UKV_2_3

z B.K.S. a jejich satelitních organizací jako SÚZI, ÚTERNÍK a pod. K současnému umění 60-70 let jsme se dostávali prostřednictvím knihy Osobnost a tvorba od dr. Drvoty, kde byla reprodukována díla českých strukturalistů a na nich demonstrovány psychoanalytické pokusy a výklady. Ač nás tato díla jaksi vzrušovala, shrnovali jsme je s dávkou ironie pod pojem "SCHIZOIDOVY FRUSTRACE" a pokoušeli se "hrou na umění" o něco podobného. Jakýkoli experiment ve stylu "hle, co z toho vylezlo" a "to je skoro jako pravé umění", byl dobrý. Pálili jsme, tavili, rozmývali olejové pastely, nalévali latexové škraloupy zatírané olejem. Zároveň jsem však rozvíjel techniku staromistrovské olejové surrealistické malby (ve které mě podporoval otec), ale i "šalamounskou" groteskní kresbu. Jedním z členů František Skála (1956), je také členem skupiny Tvrdohlaví (1987).
Heslo ve Wikipedii Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. V listopadu 1991dostává hlavní Cenu J. Chalupeckého za rok 1991.
Začátkem května v roce 1993 putoval pěšky
na Bienále v Benátkách přes Alpy, ušel za měsíc 850 kilometrů s batohem na zádech, pil z potoků a spal v lesích. „Smutno mi bylo. Moc.“ Cestu absolvoval za 25 dní. Píše si ilustrované deníky, kreslí a kromě epizody s "jedovatými skalními motýly" dorazí šťastně na XLV. Bienále světového umění, kde reprezentuje Českou republiku. Vystavuje soubor 25 kreseb z cesty a drobné plastiky vytvořené z nasbíraných materiálů. Michael Kimmelman z New York Times se o Skálově expozici pochvalně zmiňuje v kritickém článku "Smrt v Benátkách" jako o jedné z mála, ke které je možné si v záplavě současného třeštění najít vztah. Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Restaurace Paláce Akropolis, 1993
1997 - dostává Skála cenu "Interiér roku 1996" za řešení interiérů paláce Akropolis Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. "Důkazy blížící se světové katastrofy„ výstava Galerie Jelení, centrum pro současné umění, Praha
20. 3. – 19. 4. 2001
kurátoři: Ludvík Hlaváček, Miloš Vojtěchovský
Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Rudolfinum 2005
18. Estetická distance v uměleckých činnostech člověka - úloha estetické distance v estetickém zážitku, problém předistancovanosti a poddistancovanosti (kdy se hovoří o těchto pojmech) Poznání a výtvarný zážitek Teorie zážitku - komponenty (složky, koncepty), ale také roviny poznání:
Významová – porozumění netušeným obsahům, které se může stát poznatkem.
Konstruktivní – jak je to uděláno, tvůrce hledá a nalezne (objeví) formu pro svůj výraz.
Empatická (expresivní) – dílo nabízí tvůrci pohled na sebe sama, uvědomění si vlastní tvorby, což může být bráno jako zvláštní druh terapie
Prožitková – do díla tvůrce vkládá“ své aktuální stavy
Koncept
potenciálně společné a všemi aktéry předpokládané zážitkové a interpretační pole určitého výrazu (výrazové konstrukce), na jehož základě se lidé mohou navzájem duševně setkávat a v dialogu si rozumět prostřednictvím svých prekonceptů, k danému konceptu vztažených, a v závislosti na své sociální, kulturní a tělesné (zejména smyslové) vybavenosti. Koncept jako celek i jeho různé stránky lze uchopovat různými druhy výrazů, které mají pro danou situaci různě velkou – a výrazovou hodnotu.
Jan Slavík, Umění zážitku, zážitek umění 2.díl, s. 152 Distance – obecný význam vzdálenost, odstup; např. v matematice distanční kružnice, distanční vzdělávání atp.
2. (ve sportu) dočasné vyloučení ze soutěže Denis Diderot – „Herecký paradox“
Edward Bullough – „psychická distance“
Bertold Brecht – „zcizující (scizovací) efekty“
Vlastimil Zuska – „Estetická distance“ Francouzský osvícenecký spisovatel a filozof. Zabýval se mnoha obory – matematikou, fyzikou, filosofií, estetikou, teologií. Byl vedoucím skupiny francouzských pokrokových vědců a filozofů, sdružených k sepsání Encyklopedie aneb Racionálního slovníku věd, umění a řemesel. Posláním Encyklopedie bylo shrnout veškeré dosavadní lidské vědění. Vyšla v 28 svazcích v letech 1751 až 1772. Denis Diderot(1713 Langres, Champagne – 1784 Paříž) Denis DiderotHerecký paradox švýcarsko-britský filozof, psycholog, literát a estetik odvolávající se na teorii vcítění a na estetické vědomí. Hlavní dílo: The Modern Conception of Aesthetics (Moderní koncepce estetiky). Edward Bullough
(1880-1934) Psychická distance Originál: "Psychical Distance" As a Factor in Art and an Aesthetic Principle. In: The British Journal of Psychology, V, June 1912, part 2., str. 87 - 118.
Překlad: Bullough,E.: "Psychická distance" jako faktor v umění a estetický princip. In: Estetika 1/1995, str. 10 - 30. Fenomén distance znamená, že s jevem, který nás osobně zaujme, jsou však přerušené bezprostřední vazby tělesné, fyziologické, tedy naší bytosti se dotýkající a ji snad i (byť jen domněle) ohrožující. To je zjevné právě v umění, kde divák, posluchač apod. potřebuje být v klidné a bezpečné pozici. Bez toho nejde o umění, ale snad o druh happeningu, společné demonstrace, reality show apod., přesto je tato pomyslná hranice stále testovaná avantgardními uměleckými směry, performery atp. Jev zaujetí psychické distance se podle Bullougha podobá pohledu do zamlžené krajiny, kdy nevystupují ostře kontury světa s možnou syrovou prožitkovou vztahovostí k naší bytosti. Dodejme, že ona „zamlženost“ také umožňuje práci imaginace, dokreslování, přesahování mimo vlastní jev nebo situaci. Tak se může projevit tlak symbolů, snad až archetypálních, aniž bychom si jich však byli jasně vědomi. Bertold Brecht 1898 – 1956 rovněž Bert Brecht, narozen jako Eugen Berthold Friedrich Brecht (uvádí se varianty Bertholt i Berthold)
německý dramatik, divadelní teoretik a režisér. Příbuzenstvo manželka Helena Weigelová Roku 1924 začal působit jako dramaturg u Maxe Reinhardta v Berlíně.Roku 1928 se začal věnovat marxismu, který ho velmi ovlivnil.
Po nástupu A. Hitlera k moci (1933), žil postupně v Rakousku, Švýcarsku, Francii, Československu, Švédsku, Finsku a Dánsku (kde žil nejdéle), po vypuknutí druhé světové války žil krátce v Moskvě (tehdejším Sovětským svazem spíš jen projel), od roku 1941 v USA.
Do Německa (NDR) se vrátil v roce 1948, zde o rok později (1949) se svou ženou Helenou Weigelovou založil Berliner Ensemble a na této scéně realizoval principy epického divadla, ovlivněného komunistickou propagandou, která velmi brzy převážila. Jedním z charakteristických prvků jeho tvorby jsou tzv. zcizovací efekty – tj. komentáře, verše, songy, atp. Základním úkolem těchto efektů je zabraňovat divákovi v čistě emocionálním podlehnutí zobrazovanému, ve ztotožnění se s postavami a v oživení divákovy schopnosti reflexe předkládaných obrazů a situací, což má vést k jeho aktivizaci. Tabulka: Citové stavy a distance. Podle Scheffa 1981,
převzato z: Valenta, M, Riesman, M 1999, s. 55. předistancovanost
poddistancovanost Estetická distance Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Po maturitě na SPŠ chemické v Praze (1966) pracoval postupně jako chemik, barvíř, strojník, tesař, knihovník v Národní knihovně ČR (1985–87), odborný pracovník v Čs. filmovém ústavu (1987–90). V l. 1980–85 studoval dálkově estetiku na FF UK; PhDr. 1986. Interní aspirantura v Ústavu pro dějiny a teorii umění ČSAV (1. 1. 1987 – 4. 1. 1987) byla ukončena z politických důvodů. Externí aspiranturu na katedře estetiky FF UK absolvoval v letech 1990–93. Od r. 1990 působí na téže katedře, od r. 1993 jako docent, od r. 1994 jako vedoucí katedry. Od počátku odborné dráhy je zaměřen na filosofickou estetiku, zejména fenomenologickou (Ingarden, Husserl, Scheler), a na estetiku výtvarného umění a filmu. Postupně se věnoval tématům temporality estetického prožitku a časové dimenze ontologie uměleckého díla. Vedle fenomenologie měl na něho vliv Whitehead, Bergson, Lévinas a Deleuze, sémiotika a (post)strukuralismus. Jeho samostatné práce se týkají sebereflexivity, inherentní intersubjektivity ega, estetické distance a temporality estetického znaku. Původní přínos spočívá v aplikaci konceptu možný svět na výtvarné umělecké dílo, ve fenomenologické analýze obrazu jako časového objektu a oscilace mentální přítomnosti v procesu recepce estetického objektu. Podal nové pojetí mimésis a estetického postoje jako sebereflektujících aktů vědomí. V současnosti pracuje na problému fikce a konceptu estetické distance v literatuře, výtvarném umění a filmu.Monografie: Temporalita metafory, 1993; Čas v možných světech obrazu, 1995; K estetice dvacátého století. Mimésis – fikce – distance, 1996. prof. PhDr. Vlastimil Zuska, CSc. vedoucí katedry estetiky FF UK v Praze V dosavadních úvahách jsme tématizovali distanci v řadě případů, v řadě relací. Diskutovali jsme distanci od reálného světa s vyloučením praktické (existenciální) orientace, distanci v imanenci Ega při rozštěpu na já reflektující a já reflektované, distanci od aktuálního nyní vlivem emergence nastávání, distanci jako prožitek non-identity (se sebou samým, s Druhým, s objektem touhy), zrcadlový obraz jako primární distanci tvůrce autoportrétu, distanci jako "dehumanizační" princip moderního umění, distanci jako základní životní pohyb (Patočka, Buber, Heidegger - viz 3.2.), zcizující efekt jako druh estetické distance, distanci, resp. vzdálenost fiktivních světů od žitého světa reálného, distanci jako vyklonění do Ničeho, jako distanci od původu, zdroje, tj. i od aktuální přítomnosti a aktuálního Já. V této obecnější síti distancí je pro nás klíčovým pojmem estetická distance, termín kontroverzní, jemuž řada, zejména analytických estetiků, věnovala mnohdy až zžíravou kritiku, odsuzující tento koncept do koše odřezků po použití Occamovy břitvy. Pokusíme se ukázat trvající validitu tohoto konceptu, neadekvátnost jeho kritiky a těsnou příbuznost jeho původního vymezení s fenomenologickým pojetím estetického postoje. Text: http://www.fysis.cz/filosofiecz/texty/zuska/mimesis/distance.htm
Přehled tematických okruhů ke
zkoušce v předmětu UKV,
LS 2010.
Číslo
Téma
1.
Výchova uměním a k umění - teoretická východiska a obecné problémy výtvarné výchovy.
2.
Vztahy umění a vědy ve výchově - uplatnění obrazného a racionálně logického přístupu v teorii a praxi výchovy.
3.
Filosofie umění ve výchově - úloha filozofického přístupu k umění v teorii a praxi výchovy.
4.
Estetika a estetická kritéria v umění a ve výchově - uplatnění estetických pojmů a přístupů v teorii a praxi výtvarné výchovy.

5.
Teorie umění a uměnovědné interpretace ve výchově.
6.
Beltingův problém „konce umění“ a otázka vymezení umění.
7.
Psychologie umění ve výchově - možnosti a meze psychologického přístupu v teorii a praxi výtvarné výchovy.
8.
Sociologie umění ve výchově - možnosti a meze sociologického přístupu v teorii a praxi výtvarné výchovy.
13.
Mýtus a rituál v umění, ve výchově a v životní praxi – charakteristika mýtu, jeho původní podoba a funkce a pojetí mýtu v současnosti.
18.
Estetická distance v uměleckých činnostech člověka - úloha estetické distance v estetickém zážitku, problém předistancovanosti a poddistancovanosti (kdy se hovoří o těchto pojmech)