Vzdělávací program ZŠ

chopností apod. K významným psychologickým aspektům vyučovacího procesu patří i zřetel k všeobecnému a individuálnímu tempu učení žáků, k přirozeným rozdílům v psychickém, biologickém a sociálním zrání chlapců a děvčat.
4. Hodnocení žáků
Vzdělávací program předpokládá, že jeho východiska a záměry se projeví také v přístupu k hodnocení žáků a ve výběru hlavních kritérií, podle nichž se posuzuje, jak ve škole pracují a jakých výsledků dosahují. V těchto přístupech a kritériích by se konkrétně mělo obrazit, k čemu chce škola žáky vést, jaké vědomosti, dovednosti a kompetence mají ve vyučování získávat a jaké vlastnosti se mají u nich vytvářet a upevňovat.
Významným rysem tohoto přístupu k hodnocení je posilování kladného vztahu žáků k vlastnímu vzdělávání, oceňování jejich pozitivních projevů, respektování přirozených rozdílů ve způsobu učení i podněcování a podporování jejich individuálních rozvojových možností.
Hodnocení žáků by mělo být adresné a vyhýbat se jednostrannostem. V souladu s cíli programu by se mělo zaměřovat na široké spektrum projevů žáka v oblasti poznávací, činnostní a hodnotové. Při hodnocení by měl učitel sledovat:
v jaké míře a kvalitě si žák osvojuje poznatky, dovednosti a zručnosti dané povahou jednotlivých vyučovacích předmětů, (jak pevně a trvale si osvojuje poznatky podstatné, důležité pro sledování a pochopení dalšího učiva, jak rozumí učivu, jak chápe smysl a význam učiva v širších celcích) a zda projevuje zájem o obohacování svých vědomostí a dovedností v některých předmětech a oborech;
jak dovede žák používat získané vědomosti a dovednosti při řešení úkolů (slovních i písemných), při řešení poznávacích a praktických situací a problémů, jak dovede osvojené a získané vědomosti, dovednosti a postupy demonstrovat na příkladech a aplikovat v podmínkách běžného života;
jak žák ovládá základní komunikační prostředky, které mu umožňují užívat a uplatňovat získané vědomosti a dorozumívat se ve škole i mimo školu (jak umí naslouchat, jak umí srozumitelně, souvisle a věcně se vyjadřovat, klást otázky, formulovat své myšlenky, zapojovat se do rozhovoru), na jaké úrovni je jeho písemný projev, jakou má slovní zásobu a jak s ní dovede pracovat v jednotlivých předmětech, jak dovede vyprávět, sdělovat své zkušenosti, zážitky, vysvětlovat své názory a pracovní postupy;
jak se u žáka projevují rysy samostatného myšlení (jak chápe souvislosti věcí, faktů, jevů a procesů, jak dovede třídit, rozlišovat podstatné od nepodstatného, hledat příčiny a následky, jak dovede zdůvodňovat, vyvozovat jednoduché závěry a zobecnění), zda si tvoří o věcech a jevech samostatný úsudek a zda dovede tento úsudek opřít o argumenty;
jak ovládá důležité učební postupy a způsoby samostatné práce (jak dovede pracovat s učebnicí, pracovními sešity a listy, s atlasy, tabulkami, slovníky, jak dovede vyhledávat informace v různých zdrojích a jednoduchým způsobem je zpracovávat, zda a jak dovede zhotovovat různé nákresy, schémata, grafy, přehledy);
jak žák chápe a s jakým porozuměním přijímá mravní a občanské hodnoty, s kterými se setkává v průběhu svého vzdělávání a jsou významné pro jeho rozhodování a jednání v dalším životě (jak si žák utváří kritéria k rozeznávání dobrých a špatných názorů, postojů a činů lidí; v jaké míře je otevřený a vnímavý k hodnotám národního společenství, k národním tradicím a k národní kultuře, jaký má vztah k svému domovu, k přírodě, k životnímu prostředí, jak dovede pečovat o své zdraví);
jak se žák projevuje, jaké má vlastnosti (jak spolehlivě a odpovědně plní své povinnosti, jak je snaživý, zda dovede spolupracovat ve vyučování, být vstřícný a tolerantní ke svým spolužákům, zachovávat elementární pravidla kulturního chování a lidského soužití).
Přístupy k hodnocení žáků a jeho kritéria budou v praxi bezesporu ovlivněny stylem pedagogické práce učitele; stejně významně by měly být ovlivněny i povahou a způsobem vzdělávání na 1. a 2. stupni základní školy. Vzdělávací program počítá s využitím různorodých forem hodnocení žáků; jejich společným jmenovatelem by mělo být upevňování pozitivního vztahu žáků ke škole a jejich motivace k dosahování dobrých výsledků.
