Vzdělávací program ZŠ

OSNOVY PRO ROZŠÍŘENÉ VYUČOVÁNÍ HUDEBNÍ VÝCHOVY NA ZŠ
Organizace a obsah výuky:
1. ročník
Zpěv a hlasová výchova
Intonace a sluchová výchova
Hudebně pohybové činnosti a rytmická výchova
Hudební teorie a dějiny hudby
Instrumentální činnosti
Poslech a poslechové činnosti
2. ročník
Zpěv a hlasová výchova
Intonace a sluchová výchova
Hudebně pohybové činnosti a rytmická výchova
Hudební teorie a dějiny hudby
Instrumentální činnosti
Poslech a poslechové činnosti
3. ročník534498 \h 421
Zpěv a hlasová výchova
Intonace a sluchová výchova
Hudebně pohybové činnosti a rytmická výchova
Hudební teorie a dějiny hudby75534502 \h 421
Instrumentální činnosti
Poslech a poslechové činnosti
4. ročník
Zpěv a hlasová výchova
Intonace a sluchová výchova
Hudebně pohybové činnosti a rytmická výchova
Hudební teorie a dějiny hudby
Instrumentální činnosti
Poslech a poslechové činnosti
5. ročník
Zpěv a hlasová výchova
Intonace a sluchová výchova
Hudebně pohybové činnosti a rytmická výchovaAGEREF _Toc75534515 \h 424
Hudební teorie a dějiny hudby
Instrumentální činnosti
Poslech a poslechové činnosti
6. ročník
Zpěv a hlasová výchova
Intonace a sluchová výchova
Hudebně pohybové činnosti a rytmická výchova
Hudební teorie a dějiny hudby
Instrumentální činnosti
Poslech a poslechové činnosti
7. – 9. ročník
Zpěv a hlasová výchova
Hudebně pohybové činnosti a rytmická výchova
Hudební teorie a dějiny hudby
Instrumentální činnosti
Poslech a poslechové činnosti
UČEBNÍ OSNOVY MATEMATIKY PRO TŘÍDY S ROZŠÍŘENÝM VYUČOVÁNÍM MATEMATIKY A PŘÍRODOVĚDNÝCH PŘEDMĚTŮ V RÁMCI VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU ZÁKLADNÍ ŠKOLA, 6. - 9. ROČNÍK
