sociální patologie

sexuální života
Promiskuita – typ sexuálního chování charakterizovaný častým náhodným střídáním sexuálních partnerů.
2 Prostituce prostitutere = věřejně vystavovat, zaprodat se): institucionalizovaná forma poskytování sexuálních úsluh za peníze
dělení:
- podle provozující osoby: ženská, mužská i dětská
- podle místa provozování: pouliční a ve spec. zařízeních (nevěstince)
z hlediska státu: prostituce legální a nelegální
historicko - kulturní typy prostituce :
- rituální (chrámová)
- jako součást ceremoniálu přijetí hosta
- ekonomicky a sociálně podmíněná
8 Drogové závislosti
Terminologie
Závislost je : „skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost, než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více“.
nejvýznamnější závislosti:
- na alkoholu
- na drogách
- gamblerství
droga: látka, která má psychotropní účinek a může vyvolat závislost
gamblerství: patologické hráčství
akutní intoxikace: přechodný stav po aplikaci psychoaktivní látky
abstinenční syndrom: rychle (do 24 hod.) se rozvíjející bouřlivé vegetativní a psychopatologické reakce, vyvolané nedostatkem drogy
Diagnostika závislosti
Závislost na drogách: při třech a více symptomech během posledního roku
1) silná touha nebo pocit puzení užívat látku
2) potíže v kontrole užívání látky
3) somatický odvykací stav
4) průkaz tolerance
5) postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů
6) pokračování v užívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků
Patologické hráčství: neustálé a opakované maladaptivní hráčské chování vyznačující se nejméně pěti z následujících příznaků:
1) zaujetí hráčstvím ( např. snaha o znovuprožití minulých hráčských zkušeností, následků hazardu nebo plánování nového hazardu nebo přemýšlení o způsobech, jak získat peníze na hraní
2) potřeba hrát se stále většími částkami peněz za účelem dosažení vzrušení
3) opakované neúspěšné pokusy kontrolovat, přerušit nebo vzdát se hraní
4) neklid nebo podrážděnost při pokusu přerušit nebo vzdát se hraní
5) hraní jako způsob útěku od problémů nebo snaha zbavit se dysforické nálady, např. pocit bezmoci, viny, úzkosti, deprese
6) po prohře peněz se často další den vrací, aby je znovu získal ( hon za penězi)
7) lže členům rodiny, terapeutů, nebo jiným aby zastřel rozsah svého hráčství
8) páchá nelegální činy, jako padělání, podvody, krádeže nebo zpronevěry, aby získal peníze na financování hráčství
9) hráčstvím ohrozil nebo ztratil významné přátelé, práci, nebo příležitost ke vzdělání a kariéře
10) spoléhá se na jiné, že poskytnou peníze a napraví špatnou finanční situaci způsobenou hráčstvím
Dělení drog
podle WHO:
1) alkoholo.-.barbiturátový typ
2) amfetaminový typ
3) kanabisový typ
4) kokainový typ
5) halucinogenní typ
6) opiátový typ
7) solvenciový typ (sniffing)
8) tabakismus
9) kofeinismus
Stádia závislosti
1) experimenty s drogou: často pod vlivem sociální skupiny
2) rekreační užívání: okouzlení drogou, která hodně dává a nic nebere
3) rozvoj drogové závislosti: první negativní zkušenosti, fáze dvojího programu - abstinenční + prodrogový
4) droga na plný úvazek: droga není důležitá, ale dovoluje žít)
5) drogový stereotyp: droga = život
Gamblerství:
fáze vyhrávací
fáze prohrávání
fáze nekontrolovaného hraní
Příčiny závislostí
Příčinám se věnuje genetika, psychologie, psychiatrie, sociologie, antropologie atd.
osobní predispozice
učení, zpevňování
sociopatogeneze rodiny
teorie anomie
etnografická teorie
Motivace k experimentování:
- motivace interpersonální: snaha získat uznání vrstevníků
- motivace sociální: potřeba identifikace se sociální skupinou
- motivace fyzická: snaha po fyzickém uvolnění
- motivace senzorická: touha po výjimečné senzorické stimulaci
- motivace emocionální: potřeba řešit osobní problémy
- motivace intelektuální: únik nudě, atd.
