Takacek

rukou jednomu člověku(který jej bude zastupovat ve společnosti), vláda státu a s ním spojeného práva, klade důraz na jazyk a řeč(rozum se zakládá na řeči), člověk nemá schopnost žít ve společnosti, proto je nutné mu dát vzdělání(rozvýjí se rozumové schopnosti), celý systém vzdělání by měl směřovat k zapojení člověka do společnosti(člověk se st ává občanem), utilitismus -užitečnost, člověk musí být vzdělán, protože mu to přináší užitek a přináší to užite k i pro společnost
Claude Adrien Helvétius – věnoval důraz člověku a jeho duchu, člověk je součástí přírodního řádu, původní člově k se podobal zvířeti, egoismus je přirozená lidská vlastnost, činitelé vymaňující člověka z řádu=citlivost a paměť , dochází k závěru, že rozum člověka jej vede k pochopení veřejného dobra, rozum vede člověka k tomu aby se nestal čistým egoistou, lidský duch není nic oddělitelné ho od člověka, ve výchově se formuje duch, výchova je nutným činitelem ve společnosti(lidé musí projít výchovou), myšlenka všeobecného charakteru výchovy, nevede jen ke sjednocení lidí, ale i k jejich diferenciaci, individualizace ve výchově, ve špatné společnosti nemůže vést výchova k dobru, změna člověka je možná jen ve změněných podmínkách, člov ěk je podle něho bytost chápající rozumem co je dobro
Jul ien la. Mettrie - základy materialistického výkladu člověka. Člověk se neliší od ostatní pří rody (vyjma schopností myšlení), společenský život - dán prostředím, ve kterém žije.
Jean Jacques Rousseau - odmítá V. společensk ý pokrok v dějinách - původně žil i lidé v harmonicky uspořádané společnosti (existence citových vazeb). Později jeden zotročuje druhého, lidská civilizace na bázi soukromého v lastnictví — postupná nadvláda r ozumu — cit je potlačen — rozum znamená úpadek společnosti. Chce vrátit citovost lidí — cestou výchovy, společenský smě r
Pojetí společenské smlouvy - dílo, kritika vztahů ve společnosti, nejdříve byl chaos pak vznik společenské smlouvy - stát má chránit své občany, ale smlouva není dodržována - buď pano. udělá reformy nebo ho lid svrhne, lid ' má právo na revoluci (z něj vyplynula francouzská revoluce)
Denis Diderot – není mechanickým materialistou, hovoří o proměnlivosti člověka, vychází z toho, že člověk patří do řá du přírody (člověk je instinkty a pudy), zdůrazňuje specifiku lidského rozumu, který člověka vyvyšuje, člověk se mění na základě svých znalostí, člověk se rodí s určitý mi vlastnostmi (sklony), člověk může své pudy překonávat, ale musí se s nimi při výchově počítat, výchova pro život , výchova musí probíhat ve svobodných pomě rech, výchova má být výchova všech lidí ve společnosti, vede člověka k tomu jak se chovat ve společnosti, konstatuje úpadek ve společnosti, je třeba lidi vychovávat i prakticky (technika a zručnost)
Johan Godfried Herder – dějiny jsou označeny jako dějiny lidství, prosazování ideienství. V různých obdobích jsou jiné národy v roli ukazování ideie, humanita je rozvoj umění a vědy, citové povznesení národů, lidé jsou rozumové a citové bytosti, lidé musí být pro lidskost vychováváni, vzdělanost vede k bohatství ná roda, pozornost věnována jazykové výchově (osvojení mateřštiny), pečování o jazyk (čím rozvinutější jazyk, tím spíše se lidé mohou vzdělávat), lidé mají být vychováváni pro společenský život, pro občanství, musí rozumět fungování společnosti, kladl důraz na znalost dějin, ve výchově se musí působit i na city (láska k národu)
Emanuel Cant – Kopernikánský obrat, dosud jsme p řemýšleli o světě jako o světě věcí a tím jak se na první pohled zdají, vychází z člověka, v přírodních zákonitostech jsou věci svázány nutností , v lidských zákonitostech věci svázány nejsou (svoboda) – spojuje člověka s nutností, člověk si uvědomuje, že jeho úkolem je řídit se principy dobra, mravní zákon pochází od boha, ří dí jeho chování a vede ho k mravnosti, idea lidskosti, rozumu se člověk dopracovává výchovou, výchova je proces, v němž se člověk stává člověkem (proces vedoucí vychovávaného od zvíř eckosti k lidskosti), kultivace člověka, užitečnost výchovy (výchova vede k zručnosti), svě toobčan (člověk nemá být vychováván jako občan státu, ale jako občan sv ěta), připravit lidi na to aby vychovávali jiné=klade důraz na roli vychovatele
Johan Fridrich Herbart – následník Canta, principy školství v Rakousku, v Česku a v Německu vycházely z jeho principů výchovy, reály – pojmy vyjadřující obsahy vědomí, podle něj je i duše reál (pojmy vypovídající o věcech), základem výchovy je vzdělání vedoucí k poznání, rozvoj duše, dynamika výchovy a vzděl ání, učitel vede žáka ke správnému jednání
Georg Wilhelm Friedrich Hegel — filozofického vývoje ducha - svět má duchovní z áklad, který se mění, vyvíjí. Tento vývoj má řád - výsledkem je vzestup ducha až k duchu absolutnímu. Lidstvo se svým vývojem stává i vývojem ducha, člověk je u H. prioritní.