II. Učební plán
Učební plán 1. - 9. ročníku základní školy vytváří obsahové a organizační podmínky pro realizaci záměrů vzdělávacího programu při formování základů vzdělanosti žáků. Přihlíží k potřebě kontinuálního a návazného vzdělávacího působení na žáky po dobu jejich školní docházky i k pedagogickým a psychologickým zvláštnostem 1. a 2. stupně základní školy.
Učební plán:
výběrem a skladbou vyučovacích předmětů pokrývá všechny oblasti a obory Standardu základního vzdělávání a jím stanovené kmenové učivo chápané jako jádro základní vzdělanosti žáka,
zařazením volitelných předmětů reaguje na potřebu otevřenosti vzdělávací nabídky tím, že jejich prostřednictvím obohacuje a rozšiřuje Standardem stanovený obsah základního vzdělání vzhledem k různorodým zájmům a předpokladům žáků,
přiměřeným stupněm pružnosti a variability umožňuje jednak jeho další dotváření podle pedagogických záměrů a podmínek školy, jednak uplatňování různých způsobů diferencované výuky,
stanovuje týdenní hodinovou dotaci povinných vyučovacích předmětů jak se zřetelem ke splnění vzdělávacích požadavků na 1. a 2. stupni základní školy, tak se zřetelem k potřebě zdravého tělesného a duševního rozvoje žáků.
Charakteristika funkce a obsahu povinných předmětů zahrnutých do učebního plánu ZŠ
Charakteristika je zpracována ve vazbě na oblasti a obory Standardu základního vzdělávání a vyjadřuje základní vzdělávací linii, kterou svým pojetím a svou strukturou sleduje učební plán.
Čelné místo v učebním plánu zaujímá předmět Český jazyk. Ve své jazykové i literárněvýchovné části poskytuje žákům nezbytné předpoklady a nástroje komunikace se skutečností, s lidmi a s kulturními výtvory. Podstatným způsobem rozvíjí jejich myšlení a prožívání, podmiňuje jejich úspěšnost v dalších předmětech i v dalším vzdělávání.
Výuka cizímu jazyku, kromě svého praktického komunikativního poslání, nabývá na významu i pro orientaci žáků ve stále výrazněji propojeném světě.
Vedle českého jazyka je druhým nosným pilířem základního vzdělání matematika, která prostřednictvím matematických znaků, útvarů a pojmů uvádí žáky do číselných a prostorových vztahů ve skutečnosti, učí je logickému kritickému a přesnému myšlení a usuzování. Poznatky a dovednosti získané v matematice jsou nezbytné pro životní praxi žáka i pro jeho další vzdělávací orientaci.
Přírodovědné vzdělání zajišťují v učebním plánu na 1. stupni předměty prvouka a přírodověda, uvádějící žáky průpravným a názorným způsobem do celku živé a neživé přírody, a specializované předměty přírodopis, fyzika a chemie na 2. stupni. V nich jsou žáci vedeni již k systematickému poznávání biologických, geologických, fyzikálních a chemických jevů a procesů vyskytujících se v přírodě, v denním životě a technické praxi, k hledání příčin, souvislostí a vztahů v přírodních faktech a jevech, k pochopení významu přírodovědních oborů pro život člověka.
Geografické učivo je zahrnuto v učebním plánu do komplexního předmětu vlastivěda na 1. stupni a do předmětu zeměpis na 2. stupni základní školy. Žáci se v nich postupně seznamují s přírodními, hospodářskými a sociálními podmínkami života lidí v blízkém prostředí, v regionech, na území České republiky, v Evropě a dalších světadílech a s hlavními údaji z politické geografie světa.
Širokou oblast života člověka v různých společenstvích i oblast mezilidských a sociálních vztahů a hodnot zastupují v učebním plánu komplexní předměty prvouka a vlastivěda na 1. stupni, na 2. stupni pak předměty dějepis a občanská výchova. Zatím co na 1. stupni se obsah těchto předmětů orientuje především na zkušenosti žáků v rodině, v blízkém prostředí, na obrazy života lidí v minulosti a přítomnosti, na 2. stupni získávají žáci již ucelený pohled do národní minulosti a do světových dějin, do fungování sociálních, občanských a státních institucí i do soustavy životních hodnot a mravních norem.
