přednášky

dence zneužívat přízně okolí, k přeceňování se a egoismu; zároveň velká cílevědomost.
Pomůcky: ortopedický vozík, hole, protézy...
Zařízení: Jedličkův ústav v Praze a v Liberci
Epilepsie
není duševní porucha, nejsou zmapovány všechny možné příčiny
i zdravý člověk může mít v určitém období epileptické záchvaty různé intenzity: petit mal – ani nezaregistrujeme × grand mal – zkroutí se, může zapadnout jazyk, může upadnout do bezvědomí
po záchvatu je dobré se prospat, u velkého záchvatu obvykle lékařská péče
ten, kdo má záchvaty často, je často může předvídat (aura – zpocení se, ucítí určitou vůni, má určitý pocit...)
léčba obvykle medikamenty, výjimečně operativně
Alergie, astma...
může být omezení při tělocviku, těžko s tím může škola něco dělat (nemít alergeny v květináči)
poruchy učení
Lidé s poruchami učení často vykazují problémy s chováním a naopak, často mají obě poruchy stejnou příčinu, ale nyní je tendence je oddělovat.
Poruchy učení jsou poruchy způsobující potíže při nabývání některých dovedností (čtení, psaní, počítání...). Zastoupení v populaci je dosti rozdílné, Japonsko uvádí 2 %, Jižní Amerika až 30 %. Toto závisí například i na jazyku společnosti (japonské obrázkové písmo je symbolicky svázanější než latinka), možnostech společnosti, kulturním prostředí... Těžké poruchy jsou v podstatě neovlivnitelné a nenapravitelné. U nás se uvádí cca 1 až 2 %, oficiálně je toto číslo vyšší, neboť školy toho často zneužívají kvůli dotacím.
Dyslexie = porucha znemožňující či ztěžující jedinci naučit se číst běžným způsobem (někdy se tento pojem používá synonymicky s pojmem „poruchy učení“).
Dysgrafie = problém naučit se psát čitelně, bez chyb, neschopnost zvládnout tvary písmen, jejich napojování, umístění ve slově atd.
Dysortografie = porucha pravopisu (i/y, diakritika, velká/malá písmena...).
Dyskalkulie = neschopnost naučit se matematické pojmy a vztahy a pracovat s nimi.
Tyto poruchy jsou individuální, nelze přesně vymezit, co bude žák schopen zvládnout a co ne.
Dyspinxie = porucha schopnosti vyjadřovat se kresbou (obrazovým způsobem); může být problém vnímání barev, umístění v prostoru...
Dysmuzie = problém s vnímáním hudby.
Dyspraxie = problém se zvládnutím manuálních úkonů.
Předpona dys- označuje problém naučit se danou činnost běžným způsobem a za běžných podmínek.
Příčiny
50 % je příčinou lehká mozková dysfunkce, často v pre- a perinatálním období (omezení přístupu kyslíku)
20 % dědičné základy
15 % LMD + dědičnost (hereditárně-encefalopatická)
15 % příčiny neznámé, možná neurotický problém
Jiné způsoby členění poruch
dyslexie
fonetická – špatné čtení a vyjadřování fonémů
špatné skládání písmen do slov
sémantická – nepochopení významu slov
optická – plete se b/d, p/q
podle toho, která funkce mozku je poškozena
motorická – problémy s vyslovováním
paměť – žák si nedokáže zapamatovat slova, aby pochopil celek
prostorová orientace (s/z, p/q, b/d)
podle toho, ve které hemisféře se očekává zdroj
pravohemisférové
levohemisférové
podle symptomů
ve sluchovém vnímání
ve zrakovém vnímání
hypoaktivita
hyperaktivita (komolení hlásek kvůli rychlosti)
Jak diagnostikovat?
anamnéza – diagnostikované LMD, dědičnost
intelekt – žák trpící poruchou učení tak může být diagnostikován jen v případě, že má intelekt alespoň na průměrné úrovni
studijní výkony – v různých předmětech se obvykle velmi liší
psychické funkce – vnímání, pozornost, paměť
podpůrné techniky (u dysgrafiků obtahování určitých textů; u dyslektiků společné čtení /rytmus čtení, intonace – předčítající čte skoro simultánně s dítětem/, čtecí okénko /cca jen na jedno slovo/, bzučák pro žáky s problémem dlouhých a krátkých hlásek, houbičky a tvrdé předměty pro naučení tvrdých a měkkých slabik, různé barvy na podobná písmena, slabikování × globální metoda /celé slovo + konkrétní podnět, obrázek/, logopedická péče).
Dnes má již skoro každá základní škola integrované žáky s individuálním plánem v předmětech, které by jim dělaly problémy. Jde též o to, aby žákovi rodiče nebyli orientováni na výkon, důležitý je i životní rytmus, styl života.
Střední školy již nemají povinnost integrovat, úlevy už nejsou tak snadné.
poruchy chování
Poruchy chování závisí na sociokulturních normách společnosti a sociálních hodnotách.
Pojmy:
mravnost = zachovávání norem a hodnot
mravní narušenost = problém s dodržováním norem
sociální deviace – má společenský dopad, je to překročení hranic mravních hodnot
delikvence = opakování překročení norem (u mladších 15 let predelikvence)
kriminalita = překročení psaných zákonů.
Prostředkem k dodržování norem je:
svědomí = něco, co dává jedinci vnitřní hranice
morálka = v rámci společnosti dohodnuté normy; napomáhá soužití ve společnosti
etika = konkrétní aplikace morálních hodnot v konkrétní situaci
Dítě do 15 let, mladistvý 15 – 18 let, zletilý nad 18 let.
Jaké chování můžeme popsat jako porušené?
disociální chování – není úplně běžné, vymyká se normě, ale je únosné;
asociální chování = uplatňování vlastní morálky; poškozování cizích věcí, vandalismus, neúměrný alkoholismus, agresivita...
antisociální chování = záměrné porušování norem, nastává konflikt se společností
Projevy
lhaní (i sám sobě, i v dobrém úmyslu)
záškoláctví – je-li častější, opakované (ne jednou ze stresu z prověrky)
agresivita (někdy se žák chová jinak ve škole a mimo školu, může být vyprovokován)
toulání – útěk z rodiny
šikana – agresoři jsou často oběti předchozího šikanování; překvapivý agresor, různé formy
patologické schování – kouření (u mladého kuřáka větší návykovost), alkohol, drogy...
sexuální deviace
krádeže, poškozování cizí věci...
týrání, zanedbávání...
sebepoškozování
atd.
Důležité je rozlišit asertivitu (= snaha stát si za svým názorem – někdy chápáno jako drzost) a slovní agresivitu.
Příčiny
dědičnost – charakterové vlastnosti
rozdílné chování u jednotlivých pohlaví
psychika
LMD
lehká mentální retardace
Socializační vlivy: výchova v rodině a ve škole, vrstevníci, kamarádi.
Provokující vlivy: krize (→ zkratové jednání), puberta.
Jak řešit problémy v chování?
Když rodina nezvládá, může se poradit v