Formy terapie drogových závislostí:
Detoxifikační jednotka
Ambulantí léčba: krátkodobá, intenzivní
Krátkodobá ústavní léčba
Střednědobá ústavní léčba
Dlouhodobá ústavní léčba
Terapeutická komunita
Doléčování a resocializace
Detoxifikační jednotka
farmakoterapie
individuální terapie
přísná léčebná terapie
testování drog při vstupu
spolupráce s rodinou
Ambulantní léčba
Krátkodobá ambulantí léčba: v případě krátkodobé závislosti, předpoklad úspěšného oddělení od drogové scény
většinou 6 měsíců
využívané prostředky:
individuální terapie (1-5x týdně)
skupinová terapie (1x týdně)
spolupráce s rodinou (výchova a volnočasové aktivity)
Intenzivní ambulantní léčba: v případě středně těžké závislosti
40 hod. týdně
využívané prostředky:
individuální terapie
skupinová terapie
spolupráce s rodinou
volnočasové aktivity
výchovné a rehabilitační aktivity
Ústavní léčba
Krátkodobá (4-9 týdnů) a střednědobá (3-6 měsíců) ústavní léčba:
charakteristika klienta: vysoké abstinenční příznaky, potřeba intenzivního lékařského sledování, emocionální a behaviorální komplikace, velký odpor k léčbě, potřeba motivovat, neschopnost kontroly užívání drog bez celodenního dohledu, okolí léčbě nebezpečné (drogová komunita), využití principů terapeutických komunit
využívané prostředky:
individuální terapie
skupinová terapie
spolupráce s rodinou
volnočasové aktivity
výchovné a rehabilitační aktivity
léčebný režim
farmakoterapie
Dlouhodobá ústavní léčba:
charakteristika klienta: silné abstinenční příznaky, nutnost lékařské péče 24hodin denně, těžké psychické problémy (nutnost psychiatrické péče), velký odpor k léčbě, silná potřeba podpory motivace
Terapeutická komunita
malé zařízení nezdravotnického typu ( kolem 20 klientů), pobyt 6-8 měsíců (střednědobý) nebo rok a více (dlouhodobý program)
využívané prostředky:
strukturovaný denní režim (rituály)
ergoterapie
volnočasové aktivity
skupinová terapie
individuální terapie
Systém prevence závislostí
primární prevence: cílem je předcházet problému u těch, kteří ještě nezačali užívat
sekundární prevence: cílem je zastavit užívání u těch, kteří už začali experimentovat
terciální prevence: cílem je předcházení závažným zdravotním ohrožením u závislých
Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na období 2005 - 2008
9Systém škol a zařízení pro děti a mládež s poruchami chování.
Legislativní vymezení
Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských
zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech
mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže)
Náhradní rodinná péče
osvojení (adopce) - zrušitelné a nezrušitelné
o osvojení rozhoduje soud na návrh osvojitele, kromě v zákoně uvedených případů je k osvojení třeba souhlasu zákonného zástupce osvojovaného dítěte, osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem takový poměr jaký je mezi rodiči a dětmi
pěstounská péče - zákonným zástupcem dítěte zůstává rodič, pěstouni nemají vyživovací povinnost, dítě zastupují jen v běžných záležitostech, stát uplatňuje dohled
podoba pěstounské péče: individuální nebo skupinová (SOS vesničky)
Ústavní výchova
Má - li dítě nefunkční rodinu a vyžaduje-li to zájem dítěte, rozhodne soud o jeho náhradní výchově
Náhradní rodinná péče má přednost před ústavní výchovou
Ústavy plní tři hlavní funkce
•podpůrná (u jedinců s nefunkční rodiny)
•léčebná, výchovná, resocializační
•represivní, ochranná (chrání společnost)
Ústavní výchova: výchovné opatření, které v občanskoprávním řízení nařizuje soud nezletilým do 18 let
- nařizuje se mravně ohroženým jedincům, kteří žijí v patologickém rodinném prostředí a tudíž je jejich vývoj ohrožen nebo mravně narušeným nezletilcům, u nichž byla rodičovská výchova zanedbána. Může se nařídit i z objektivních důvodů, kdy rodiče nemohou o dítě pečovat. U mravně narušených jedinců se ústavní výchova nařizuje pouze tehdy, nejsou -li splněny podmínky pro uložení ochranné výchovy
Systém ústavní výchovy
Kojenecký ústav
Kojenecký ústav s dětským domovem
Dětský domov
Domov sociální péče
Diagnostický ústav
Pokud se u dítěte objevují poruchy chování, je třeba zajistit nápravná opatření. Ta mohou probíhat formou:
•ambulantních opatření - zajišťují Střediska výchovné péče, Krizová centra, pedagogicko psychologické poradny atd.
