sociální patologie

Sociální patologie a etopedie: základní terminologie, utváření sociálních hodnot a norem, mravní vývoj člověka interiorizace sociálních norem.
Sociální patologie-pojetí normy a normality
Statistické (frekvenční) pojetí normality – „normální je to, co je běžné, průměrné, frekventované“ – nejběžnější pojetí, používané intuitivně, na základě zkušenosti s frekvencí výskytu jevů. Vychází z rozložení jevů – podle tzv. Gaussovy křivky
Zdravotní pojetí normality – „normální je to, co je zdravé“ Vychází z vymezení pojmu zdraví = stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody,)
Funkční (individuálně vztahové) pojetí normality – „normální je to, co odpovídá individualitě každého jedince“ –Užívání tohoto pojetí normy a normality patří k profesionalitě učitele, vychovatele a pracovníka sociální sféry. Vytváří předpoklad práce s člověkem s postižením, tj. toho, který se vymyká normě statistické. Proč jsme rozdílní?
Vnitřní důvody – genetika, fyziologie
Vnější prostředí
Sociokulturní pojetí normality – „normální je to, co je v dané společnosti a kultuře obvyklé.“ – normou je to, co společenská kritéria jako normální vymezují. Takto pojatá sociální norma je vždy vázána na sociální skupinu a představuje pravidla soužití v jednom sociálním prostoru. Pro jedince vymezuje, co je ve skupině:
Obvyklé, osvědčené
Přípustné
Správné
Žádoucí
Sociální normy
– pravidla koexistence v jednom soc. prostoru
Vychází z hodnot soc. skupiny
Vymezují to, co je ve společnosti-obvyklé,osvědčené, přípustné
zvnitřňovány v procesu socializace
- různé varianty vymezení, porušovány v každé společnosti – následují sankce
existuje určitá míra tolerance(toleranční limit) – záleží na věku (vyšší u okrajových věků), kultuře, náboženství…
Osvojování, zvnitřňování sociálních norem probíhá během vrůstání člověka do společnosti (socializace), souvisí s mravním vývojem člověka. Významný vliv má na něj výchova. Chování odchylné od společensky přijatých norem se nazývá deviantní chování, porucha chování.
Odpovědi na otázku co znamená norma v sociální oblasti se věnuje především etika = nauka o mravnosti. Ta normy definuje jako sociální pravidla jednání, která potřebují lidská společenství, aby mohla existovat. Norma může mít podobu právní či mravní. Plnění právních norem je vynutitelné, deviace jsou trestány.
- normy zvnitřňovány v procesu socializace – jedinec normu zná – uznává – chová
. Fáze zvnitřňování normy:
Znám normu
Uznávám normu
Chovám se podle normy
Pokrytec:
Člověk normu zná
Neuznává ji
Ale chová se podle ní
Porušuje zákon, sociální patologie:
Zná normu
Neuznává ji
A nechová se podle ní
Pubescent - revolta:
Zná normu
Uznává to
Ale nechová se tak
Mentálně postižený, malé dítě,…
-je třeba konfrontovat i tyto jedince alespoň se základními sociálními normami…
- člověk se sociální normy učí postupně ve společnosti – je třeba mít kvalitní zdroje
přírodní (biologické) procesy – přírodní prostředí, genetická informace
psych. Procesy – interiorizace a stabilizace hodnot a norem
sociálně psych. Procesy – vztahy, pozice, role
sociologické procesy – skupiny, instituce, organizace
Mravní vývoj
Zákl. východiska: - model dědičného hříchu– důležitost výchovné intervence
-model vnitřní čistoty dítěte společenské vlivy dítě poškozují
- model tabula rasa- dítě není primárně ani dobré, ani zlé
Psych teorie
-psychoanalytická teorie - vývoj zprostředkován identifikací s rodiči, vzniká superego, při porušení mravního kodexu je pociťována vina, problémy při nedostatečně nebo příliš vyvinuté superego-
