Prameny české kultury

ladech bible, reforma práva na VM, ale Svatopluk byl do jisté míry obdivovatel Francké říše a tudíž latiny – přetrvávají problémy se střety mezi byzantskými misionáři a pasovskými (latinskými) misionáři => opět do Říma putují stížnosti na Metoděje a jeho žáky, ale jsou mnohem závažnější – Metoděj je obviněn z kacířství:
Západ x Východ – odlišují se v chápání svaté trojiciVýchod – chápe že mezi synem a duchem není vazba, je vazba mezi otcem a synem (dogmatická odchylka) – obvinili ho v tom, že se odchyluje od klíčového dogmatu
V Římě je opět nový papež – Lev III. – z počátku byl velice opatrný, neutrální – že je třeba tedy vycházet ze západního výkladu, ale nic Metodějovi nenakázal => postupně začíná měnit svůj vztah => zakáže bohoslužby ve staroslověnštině – ale to Metoděj nerespektoval – protože jako papežský legát měl i různé pravomoci, takže mohl pozastavit platnost papežských nařízení – stížnosti se množí=> Jaký je postoj Svatopluka? – byl ovlivněn Franckou říší a tyto náb. třenice mu byly nepříjemné, snažil se to tedy uklidnit – roku 879 se obrací přímo na papeže do Říma a žádá poučení, jak má jednat, papež odpovídá: aby se přidržoval západní tradice a tudíž i latiny, dopis obsahuje údiv nad tím, že Metoděj nerespektuje papežská nařízení, a také obsahuje povolání Metoděje do Říma – je o tom doklad => Metoděj uposlechl
Metoděj uspěl – papež ho uznal ve všech jeho funkcích, ale na žádost Svatopluka papež přijal rozhodnutí, totiž aby v bohoslužbě byla částečně latina a částečně staroslověnština
Do celé záležitosti vstupuje kněz jménem Wiching – velmi ctižádostivý muž, zastává latinské tradice, osobní nepřítel Metoděje – začíná na Metoděje útočit a hledá způsob, jak ho odstranitWiching se snaží celou situaci ovlivnit, pořídí se falešné papežské listiny, kde je Metoděj zbaven svých funkcí a s tím spěchá na VM za Svatoplukem – tyto listiny také obsahují to, že má Metoděj být vypovězen – ale naštěstí je tento podvod odhalen
Metoděj jednal neuváženě – byl Wichingovým nadřízeným – uvalil na něj klatbu a stěžuje si na něj papežovi – ten slíbil že to prošetří – Metoděj ale na výsledek nečeká v roce 881 odjíždí do Byzance, ale pak se opět vrací na VM, Wiching stále posílá nějaké obvinění na VM a nakonec tedy dosáhl cíle ale v té době Metoděj umírá v roku 885 – pak to ale odnesli jeho žáci
Velká Morava se stává doménou latinských misionářů, Metodějovi žáci jsou vypovězeni, prodáni do otroctví, někteří utíkají – ti nachází útočiště na území dnešního Bulharska, kde je řada pravoslavných klášterů => na základě písma hlaholice (od Konstantina) vytvořili základ pro azbuku = CYRILICE
Část žáků hledalo útočiště v českých zemích – proto u nás částečně ovlivnila naši kulturu
Po Svatoplukovi nastoupil Mojmír – VM se blíží ke svému zániku
8. hodina
Stále nemáme pořádné prameny – odkazujeme se na prameny francké
Písemné zmínky: - je jich poměrně dost, ale výpovědní hodnota je malá
První záznam a potvrzení existence „českých zemí“ z roku 805 – píše o tažení Franků do Čech – dokument: MÉTSKÉ letopisy – dělí se na 2 části: starší a mladší – tato zmínka zachycují starší letopisy (zachycují roky 687 – 830)
V Kronice všímat si jména LECH
Z Métských letopisů čerpají i další písemné prameny – takže jsou významným zdrojem informací