•ústavních opatření
Ochranná výchova
opatření, které ukládá soud v trestním řízení mladistvým (15 - 18 let), kteří se dopustili trestného činu, za který byli souzeni, avšak bylo upuštěno od potrestání nebo zároveň s uloženým trestem (např. podmínečným)
b) v občansko právním řízení ukládá soud obligatorně, když osoba mezi 12. - 15. rokem spáchala čin, který by byl u dospělého posuzován jako závažný trestný čin, za který je možné uložení výjimečného trestu, nebo fakultativně ve všech ostatních případech, kdy osoba mladší 15let spáchala čin, který by jinak byl trestným činem a uložení ochranné výchovy je nutné k zajištění její řádné výchovy
Speciální výchovná zařízení
Dětský domov: pro děti s nařízenou ústavní výchovou bez závažných poruch chování
Dětský domov se školou:
a) pro děti s nařízenou ústavní výchovou mají -li závažné poruchy chování nebo vyžadují výchovně léčebnou péči
b) pro děti s uloženou ochrannou výchovou
c) pro nezletilé matky
Výchovný ústav : pro děti starší 15 let s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou se závažnými poruchami chování
Před zařazením dvouměsíční pobyt v diagnostickém ústavu: pro děti a mládež
Úkoly DÚ:
- diagnostické
- vzdělávací
- terapeutické
- výchovně sociální a sociálně právní
- organizační
- koordinační
- záchytné
10. Xenofogie a rasismus specifika romského etnika
Terminologie
xenofobie: odpor ke všemu cizímu, jeden ze základů rasismu
rasismus: nepřátelský postoj vůči příslušníkům jiné rasy, etnika, menšiny
sociální diskriminace: systematické porušování principu rovnosti, rovné příležitosti při zacházení se srovnatelnými členy minoritních a majoritních skupin = sociálně patologický jev
Vztahy mezi majoritou a minoritami:
oddělení (segregace, apartheid) - souvisí s nadřazeností majority
asimilace - spontánní či násilná
genocida - vyhlazování
masové přestěhování
integrace - soužití při vzájemném respektování
Specifika soužití s rómskou minoritou
nízká úroveň vzdělání Romů
nezaměstnanost (odhadována na 50 - 85%)
vyšší nemocnost
nevhodná medializace „romské otázky“
vyšší zastoupení soc. patologických jevů (závislosti, kriminalita)
dlouhodobost řešení problémů
averze majority - xenofobie (až 90%)
rasismus majority – agrese a vraždy s rasovým motivem
absence systematického přístupu k řešení problematiky
ztráta sebevědomí a vlastní identity romské minority
pozitivní diskriminace
Návrhy na zlepšení situace
předškolní, dostupná výchova
přípravné ročníky (10 dětí, pedagogický - romský asistent pedagoga)
přehodnocení posuzování školní způsobilosti
zřizování přípravných tříd (nejen pro Romy)
alternativní programy podporující romské žáky a studenty
multikulturní výchova pro všechny
změna postoje majority
kvalitní, bezplatná zařízení volného času
romští asistenti a poradci
kvalitní prevence sociálně patologických jevů
podpora sebeuvědomění etnika
budování romské „elity“
11. Problematika sekt
Terminologie
Náboženství: způsob lidské existence ze vztahu ke skutečnosti, která je chápána jako posvátná a transcendentní (Anzenbacher,1990,Štampach, 1998)