teorie sociálního učení (Bandura) – odměny a tresty…
-kognitivní teorie (psych. morálky) – Piaget - vychází z respektu jedince k pravidlům
Heteronomní morálka (přichází zvenku)
Autonomní morálka
Postavena na vnějším tlaku autorit
Postavena na kooperaci a partnerství
Pravidla vnímána jako ne, plněny doslovněměnné požadavky vnější autority
Pravidla jsou produkty vzájemné dohody
Stupně morálního vývoje dle Kohlberga
6 stupňů – 3 hlavní stádia – prekonvenční, konvenční a postkonvenční
Prekonvenční – malé dítě předškolního věku, respektuje pouze normy, které se mu vyplatí – důležitý je systém odměn a trestů, odměny by měly být dominantní, např. pochvala za pozdravení starší osoby…, důležitý je prvek požitku z odměny –
Konvenční (konformní) – puberta až adolescence, jedinec má tendenci se plně ztotožňovat se sociálními normami, které platí, sociální skupina je skupina vstevníků – což může být problém, záleží, do jaké se jedinec dostane,
Postkonvenční (postkonformní) – člověk už má normy utvořeny, ne všechny jsou jako ve většinové společnosti, vznikají odlišnosti a také konflikty ve společnosti, hlavně ve vypjatých či stresových situacích…
Př. Krádež z lásky k ženě. – postkonvenční
Jan neměl krást, neb je to zakázané. – konvenční
Jan mohl krást, protože ho nikdo nechytí. – prekonvenční
Jan mohl krást, neb je povinností manžela udělat pro ženu vše. – mezi kon. A post.
Základní terminologie
Sociální deviace (odchylka) – hlavně v sociologii, porušování soc. norem ( +,-), to, co se vymyká většinovému chování, je vnímáno jako deviace, Gaussova křivka…
Negativní část deviace – porucha chování ,soc. pat jevy - jsou uplně nejhorší (agrese, šikana,..)
Etopedie – obor speciální pedagogiky zaměřený na jedince s poruchami chování
poruchy chování-negativní odchylky v chování, porucha socializace Projevy poruch socializace (sociální maladaptace, maladjustace)
sociálně patologické jevy-jevy závažně porušující sociální normy
delikvence(delikvence) – jednání v rozporu s právními předpisy
predelikvence – delikvence dětí do 15 let
kriminalita – výskyt zločinného chování
Dicociální porucha osobnosti (dříve psychopatie):-člověk není schopen přiměřené sociální adaptace-neschopnost ovládat vlastní reakce-výbušnost, agresivita
2. Socializace a její poruchy, sociální deviace, poruchy chování jejich příčiny a dělení.
Socializace-proces postupného, celoživotního začleňování jedince do společnosti prostřednictvím sociální interakce a komunikace s druhými lidmi, předpokladem je sociabilita. Socializace probíhá při výchově. Při sociálním učení jsou nástroji: napodobování, identifikace. Vlivy na socializaci: přírodní procesy, psychologické procesy, sociálně-psychologické procesy, sociologické aspekty (skupiny, instituce)
Mechanismy socializace
1, imitace- nápodoba vnějších projevů mého vzoru- vědomá a nevědomá
2, identifikace- ztotožnění s postoji, normami a hodnotami mého vzoru-
- svědomí 2.vytv.
3, sugesce – nekritické přijetí postojů vzoru, působí na naše podvědomí
4, přesvědčování- je apelace na racionální složku – poučování – mechanismus, který nejmíň funguje.
5, sociální činnosti -hra- je převažující sociální činnost dětí předškolního věku, učení-
základní koncepce-Freud-socializace je proces interakce mezi biologickými pudy EROS THIMOS, interakce probíhá prostřednictvím komunikace
Durkheim-proces interakce jedince do nadindividuálního celku-kolektivního vědomí
Mead-k socializaci dochází mechanizmem přijímání rolí v průběhu ontogeneze, výsledkem je utváření vědomí vlastního já.