Zápisy z roku 822 – listiny o směnu, který svolal císař Ludvík I. Pobožný – uvádí se, že se ho zúčastnili zástupci Čechů a Moravanů – je prvním písemným potvrzením Moravanů
Fuldské letopisy: rok 845 – již jsme zmínili 14 vévodů, kteří se dostavili do Řezna a žádali o křest
846 – vojsko Ludvíka Němce mělo táhnout z Moravy na franckou říši a utrpělo značné ztráty
847 – zmiňují, jako období kdy pokračují boje proti Čechům a dalším Slovanům
857 – dochází ke střetům mezi Franky a Čechy
869 – poznámka, že Češi znepokojují častými nájezdy francké území, a že se Češi účastní bojů proti francké říši
Kronika Herimanna (z města Reichenau) – kronikář – píše o události je z roku 871, staly se události:
871 - Frankové odrazili český vpád
Roku 872 – bylo poraženo 5 českých knížat
874 – uzavření mírové dohody s Čechy – jedna z posledních zmínek do roku 895
Fuldské letopisy – zmiňují rok 895: že se česká knížata poddala východofranckému králi jménem Arnulf, dodávají, že se v tomto roce do Řezna dostavila všechna česká knížata a v tomto zápisu se objeví jméno Bořivoj – stejně nevíme, zda je opravdu prvním českým knížetem, ale je pro nás důležitý z pohledu Cyrilometodějské tradice (východní křesťanství) a mezi vlivem západního křesťanství
Prameny nezmiňují křest Bořivoje – což je zarážející – učili jsme se, že ho pokřtil Metoděj
Staroslověnské legendy – př. Život Metodějův – a ani tam se tato událost neobjevila, byl nalezen dodatečně – tato zmínka se objevuje v Legendě o Sv. Ludmile (pochází z 10. století) – předpokládá se, že původně byla psaná v staroslověnštině, ale zachoval se latinský překlad
Další možné prameny o křtu:
Letopisy Hradisko Opatovické – vznikly asi na poč. 12.stol. – uvádějí rok přijetí křtu jako rok 894 (KRONIKA) BOŘIVOJ se narodil 852 nebo 853, zemřel 888 nebo 889
Letopisy pražské – rok 894 také jako rok křtu – je tu ale problém, byli napsány koncem 10 (možná na poč.11 století) Uvádí se také, že byla pokřtěna i jeho manželka Ludmila (Metodějem)
Letopisy české – pozdní prameny – vznikají na konci 14. století – opírají se o Kosmovu kroniku českou
Dalimilova kronika – není příliš vyzdvihována pro historickou kroniku, je ceněn za 2 důvodů – je psaná česky a je veršovaná, je ceněna jako literární památka
Kronika Přibík zvaný Pulkava – vznikla v poslední čtvrtině 14. Století
Dějiny české v Itálii – autorem je Aeneas Silvia Piccolomini – zvolen 1458 papežem jako Pinius II., píše o našich dějinách, byl dlouho papežským legátem v Praze, velkou inspirací mu byla Dalimilova kronika
Kristiánovo legenda – také zmiňuje křest a další legendy českého původu
Bořivoj – nemůžeme o něm moc říct, podporoval církev stavbami kostelů, Ludmila – příkladná křesťanská žena – prý byla původně pohankou, ale po přijetí křtu to přehodnotila
Byl to on, kdo přenesl sídlo země do Prahy (z Levého Hradce)
Bořivojův křest (kronika) – píše se, že v jeho zemi vzniká povstání, kvůli nesouhlasu křesťanství, zdá se, že Bořivoj s obtížemi povstání potlačil, poté začíná budovat kostelík Pany Marie – jako symbol vítězství nad povstalci
Potomci: Spytihněv, Vratislav – Spytihněvův nástup byl možná spojen s odtržením Velké Moravy, asi také vyznával křesťanství, máme doklady, že i on pokračoval v podpoře křesťanství, především stavby kostelů (rotunda Sv. Petra a Pavla na Budči)
