Vypracované otázky k maturitě

historickou tradici.Nejstarší částí Starého zákona je Pět knih
Mojžíšových ( Pentateuch ):
Genesis ( 1 kniha ) – vypráví o stvoření světa, o vyhnání Adama a Evy z ráje,
zavraždění Abela bratrem Kainem, o potopě světa a
Noemově arše, vyvolení praotce Abrahama a o životě jeho
potomků Izáka, Jákoba a Josefa.
2. Exodus ( 2 kniha ) - popisuje útěk Židů z Egypta a zahrnuje Desatero přikázání.
3. poslední 3 knihy obsahují Mojžíšovy promluvy, náboženská a mravní naučení.
Pentateuch: ( hebrejsky označovaný jako tóra = učení, zákon ) představuje základní text židovského náboženství předčítaný při obřadech v synagogách.
Druhou částí Starého zákona jsou knihy prorocké ( vyprávění z dějin Izraele, výroky a skutky proroků.
Třetí soubor Starého zákona tvoří:
Žalmy – obsahují 150 hymnických písní a motliteb, autorství je připisováno králi Davidovi ( 10 stol. př.n.l. )
Přísloví, Kazatel, Píseň písní – autorem těchto knih je zřejmě král Šalamoun ( 10 stol.př.n.l.)
2. Nový zákon – ( v řečtině 1-2 stol. n.l. ) je hlavním pramenem křesťanského
náboženství. Jeho základem jsou Matoušovo, Markovo, Lukášovo a
Janovo evangelium, líčící život a působení Ježíše Krista.
Antická literatura
Základem evropské vzdělanosti je antická kultura, zahrnující literaturu starověkého Řecka a literaturu římskou.
Řekové vytvořili první literaturu na evropské půdě ( 8 stol. př.n.l. až 1 stol.n.l. ). Upravili hláskové písmo Féničanů a vznikla řecká alfabeta. Z ní se v západním Středomoří vyvinula latinka, na východě o mnoho století byla alfabeta využita k vytvoření cyrilice, z níž dále vznikla azbuka.
Podobně jako u ostatních starověkých národu vyrostla řecká slovesná kultura z mýtů. Prostřednictvím Římanů se řecká mytologie stala dědictvím celé kulturní Evropy.
a) Archaické období řecké literatury ( do 6 stol.př.n.l.)
Homér - Ilias ( o Trojské válce - epos )
Odyssea ( o návratu krále Odyssea do rodné Itaky – epos )
Významným znakem Homérských eposů je pomalý spád děje a opakující se ustálené
přívlastky.
Hésiodos – představitel řecké didaktické ( poučující, výchovné ) poezie.
Ezop – básník, psal bajky, zesměšňoval nadutost mocných i obyčejné lidské slabosti
O něco později než epika vznikla starořecká lyrika, kde její autoři opěvovali krásu přírody i radosti života, zachycovali lidské nálady a city. Nejstarší lyrika byla zpívaná, doprovázená hudebním nástrojem lyrou. Dělí se na :
Sólovou: Sapfó, Anakreon
Sborová : Pindaros
b) Attické období řecké literatury ( 5 – 4 stol. př.n.l )
Filozofie: Platón, Aristoteles
Dějepisectví : Thukydides
Řečnictví : v souvislosti s ním vzniká vědecká disciplína rétorika
Řecké drama:
Tragédie: Aischylos – trilogie Oresteia
Sofokles – Král Oidipus, Antigona
Euripides – Elektra, Ifigenie v Tauridě, Médeia
Komedie: Aristofanes – Jezdci, Žáby
c) Helénistické období řecké literatury ( 4 stol.př.n.l. – 1 stol.př.n.l.)
Vznik nové komedie, v níž jako hrdinové vystupují hlavně postavy z lidu nebo středních vrstev ( řemeslníci, rolníci, lékaři, voják, otrok ) a jsou zde řešena témata jejich soukromého života ( manželská nevěra, rodinné problémy atd. )
Menandros – nejvýznamnější autor nové komedie
V této době se objevuje také bukolická poezie, která oslavuje venkovský život.
Římská literatura ( 3stol.př.n.l.- 5 stol.n.l ) je psána převážně latinsky. Byla pod silným vlivem literatury řecké.
Ve starém období: eposy a nová komedie
Livius Andronicus – překlad Homérova eposu Odyssea
Plautus – nové komedie ( Komedie o hrnci, Vychloubačný voják, Pseudolus )
V klasickém období: próza, poezie
Mark Tullio Ciceron – řečnické projevy ( Proti Catilinovi, Řečník )
Gaius Julius Caesar – Zápisky o válce galské, Tita Livia
Gaius Valerius Catullus - poezie
Publius Ovidius Naso – Proměny, Umění milovat- poezie
Publius Vergilius Maro – Aenis – poezie
Postklasické období:
Tacitius – historik – Dějiny, Letopisy
Seneca – filozof
Martialis – básník, psal epigramy
Iuvenalis – psal satirické skladby
Petronius –próza – Satiricon ( dobrodružný román se satirickými prvky )

