UKV_2_3

13. Mýtus a rituál v umění, ve výchově a v životní praxi – charakteristika mýtu, jeho původní podoba a funkce a pojetí mýtu v současnosti. Mýtus Jednomu z našich nejznámějších intelektuálů bude letos osmdesát. Se Zdeňkem Mahlerem o tom, že národ plebejců není totéž jako národ zbabělců, o vnukovi na Harvardu a otevřených dějinách. Kde koupíte českou vlajku? Lidovky.cz > Zprávy > Rozhovory> Článek
21. března 2008 | 16:49
www.lidovky.cz (Foto: Michal Novotný, Lidové noviny) Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. …..
Na prezidentské standartě stojí, že Pravda vítězí. Není to jen romantický mýtus?
Já tomu věřím. Už proto, že to na konci svého života zformuloval Hus, člověk, který osobně za pravdou stál. Ta věta byla ale původně trochu rozvitější: „Pravda vítězí, i když na čas přemožena bývá.“ Bez mýtů se ovšem existovat nedá. A není to nějaká naše specialita. Například v Americe existovali honáci dobytka, kterým se říkalo cowboys. Lidé žijící na okraji společnosti, kteří se podepisovali třemi křížky. Ani ten kůň jim nepatřil, byl farmářův. Hnali stáda na jatka, protože byla potřeba dopravit tam nezkažené maso, často za nepředstavitelně těžkých podmínek. Pak si někdo vymyslel chladicí vagon, čímž se cowboyové vytratili z americké historie. Jejich éra byla kratičká, tak dvacet roků. A pak vymysleli film a ten potřeboval akčního hrdinu. Ale Amerika neměla rytířské eposy, tak sáhla po tomhle sólistovi. Je to ale jen americký mýtus. Dokonce se stal americkou stupnicí hodnot. A mají z toho Američani nějaké ujímání? Zatímco u nás na některé mýty používáme velice přísný metr a na druhé straně máme nedotknutelné legendy a falza.
Co máte konkrétně na mysli?
Církevní historie je plná toho, čemu se říká pia fraus, zbožná lež. Například Jan Nepomucký byl prelát, notář u arcibiskupa. Nikdy nebyl zpovědníkem Žofie, který by trpěl za to, že neprozradil její zpovědní tajemství. Jeho jazyk, který se údajně našel v jeho lebce, podrobil antropologické analýze profesor Vlček, katolík!, a zjistil, že šlo o seschlý kousek mozkové hmoty. Ale bylo přání vřadit tento region, proslule kacířský, znovu do lůna církve. To vedlo k letitému úsilí Jana Nepomuckého blahořečit a svatořečit. Ve Vatikánu jsou účetní doklady, z nichž je patrné, jak nesmírně nákladný tenhle podnik byl. Celé to teátrum, to natesání stovek Nepomuků na každé české rozcestí a mostek. Mezi těmi různými položkami je taky jedna označená jako Discretiones, tedy diškrece. 180 tisíc zlatých! V podstatě fantastické dílo, z něhož by se dnešní PR agentury mohly jen učit.
…..
Alena Plavcová, Lidové noviny Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Mýtus
Wikipedie:
Mýtus, původním pravopisem mythus, řecky μύθος, je symbolické vyprávění, které je vždy možné interpretovat více než jedním způsobem. Od starověku se nám zachovala nejenom tato vyprávění, ale i některé klíče, kterými je možné jejich obsah interpretovat. Zásadní rozdíl, který při čtení mýtů musíme mít na paměti, je ten, že se nejedná o běžnou beletrii, která má svůj děj více nebo méně závislý na fantazii tvůrce. Každé symbolické vyprávění také sděluje obsah, který není tak snadné nebo není vůbec možné sdělit přímo.
Například všechna naše přísloví a pořekadla jsou symbolickým sdělením něčeho jiného, než je fyzická skutečnost. To je jako „nosit dříví do lesa“ znamená „to je úplně zbytečné“. S mýty je to podobné, jen pro jejich interpretaci je nutná znalost symbolů, které jsou použity. Řekové například používají přísloví to je jako „nosit sovy do Athén“. Pokud nevíme, že sova je starodávným symbolem bohyně Athény a že samotné město vždycky bylo plné jejích vyobrazení, těžko lze jen tak uhodnout, že to znamená totéž, co pro nás „nosit dříví do lesa“. V Latinské Americe se ve stejném významu používá, že to je jako „prodávat pomeranče do Paraguaye“. V Paraguayi mají pomerančů opravdu nadbytek.
