- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
sociální patologie
KPG/SCPT - Sociální patologie
Hodnocení materiálu:
Vyučující: Doc. PaedDr. Marie Kocurová Ph.D.
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálz donucení – šikana, může začít u krádeže z nedostatku prestiže
Dítě krade pro partu:
iniciační rituál (např. krádež alkoholu v hypermarketu pro partu)
identifikace s antisociální normou skupiny – skupina, co vykrádá auta,…
Záškoláctví: porušení povinnosti chodit do školy
-neschopnost identifikovat se s rolí školáka (V 1.ročníku a u dětí s LMD)- záleží na rodičích a na vzájemné domluvě
-projev obranného chování únikového charakteru nerespektování sociálních norem
-skryté záškoláctví
-významný predikant závažných sociálních deviací
Člověk, který byl záškolák a bylo mu to tolerováno, bude mít špatné sociální návyky i dospělém životě, např. bude nezodpovědný, nebude platit alimenty atd.
Proto je takový důraz na povinnou školní docházku – člověk se formuje právě ve škole.
Útěky a toulání: forma únikového chování související s funkčností rodiny
Typy útěků:
reaktivní, impulsivní útěky – únik před momentálně neřešitelnou situací, dítě se chce vrátit zpět domů
chronické útěky – reakce na dlouhodobé problémy, dítě se většinou nechce vrátit,
toulání – dlouhodobé opuštění domova navazující na útěk, typické pro děti z dysfunkčních a funkčních rodin. Často spojeno s dalšími deviacemi např. z nedostatku peněz (krádeže, prostituce), většinou dlouhodobě připravováno
Dále lze dělit, zda dítě uteče samo nebo ve skupině. Také může utéct pouze z touhy po dobrodružství… Velký podnět pro útěky je den, kdy dostávají děti vysvědčení.
3. Agresivita
Agrese = násilný způsob dosahování cíle, je to destruktivní chování, směřující k fyzickému, slovnímu nebo symbolickému útoku vůči jinému jedinci (předmětu), je to jev, který je u jedince pozorován
agresivita je je způsob myšlení, chováni, příprava na akt agrese
Dělení
Podle intenzity:
bez vnějších projevů (pouze v myšlení, představy násilného aktu,…)
projevená navenek slovně (nadávky, pomluvy,…)
destrukce předmětů (zaměření na ten předmět či použití předmětu jako zastup za něco – např. kopnutí do dveří, rozbití vázy při vzteku na tchyni,…)
fyzické napadení druhé osoby – ublížení na zdraví, vražda,…
podle aktivity:
aktivní - útok
pasivní – neúčast, přehlížení
Vznik agrese – 2 druhy:
pochází z lymbického systému v mozku, provázána emocemi, stejná se zvířaty, projevuje se hlavně jako obranná – útěk či útok v nějakém stresovém zážitku, souvisí s pudem sebezáchovy, napřed se dostaví nízké reakce a až pak se přemýšlí, proto jsou nejčastěji vraždy v afektu
racionální agrese, pouze u lidí, aktivita v mozku v čelních lalocích, většinou promyšlená agrese, např. u nájemných vrahů, hlavně u mužů – mají pomalejší vývoj mozku a poslední se vyvíjí čelní laloky , může se vyvíjet až do 3. dekády života, souvisí statistiky trestné činnost, kde jich je nejvíc u mužů do 30 let
vztah agresivity k psychickým potřebám:
potvrzení vlastního osobně sociálního významu (sebeprosazení)
psychického deprivace (subdeprivace)
řešení náročné životní situace (agrese, únik)
agrese jako reakce na zátěžovou situaci:
frustrace (bouchnutí dveřmi u neudělané zkoušky)
emocionální rozrušení
bolest
nadměrné podněty (hluk, tlačenice, vysoká teplota)
