týdnech, v chovu se používají od 10 - 12 týdnů. Rozpoznání pohlaví je obdobné jako u křečků syrských. Samice má 4 páry mléčných bradavek. Samice mají do roka obvykle 3 – 5 vrhů, v chovu se ponechávají většinou na 5 - 7 vrhů.
Samice křečíka je polyestrická, estrální cyklus je čtyřdenní. Páření je krátké a bouřlivé, ihned po aktu je samice vůči samci značně agresívní a nedojde-li k oddělení samce nebo nemá-li samec alespoň možnost se před samicí ukrýt, může samice vážně zranit nebo až usmrtit. Po úspěšné kopulaci se u samic podobně jako u myší vytváří vaginální zátka.
Březost je s ohledem na jiné druhy křečků dosti dlouhá - 20 až 28 dní. Porody probíhají nejčastěji v noci nebo ráno, ve vrhu bývá 3 - 10 mláďat. Mláďata se rodí holá, slepá a váží přibližně 1 - 1,8 g. Ušní boltce se odklopují 4 - 5 dní po narození, srst se objevuje 5. - 8. den věku. 12. den mají mláďata již úplně vyvinutý chrup a jsou schopna přijímat pevnou potravu, oči se otvírají 14. - 15. den života a poté mladí křečíci začínají opouštět hnízdo.
Odstav mláďat se provádí ve věku 3 - 4 týdnů, kdy již končí laktace samice. Při odstavu se mláďata rozdělují podle pohlaví. Samice se obvykle znovu připouštějí do 7 dnů po odstavu mláďat.
Příbuzenská plemenitba je velmi často používaná. Z metod nepříbuzenské plemenitby se běžně používá nepříbuzenská plemenitba náhodná nebo rotační. Z metod připouštění je vhodným způsobem připouštění z ruky, pokud chceme křečíky čínské chovat v permanentní monogamii, je vhodné sestavit chovné páry z ještě nedospělých mláďat.
8.2.5 Výživa a krmení
Křečíci jsou omnivorní, oproti křečkům syrským požadují v dietě ještě vyšší podíl živočišné složky potravy.
8.2.6 Technika chovu
Značení zvířat je obdobné jako křečků syrských, stejně jako manipulace s nimi. Pro ustájení se používají standardizované plastové nádoby stejné jako pro laboratorní myši a potkany. Do chovných nádob je třeba vložit vhodné úkryty, aby se snížilo riziko poranění při vzájemných potyčkách.
Rovněž přepravky pro transport jsou obdobné jako u myší, do přepravní nádoby je dávána pouze dieta, voda se při přepravě nepodává.
8.3 PÍSKOMIL MONGOLSKÝ
8.3.1 Původ a systematické zařazení
Pískomil mongolský (Meriones unguiculatus (Milne-Edwards, 1867)) patří do čeledi hrabošovitých (Arvicolidae, syn. Microtidae) a řádu hlodavců (Rodentia). V přírodě obývá rozsáhlý areál v Zabajkalsku, Mongolsku a severovýchodní Číně. Je typickým obyvatelem stepí a polopouští, často se vyskytuje i v blízkosti lidských sídlišť.
8.3.2 Kmeny a jejich použití
xxx
8.3.3. Biologie
Pískomilové jsou aktivní ve dne i v noci, v zimě jen za teplejšího počasí. Dospělí pískomilové váží 70 - 110 g. Pánevní končetiny jsou přibližně dvakrát delší než hrudní a mají osrstěná chodidla. Osrstěný ocas je dlouhý přibližně 12 cm a je zakončen prodlouženými chlupy. Velké ušní boltce prozrazují, že pískomilové mají velmi dobrý sluch. Přirozená barva srsti je světle hnědá, břicho světlé až bílé. Tento druh se dožívá dvou až pěti let.
Zubní vzorec je 1 0 0 3
1 0 0 3.
Základní anatomické a fyziologické ukazatele tohoto druhu jsou uvedeny v tab. 14.