Znalost symbolů je tedy základním východiskem pro studium a interpretaci mýtů. Většina dochovaných starodávných mýtů nám skrze symboliku přenáší mnoho zkušeností, kterými lidé již prošli na cestě svojí evolucí a které nutně nemusíme znovu a znovu opakovat.
Studium mýtů je tedy jedním ze základních východisek při snaze navázat našimi životy na to dobré a moudré, co přinesla lidská minulost.
On-line slovník cizích slov:
Mýtus - příběh symbolického nebo náboženského významu; neskutečný, vymyšlený příběh. Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Platón užíval pro objasnění svých filozofických názorů mýtus. Nejslavnější je mýtus o jeskyni (Ústava,VII,514-517):Socrates:Představ si lidi v podzemním příbytku podobném jeskyni,která má k světlu otevřený dlouhý vchod podél celé jeskyně.V této jeskyni žijí lidé od dětství spoutaní na nohou a na krku,takže zůstávají stále na tomtéž místě a vidí jen rovně před sebe,protože pouta jim brání otáčet hlavou.Vysoko a daleko vzadu za nimi hoří oheň,uprostřed mezi ohněm a lidmi vede cesta vzhůru,podél níž je postavena nízká zeď na způsob zábradlí,jaké mají před sebou loutkáři nad nímž dělají své kousky.Podél této zídky chodí lidé a nosí všelijaké nářadí,které přečnívá nad zídku,podoby lidí a zvířat z kamene a dřeva. Glaukón:Předvádíš podivný obraz a podivné vězně. Socrates:Podobají se nám.Myslíš,že by takoví vězni mohli vidět sami ze sebe a ze svých druhů něco jiného než stíny vrhané ohněm na protější stěnu jeskyně? Glaukón:Jak by mohli vidět,když jsou celý život nuceni držet hlavu nehybně? Socrates:Tito vězni by nemohli pokládat za pravdivé nic jiného než stíny oněch umělých věcí. Glaukón:Nevyhnutelně. Socrates: Kdyby jeden z nich byl zbaven pout a přinucen náhle vstát,otočit šíjí,jít a podívat se nahoru do světla,mohl by to udělat jen s bolestí a pro oslepující lesk by nebyl schopen podívat se na předměty,jejichž stíny předtím viděl.Co by podle tebe řekl,kdyby mu někdo tvrdil,že tehdy viděl pouze přeludy?Nemyslíš,že by byl zmatený a domníval se,že předměty tehdy viděné jsou pravdivější než ty,které mu ukazují teď?Glaukón: Mnohem pravdivější.Socrates:A kdyby ho někdo odtud násilím vlekl skrze drsný a strmý vchod a nepustil by ho,dokud by ho nevytáhl na sluneční světlo,nepociťoval by bolestně toto násilí a nevzpíral by se,a kdyby přišel na světlo,mohly by snad jeho oči plné sluneční záře vidět něco z toho,co se mu nyní uvádí jako pravdivé? Glaukón:Ne,alespoň ne hned.Socrates:Myslím,že by si musel na to zvyknout,kdyby chtěl vidět věci tam nahoře.Nejdříve by asi nejsnáze poznal stíny,potom samotné předměty,dále potom by nebeská tělesa i samotnou oblohu snáze pozoroval v noci,dívaje se na světlo hvězd a měsíce.Nakonec myslím mohl by se dívat na slunce samo o sobě na jeho vlastním místě a mohl by též pozorovat jaké je. Mýtus o jeskyni Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Roland Barthes [bart] (1915 Cherbourg – 1980 Paříž) francouzský literární kritik a teoretik, filozof a sémiotik., ovlivnil rozvoj strukturalismu, existencialismu i marxismu.