Středověká literatura
Pro období od pádu západořímské říše v r. 476 až do 15 století se užívá označení středověk.
Světová literatura středověku
Ve většině evropských zemí se zformoval feudální řád, jehož základní ideologií se stává křesťanské náboženství. Zatímco v antice se člověk zbavoval závislosti na bozích, křesťanství v něm vypěstovalo přesvědčení o naprosté závislosti na boží vůli. Na předním místě tedy stojí náboženské hodnoty. Ideálem raného křesťanství se proto stává mučedník a poustevník.
Literatura raného feudalismu byla převážně náboženského obsahu a sloužila církevním obřadům. Základním textem se stává bible.
Duchovní epika – legenda
Duchovní lyrika – motlitby
Drama – biblické motivy zpracovány v obřadních hrách
Světská literatura:
Světská epika – hrdinské písně, rytířské eposy, letopisy, kroniky
Světská lyrika – dvorská ( kurtoazní ) lyrika- milostná poezie, v níž básníci a pěvci
( trubadúři, truvéři, minnesängři ) usilují
o přízeň vznešené dámy
Rytířské eposy:
Píseň o Rollandovi - starofrancouzská
Píseň o Cidovi - španělská
Píseň o Nibelunzích - německá
Slovo o pluku Igorově – ruská
ODBORNÝ STYL
Odborný styl je styl odborných publikací, odborných časopisů a učebnic. Jeho cílem je podat přesné, jasné a relativně úplné informace z různých oborů lidské činnosti a poučit tím adresáta. Od autora vyžaduje odborné znalosti, schopnosti i vzdělání.
Funkce odborných projevů je odborně sdělná, případně vzdělávací.
styl vědecký – je určený odborníkům určitého oboru, co nejpřesněji podává teorii jednotlivých vědních oborů
styl prakticky odborný – uvádí přehledně a stručně teoretické poznatky do praxe, často se blíží stylu administrativnímu
styl populárně naučný – určený pro laiky nebo začátečníky v oboru, snaží se zveřejnit vědecká bádání přístupnou formou, která závisí na úrovni adresáta
Jazykové prostředky:
termíny ( terminologie ) – požívání odborných názvů
Využití:
Odborný popis – popis pracovního postupu
- Návod
Referát - odborná diskuse
Výklad - pojednání
- studie
- monografie
- přenáška
Úvaha - kritika
- recenze
Esej
4. Vývoj českého divadla od počátků k dnešku
Středověké drama:
Náboženský ráz – liturgické hry
Divadlo v době NO 1750 – 1848:
V Kotcích – 1739 – 1783 hrála se činohra, pantomima, opera i balet
Nosticovo divadlo ( Stavovské ) 1783 – hrálo se česky pouze výjimečně. ( první novočeská hra Břetislav a Jitka aneb Únos z kláštera, autor Václav Thám )
Vlastenské divadlo ( Bouda ) na Koňském trhu umožnilo hraní překladů významných světových dramatiků i původní české tvorby. Tu představovali především lokální frašky. K autorům patří Václav Thám a Prokop Šedivý ( Masné krámy, Pražští sládci )
Osobnosti divadla v době NO:
Václav Thám
Prokop Šedivý
Generace národního divadla ( základní kámen byl položen v květnu 1868 a otevřeno 1883):
Provoz divadla byl zahájen operou Bedřicha Smetany Libuše
Generace májovců, podle Máchova almanachu Máj ( V. Hálek, J. Neruda, Světlá, Podlipská, Mayer, Frič, Hejduk, Sabina, Němcová, Erben )
Základní zásady tvorby májovců:
Boj proti sociálnímu a národnostnímu útisku
Lidovost – psát pro lidi a o nich
Realismus – podávat pravdivý obraz skutečnosti
Povznést českou literaturu – úsilí ji povznést na úroveň evropské literatury
Kritický realismus je umělecký směr, který patří k nejvýraznější odrůdě realismu, je v něm zesílen rys kritičnosti. Reaguje na vlnu buržoazních revolucí v Evropě, rozmach vědy a techniky a na vývoj společnosti, která v souvislosti s pozitivním ekonomickým vývojem nedokázala snít ( jako předchozí romantismus ).
Osvobozené divadlo bylo založeno ve 20 letech 20 století. Nejvýznačnějšími režiséry zde byli Jindřich Honzl a Jiří Frejka, autorskou a hereckou dvojicí byli Jiří Voskovec a Jan Werich.