Sociální deviace
hlavně v sociologii, porušování soc. norem ( +,-), to, co se vymyká většinovému chování, je vnímáno jako deviace, Gaussova křivka…
Negativní část deviace – porucha chování ,soc. pat jevy - jsou uplně nejhorší (agrese, šikana,..)
Sociologické teorie sociální patologie
Teorie anomie: (Durkheim) po rozpadu soc. norem ve společnosti ve válkách, revolucích dochází k dramatickému nárůstu sociálních deviací, například větší nárust sebevražd po 2. sv.v., větší kriminalita v chudší společnosti, nyní například finanční krize, u nás například konec 80. let,
Subkulturní teorie: deviace je výsledkem přičlenění k subkultuře, která uznává odlišné hodnoty a normy
Teorie etiketace: společnost označí po prvním, často náhodném přestupku, jedince nálepkou (etiketou, flastr) a příště již od něj přestupkové chování očekává (negativní očekávání), v pedagogii důležité mít naopak pozitivní přístup k dítěti – lepší výsledky
Teorie blahobytu: kriminalita v západních zemích vzniká nikoli z nouze, ale z tendence střední vrstvy srovnat životní úroveň s vyššími vrstvami, souvisí s krizí morálky
Poruchy chování
Příčiny poruch chování:
Predisponující (dědičnost)vrozené
Preformující (socializační)
Provokující (zátěžová situace)
faktory dědičně (vrozené) -1pohlaví – muži jsou například agresivnější, u žen zase např. histerie, psychická labilita, -2disociální porucha osobnosti – psychopatická,…-3lehká mozková disfunkce (LMD, ADHD) – vznik např. při porodu (20 až 30%), povětšinou dědičná záležitost! (50 – 70 %), 10% pozdější vlivy. Projevuje se odchylkou aktivity, hyperaktivita, citová labilita, impulzivita, lze rozdělit na 3 skupiny:
zbaví se poruch v dětství
lehké poruchy jim zůstanou do dospělosti
zůstane jim do dospělosti většina poruch – impulsivnost, agresivita, krádeže, drogy! = nedokáže plně uspokojit své potřeby – touha po droze, snadněji upadne do závislosti
-4snížená úroveň intelektu – schází jim rozumová korekce – bezprostřední uspokojování pudů (masturbace), nechají se snadno zmanipulovat,
faktory preformující (sociální) –
lze také říci jako faktory vnější, větší náchylnost při splnění vrozených faktorů!, ovlivňují utváření osobnosti a vycházejí z bezprostředního sociálního okolí dítěte – hlavní je rodina
RODINA
funkce rodiny jsou: -biologická - materiální –socializačně výchovná
podle úrovně plnění těchto funkcí dělíme rodiny na:
funkční
problematické (problémové) – viz např. ztráta zaměstnání člena rod.
dysfunkční – závislost na drogách, alkoholu jednoho z rodičů,
afunkční
poruchové plnění socializačně výchovné funkce rodiny souvisí s :
abnormální osobností rodičů
abnormální strukturou rodiny (např. neúplná) –
subdeprivací (mírnější forma psych. deprivace – neuspokojení psychologických potřeb –
ŠKOLA
Další socializační prostředí je – škola. Sehrává klíčovou roli v životě člověka.
místo první systematické práce – celoživotně je závislá schopnost kooperace s vrstevníky,…
místo budování sebehodnocení (tolerance násilí, vlastní slabosti,…)
místo zařazení dítěte do skupiny vrstevníků
místo vzniku prvních poruch chování (lhaní, krádeže, záškoláctví, šikana)
Všechno to si člověk nese dál do svého života – dobré i zlé.