Tab. 14 Základní anatomické a fyziologické ukazatele pískomila mongolského (podle KNOTKOVÉ a KNOTKA, 2000)
Tělesná teplota
37,4 – 39,0°C
Počet pulsů
260 – 600 / min
Počet dechů
70 – 160 / min
Pohlavní dospělost
10 – 12 týdnů

Použití k plemenitbě
11 – 14 týdnů
Využívání v plemenitbě
12 – 24 měsíců
Estrální cyklus
4 – 7 dnů
Estrus
12 – 18 h
Doba gravidity
24 – 26 dní
Počet mláďat ve vrhu
1 – 8
Hmotnost mláděte při narození
2,5 – 3,5 g
Doba odstavu
21 – 35 dní
Počet vrhů za rok
2 – 3
Množství krve
8% tělesné hmotnosti (5 – 9 ml)
Hematokrit
43 – 51%
Počet erytrocytů
7,7 – 9,9 mil. / μl
Počet leukocytů
3,2 – 12,2 tis. / μl
% lymfocytů
50 – 95
% neutrofilů
2 – 42
% monocytů
0 – 3,0
% eosinofilů
0 – 4,5
% basofilů
0 – 1,0
Počet trombocytů
600 tis. / μl
Produkce moči (dospělé zvíře)
2,0 – 4,0 ml / den
Produkce trusu (dospělé zvíře)
1,0 – 2,5 g / den
8.3.4 Plemenitba a reprodukce
Pískomilové pohlavně dospívají v 10 – 12 týdnech. Rozpoznání pohlaví u mláďat i dospělých zvířat je snadné a obdobné jako u křečků.
Samice pískomila je polyestrická, březost trvá 24 – 26 dní. Samice rodí v zajetí 2 - 4x do roka. Ve vrhu bývá 1 - 8, obvykle však 4 - 5 mláďat. Mláďata se rodí holá, slepá. Odstav se provádí ve věku 3 - 5 týdnů, kdy již končí laktace samice. Při odstavu se mláďata rozdělují podle pohlaví.
8.3.5 Výživa a krmení
Potravní nároky pískomilů jsou obdobné jako u křečka syrského.
8.3.6 Technika chovu
Značení zvířat je obdobné jako u myšovitých hlodavců, stejně jako nároky na prostředí a běžně používaná chovná zařízení. Rovněž přepravky pro transport jsou obdobné jako u myší, do přepravní nádoby je dávána pouze dieta, voda se při přepravě nepodává. Při manipulaci uchopujeme a přenášíme pískomily za dlouhý ocas.
Pro euthanasii jsou používány komerčně vyráběné preparáty, aplikované injekčně intravenózně, intramuskulárně nebo intraperitoneálně (např. T-61).
8.4 OSTATNÍ LABORATORNÍ HLODAVCI
V mnoha laboratořích nacházejí v současné době uplatnění i některé další druhy laboratorních hlodavců:
Z čeledi myšovitých (Muridae) je to např. myš bodlinatá (Acomys cahirinus (Desmarest, 1819)) ze severní Afriky, Kréty, Kypru, Přední Asie a Arábie a krysa mnohobradavková (Mastomys natalensis (Smith, 1834)) původem z Jižní Afriky, z čeledi hrabošovitých (Arvicolidae, syn. Microtidae) evropský hraboš polní (Microtus arvalis (Pallas, 1758)) nebo asijská pestruška písečná (Lagurus lagurus (Pallas, 1773)).
Používáni jsou i další zástupci čeledi křečkovitých (Cricetidae), např. křečík džungarský (Phodopus sungorus (Pallas, 1773)), Roborowského (Phodopus roborowskii (Satunin, 1903)) a Campbellův (Phodopus campbelli (Thomas, 1905)).
Setkat se můžeme i s osmákem degu (Octodon degus (Molina, 1782)) z čeledi osmákovitých (Octodontidae) a činčilou vlnatou (Chinchilla lanigera (Molina, 1782)) z čeledi činčilovitých (Chinchillidae). Oba tyto druhy pocházejí z jihoamerických And.
9. LABORATORNÍ KRÁLÍK
9.1 PŮVOD A SYSTEMATICKÉ ZAŘAZENÍ
Králík domácí (obr. 17) je domestikovanou formou králíka divokého (Oryctolagus cuniculus (Linné, 1758)). Patří do čeledi zajícovitých (Leporidae) a řádu zajíců (Lagomorpha). Původní oblastí rozšíření divokých králíků je oblast Středomoří, jako domácí zvíře chovali králíka již staří Římané. Ve středověku se rozšířil zejména zásluhou klášterů přes Španělsko a Francii do zbytku Evropy a byl chován zejména pro maso a kožešinu.
9.2 PLEMENA A JEJICH POUŽITÍ
V současnosti existuje přes 100 plemen králíků, lišících se tvarem a velikostí těla, délkou a tvarem uší a zejména barvou a strukturou srsti. Podle tělesné hmotnosti v dospělosti jsou plemena králíků rozdělována na:
zakrslá - hmotnost 900 až 1500 g - zakrslý beran, hermelín aj.,
malá - 2500 až 3000 g - stříbřitý černý, činčila malá aj.,
střední - 4000 až 5000 g - novozélandský bílý, činčila velká, vídeňský bílý modrooký, kalifornský, český albín aj.,
velká - 5000 až 8000 g - belgický obr, francouzský beran aj.