6. ročník
1. Shrnutí a opakování učiva z 1. - 5. ročníku PAGEREF _Toc75534534 \h 428
2. Desetinná čísla
3. Dělitelnost přirozených čísel
4. Celá čísla
5. Úhel a jeho velikost
6. Osová a středová souměrnost
7. Trojúhelník
8. Objem a povrch kvádru a krychle
9. Základy kombinatoriky
7. ročník_Toc75534543 \h 430
1. Racionální čísla
2. Druhá mocnina a odmocnina. Pythagorova věta. Třetí mocnina a odmocnina.
3. Poměr. Přímá a nepřímá úměrnost
4. Procenta. Úrok
5. Shodnost. Shodná zobrazení
6. Čtyřúhelníky, mnohoúhelníky, hranoly
7. Kruh, kružnice, válec
8. Základy statiky
8. ročník
1. Mocniny s celým mocnitelem
2. Celistvé výrazy a jejich úpravy
3. Lineární rovnice 432
4. Funkce. Lineární funkce
5. Podobnost. Goniometrické funkce sinus a tangens v pravoúhlém trojúhelníku
6. Konstrukční úlohy
7. Základy teorie pravděpodobnosti
9. ročník
1. Lomené algebraické výrazy. Lineární rovnice s neznámou ve jmenovateli
2. Soustavy lineárních rovnic se dvěma neznámými75534562 \h 433
3. Lineární nerovnice a jejich soustavy
4. Funkce
5. Jehlan, kužel, koule
6. Finanční matematika
7. Kombinatorika
UČEBNÍ OSNOVY VÝTVARNÉ VÝCHOVY PRO 1. - 9. ROČNÍK VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU ZÁKLADNÍ ŠKOLA, ALTERNATIVA A
Úvod
1. Charakteristika a cíle5534570 \h 435
2. Přístupy k obsahu a organizaci výuky
Výtvarná výchova 1. - 3. ročník základní školy
První klíč
Výtvarná výchova 4. - 6. ročník základní školy
Druhý klíč
Výtvarná výchova 7. - 9. ročník základní školy
Třetí klíč
UČEBNÍ OSNOVY VÝTVARNÉ VÝCHOVY PRO 1. - 9. ROČNÍK VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU ZÁKLADNÍ ŠKOLA, ALTERNATIVA B
1. Charakteristika a cíle předmětu
2. Přístupy k obsahu a organizaci výuky
a) Hledisko procesu rozvíjení osobnosti žáka v jejích strukturálních vazbách
b) Hledisko obrazových znakových prostředků
c) Hledisko tématických celků
3. Obsah učiva84 \h 448
a) Hledisko procesu rozvíjení osobnosti žáka v jejích strukturálních vazbách
b) Hledisko obrazových znakových prostředků
c) Hledisko tématických celků455
UČEBNÍ OSNOVY VÝTVARNÉ VÝCHOVY PRO 1. - 9. ROČNÍK VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU ZÁKLADNÍ ŠKOLA, ALTERNATIVA C
1. Východiska, charakteristika, směřování
2. Přístupy k obsahu a organizaci výuky
2. 1 Začlenění práce podle osnov pro individuální práci s žákem do výtvarně výchovného programu
2. 2 Způsob vřazení žáků do práce podle osnov pro individuální práci s žákem534592 \h 459
2. 3 Předpoklady realizace osnov pro individuální práci s žákem
2. 4 Zajištění práce s osnovami
3. Obsah
3. 1 Činnosti senzibilizujícíEREF _Toc75534596 \h 460
3. 2 Činnosti tematizované
3. 3 Prezentace
4. Podklady pro hodnocení výtvarně výchovného procesu
Poznámka k použití alternativních učebních osnov výtvarné výchovy
Autorský kolektiv
gesce za jednotlivé části programu
Koncepce programuPhDr. Jaroslav Jeřábek, CSc.
PhDr. Milan Rosenzweig, CSc.
PhDr. Adriena Smejkalová, CSc.
PaedDr. Eva Janoušková
Český jazykMgr. Jindra Šindlarová
Cizí jazykPaedDr. Dagmar Kovařovicová, CSc.
MatematikaPhDr. Jana Müllerová, CSc.
PrvoukaPaedDr. Jan Tupý
PřírodovědaPaedDr. Jiří Froněk
VlastivědaRNDr. Josef Herink
ChemiePhDr. Václav Pumpr, CSc.
FyzikaRNDr. Jan Maršák, CSc.
PřírodopisPaedDr. Jiří Froněk
ZeměpisRNDr. Josef Herink
DějepisPaedDr. Václav Berkovec
Občanská výchovaPhDr. Viola Horská
Výchova ke zdravíPaedDr. Hana Pernicová
Rodinná výchovaPaedDr. Hana Pernicová
Hudební výchovaPaedDr. František Mouryc
Výtvarná výchovaak. mal. Marta Peřinová
Praktické činnostiPaedDr. Eva Janoušková
Tělesná výchovaPaedDr. Jan Tupý
Ekologický přírodopisRNDr. Libuše Kvasničková
Autorský kolektiv děkuje všem spolupracovníkům a oponentům za pomoc při tvorbě vzdělávacího programu.
I. Charakteristika vzdělávacího programu
1. Východiska vzdělávacího programu
1. Vzdělávací program Základní škola usiluje o to, aby žáci v průběhu devítileté školní docházky získali kvalitní základy moderního všeobecného vzdělání. Odpovídá na otázku, co by měli žáci poznat z hlavních oblastí lidské kultury a jakými dovednostmi by měli být vybaveni, aby mohli dále pokračovat ve svém vzdělávání, dorozumívat se s lidmi a uplatnit se v životě.