verbální, fyzický útok (obranná agrese na ten čin)
Stratfordský experiment – v 50-tých letech, zavření studentů do vězení, rozdělení na 2 skupiny dozorci a vězni, zjistilo se, že existuje velmi silná identifikace s rolemi a větší agresivita…
Kniha: Erich From – Anatomie lidské destruktivity
velký vliv frustrace u této teorie – jako hlavní spouštěč agrese
Etologický koncept (nauka o chování zvířat i člověka)
Hlavní představitel byl Konrád Lorenz (dostal Nobelovu cenu za práci Takzvané zlo)
Pokouší se vysvětlit agresivitu člověka podle chování zvířat v přírodě – mnoho věcí ze zvířecího světa se vztahuje i na člověka
Erich From – dělení agrese na benigní (nezhoubný) a maligní (zhoubný)
Benigní agresi máme společnou se zvířaty, sebezáchovný instinktivistický důvod – obranná…
Maligní – hlavně u člověka, krutost, šikana,…
násilné chování = agrese se záměrem poškodit nebo zničit (podle Koukolíka)
epizodická porucha kontroly chování (také u LMD poruch) – vzniká na podkladu impulzivity, dříve jednají než myslí, potom třeba i agrese litují, trpí z toho až úzkostí a pocitem viny, cca 15 % populace, antisociální porucha osobnosti (také psychopatie) – jeden z vrozených vlivů, mnohem závažnější, agresivní projevy, velmi často zaostává mravní a sociální vývoj, ustrnutí na úrovni výrazné ho egocentrismu (vše dělá pro svůj profit), často např. nájemní vrazi, zcela chybí empatie, bez lásky, často parazituje na ostatních…, násilnická menšina – nebezpečná skupina recidivistů (cca 6% u recividistů), způsobuje cca 70 % násilné trestné činosti, nejnebezpečnější ze všech, často fyziologické poruchy na CNS
agresivita – tendence k útočnému jednání
x
asertivita – schopnost prosadit se bez zjevné agresivity,
autoagresivita – sebepoškozující jednání, sebevraždy
=úmyslné usmrcené sama sebe, porucha pudu sebezáchovy,
Etologie – chování zvířat (zakladatel: Lorenz). Člověk je víceméně zvíře → agrese je účelné jednání k zachování živočišného druhu
sebezabití – zničení vlastního života bez vědomého úmyslu (např. vynucené – sekty, u dětí zkoušení např. oprátky na krk)
sebeobětování – dobrovolné a svobodné rozhodnutí obětovat život
sebevražedný pokus – parasuicidum, lze říci, že to je volání o pomoc, upozornění na sebe
typy:
demonstrativní sebevražda (častější u žen, volání o pomoc)
impulsivní sebevražda
skupinová sebevražda (sekty,…)
autopunitivní sebevražda (sebemrskači v náboženství)
příčíny:-dědičnost-somatická onemocnění-sezónní a klimatické vlivy-sociálně psychologické příčiny
motivy:
muži – konflikty v práci, bída, únik před trestem
ženy – mezilidské vztahy
Sociologický přístup k sebevraždě
Durkheim – teorie anomie :
s. altruistická
egoistická
anomická
Masaryk – sekularizace společnosti
Vývoj sebevražedného jednání:
fáze počátečních úvah – „Mohl bych to udělat?“, bilancování, přemýšlení o činu
fáze konkretizace – „Jak bych to mohl udělat?“, promyšlena cesta, občasné zmínky
fáze realizace – „Udělám to!“, mnohdy rozhodne např. drobnost
bezprostřední motiv
Šikanování
-Je to zvláštní (tím, že se opakuje), samoúčelný, asymetrický (převaha nad druhým)typagrese.
-Je to jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit či zastrašovat jiného člověka, případně skupinu osob.
-Cílené nevyprovokované užití síly jedincem nebo skupinou, obvykle opakovaně.
-Vyskytuje se na více než 20 % skupina na školách.