Karel Čapek 1890 – 1938
Spisovatel, novinář, překladatel. Redaktor Národních listů a Lidových novin. Působí jako dramaturg Divadla na Vinohradech.
R.U.R.
Továrna na Absolutno
Věc Makropulos
Ze života hmyzu
Krakatit
Adam Stvořitel – divadelní hra, společné dílo obou bratrů
Povídky z jedné kapsy
Povídky z druhé kapsy
Dášenka čili život štěněte
Devatero pohádek
Válka s mloky
Bílá nemoc
Matka
Hovory s TGM
Divadla malých forem:
Vznikla koncem 50 let. Jejich rozkvět zahájila Retuda, kterou založil Jiří Suchý a Ivan Vyskočil. Oba působí později v Divadle na zábradlí v němž vynikla mimo činohry i pantomima.
Semafor ( 1957 ) – Jiří Suchý a Jiří Šlitr
Jiří Grossmann a Miloslav Šimek
M. Horníček
Josef Dvořák
Petr Nárožný
Divadlo Za branou – dramatik Josef Topol
Divadlo Járy Cimrmana 1967 – Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak
Divadlo Na provázku – Bolek Polívka
Ha – Divadlo
Studio Y
Činoherní studio v Ústí nad Labem
Sklep
Autoři:
Oldřich Daněk
Jiří Hubač
Jaroslav Dietl
Václav Havel – absurdní dramata ( Zahradní slavnost, Vyrozumění, Žebrácká opera, Vernisáž, Largo desolato, Asanace)
Pavel Kohout
Vyprávěcí slohový postup
Vyprávěcí slohový postup podává průběh jedinečného děje. Má dějovou linii od zápletky k vyvrcholení a rozuzlení děje.
Vypravování je základ epických děl ( povídek, románů, pověstí ). Jeho podstatou je jedinečný, neopakovatelný děj ( příběh ), uspořádaný podle časové nebo příčinné souvislosti.
Stavba děje:
Expozice – uvedení do děje
Kolize - zápletka
Krize – děj vrcholí
Peripetie – uvádí další zvraty a komplikace
Katastrofa – rozuzlení příběhu
5. Vývoj světového divadla od počátků k dnešku
Antické tradice:
Staří Řekové v období attickém ( 5 – 4 stol.př.n.l.) pořádali slavnosti zasvěcené bohu vína a veselí Dionýsovi. Při závěrečných obřadech přednášel sbor pěvců písně doprovázené tancem. Z těchto písní se postupem doby vyvinulo divadelní představení – tragédie. Podobně se zrodila i komedie. Za zakladatele řecké tragédie je považován Aischylos. Aby dosáhl větší dramatičnosti, uvedl na scénu druhého herce. Sofokles později uvedl i třetího herce. Nejslavnějším autorem komedií je Aristofanes. Další představitel komedie je Titus Maccius Plautus.
Světoví autoři renesance, baroka a klasicismu:
Renesance:
Niccoló Machiavelli ( Vladař, Mandragora )
Giovanni Boccaccio ( Dekameron )
Lope de Vega ( Ovčí pramen )
William Shakespeare ( Romeo a Julie, Hamlet, Othello, Král Lear, Macbeth )
Baroko:
Pedro Calderon de La Barca ( Život je sen, Zalamejský rychtář)
Tirso de Molina ( Sevillský svůdce a kamenný host )
Klasicismus:
Pierre Corneille ( Cid )
Jean Racine ( Faidra )
Moliere ( Tartuffe, Misantrop, Lakomec, Měšťák šlechticem, Scapinovo šibalství )
Carlo Goldoni ( Poprask na laguně, Sluha dvou pánů, Mirandolina, Hrubiáni )
Realistická dramata:
Henrik Ibsen 1828 – 1906
Představitel norského realistického dramatu
Nora, Opora společnosti, Strašidla, Nepřítel lidu, Když z mrtvých procitneme – divadelní hry jsou kritikou soudobé morálky
Peer Gynt – hra, jejíž hrdina kráčí životem bez cíle a tím ho celý promarní
Anton Pavlovič Čechov 1860 – 1904
Ruský prozaik a dramatik, mistr krátké povídky
Zakladatel lyrického a psychologického dramatu
Racek, Strýček Váňa, Tři sestry, Višňový sad – v dramatech se zamýšlí nad smyslem života ruské inteligence v předrevoluční době
George Bernard Shaw 1856 – 1950
Dramatik, kritik, esejista irského původu, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1925)
Mistr vtipu a paradoxu
Autorem her kritických, historických i komických
Pygmalion, Svatá Jana