Jako pokusná zvířata byli králíci využíváni prokazatelně již v minulém století, opravdu laboratorní chovy byly však založeny až ve století dvacátém. Laboratorně využívána jsou zejména střední a malá plemena s morfologickými a fyziologickými vlastnostmi odpovídajícími požadavkům jednotlivých typů experimentů, jako jsou malý vzrůst, velikost a tvar uší, funkce mozku, pankreatu, atd.
Nejčastěji využívaná plemena pro laboratorní účely jsou:
novozélandský bílý (Nb, angl. NZW),
činčila velká (Čv, Ch),
malý stříbřitý černý (Sč, SG = Silver Gray),
český albín (Ča),
vídeňský bílý modrooký (Vbm, WW) aj.
V současnosti nachází králík široké uplatnění ve fyziologii, farmakologii, toxikologii, mikrobiologii, onkologii a řadě dalších oborů a je nejrozšířenějším druhem laboratorních savců mimo příslušníky řádu hlodavců.
9.3 BIOLOGIE KRÁLÍKA
Anatomie králíka je důkazem jeho malé příbuznosti s hlodavci: Pár hlodavých zubů má sklovinu i na zadní straně, v maxile je vyvinut ještě jeden pár hlodáků, nemajících sklovinu vůbec.
Zubní vzorec je: 2 0 3 3
1 0 2 3 .
Na mandibule chybí processus angularis, mandibula je zhruba do 1 roku věku volná, pak srůstá. Na maxille jsou patrné hmatové cyrry, králík nedýchá ústy.
Páteř se skládá ze 7 obratlů krčních, 12 - 13 hrudních, 7 - 8 bederních, 4 křížových a 18 ocasních. Sternum má 6 článků, clavicula neartikuluje, žeber je 13 párů. Pánevní končetiny mají do dvou třetin délky srostlou kost holenní a lýtkovou. Přední končetiny mají 5 prstů a nejsou uzpůsobeny k přijímaní potravy, zadní mají 4 prsty.
Odlišná od hlodavců je i stavba a funkce trávicí soustavy. V přední části žaludku probíhá pouze bakteriální trávení, enzymatické trávení probíhá až v posledním oddíle žaludku. Mohutné slepé střevo slouží rovněž k trávení.
Játra mají žlučník, plíce jsou tvořeny 4 laloky vpravo a 3 vlevo. Pro králíky typická je dvojitá děloha (uterus duplex) a placenta multiplex.
Králík divoký je savec žijící sociálně v norách, aktivní je převážně v noci. I domácí králík má zachován reflex dupání pánevními končetinami, primárně mající význam varovného signálu a obecněji výrazu vzrušení.
Králík se dožívá 4 až 10 let.
Tab. 15 Základní anatomické a fyziologické ukazatele králíka (podle JELÍNKA, 1993, KNOTKOVÉ a KNOTKA, 2000 a VAŘEJČKA a VLČKA,197)
Počet chromozómů
44
Tělesná teplota (rektální)
38,5 – 39,5 °C
Počet pulsů
130 – 325 / min
Počet dechů
30 – 100 / min
Krevní tlak systolický
90 – 130 mmHg (12,0 – 17,3 kPa)
Krevní tlak diastolický
60 – 90 mmHg (10,8 – 14,6 kPa)
Pohlavní dospělost
16 – 24 týdnů
Použití k plemenitbě
18 – 36 týdnů
Využívání v plemenitbě
4 – 5 let
Estrální cyklus
nepravidelný (obvykle 15 – 18 dní)
Estrus
3 – 5 dní
Doba gravidity
28 – 33 dní
Počet mláďat ve vrhu
3 – 10
Hmotnost mláděte při narození
30 – 80 g
Doba odstavu
28 – 42 dní
Hmotnost mláďat při odstavu
1 – 1,5 kg (dle plemene)
Počet vrhů za rok
3 – 7
Množství krve
50 – 70 ml/kg ž. hm.
Hematokrit
33 – 48%
Počet erytrocytů
4 – 7 mil. / μl
Počet leukocytů
4 – 18 tis. / μl
% lymfocytů
39 – 85
% neutrofilů
11 – 55
% monocytů
0 – 5
% eosinofilů
0 – 3
% basofilů
0 – 6
Počet trombocytů
112 – 600 tis. / μl
Produkce moči (dospělé zvíře)
20 – 200 ml / den
Produkce trusu (dospělé zvíře)
30 –