Předmět rodinná výchova na 2. stupni ZŠ směřuje k tomu, aby se žáci v návaznosti na učivo 1. stupně (v předmětu prvouka a v bloku předmětů přírodověda a vlastivěda) orientovali v základních otázkách zdraví, zdravého životního stylu, rodinného života i v širších problémech mezilidských vztahů.
Oblast estetické výchovy je v učebním plánu zastoupena předměty hudební výchova a výtvarná výchova. Tyto předměty otevírají prostor pro přirozený muzikální a výtvarný projev žáků, který dále kultivují, spojují s osvojováním příslušných dovedností a technik i elementárních poznatků z teorie a dějin hudby a výtvarného umění.
Zaměření Standardu k pracovním činnostem, činnostnímu poznávání světa a k životní praxi žáků podporuje v učebním plánu předmět praktické činnosti. Umožňuje žákům osvojení různých praktických dovedností, pracovních postupů a technik, pochopení různých technologií, rozvíjí jejich specifické tvořivé schopnosti, probouzí v nich zájem o různé profese a uvádí je do světa práce.
Předmět tělesná výchova poskytuje žákům prostor k osvojování nových pohybových dovedností, k ovládání a využívání různých sportovních činností a návody k rozvoji tělesné zdatnosti a ke zdravému způsobu života.
UČEBNÍ PLÁN ZÁKLADNÍ ŠKOLY, 1. - 9. ROČNÍK
Ročník
Minimum
Předmět
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
6. - 9.
Český jazyk
9
10
10
7
7

16
Cizí jazyk
3
3
x)
x)
x)
x)
12
Matematika
4
5
5
5
5
16
Prvouka
2
2
3
Přírodověda
3
4
Vlastivěda
Chemie
4
Fyzika
6
Přírodopis
6
Zeměpis
6
Dějepis
6
Občanská výchova
x)
x)
x)
x)
4
Rodinná výchova
4
Hudební výchova
1
1
1
4
Výtvarná výchova
1
1
1
4
4
6
Praktické činnosti
1
1
1
4
Tělesná výchova
2
2
2
2
2
8
Volitelné předměty
6
Disponibilní dotace *)
1
1
1
3
Týdenní dotace povinných předmětů
20
22
23
24
25
27
29
31
31
Nepovinné předměty
x) V 6. - 9. ročníku o časové dotaci jednotlivých vyučovacích předmětů rozhodne ředitel školy tak, aby se vyučovalo všem předmětům učebního plánu daného ročníku, byl naplněn daný minimální počet hodin pro předmět a dodržena týdenní časová dotace. U volitelných předmětů v 7. - 9. ročníku ředitel školy rozhoduje i o jejich zařazení do ročníku.
Minimální počet hodin pro jednotlivé předměty v 6. - 9. ročníku: český jazyk - 16, cizí jazyk - 12, matematika - 16, chemie - 4, fyzika - 6, přírodopis - 6, zeměpis - 6, dějepis - 6, občanská výchova - 4, rodinná výchova - 4, hudební výchova - 4, výtvarná výchova - 6, praktické činnosti - 4, tělesná výchova - 8, volitelné předměty - 6.
*) Disponibilní dotaci lze využít:
a) v 7. ročníku pouze na zvýšení hodinové dotace některého volitelného předmětu nebo na zařazení volitelného nebo dalšího volitelného předmětu pro žáka ,
b) v 8. a 9. ročníku pouze na zvýšení hodinové dotace některého povinného předmětu, na zvýšení hodinové dotace některého předmětu s jeho současnou integrací s jiným předmětem, na zvýšení hodinové dotace některého volitelného předmětu nebo na zařazení volitelného nebo dalšího volitelného předmětu pro žáka .
Poznámky
1. V l. - 3. ročníku ZŠ lze vyučovat předmětům v blocích, v menších časových celcích než je 1 vyučovací hodina a jednotlivé řízené činnosti kombinovat a propojovat při zachování celkové týdenní časové dotace pro jednotlivé vyučovací předměty.
2. Český jazyk
V 1. ročníku ZŠ má předmět komplexní charakter.
Ve 2. - 5. ročníku ZŠ má složky specifického charakteru
čtení a literární výchova
jazykové vyučování
slohový výcvik
psaní
O časové dotaci jednotlivých složek rozhodne vyučující.
Ve 2. - 5. ročníku ZŠ se psaní vyučuje v týdnu zpravidla v menších časových celcích, než je celá vyučovací hodina.
V 6. - 9. ročníku ZŠ má složky specifického charakteru:
jazykové vyučování
literatura
slohový výcvik
O časové dotaci jednotlivých složek rozhoduje vyučující.