Religiozita (lat. religio - náboženství): náboženskost - lidský sklon uctívat jednoho Boha (monoteismus), více bohů (polytheismus), či neosobní božství
Spiritualitu: lidská orientace na duchovní život (lat. spiritus - duch)
Náboženská společnost: skupina lidí vyznávajících stejné náboženství
Církev (z řec. kyriaké ekklési - shromáždění Páně): označení (nejčastěji) křesťanské náboženské společnosti, popř. té, která se církví sama nazývá
Nová náboženská hnutí (angl. new religious movement): označení proudu nových náboženských skupin, které vznikají v posledních desetiletích ve znamení nového zájmu o náboženské skutečnosti a duchovní život. Inspirují se myšlenkami z různých náboženských tradic, navazují na evropské tradice křesťanské i předkřesťanské (tzv. novopohanství) i na nauky jiných kultur (indické, čínské). Nemusejí být organizována jako náboženské společnosti, jde spíše o zájmové skupiny, komunity, školicí centra apod.
Synkretismus: slučování nejrůznějších (ne vždy slučitelných) duchovních a náboženských tradic
Postavení církví a náboženských společností upraveno Zákonem 3/2002 Sb.
Nová náboženská vlna = specifická reakce na současnou krizi hodnot ve společnosti
Sekta (z latiny od sequor - následuji nebo seco - řežu, sekám): malá náboženská skupina odštěpená od církve pro odlišné učení nebo obřad, izolující se od nějakého hnutí nebo od společnosti vůbec a hlásající nekriticky, až dogmaticky (bez připuštění námitek) určité nereálné názory a zásady ( Klimeš, 1994)
Charakteristiky sekt (podle Štampacha)
náboženská společnost, která vznikla relativně nedávno ve snaze reformovat nauku anebo praktiky větší a starší náboženské společnosti podle některých křesťanů je sekta náboženská společnost, stojící výslovně mimo křesťanství nebo odmítající pojetí křesťanství jimi preferované
náboženská společnost, v níž převažují tendence jako autoritářství, uzavřenost, fanatizmus, nesnášenlivost, selekce informací apod.
skupina, která svým stoupencům škodí, obvykle prostřednictvím „vymývání mozku“
Dělení sekt podle vyznání, kterým se zakladatel inspiroval
1. Sekty s křesťanským pozadím ( Svědkové Jehovovi, Církev Ježíše Krista svatých posledních dnů - mormoni, Církev sjednocení - Moonisté)
2. Sekty s hinduistickým a jiným pozadím (Transcendentální meditace-Maharišiho společnost, Oshovo hnutí, Společnost pro uvědomování si Kršny- Haré Kršna)
3. Sekty s magicko–okultním pozadím (satanismus, čarodějnictví, Woodo, uctívání starých bohů (britský novodruidismus)
4. Sekty s racionálním pozadím ( Scientologická církev)
5. Fundamentalistický Islám
Dělení sekt podle postoje ke světu
Skupiny, které se staví ke světu záporně.
Sekty s lhostejným přístupem ke světu.
Sekty zkrášlující svět
Znaky sekt
1. vůdce, který autoritativně vyžaduje naprostou oddanost
2. vyznání a hodnoty jsou v protikladu k vyznání a hodnotám převládající kultury
3. pocity výlučnosti skupiny, která disponuje “pravdou”
4. množství pravidel a omezení, kterým se musí člen podřídit
5. důraz na pocit viny
6. pocit pronásledování
7. strach ze sankcí a trestů za neposlušnost
8. tajnůstkaření
9. odpor proti organizaci v duchu obvyklých, “běžných” církví