Ve vzdělávací perspektivě programu je osobnost postupně vyzrávajícího mladého člověka, který je schopen samostatně myslet, svobodně a autonomně se rozhodovat, projevovat se jako demokratický občan a jednat v souladu s obecně uznávanými životními a mravními hodnotami.
2. Vzdělávací program chápe obsah základního vzdělání jako prostředek rozvoje osobnosti žáka, jako nástroj jeho orientace v kulturních a civilizačních výtvorech i jako klíč k pochopení společenských a technických přeměn současnosti. Zahrnuje v přiměřené rovnováze poznatky a činnosti vztahující se ke všem vzdělávacím oblastem a oborům Standardu základního vzdělávání. Kritériem pro výběr a zpracování obsahu je jeho významnost, využitelnost a přiměřenost. Vzdělávací program inovuje obsah vzdělávání zejména v oblasti mravní výchovy, výchovy ke zdravému životnímu stylu a k ochraně životního prostředí.
3. Program zdůrazňuje pevné osvojení podstatných poznatků v jejich těsném spojení s funkčními dovednostmi a se schopností aplikovat je při řešení úkolů, učebních i běžných životních situací. Jde o způsobilosti (kompetence), které si žák trvale osvojí a je připraven je uplatňovat v dalším vzdělávání i v životě mimo školu. Program sleduje jak vytváření elementárních a specifických dovedností a kompetencí, spjatých bezprostředně s obsahem jednotlivých oblastí a oborů (správné, jasné a srozumitelné vyjadřování ústní a písemné, užití matematických pojmů, znaků a pouček, aplikace společenskovědních, přírodovědních a jiných poznatků apod.), tak i rozvíjení průřezových kompetencí, propojujících navzájem více vzdělávacích oblastí a oborů a tvořících základ celkové vzdělanosti žáků (vyhledávání informací v různých zdrojích, třídění, rozlišování podstatného od nepodstatného, zdůvodňování, zobecňování, vyvozování závěrů, vysvětlování pracovních postupů apod.). Za důležité považuje program rozvíjení kompetencí sociálních a komunikativních (naslouchání, porozumění, spolupráce, vzájemná pomoc atd.). Důraz na kompetence se promítá do zpracování osnov jednotlivých předmětů a do přístupu k hodnocení žáků.
4. Vzdělávací program chápe základní vzdělávání v jednotě jeho poznávací a hodnotové stránky a uvádí žáky do mravních, občanských a dalších životních hodnot důležitých pro utváření jejich vztahu ke společnosti, k lidem i k sobě samým. Směřuje k tomu, aby si žáci osvojili hlavní zásady a normy lidského jednání, aby se u nich postupně utvářelo vědomí občanské odpovědnosti a aby získali nejdůležitější dovednosti a návyky zdravého způsobu života. Program považuje za důležité naučit žáky správně posuzovat jevy a situace, s nimiž se setkávají, a odpovědně se rozhodovat a jednat.
5. Program klade důraz na činnostní pojetí vyučování, v němž mají žáci dostatek příležitostí aktivně se podílet na vlastním vzdělávání, samostatně se projevovat, získávat nové vědomosti vlastní činností, řešit úkoly, navozené situace i přirozené situace ze života mimo školu. Se zřetelem k těmto záměrům podporuje program uplatňování postupů a forem práce, které umožňují žákům využívat maximálně vlastních zkušeností, provádět jednoduché demonstrace a pokusy, diskutovat, argumentovat, vyvozovat závěry.