3. Cizí jazyk
Ve 4. - 9. ročníku ZŠ škola organizuje výuku zpravidla jazyka anglického nebo německého podle zájmu žáka a podmínek školy (dále viz poznámka 9).
4. Přírodověda, Vlastivěda
Ve 4. a 5. ročníku ZŠ o časové dotaci jednotlivých předmětů a o organizaci výuky rozhodne ředitel školy po dohodě s vyučujícím tak, aby se vyučovalo oběma předmětům učebního plánu v daném ročníku.
V rámci dané časové dotace se vyučuje i učivu z oblasti výchovy ke zdraví v rozsahu 40 hodin celkem za 4. a 5. ročník.
5. Hudební výchova, Výtvarná výchova, Praktické činnosti
Ve 4. a 5. ročníku ZŠ o časové dotaci jednotlivých předmětů a o organizaci výuky rozhodne ředitel školy po dohodě s vyučujícím tak, aby se vyučovalo všem předmětům učebního plánu v daném ročníku.
6. Praktické činnosti
V 1. – 9. ročníku ZŠ o výběru jednotlivých témat učiva a organizaci výuky v rámci podmínek školy rozhodne ředitel školy. V některých vyučovacích hodinách, podle charakteru prováděné činnosti, může být třída dělena na skupiny tak, aby byla zajištěna bezpečnost žáka a ochrana jeho zdraví.
7. Občanská výchova, Rodinná výchova
Podle podmínek školy lze vyučovat oběma předmětům integrovaně, a to jako jednomu komplexnímu předmětu s názvem Občanská a rodinná výchova při zachování celkové časové dotace.
8. Tělesná výchova
Podle pokynu MŠMT ČR čj. 14697/98 - 50 využívat možností učebního plánu ke zvýšení počtu hodin tělesné výchovy všude tam, kde jsou pro to vytvořeny odpovídající podmínky.
9. Volitelné předměty
Volitelné předměty je možno zavádět od 7. ročníku, v 8. a 9. ročníku je jejich zavedení závazné. O výběru a časové dotaci volitelných předmětů rozhodne ředitel školy; volitelným předmětům se podle jejich charakteru vyučuje po dobu nejméně jednoho pololetí.
V případě zavedení volitelného předmětu Cizí jazyk musí být jeho výuka zahájena již v 7. ročníku. Pokud se od 4. ročníku ZŠ vyučovalo anglickému nebo německému jazyku, přednostně se nabízí jazyk francouzský, ruský a španělský. Pokud se od 4. ročníku vyučovalo francouzskému, ruskému, španělskému, případně jinému jazyku, jako druhý cizí jazyk se vždy zařazuje jazyk anglický nebo německý.
Soustavu níže uvedených doporučených volitelných předmětů může ředitel školy podle pedagogických záměrů školy a potřeb žáků doplnit o další předměty s podmínkou, že jejich vzdělávací obsah bude navazovat na Standard základního vzdělávání a funkčně jej rozvíjet.
Cizí jazyk
Konverzace v cizím jazyce
Seminář a praktika z přírodovědných předmětů
Seminář ze společenskovědních předmětů
Informatika
Základy ekonomiky a účetnictví
Základy administrativy
Technické kreslení
Technické činnosti
Domácnost
10. Nepovinné předměty
Od 1. ročníku ZŠ mohou být zavedeny nepovinné předměty, které se zařazují nad rámec týdenní časové dotace povinných předmětů. Ředitel školy může koncipovat nepovinné předměty po dohodě s vyučujícím podle podmínek školy a podle zájmu žáků. Výběr a počet nepovinných předmětů není pro žáka omezen.
Cizí jazyk jako nepovinný předmět lze zavést až od 6. ročníku ZŠ.
Doporučené nepovinné předměty:
1. ročník ZŠ - přípravný zpěv
1. – 4. ročník ZŠ - individuální logopedická péče
2. – 9. ročník ZŠ - sborový zpěv
6. – 9. ročník ZŠ - instrumentální soubor
- literárně dramatická výchova
- užité výtvarné činnosti
- další cizí jazyk
- odborné kursy (první pomoc, fotografování apod.)
1. – 9. ročník ZŠ - náboženství
- pohybové a sportovní aktivity
- zdravotní tělesná výchova
11. Dělení tříd na skupiny žáků se řídí platným pokynem MŠMT ČR.
12. Ve třídách, které pracují podle Modifikace vzdělávacího programu základní škola pro specifické potřeby dětí se sociálním nebo kulturním znevýhodněním, čj. 13365/2001 - 22, se doporučuje věnovat v 6. – 9. ročníku vyšší počet vyučovacích hodin zejména předmětům Rodinná výchova a Praktické činnosti.