SKUPINA VRSTEVNíKů
zdroj pozitivních a nepostradatelných vztahů
zdroj negativních vztahů
zdroj sociálních deviací (zvláště v kombinaci s dysfunkční rodinou)
subkultura drogová
subkultura rasistická
subkultura pseudonáboženská
Faktory provokující (zátěžová situace, období)
Narušení homeostáze, snížení frustrační tolerance (odolnost vůči zátěži) podmíněna:
Věkem
Inteligencí
Dosavadními zkušenostmi jedince
vývojové aspekty období adolescence – dospívání Adolescence – má několik vývojových úkolů:-separace od primární rodiny-dosažení dospělé sexuality-získání pracovní a sociální kompetence-dosažení osobní identity (psychosomatická a sociální identita)
krize – vv krátkém čase se vyostřující situace, již postižený není schopen sám překonat
krize životních změn - změny v socializaci, rytmu života, v sociálních rolích
psychosociální problémy adolescentů (adolescenční krize) = rozpor mezi aktuální realitou a tím, čeho je třeba dosáhnout, může mít dvě formy:
pasivní forma – únikové reakce, útěky, záškoláctví, sebevraždy
agresivní forma – vandalismus, šikana, terorismus, delikvence
kompromisní forma – návykové látky, nestabilita
Dělení poruch chování
1Dělení podle míry společenské závažnosti:
2dělení podle míry narušení (Zikmund):
3dělení poruch podle věkových období:
4dělení dle agrese-agresivní
-neagresivní
1Dělení podle míry společenské závažnosti:
chování asociální, disociální, antisociální
asociální – chování v rozporu se společenskou morálkou,např. záškoláctví, drogové závislosti, sebevražda
antisociální – protispolečenské chování, porušující všechny normy, např. vražda, krádeže, sexuální zneužívání
disociální – nepřiměřené chování zvládnutelné většinou výchovnými prostředky, často jen dočasné, např. negativismus v pubertě
2dělení podle míry narušení (Zikmund):
mládež mravně ohrožená
mládež mravně narušená
mládež mravně vadná
3dělení poruch podle věkových období:
a)poruchy chování v dětském věku a dospívání:
-lhaní
-krádeže
-útěky a toulání
-agresivita a šikanování
b)poruchy dospělého věku:
-kriminalita
-sexuální deviace
-drogové závislosti
-týrání, zneužívání a zanedbávání dítěte
-sociální nepřizpůsobivost
Poruchy chování v dětském věku
Lhaní: způsob úniku z nepříjemné situace, obrana vlastní identity, je třeba odlišit od smyšlenky – konfabulace – což je například nerozlišení pravdy a nepravdy u malého dítěte – nemělo by být trestáno, cca do věku školní docházky, lež je záměrné sdělení nepravdivé informace
Typy lží:
lež pravá – úmyslné sdělování nepravdy
lež bájivá – pseudo lež – uspokojení deprivovaných potřeb,
lež agresivní – zaměřena na poškození jiné osoby, nejzávažnější, např. pomluva,
patologická lhavost – typická u psychopatické osobnosti,
Krádeže – je to záměrné jednání, kterým si někdo přisvojí cizí věci
v předškolním věku – neuvědomění si osobního vlastnictví, nelze považovat za krádež v pravém slova smyslu, děti do 6 to neumí řádně rozlišit
kleptomanie – psychopatologický jev souvisí s nutkavou neurózou, léčí se pomocí psychiatrické léčby
loupež – krádež spojena s násilím něbo výhrůžkou bezprostředního násilí
agresivní krádež - s cílem ublížit okradenému
Motivace krádeží:-Dítě krade pro sebe:
z nouze (dnes se už tolik nevyskytuje)
z citové deprivace (potřeba hromadění pozornosti)
Dítě krade pro druhé:
z nouze (méně frekventované)
z nedostatku prestiže – dítě si např. kupuje přízeň, souvisí s šikanou či se začleňováním do nějaké party,