6. Orientace na osobnost žáků, kterou program sleduje, vyžaduje také zřetel k jejich individuálním předpokladům a možnostem, vyhraňujícím se zájmům a rodícímu se životnímu zaměření. V souladu s tím vytváří vzdělávací program prostor jak pro využívání různých vzdělávacích postupů a způsobů, tak i pro uplatňování diferencované výuky zejména na 2. stupni základní školy (pružnost učebního plánu, otevřenost učebních osnov, volitelné předměty).
7. Vzdělávací program svým pojetím a způsobem zpracování počítá s tím, že si školy budou dotvářet jeho podobu podle svých vlastních záměrů a podmínek a vycházet přitom jak z názorů a přání rodičů, tak z možností, potřeb a zájmů žáků.
2. Vzdělávací cíle programu
Vzdělávací cíle programu vyjadřují jeho hlavní záměry a určují směr pedagogického působení ve vyučovacích předmětech i v dalších vzdělávacích činnostech na 1. a 2. stupni základní školy. Představují určitý ideální stav, o jehož dosažení učitelé společně se žáky usilují. Žáci se jim přibližují v souladu se svými individuálními předpoklady a možnostmi.
Vzdělávací cíle programu jsou rozčleněny:
a) na cíle poznávací a s nimi spjaté dovednosti a kompetence žáků,
b) na cíle hodnotové, orientované k formování osobnostních rysů a mravních vlastností žáků.
a) Poznávací cíle, dovednosti a kompetence
Tato skupina cílů tvoří jádro vzdělávacích záměrů programu. Jejich vyváženost a vzájemná propojenost je základem funkčnosti a účinnosti vzdělávacího působení. Žáci (se, si) mají:
vytvořit pevnou soustavu klíčových poznatků významných pro poznávací a praktické činnosti, užitečných pro budoucí život, potřebných pro dorozumívání s lidmi a pro orientaci v kulturních a civilizačních výtvorech a hodnotách,
chápat význam získaných vědomostí ve vzájemných souvislostech a postupně si vytvářet ucelený obraz přírodní a společenské skutečnosti,
umět aplikovat získané vědomosti při řešení poznávacích a praktických úloh,
umět jasně a srozumitelně vyjadřovat, naslouchat, číst s porozuměním, memorovat, reprodukovat,
osvojit dovednost samostatně pracovat s učebnicí a učebními texty, vyhledávat informace, třídit je a zpracovávat, dělat si samostatně poznámky,
osvojit dovednost pracovat s pomůckami (slovníky, příruční knihy, indexy, databanky, audiovizuální pomůcky, počítače),
umět řešit přiměřené poznávací problémy, klást otázky a formulovat jednoduché hypotézy, vyvozovat závěry,
umět vyjadřovat své názory, diskutovat o nich, argumentovat, své závěry, stanoviska, názory korigovat,
umět uplatňovat v různých učebních i praktických situacích základní myšlenkové operace (analýza, syntéza, indukce, dedukce, zobecňování),
osvojit další poznávací dovednosti (soustavné pozorování, srovnávání, rozbor a vyhodnocování, rozlišování podstatného a vedlejšího, celku a části, užití údajů a poznatků v nových souvislostech),
osvojit poznatky a dovednosti spojené s estetickým vnímáním světa, jeho ztvárňováním a prožíváním, umět vnímat krásu a estetiku prostředí, člověka, jeho výtvorů, jednání, činnosti, pohybu ap.,
osvojit základní pohybové dovednosti a způsoby manipulace se zatížením,
osvojit základní dovednosti a návyky k ovlivňování aktivního zdraví.