Moderní Experimentální divadlo:
Druhá polovina 20 století. Svět se nachází v katastrofickém stavu, nelze psát skutečné tragédie, protože svět je na to příliš krutý a groteskní. Z těchto kombinací úvah vzniká posléze divadlo absurdity a groteskna.
Friedrich Dürrenmatt
Samuel Beckett (Čekání na Godota, Poslední páska, Šťastné dny, Konec hry, Hra, Dech, Nyní, Já ne )
Betrold Brecht ( němec/Třígrošová-šestáková opera, Matka Kuráž a její děti, Život Galileův, Strach a bída Třetí říše, Zadržitelný vzestup Artura Uie )
Eugéne Ionesco ( Plešatá zpěvačka, Židle, Nosorožci, Amédée aneb jak se ho zbavit )
Opera je dramatický žánr, v nemž je spojen dramatický text s hudbou
Opereta je žánr, ve kterém se střídá mluvený a zpívaný text
Fraška je dramatický žánr, který souvisel s náboženskou a morální tematikou, jejíž vznik je spojen se smyslem pro grotesknost pro směšování vážného a směšného.
Činohra je dramatický žánr, v němž jde především o charakter hrdinů, na tomto podkladě pak rozlišujeme činohru charakterovou a společenskou.
Komedie je hra, představující skutečnost tak, že postavy i jejich jednání předvádí v karikované podobě, aby vynikal jejich směšnost.
Tragédie je hra s vážným obsahem, její hrdina se dostává do konfliktu se silami, které jsou silnější než on a jimž podléhá, často umírá.
Publicistický styl
Publicistický styl má funkci získávací a přesvědčovací. Je to styl sdělovacích prostředků. Jeho cílem je informovat adresáta o aktuálních událostech a zároveň ovlivňovat jeho názory a city.
Psaná publicistika – periodický tisk, internetová média, teletext
Mluvená publicistika – v televizi, v rádiu
Celkový charakter:
Rychle a výstižně informovat o aktuálních událostech
Srozumitelný a jednoznačný projev
Projevy jsou připravené, promyšlené a přesvědčující
V projevech se vzájemně vyvažují dvě protikladné tendence:
Automatizace – využívání stále stejných prostředků, očekávaných a předpokládaných, konvenčních a stereotypních.
Aktualizace – užití takových prostředků, které působí svou novostí, nečekaností, neotřelostí a upoutávají pozornost adresáta. Hojně užíváno v nadpisech.
Stavba publicistických projevů:
Titulek
Co, kdy, kde, kdo
Proč a jak
Publicistické projevy lze rozdělit:
Zpravodajské – podávají výčet základních údajů bez zdůvodnění faktů
Analytické – přinášejí další fakta, událost osvětlují, rozebírají a uvažují o ní
Beletristické – mají některé znaky publicistiky, ale užívají postupů i jazykových prostředků umělecké literatury
zpráva – maximálně stručný a výstižný projev o základních faktech události
článek – rozšířená informace, přináší doplňující popis
interview – projev formou rozhovoru ( odpovědi, otázky )
komentář – zveřejňuje kromě faktů a informací také postoj autora
úvodník – psaná publicistika, která bývá na první straně. Analyzuje se v něm nejaktuálnější problém dne a vyvozuje z něj závěr.
reportáž – přináší informace o události, jíž byl autor svědkem
fejeton – vtipně, zajímavě, neotřele zpracovává drobná aktuální témata. Bývá uveřejňován v novinách pod čarou.
Referát – věcný popis a výklad jednání, sportovní či společenské akce
Kurziva – aktuální zábavný článek, tištěný skloněným písmem
Glosa – stručný kritický komentář události, někdy s prvky ironie
Sloupek – vtipná úvaha na aktuální téma tištěná ve sloupci
Causerie – vtipná duchaplná úvaha na lehčí téma, někdy ve formě rozmluvy autora se čtenářem
Črta – článek blízký uměleckému vypravování, ale s přesnými, konkrétními údaji
Recenze – kritika: objektivní zhodnocení nového uměleckého díla
6. Tradice historické beletrie ve světové a české literatuře
Beletrie – krásná literatura
TRADICE HISTORICKÉ BELETRIE V ČESKÉ LITERATUŘE
 