Přístupy
Z trestně právního pohledu – jev zásadně narušující lidská práva, trestné činy proti svobodě s ohrožením života,…
Z psychologického pohledu – jako projev psychopatologie jedince
Ze sociopatologického hlediska – jak projev patologických sociálních vztahů
Z etiologického hlediska:
šikana jako nemocné chování
šikana jako závislost
šikana jako porucha vztahů ve skupině
Typy šikany:
fyzická agrese a používání zbraní
slovní šikanování a zastrašování zbraněmi
krádeže, ničení a manipulace s věcmi
násilné manipulativní příkazy
Důvody vzniku šikany:
vysoká odlišnost od zbytku skupiny – a to například sociální odlišnost, psychická, fyzická, kulturní
sebepojetí (sebevědomí) jedince – když si nevěří, tak se neubrání a nechá se šikanovat
Tři základní typy agresorů (Kolář):
Typ hrubý – primitivní, impulzivní, s kázeňskými problémy, má narušený vztah k autoritě, někdy je zapojený do gangů páchajících trestnou činnost. Šikanuje nelítostně a tvrdě, užívá zastrašování, často se vyskytuje agrese a brutalita v rodině
Typ kultivovaný – slušný ,zvýšeně úzkostný, někdy až se sadistickými tendencemi i v sexuálním smyslu, jeho agrese probíhá beze svědků, je cílené a rafinované, v rodině je časté uplatňování náročného přístupu, někdy až vojenské vyžadování kázně
Typ optimistický – výmluvný, dobrodružný, oblíbený agresor, šikanuje pro pobavení ostatních i sebe, snaží se, aby vynikla humorná stránka věci,
Pět vývojových stupňů šikany podle Koláře:
Vznik ostrakismu - charakterizovaný zvláště vytěsňováním šikanovaného jedince na okraj skupiny
Fyzická agrese a přitvrzování manipulace - ostrakizovaný jedinec slouží často jako obětní beránek, ventil v zátěžových situacích, do konce této fáze je možné, aby celou situaci zvládl někdo, kdo je pověřením vedením (učitel, vedoucí v kroužku)
Vytvoření jádra - vybuduje se jasná hierarchie "plnohodnotných a bezcenných" členů skupin, verbalizace (zatím se moc nemluvilo, zlomyslnosti, neřeklo se narovinu, že je tam outsider)
Většina přijímá normy agresorů - normy agresorů se stanou normami většiny, i ti slušní členové se zapojují, protože nechtějí odporovat a nechtějí, aby byl šikanován on
Totalita neboli dokonalá šikana - chování agresorů i oběti je ritualizováno - představuje formu brutálního násilí, na kterou oběť reaguje často absencemi, útěkem do nemoci, psychicky se zhroutí a někdy se dokonce pokusí o sebevraždu.
5Týraní, zneužívaní a zanedbávání dítěte
Domácí násilí-zneužití postavení a moci, kterou pachatel v rodině má. Projevuje se nepřiměřenými požadavky, vynucováním podřízenosti oběti a kontroly nad jejím životem. Toho je dosahováno násilím fyzickým, psychickým i sexuálním.
Syndrom týraného, zneužívaného zanedbávaného dítěte (CAN)
Násilí mezi partnery – syndrom týrané, zneužívané ženy
Násilí na seniorech
Násilí mezi partnery
Výskyt: v 10%-16% partnerských vztahů, v 95% jsou oběti ženy mezi 25. a 40. Rokem. Cílem je nejčastěji snaha ublížit a pokořit partnera. Násilí je často v rodině generalizováno. Vzniká bez ohledu na sociální vrstvu, vzdělání, profesi či náboženství. Interakční model vzniku násilí: komplementarita chování partnerů.
Rizikový muž
Riziková žena
Z psychických důvodů nevhodný pro partnerství
Nesamostatná, závislá, s nízkým sebehodnocením
Závislý na drogách, alkoholu
Situačně závislá na partnerství
Prožil násilí v dětství
Izolace rodiny
Syndrom týrané a zneužívané ženy
Biologické, historické, sociokulturní (patriarchální společnost), náboženské souvislosti. Dle OSN oběť – každá 10. Žena. Často navodí dezorientaci, deprivaci, inhibici citového prožívání. Často sebezničující posílení vazeb na partnera, jeho omlouvání stockholmský syndrom- obět přilne k pachatelovy násilí.
Projevy: fyzické ubližování, sexuální násilí, psychické týrání, ekonomické omezování nebo vykořisťování, sociální izolace.
Geneze: drobnější výpady a útoky proti partnerovi + projevy lítosti, omluvy → stupňování intenzity, mizí pokání → adaptace na týrání (sebezničující mechanismus)
Násilí na seniorech
ČR – 3-5% seniorů, souvislost s prodlužováním života, etické otázky. Symptomy špatného zacházení: tělesné týrání, materiální/finanční zneužívání, zanedbávání druhou osobou (sama sebe), emocionální týrání
Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte
= jakékoli nenáhodné preventabilní, vědomé (někdy i nevědomé) jednání rodiče, vychovatele či jiné osoby vůči dítěti, jež je v dané společnosti nepřijatelné nebo odmítané a jež poškozuje tělesný, duševní i sociální stav a vývoj dítěte.