b) Hodnotové cíle, postoje a motivy jednání žáků
Hodnotové cíle, na jejichž dosažení se vzdělávací program zaměřuje, se vztahují k mravním hodnotám, k základním hodnotám společenského a občanského života i k hodnotám života individuálního. Promítají se do postojové a motivační sféry žáků, postupně ovlivňují jejich rozhodování a jednání a vytváření hierarchie životních hodnot. Žáci mají:
získat orientaci v základních mravních hodnotách (úcta k životu a člověku, k pravdě, spravedlnosti), rozpoznávat je v každodenním životě, ztotožňovat se s nimi; odmítat takové negativní jevy, jako je nespravedlnost, brutalita, násilí, lež a přetvářka,
pochopit základní principy demokratické společnosti (občanská svoboda, odpovědnost, spolupráce, tolerance); poznat způsoby, jak se projevovat jako aktivní a odpovědný občan,
projevovat úctu k právu a zákonům, pochopit nebezpečí a důsledky protiprávního jednání,
vážit si svého domova a své vlasti; uvědomovat si nebezpečí a nehumánnost různých národnostních a rasových předsudků i různých forem diskriminace,
pochopit význam a potřebu mezinárodního dorozumění, dodržování základních lidských práv a ochrany lidské důstojnosti,
pochopit význam života a zdraví, osvojit si zásady zdravého životního stylu, naučit se správně rozhodovat a jednat ve prospěch svého zdraví i zdraví jiných,
vytvořit si pocit odpovědnosti za životní prostředí a projevovat úctu k výsledkům lidské práce minulosti i přítomnosti,
naučit se dbát na sebe, projevovat se pozitivním způsobem, získat pocit sebeúcty,
naučit se respektovat ostatní, rozpoznávat rozdíly mezi lidmi, mezi jejich vlastnostmi a charaktery, být otevřený a zdvořilý vůči druhým lidem, ovládat své citové reakce,
získat schopnost pracovat ve skupině, spolupracovat, projevovat solidaritu a ochotu pomáhat druhým.
Vzdělávací cíle programu se promítají do všech předmětů učebního plánu základní školy, které poskytují svým obsahem široké spektrum příležitostí k jejich naplňování. Realizují se zde v různých proporcích a v různém pořadí významnosti a nabývají zároveň konkrétnější podobu. Tato konkretizace je v osnovách vyjádřena ve specifických vzdělávacích cílech jednotlivých předmětů. Měla by být dále dotvářena v reálném pedagogickém procesu podle daných podmínek práce učitele a ve vztahu k různým skupinám žáků i k jednotlivcům.
Počáteční etapou naplňování vzdělávacích cílů programu je první stupeň základní školy, který svým obsahem i způsobem výuky buduje ucelený kulturní rámec pro další poznávací i osobnostní rozvoj žáků.
V průběhu 1. - 5. ročníku mají žáci:
získat základní nástroje kulturní komunikace (zvláště v oblasti jazykové výchovy a matematiky) a s tím spojené dovednosti a kompetence,
vytvořit si na základě elementárních poznatků přirozeně názorný, ale přitom ucelený obraz přírodního a společenské ho prostředí,
poznat a přiměřeně si osvojit základní pravidla a způsoby mezilidského soužití (mezilidská komunikace, sebekázeň, odpovědnost, přátelství, uznání autority ap.),
získat elementární představu o mravních a občanských hodnotách, na nichž spočívá zdravé lidské společenství a jež by se měly stát i pevnou oporou jejich dalšího života.
3. Uplatnění vzdělávacího programu ve vyučování
Činnostní pojetí vyučování, na něž vzdělávací program klade důraz, předpokládá soustavné navozování učebních situací, které otevírají široké spektrum příležitostí pro naplňování jak poznávacích, tak hodnotových cílů vyučování.