Ludvig Feurbach - uvedl myšlenku, že filozofie má být antropologií . Kritizoval univerzální systémovost H, učení. Vrací se k materialismu, člověka považuje za tělesnou bytost o čemž se přesvědčuje svými smysly. Lidská duchovnost je svázána s tělem, neexistuje žádný světový duch. Rozum a vědomí u člověka není od Boha, ale pochází z přírody. Prvotním vztahem je láska a lidská společnost je souhrnem jedinců vstupujících do vzájemných vztahů pomocí lásky.
Karel Marx - materialistické pojetí dějin. Dějiny lidské společností určují zákonitosti společenského bytí. Společenské vědom í (názory, myšlenky, idee) je odr ážející společenské bytí. Nejdůležitější jsou ekonomické zákoni tosti -ekonomický vývoj ur čuje vývoj lidské společnosti. Komunismus nepovažuje za konec vývoje, považuje ho za počátek nového vývoje lidstva. Uznává, že člověk je svázán s přírodou, ale svou podstatou je produktem spole čenských vztahů. Příslušnost k lidskému rodu není dána jen vzhledem, al e svým vědomím a jednáním. Č. nenechává svě t na sebe jen působit, ale i ho přetváří a přetváří vlastně sám sebe.
August Comte – zakladatel pozitivistické teorie, podřízenost vědám (nevycházela z vědeckého poznání, nezávisle na vědě ), vyzdvihuje experimentální poznání (principy emperizmu), přichází s myšlenkou, že je potřeba systém věd doplnit o sociologii (vědu o společnosti), pozitivní poznán í, vytváří vlastní rozumovou koncepci a nemá vědecký základ, pomocný nástroj vědeckého poznání, rozum opírající se o smyslovou zkušenost, 3 stádia dějin vývoje lidské společnosti (vl áda církve 1. theologické – období založené na fantazijních skutečnostech, vláda systémů 2. metafyzické – začátek prosazování empirické zkuš enosti, metafyzický rozum ovládá empirické zkušenosti, vláda vědy 3. pozitivní – vítězství vědeckého poznání založeného na empirické zkušenosti, vznik nového způsobu uvažování ) , prosazuje nadvládu vědy, vědeckotechnický pokrok má vést k regulaci společnosti (odstraní krizové jevy ve společnosti – bídu a bohatstv í), osvobození člověka, nová společnost má vznikat díky nové výchově, lidé mají mít nové prostředky k životu a to jim má zajistit vědecko-technický pokrok, ale lidé si to musí zaslouž it tím, že budou vzdělaní, společnost potřebuje lidi, kteří budou vzdělaní a budou umět používat vědu a techniku ve prospěch společnosti , 4 základní typy vý chovy: 1. výchova průmyslová (technická výchova), 2. výchova vědecká (osvojení přírodních zákonů), 3. výchova estetická (pochopení umění a tvorba umění), 4. filozofická (výchova mravn í), vize spojeného lidstva
John Stuart Mill – empiricky ověřovaná skutečnost , sociologie založena na empirické zkušenosti, lidé jednají s ohledem na sebe (aby jim jejich jednání přinášelo užitek), společenský život je ovládán užitečností - UTILITARISMUS, užitek jednoho musí být užitkem i pro další lidi, svoboda č lověka, lidé vystupují jako jedinci, ale spojují se v celek – spojení užitků, vláda musí dát takové zákony aby daly svobodu všem občanů, výchovou jedince by mělo být cílem vysvě tlit jedinci princip užitečnosti a to jak užitečnosti subjektivní, tak i užitečnost společenskou, čím více je člověk vzdělanější, tím více přispívá společnosti, osvojení mravní ch principů, princip soucítění (vždy jedná tak aby ostatním pomáhal), výchova občanství, člověk vždy vystupuje jako aktivní jedinec ve společnosti
Tomáš Garrigue Masaryk – pozitivismus je odličtěný, nebere v potaz citovost, vystupuje proti jednostrannosti osv ícenského rozumářství, vývojovost založena na duchovnu, společenský pokrok má být založen na uplatňování principu humanity, základ mravní výchovy (sebezdokonalení člověka) – má se uplatňovat nenásilnou cestou, významné místo má i náboženská víra (nositel mravnosti), bůh vystupuje jako nejvyšší mravní princip (láska, soucit, bratrství mezi lidmi), humanismus spojuje s vý vojem českého národa, sebevražednost je jev dán mravní krizí, sebereflexe (schopnost zorientovat se v politice na základě znalosti dějin a výchově v političnosti)
Arthur Schúpenhauer - obrací pozornost k člověku jako k jednotlivci vytvořil tzv. filozofické vůle. Základem světa je vůle k životu ta ovlivňuje celý svět a projevuje se i u člověka. Č. je ovládá n touto vůli, která ho určuje a také ovlivňuje. Svět se vytváří jako představa jedince! V této představě č. nachází vůli. Vůle č. nutí k životu, to způsobuje, že lidský život j e vlastně utrpení. Východisko by byla sebevražda, ale to S. odmítá, protože by porušil pud života. Zmírnit utrpení lze zmenšením své aktivity nebo uměleckou tvorbou a vnímáním umění. Každý č. by si měl uvědomit, že i ostatní lidé žijí v utrpení, toto uvědomění, vyvolává soucit a ochotu pomoci.
Friedrich Ni etzche — předmětem zkoumání má být lidský život, který je určen vůlí. Svě tu vládne vůle, tato vůle je zaměřena na ovládání . T ento pud se projevuj e jako vůle k moci. Dosavadní člov ěk není schopen tuto vůli naplnit, pr oto by měl být nahrazen nadčlově kern. Víra v Boha je podle N ietzcheho výrazem slabosti člověka . Bůh je mrtev