Management veřejného sektoru, specifika managementu veřejného sektoru, řízení veřejného sektoru a manažerské metody.

ných mezinárodních smluv, kterými je ČR vázána.
Vnitřní kontrolní systém v orgánech veřejné správy
(řídící kontrola a interní audit), který obsahuje:
Finanční kontrolu zajišťovanou vedoucími zaměstnanci jako součást vnitřního řízení veřejné správy při přípravě operací, před jejich schválením při průběžném sledování uskutečňovaných operací až do jejich konečného vypořádání a vyúčtování a následném pověření vybraných operací v rámci hodnocení dosažených výsledlů a správnosti hospodaření (označujeme pojmem řídící kontrola)
Organizačně odddělené a funkčně nezávislé přezkoumávaní a vyhodnocování přiměřenosti a účinnosti řídící kontroly, včetně prověřování správnosti vybraných operací – interní audit
3) Inovace a investice ve veřejném sektoru
Inovace obecně
Inovace je změna daného stavu a lze ji aplikovat ve všech směrech lidské aktivity, v ziskovém i neziskovém sekotoru.
Výsledkem inovačního procesu je investice: realizace projektu, stavby, nové technologie, výukového programu apod. Pro každou investici existují finanční programy pro její vybudování, a to i s pomocí formy propojení veřejného a soukromého sektoru, většinou s využitím zákona o veřejných zakázkách.
Inovační proces = vědecká disciplína diagnostická, jde o systematické zkoumání oblasti změn, které skýtají veškeré lidské aktivity. Sledování sedmi zdrojů inovačních příležitostí. Z toho první čtyři zdroje se nacházejí uvnitř organizací a další tři zdroje vně organizací.
Vnitřní zdroje jsou vysoce spolehlivými signály změn, k nimž došlo, nebo které lze nepatrným úsilím vyvolat:
Nečekané údálosti – nečekaný úspěch či neúspěch, nečekané vnější události
Inovrace z potřeby určitého procesu (operace srdce)
Změny struktury oboru nebo tržní struktury – změny na kapitálovém trhu
Vnější zdroje inovací:
Demografie – změny v populaci, emigraci, migraci, zvýšený význam etnických menšin, vývoj věkové struktury a tím i potřeb
Změny v pohledu na svět, náladách a významech –
- příklady změn po roce 1989 – zakládání neziskových organizací, sexuální salóny, rozvoj netradičních sportovních odvětví (golf)
Nové znalosti – vliv dobývání kosmu, výpočetní technika využívanápři výuce atd.
Inovační faktory
faktor – Lp – lidský potenciál, člověk s kvalifikací
faktor – P – pracovní prostředky – výrobní, vyučovací, měřící, regulační, výpočetní technia atd.
faktor – S – pracovní předměty – přírod. suroviny, materiály
faktor – T – technologické principy – přeměny látek atp.
faktor – E – energie – energetické interakce mezi prvotními prvky
( léčitel – pacient, laser atd.)
faktor – K – konstrukce (složení, struktura) výrobků a jejich tvar
faktor – O – organizace výrobního – výukového, léčebného, řídícího aj. procesu – uspořádání uvnitř organizace
4) Public Private Partnership (PPP)
Veřejné zakázky
Nástroj alokační funkce veřejných financí, nástroj pro zvyšování efektivnosti veřejných výdajů.
Fáze zadávání veřejných zakázek:
specifikace – identifikace potřeb zadavatele
selekce
kontaktování
monitorování
vyhodnocení
5) Ekonomická analýza veřejných projektů
Cílem analýz veřejných projektů je vybrat investiční projekty nebo činnosti, které jsou schopné nejlépe přispět k růstu společenského blahobytu. Podstatou obecně je porovnávání nákladů a důsledků alternativných řešení.
Postup (kroky):
identifikace souboru hodnocených projektů
hodnocení přemětu (potřebnosti) a cílů projektu
identifikace všech významů těchto projektů
s ohledem na cíle a charakter vstupů a výstupů přiřazení hodnotících kritérií
výběrh vhodné metody hodnocení
hodnocení a doporučení nejvhodnějšího veřejného projektu
Výchozím krokem je identifikace souboru možných projektů (variant).
Cíle veřejného projektu hrají důležitou roli při hodnocení.
Další faktor pro výběr metody je identifikace vstupů, výstupů (náklady a přínosy mají různý charakter) a účinků veřejného projektu.
Náklady – vynakládání finančních výdajů, ale i nepeněžních na získání specifického produktu. Nepeněžité – škody, znehodnocení životního prostředí
Přínosy – souhrn užitků, dělí se na reálné – získávají je koneční uživatelé;