Vymezení v rámci sociokulturního vzorce, práva dítěte
Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte
Fyzické ubližování
Psychické ubližování
Sexuální zneužívání
Aktivní
Pasivní
Aktivní
Pasivní
Dotykové
Bezdotykové
Týrání
zanedbávání
Týrání
Zanedbávání
Obtěžování
Exhibicionismus
Poranění otevřená
Poranění zavřená
Hladovění
Šikana
Psychická deprivace
Sexuální obtěžování
Harassment
Krvácení
Pohmožděniny
Nedostatečné ošacení
Znásilnění
Popáleniny
Otřesy
Nedostatek lékařské péče
Incest
zlomeniny
6. Delikvence a kriminalita.
Delikvence– delikventní chování : jednání, které je v rozporu s právními předpisy společnosti, včetně přestupků
Predelikvence – delikvence dětí do 15 let, extrémní jednání, přestupky
Kriminalita – zločinnost, výskyt trestního chování, vyjádřený souborem trestných činů ve společnosti. Vymezení:
Sociálně etické
Normativní (trestně právní)
Sociologické
Druhy kriminality:
Násilná – viz agresivita
Majetková
Ekonomická
Organizovaná kriminalita: hierarchicky uspořádaná dělba činnosti, zisk (x teroristické organizace – také nebezpečný sociálně patologický jev, ale spíš funguje s organizovaným zločinem v divné symbiose, terorismu jde o ideové cíle, organizovanému zločinu jde o finanční cíle, takže organizovaný zločin dodává finance terorismu – Al Kajda + opium), znaky:
Vysoká profesionalita
Přísně sankcionována, vnitřní disciplína
Vysoké finanční zabezpečení
Vysoká informační vybavenost
Subkultura s příslušným hodnotovým systémem
Mezinárodní prostředí
Sledování kriminality: policejní statistiky, soudní statistiky (kriminalita oznámená, objasněná, latentní)
Delikvence mladistvých – vznik:
Z her a dobrodružství
Z poruch chování dětí z nevhodného rodinného prostředí
Neurotický příznak
Projev asociální poruchy osobnosti
Na bází LMD
souvislosti se snížením intelektu
Znaky:organizovaného zločinu
Recidivismus
Páchání trestné činnosti v partě, často pod vlivem alkoholu a drog
Delikventní party – převážně chlapecké, stejného věku, ze stejného bydliště, vyšší stupeň organizovanosti, 75% trestnosti mládeže (x nedelikventní party – prosociální chování, častější provozování sportu, širší zájmy)
Nárůst agresivity
Delikvence mladých dospělých
(do 24-26 let) – majetková trestná činnost, loupeže, vytržnictví, neoprávněné užívání motorového vozidla
Reedukace
Resocializační ideje – možnosti změny antisociálního chování změnou motivace a postojů chovanců, ve 20. Století – vznik specializovaných ústavů.
Proces resocializace – v podmínkách co nejméně odlišných od přirozeného sociálního prostředí, důležité je zachování vazby na rodinu.
Ústavy plní 3 hlavní funkce:
Podpůrná (u jedinců z nefunkční rodiny)
Test – jaký je rozdíl mezi ochrannou a ústavní výchovou – ochranná výchova je opratření, ke kterému soud přistupuje u dětí od 12, nejsou trestně odpovědné, od 15 jsou trestně odpovědné. Závažné činy. Ochranná výchova spíš chrání společnost, než ty děti.
7. Odchylky sexuálního chování.
Kvalitativní a kvantitativní odchylky od většinového sexuálního chování, odchylky v aktivitě a objektu.
Dělení podle mezinárodní klasifikace nemocí:
Asexuální dysfunkce – odchylky v jednotlivých fázích sexuálního aktu (hypo a hypersexualita)
Poruchy sexuální identity – nespokojenost s biologickým pohlavím nebo sexuální rolí (transvitismus, transsexualita)
Abnormality sexuální preference (parafine): kvalitativní změna sexuální motivace – pedofilie, fetišismus, zoofilie, nekrofilie, sadomasochismus
Psychologické problémy se sexuálním vývojem a orientací – předčasná sexuální aktivita, homosexualita (coming-out), pseudohomosexualita – ve vězení
Sociální problémy
Vloženo: 14.04.2010
Velikost: 183,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2025 unium.cz