počátky literatury s historickou tematikou
 
Kosmova kronika (12. století)
Líčí dějiny od nejstarších mytických dob až do autorovy smrti.
Vychází z bájného vyprávění starců (doba pohanská), pamětníků, také ze svých zážitků.
Psána latinsky; zábavná, u čtenářů oblíbená.
 
Dalimilova kronika (14. století)
Popisuje dějiny od nejstarších dob (stavba babylonské věže) do roku 1314.
Psána jednoduchým, srozumitelným jazykem; veršovaná a psaná česky.
 
 
období Národního obrození
 
FRANTIŠEK PALACKÝ
  -liberál (neprosazuje jen svůj názor), zastánce austroslavismu (=zachování Rakouska-Uherska, ale aby existovaly i jiné státy a měli svou samostatnost)
  -založení Časopisu Společnosti, vlasteneckého muzeum v Čechách, Matice české (=vydávání českých knih)
Dějiny národu českého v Čechách i na Moravě
Popis dějin do 1526 (nástup Habsburků); smysl vidí v zápasu Němců a Čechů;
nejvíce si cení husitského období (první německy, pak i česky)
 
 
1. polovina 19. století
 
JOSEF KAJETÁN TYL
  historické hry   Jan Hus                 historické povídky  Dekret kutnohorský
                  Kutnohorští havíři
                  Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové
 
 
2. polovina 19. století
 
ALOIS JIRÁSEK
-vystudoval historii, pak ji učil na gymnáziu
-ve svých dílech nejvíce oceňuje dobu husitskou
a)    nejstarší období dějin
Staré pověsti české
Pověsti: O Horymírovi a Šemíkovi, O králi Ječmínkovi…
Báje: O Libuši, Příchod praotce Čecha…
Čerpá od Kosmase a Dalimila
 
b)    husitství
Proti všem
Jádrem je vítězství husitů v bitvě na Vítkově, kde se všichni Češi spojili bez rozdílů názorů proti nepřátelům.
Historické postavy i vymyšlené (Vavřinec z Březové)
 
c)    národní obrození
F.L.Věk
Obraz počátků NO v Praze i na venkově a hlavně počátků divadla
Historická postava-dobrušský kupec Věk, který v mládí studoval v Praze na kněze a šířil vlastenecké myšlenky na venkově.
Dále V.Thám, V.M.Kramerius, W.A.Mozart
Filozofická historie
Román o životě litomyšlských studentů 1848.
 
d)    doba pobělohorská
Temno
Ukazuje náboženský útlak v Praze, popisuje tragické osudy dětí evangelíka
Psohlavci
Povstání Chodů pro Lomikarovi vedené Kozinou. Bylo potlačeno a Kozina popraven.
ZIKMUND WINTER
Mistr Kampanus
Román o posledním rektorovi pražské univerzity, svědkovi stavovského povstání. Chtěl zachránit univerzitu před jezuity. Přestoupil i na katolickou víru, nakonec spáchal sebevraždu.
 
 
1. polovina 20. století
 
VLADISLAV VANČURA
-povoláním lékař; za okupace v ilegálním odboji, následně zatčen a popraven
Markéta Lazarová
-baladický román
-z doby loupeživého středověku (v minulosti hledá autor to, co nenachází v současnosti)
-obraz lidí žijící naplno, milují život, ale neváhají ho obětovat za dobrou věc
-láska krásné a zbožné Markéty k zbojníku Mikulášovi (láska překoná překážky, je  smyslem života)
Obrazy z dějin národa českého
-historické pásmo 1939, 1940, 1948
-zobrazen význam národní minulosti (poučení)
 
 
JAROSLAV DURYCH
Bloudění (=cesta ke katolictví)
-z období baroka (obdiv baroka), hrůzy 30leté války
 
 
2. polovina 20. století
 
„historický román“ = fakta, dokumentárnost, téma-počátky dělnického hnutí (politický charakter)
 
ANTONÍN ZÁPOTOCKÝ
-v dílech čerpá ze zážitků svých i otcových
-obraz dělnického a komunistického hnutí:
Bouřlivý rok 1905
Rudá záře nad Kladnem
 
 
Rozmach historické literatury
-vznikají románové cykly, snaha hledat poučení v minulosti pro současnost
 
VÁCLAV KAPLICKÝ
Nalezeno právem
-novela; tématem je vražda a následný proces (vychází ze skutečných událostí)
-jde o střet 2 soudních úředníků – nejde ani tak o samotnou pravdu a rozluštění vraždy, jako spíš o pocit výhry.
-kritika kariérismu, úplatkářství a mazanosti
Kladivo na čarodějnice
-děj se odehrává na Šumperku v 17. století
-námětem jsou inkviziční proces