Vystudoval klasickou literaturu a filologii, jeho první kniha Nulový stupeň rukopisu vyšla roku 1953. Barthesovo dílo nikdy netvořilo koherentní celek, který by sledoval jednotnou teoretickou linii. Od kritiky dějin (Nulový stupeň rukopisu) se postupně přesouval k obecné i aplikované sémiologii (Mytologie, Základy sémiologie, Systém módy) a od počátku sedmdesátých let si postupně vybudoval zcela svébytný způsob uvažování o literárních textech (Říše znaků, Rozkoš z textu, Roland Barthes o Rolandu Barthesovi), charakteristický rezignací na zobecňující systémy a postupnou fragmentací a zdůrazňováním jednotlivostí a nahodilostí. Posledním Barthesovým textem je esej o fotografii, nazvaný Světlá komora, který v mnoha ohledech dává tušit nový zlom ve vývoji Barthesova díla, které náhle přerušila smrt při automobilové nehodě v roce 1980. Jestliže Barthesovo dílo nikdy nebylo rezignací, je to proto, že tím, o co odjakživa vášnivě usiloval od Brechta k Bataillovi, od Prousta k Novému románu, od dialektických zvratů až k analýze odívání , byl stále znovu začínající pohyb svobody (z nějž se nikdy nemůže stát instituce, neboť existuje pouze v okamžiku svého vlastního zrodu). (Alain Robbe-Grillet) Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Vliv práce C. Levi Strausse o mýtech přírodních národů (mýty nebrali jen jako pohádky, ale také funkce posilování společenské jednoty).
Barthes rozšířil zájem o mýty na svět každodenního života a hledá současné mýtické prvky života. Rozebíral vztah jazyka a moci. Všude se podle něj objevuje diskurs moci, považuje ho též za diskurs arogance - diskurs politické moci, sportu, módy, filmu… Nutí k přizpůsobení, podle Barthese se této moci nelze zbavit. Účinný nástroj moci=řeč. Tvrdí, že jazyk je fašistický - nutí k řeči určitým způsobem, předepisuje určitý světonázor. Naději na vymanění vidí u básníků apod. - vytvářejí nové roviny komunikace.
Co rozumí Barthes pod pojmem naturalizace?
Tento pojem se vztahuje k mýtům – příběhům, které si daná kultura vytváří k pochopení fyzické i společenské reality. Proces naturalizace mýtu znamená, že mýtus záměrné skrývá svůj sociální a kulturní původ – tedy že je konstruktem dané kultury. Naopak mýtus se snaží působit, jako by byl obecně platný, činí historická fakta zdánlivě přirozenými. Mýtus tím zatemňuje svoji politickou a sociální dimenzi a to, že je produktem dané dominantní třídy, která jej vytvořila.
 
Co má na mysli Roland Barthes, když hovoří o mýtu jako depolitizované řeči?
Mýtus je řetězec pojmů, které se váží k nějakému znaku a vytváří tak příběh, kterým se pokouší vysvětlit či pochopit nějaký aspekt reality či přírody. Barthes ovšem dokládá, že mýtus je sociálním konstruktem, je produktem dominantní společenské skupiny, které vždy slouží.
Mýtus má schopnost zachovávat status quo, zakrývá jeho kořeny a prezentuje jej jako univerzální, trvalý a neměnný. Tím přispívá ke konzervaci moci vládnoucí třídy a statu quo X mýty jsou evoluční
Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Mytologie Mytologie jsou jedním z nejvýznamnějších Barthesových děl. Úvodní část tvoří řada krátkých a snad až překvapivě zábavných, ovšem mimořádně dobře propracovaných úvah o některých dobových aspektech konzumní společnosti (wrestling, astrologie, kuchařské recepty v časopisech); druhá část je pokusem zasadit tyto texty do obecnějšího teoretického rámce. Je pozoruhodná mimo jiné tím, že jde o jeden z prvních pokusů o aplikaci sémiologického přístupu na konkrétní kulturní jevy (v tomto ohledu má dnes Barthes nesčetné množství následovníků v oblasti teorie kultury, literární teorie, ale i politologie nebo třeba gender studies). Mytologie zásadním způsobem přispěly k proměně francouzské intelektuální scény ve druhé polovině 20. století: jsou jedním z prvních projevů nástupu nového způsobu uvažování, které se vzdá fenomenologické a existencialistiké orientace (Sartre, Camus, Merleau-Ponty) ve prospěch strukturální a synchronní analýzy dějinných i aktuálních jevů (Foucault, Althusser, Derrida aj.). Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípr