Takacek

Sokrates - lidé se snaží porozum ět přírodě a okolnímu světu, ale nevěnují se zkoumání sebe sama. K čemu je člověku, že rozumí všemu kolem sebe, když ani nerozum í sám sobě. Obrat ke zkoumání mravnosti lidského života. Kdo ví co je dobro, ho bude konat a bud e šťastnější. Lidé jsou zh ruba stejní v tom, že směřují k nalezení dobra. Polemizoval se sofistikou - také se obrátila k člověku, lidé se od sebe liší jako individua, každý člověk je v podstatě jiný, to se projevuje i v jejich jednání, každý člověk jedná s cílem dos áhnout svého prospěchu. Každý si pod pojmem dobro představuje to, co slouží jemu samotnému. Pro někoho je jedna věc dobrá, pro jiného špatná, není společné dobro pro všechny.
Platon - opozice vůči tradičním řeckým předst avám (jednota těla i ducha), staví duši výše než tělesnost. Duše rozhoduje o společenském uspořádání. Tělo je vězením duše, brzdí její rozvoj. Co vnímáme sv ými smysly, není pravá skutečnost, to můžeme vnímat jen svou duší. Duše (žádostivá - uměřenost, vznětlivá - statečnost; rozumná - moudrost), u různých lidí nějaká složka převa žuje. Lidé (výrobci, strážci, vládci), otroky nezařazoval.
Aristoteles - polemizoval s Platonem, člověk je svou podstatou spojen s živou přírodou jako živočich (není ideální svět jak ří kal Platon). Člověk je živou bytostí, která je schopna se sdružovat Ve společnosti - živočich společenský - rozum, který ho k tomu vede, žije ve státě. Člověk se li ší od ostat ní přírody tím, že užívá řeči. Své zvláštní pojetí duše - duše není něco, co je vězněno v těle, ale to, co je spojeno s tělem - hýbe s ním, ovlád á ho. Duše ( vyživovací - rostlinná a zvířecí , smyslová – rostlinná ne , zvířecí ano, rozumová - jen člověk) - spojen á s ostatními částmi, umožňuje povznést se nad přírodu, orientovat se ve světě, zkoumat i část sebe. Rozumná duše je jako jediná nesmrtelná - pravděpodobně. Společnost vidí jako variabilní . Lidé si vládu vybírají. U některých lidí není rozumová část vyvinuta - otroci, mají svou duši od přírody, potřebují někoho, kdo je povede.
Sv. Augustýn ~ člověk nemůže žít bez Boha, směřuje k němu. Zamýšlel se nad tím, čím je lidská existence bez Boha. Člově k, který nepřijal Boha, ztrácí smysl života. Je nutné nají Boha, který dává smysl lidstvu. Prvotním předpokladem exist e nce Boha, je uvěř it v něj, to dává člověku jistotu. Víra je na prvním místě - Bůh rozhoduje o člověku, pře d určuje lidský osud, i zda lidé budou spaseni nebo ne. K Bohu vede člověka duše, tělesnost ho od něj odvádí, přivádí ho k ď áblovi. Podcenil roli rozumu.
Tomáš Akvinský - aristotelismus aplikovaný na křesťanství. Nepopírá Augustinovo učení, pohrdá tělesností. Vědění přestupněm víry, přisuzuje člověku možnost jistého sebeurčení, není už 100% zasahování do lidského osu du od Boha, svoboda lidské vůle, podle ní se rozhoduje ve svém jednám - zda koná dobro či zlo. Člověk se může mezi dobrem a zlem rozhodnout, má ale rozum, kterým si uvědomí , co je dobro. Uvědomí si, že když bude konat
zlo, bude zatracen. Rozhodování má své hranice dané rozumem.
novotomismus - norma 'učení pro dnešní katolickou církev, základ T. A. Papež by měl stát v čele úsilí zdokonalení společnosti, ne císa ř. Největší dů kaz existence Boha , je víra.
Alcuin – posuzoval myšlenku rozšiřování vzdělanosti, myšlenka karolínské renesance, je nutné mít alespoň základní vzdělán í (elementární vzdělání) – čtení, psaní, modlení ; na to navazuje – vzdělání artistické (druhy vědění) vzdělání theologické, osvojení si jazyka – nositel vzdělanosti, argumentuje tradicemi myslitelů starověku (Aristoteles, Platón), trivium – gramatika, rétorika, dialektika(logika myš lení) qadrivium – matematika, geometrie, astronomie, muzika
Piere Abelard – patří mezi největší myslitele středověku, jak dosahovat pravdy v poznání, pravé poznání se rozvýjí(vyvýj í), úkolem vzdělání je naučit člověka jak hledat pravdu – pravda týkající se boha, je zapotřebí vychovávat k pravdě, výchova není založena vtloukání n áboženských pouček, prosazuje vlastní myšlení, výchova má být rozvýjením lidského rozumu, rozumět tomu co se učím, řešení problémů na základě hledání rozporů
Nicolo Machiavell i - dílo Vla dař - dává rady vládci, aby udrž el svoji moc, panovník (i člověk) si z větší části řídí svůj život sám, štěstěna mu pomáhá. Činnost p. se musí řídit poznáním, že člověk je od. přírody zlý i dobr ý zároveň, obojí vytahuje určitým způsobem k svému prospěchu. Vladař nevládne jen ke svému prospěchu, ale k prospěchu ostatních. Člověk odpovídá sám sobě, štěstěna pomáhá tomu, kdo se o to snaží - směřuje ke
společenskému prospěchu. Lidé jsou pořád stejní, skon k dobra i ke zlu je od přírody, každý panovník i myslitel s tím musí počítat.
Voltair e - základ celého osvícenství, Člověk je bytost řídící se rozumem, rozum je to nejcennějš í. Člověk uvažuje zcela samostatně, myšlení nemá být svazováno společností. V konfliktu s církví vystoupil proti procesům s čarodějnicemi, nabyl ateista, ale jen učením cestu k ateismu připravoval.
deismus- Bůh je tvůrcem světa, ale pak se už o něj nestará, člověk rozhoduje o svém vlastním osudu, řídí se rozmaro, ten mu ukazuje, co je pravda a lež. Požaduje principy rozumu ve společ nosti, ta se pak zdokonalí. U V. poprvé princip společenského pokroku, kterým se řídí chod dějin.
Petr chelčický – svébytný filozofický myslitel z pohledem křesťana, rozdě lení společnosti na 3 stavy (duchovní, šlechtický, poddanský), od boha je nařízeno, že tyto 3 stavy musí spolupracovat a vytvořit harmonickou jednotu, potlačit nespravedlnost ve společnosti, je třeba společ nost měnit, intenzivní výchovou a udělat z lidí dokonalé křesťany, principialně musí křesťan směřovat k dobru, kritizuje učence za to, že vzdělání neslouží k dosažení dobra, ale jen k odůvodnění nespravedlnosti, činitelé, kteří brání k dosažení obrození křesťanství jsou papež a císař
Erasmus R otterdamský – obrození člověka, vymanění ze závislosti na církevních dogmatech, křesťanství člověka svazuje a nedá mu mož nost prosadit se, princip svobodné výchovy, zrušení dogmatismu, podpoření člověka k víře v sebe samého, vědění – pozitivní pro člověka, myšlenka povinné školní docházky CHVÁ LA BLÁZNOVSTVÍ
Martin Luther – vystoupení s požadavky o reformaci církve, aby se bůh stal bohem pro člověka, vlastní myšlenka bezprostřední komunikace člověka s bohem, nepotřebnost knězů(kněz je jen prostředník v komunikaci), Luther přímo prosazuje povinné vzdělání, spasit vzdělanou duši je obtížné(umožnit křesťanovi přístup ke vzdělání )
Thomas Moore – dílo UTOPIE, odstranění soukromého vlastnictví, společnost není ovládána kněžími, v této společnosti lidé spolupracují(rozvoj řemeslné výroby a obchodu), lidé mají všeho dostatek, výchova již od dětství má vést k vědeckému poznání, od školy už praktická výchova(osvojují si dovednosti nutné pro život), děti ve škole by měli pochopit fungování společnosti, i v dospělosti se má člověk vzděávat
Michael de Montagne – člověk je bytost, jejíž život nezávisí na bohu, jediná jistota je pozemský život, nikdo neví co je po život ě, dává návod pro pozemský život , poznání je mnoho, ale život je příliš krátký na to, aby se stihlo vše poznat(určitá marnost), děti mají být vedeny k praktické činnosti
Francis Bacon – mění obsah filozofického myšlení(usiluje o spojení filozofie s věděním), vě da nemá být podřízena křesťanství a víra nemá nic společného s vědou ani se světem, ve vědění spočívá síla člověka, hledání postupů vedoucí k pravdivému poznání, z áklad je empirická zkušenost(induktivní metoda), na základě induktivní metody mají být odvozeny závěry zobecňující vědecké poznatky, nastiňuje vizi nové společ nosti, společnost řídící se vědeckým poznáním, důraz na vzdělanost už od mládí založeno na vědeckém základě, harmonizace společnosti díky poznání, prosazoval i historické poznán í, 4 typy lidského poznání (idoly)-1.idoly rodu( smyslová zkušenost, vědomí člověka k chybám v poznání ) , 2. idoly jeskyně(člověk je uzavřen do svého vědomí a obtížně se mu překračují hranice), 3. idoly trhu(obchod s myšlenkami, výměna myš lenek), 4. idoly divadla(napodobení jednání a myšlení lidí) – všechny tyto idoly jsou důvody, proč dochází k chybám v poznání ;
Jan Amos Komenský – snaha o koncipování své vlastní filozofie, obhajuje aristotelismus, sympatizuje s René Descartesem, překračuje hranice scholastiky poplatného myšlení, proces poznání(zdrojem poznání je rozum, ale i víra), smyslová zkušenost, rozumov á zkušenost(dynamicky se rozvíjí, týká se celé společnosti), výchova a vzdělání musí být diferencovatelné, společnost se rozvíjí od nedokonalosti k dokonalosti, odmítá tvrzení, že je spole čnost daná – zdokonalení lidského života výchovou, PANSOFIA(vševěda) – nezbytnost výchovy pro všechny lidi, rozvíjení lidské duše, duše povznáší
John Lock – Navazuje na tradice založené Francisem Baconem, vnímáme fungování nás samotných, člověk se jeví jako čistá nepopsan á deska, na kterou je možno psát perem výchovy a tužkou vzdělání, výchova má sloužit praktickým cílům(užitečné), dává důraz na mravní principy(pro fungování ve společ nosti), preferuje tělesnou výchovu, člověk by měl umět korigovat své jednání(sebeovládání), klade důraz na úlohu vychovatele, každý si má osvojit základy společ enského života, poznání minulosti dává návod a varování, má být formována společnost současná
Thomas Hobbs – zaměření na člověka a společenský život, člověk jako rozumová bytost, ale zároveň klade důraz na to, že člověk je součástí přírody, rozum má člověka vést k poznání, že patří do přírody, člověk v jeho očích dospěl k tomu, ž e svou svobodu dal do