III. Učební osnovy pro 1. - 9. ročník
Soubor učebních osnov je uspořádán podle pořadí vyučovacích předmětů v učebním plánu pro 1. - 9. .ročník. Učební osnovy jednotlivých předmětů obsahují několik částí. V úvodní části se charakterizuje povaha příslušného předmětu, jeho místo v celku základní vzdělanosti i v příslušné vzdělávací oblasti Standardu základního vzdělávání. V návaznosti na obecné cíle základního vzdělávání jsou formulovány specifické vzdělávací cíle předmětu, k nimž vyučovací proces směřuje a o jejichž dosažení usiluje u všech žáků v souladu s jejich předpoklady a možnostmi. Specifické vzdělávací cíle vytvářejí rámec pro pedagogickou činnost učitele, orientují jeho práci na podstatné učivo, které by si měli žáci osvojit, na to, jaké dovednosti a kompetence by měli získat a jaké hodnotové orientace by si měli vytvořit.
Do učebních osnov jednotlivých předmětů je zařazena část Přístupy k obsahu a organizaci výuky, ve které se věnuje pozornost způsobům organizace výuky, charakteristice etap výuky vzhledem k rozvoji dětí, k jejich zkušenostem a možnostem, přístupům k výběru témat, vazbám mezi složkami předmětu, tvořivé práci učitele i pracovnímu prostředí a materiálnímu vybavení. Součástí této části osnov je volné doporučení pro 6. - 9. .ročník k optimálnímu zařazení tematických celků do jednotlivých ročníků.
Další část osnov je věnována vlastnímu učivu uspořádanému do didaktického systému a obsahových okruhů (témat) určujících náplň vyučování. V souladu s povahou příslušného předmětu zahrnuje toto učivo soubor poznatků, činností a dovedností, v nichž se realizují vzdělávací cíle předmětu.
Aby byla zvýrazněna sledovaná funkčnost a praktická využitelnost vzdělávání, navazuje na celky učiva rámcový nárys poznávacích a činnostních kompetencí, které by měli žáci v průběhu vzdělávání získávat, nazvaný Co by měl žák umět. Formulace uvedených výstupů není normou výkonu žáka; jde o preference, na něž by se měl učitel orientovat při zpracování učiva. Uvedené výstupy plní i funkci zpětné vazby, jsou nástrojem vnitřní evaluace vzdělávacího procesu a tím i jeho zdokonalování. Nejsou zaměřeny na detaily, ale mají postihnout to, co by měl žák trvale získat, s čím by měl umět pracovat a co by měl umět používat v praxi. Proto se jeví jako důležité, aby vyučující pohlížel na části učebních osnov Učivo a Co by měl žák umět jako na vnitřně propojený celek.
Podle povahy jednotlivých předmětů a způsobu zpracování osnov jsou ještě za výčtem učiva, určeného všem žákům, zařazeny Příklady rozšiřujícího učiva. Využití těchto obsahových prvků závisí na stylu práce učitele i na zájmech a zaměření žáků. Tato část má doporučující charakter, může sloužit i k diferenciaci výuky a není pro učitele ani žáky závazná.
Z hlediska strukturálního a organizačního je učivo v osnovách zpracováno dvojím způsobem. Buď je učivo předmětu utříděno po jednotlivých ročnících, nebo je zpracováno v bloku pro dva či více ročníků. Učitel při organizaci výuky a zařazování tematických celků do jednotlivých ročníků může vycházet z uvedeného doporučení nebo je sám rozvrhnout do návazných postupných kroků v jednotlivých ročnících. Tento způsob zpracování učiva vyjadřuje i tendenci ke zvýšení pedagogických kompetencí škol a učitelů, zvláště tam, kde lze využívat uvolněné časové dotace předmětů a tím i uplatnění diferenciačních a specializačních zřetelů.
ČESKÝ JAZYK
Specifické cíle
Kvalita osvojení a užívání mateřského jazyka v jeho mluvené i písemné podobě je základním znakem úrovně všeobecné vzdělanosti žáků základní školy, nástrojem funkčního dorozumívání i nástrojem jejich integrace do lidských společenství. Otevírá žákům svět vyjádřený verbálními prostředky a umožňuje jim komunikaci s kulturními výtvory a hodnotami. Jazykový rozvoj žáků probíhá paralelně a ve vzájemné podmíněnosti s jejich rozumovým a emocionálním zráním. Prost