Pro poznávací stránku vyučovacího procesu je důležité, aby žáci měli příležitost:
poznávat a v praktických aplikacích si ověřovat užitečnost a významnost získávaných poznatků pro život, pro dorozumívání s lidmi i pro své další vzdělávání,
pracovat samostatně, uspokojovat svou zvídavost a touhu po poznání, uplatňovat svou tvořivost, originalitu a fantazii v přirozených učebních situacích,
využívat a uplatňovat poznatky a zkušenosti získané ze života mimo školu (z domova a blízkého prostředí, z četby, ze sdělovacích prostředků, z různých individuálních zájmových činností),
dospívat k novým poznatkům cestou samostatného uvažování a vyvozování, hledáním různých možností a způsobů řešení problémů, pozorováním objektů z živé a neživé přírody, prováděním pokusů, prací s literárními a jinými texty ap.,
demonstrovat vědomosti a dovednosti v poznávacích a praktických úlohách a situacích (z oblasti jazykové, matematicko - přírodovědné, společenskovědní, estetickovýchovné, pracovně technické, zdravotně preventivní) a při práci s učebními a jinými pomůckami,
vytvářet si dovednosti a kompetence důležité pro práci ve škole, pro další vzdělávání i pro orientaci v informačních zdrojích, např. samostatné záznamy z výkladu učitele, vypracování osnovy jednoduchého sdělení, zjištění údajů v mimoškolním prostředí (v knihovně, muzeu), zpracování tabulky, schématu, grafu, zhotovení modelů, příprava projektu dlouhodobého úkolu, individuálního pracovního plánu, práce na krátkodobých úkolech s individuálním cílem,
ukázat, v čem vynikají nebo jsou schopni dosahovat uspokojivých výsledků, prožívat radost z učení a tím získávat pozitivní vztah ke škole,
uplatňovat své specifické předpoklady ve společné práci a vytvářet si návyk spolupráce a vzájemné pomoci.
Vyučovací proces klade také základy hodnotové orientace žáků. Z toho důvodu by v jeho průběhu mělo vznikat co nejvíce příležitostí k tomu, aby žáci:
poznávali, že ve svém vzdělávání se setkávají nejen s poznatky z různých oblastí a oborů, ale i s hodnotami, které lidé považují za důležité pro svůj vlastní život i pro život celé společnosti,
získávali představu o nejdůležitějších oblastech těchto hodnot (např. hodnoty poznávací, estetické, mravní, občanské, hodnoty osobního a rodinného života, hodnoty vztahující se k světu práce, k přírodě a zdraví) a na konkrétních příkladech si uvědomovali jejich význam,
mohli komunikovat s učitelem, ptát se ho, diskutovat o svých názorech, vyjadřovat se k tomu, co sami považují za hodnotné a cenné, čeho by chtěli dosáhnout, co by chtěli poznat, umět, jací by chtěli být a tím si postupně vytvářet vlastní hodnotová kritéria,
rozlišovali skutečné a zdánlivé hodnoty, pozitivní a negativní způsoby jednání a aby získávali schopnost orientovat se v různých situacích, posuzovat je podle osvojených kritérií (např. v oblasti mravní kritérium dobra a zla), rozhodovat se a volit mezi alternativami.
Orientace na osobnost žáka, na jeho předpoklady a možnosti je spojena s individualizací a diferenciací vzdělávacích postupů tak, aby vyučování podněcovalo všechny žáky, aby bylo přiměřené jejich možnostem a aby směřovalo k reálně dosažitelným výsledkům, znamenajícím zřetelný přínos pro jejich rozvoj.
Předpokladem individualizovaného přístupu k žákům je soustavný zřetel k psychologickým aspektům vzdělávacího procesu. Významné je zvláště postižení předělu v psychickém vývoji žáka na rozmezí 11 - 12 let, kdy se výrazně mění jeho poznávací, zájmová, motivační, aspirační i prožitková sféra na prahu dospívání.V dlouhém období psychického vývoje a zrání žáka od 6 do 15 let by měl vzdělávací proces pozorně reagovat na proměny ve vztahu konkrétního a abstraktního poznávání, poznávání opřeného především o individuální zkušenost, živý názor, vzor, příklad, zážitek a poznání orientujícího se již na rodící se prvky komunikace s učivem prostřednictvím pojmů, symbolů a znaků. Stejně tak je tomu u vývojových zákonitostí a individuálních zvláštností v oblasti vnímání, pozornosti, paměti, vyjadřovacích s