Vratislav – nastoupil roku 905, zemřel 921 a tento rok umírá i jeho matka Ludmila, oženil se ze ženou z kmene Stodoranů – Drahomírou (kronika) – představují ji jako odpůrkyni křesťanství, ale jiné prameny ji líčí jako moci chtivou ženu, měla konflikt s Ludmilou, týkající se výchovy Václava – je obviněna že z něj vychovává zženštilého mnicha – byl vychováván kněžími z Velké Moravy, takže v duchu staroslověnském, zná tedy jejich liturgii, později je vzděláván ve škole v Budči – má tedy dvojí vzdělání, ve své době patřil mezi vzdělaneckou elitu Evropy, uměl staroslověnštinu, latinu a možná i řečtinu
Vratislav - je spojen se stavbou kostelů, stavba kostela Sv. Jiří – nebyl dostavěn za jeho života, ale jeho ostatky tam byly uloženy, dostavěn Boleslavem II (vnuk)
Václav – klíčová postava, 4. Přemyslovec – máme o něm k dispozici legendy (domácí i zahraniční) – ale opět nepodávají historické svědectví, jejich účelem je představit osobnost jako příkladného křesťana, takže víme, jaký byl křesťan, ale nevíme, jaký byl politik
Zdá se, že měl jak vizi, vytvořit sjednocení českých kmenů a vybudování pevného státu, ale byl si vědom i silných sousedů, kteří to mohli zmařit – což, bylo možná důvodem proč, dělal ve své politice určité ústupky, s čímž někdo nesouhlasil
Narození asi: 907(908), v roce 921 umírá jeho otec – ustanoví se regentská rada a tam je zvolen nástupce, kde se mohl rozpoutat spor, kdo stane v čele rady mezi Ludmilou a Drahomírou, Ludmila ustoupila a odešla na hrad Tetín, ale Drahomíra ji nechala stejně zavraždit (jména jejích vrahů: Tunna, Gommon) – legendy uvádějí, že je nemilosrdně zavražděna, prosí, aby ji sťali – ale oni ji uškrtili, znemožnili ji, aby se stala mučednicí (muselo by být krveprolití) – kronika: co píše Kosmas o Ludmilině závoji, Václava se vražda viditelně dotkla, roku 925 nechá její ostatky přenést a uložit v kostele Sv. Jiří na pražském hradě, později byla svatořečena (kronika)
Když Václav dosáhl plnoletosti (rok 925) – mění zásadně svou politiku, předchůdci se orientovali na Bavorsko, přiklání se k Sasku (král Jindřich I. Ptáčník) – Václav souhlasí s placením mírových poplatků roku 929, což vyvolalo nevoli mezi jeho oponenty, ale věděl, proč to dělá – poměry v zemi se začínají zhoršovat, končí to zavraždění Václava jeho bratrem Boleslavem roku 935, chtěli se vrátit ke spojenectví s Bavorskem, opět v kronice kdy byl zavražděn
Podle jeho kostí byl velmi vysoký na svou dobu – měřil 185, na kostech měl mnoho zranění, z tažení a z bojů, když bylo potřeba, ukázal silnou ruku, byl světským knížetem
Legenda o jeho smrti vzniká nejdéle 40 let po jeho vraždě – v prvních legendách je představován jako zbožný křesťan a mučedník, zhruba po 100 letech je dále k tomu titulován jako patron české země (blaničtí rytíři)
Další zmínka z legend: velmi často používají příkladů, kdy se objevila znamení v boji, na nebi která jsou ve prospěch Václava
Václav započal stavbu rotundu Sv. Víta
Svatováclavská přilba – bylo zjištěno, že se skládá ze 2 částí, které jsou od sebe více časově vzdálené
Je to první panovník, o němž je známo, že byl zavražděn
Předpokládá se, když byl zavražděn, že s ním byli zavražděni jeho žena a syn a jeho stoupenci
Boleslav Ukrutný – nad tímto přídomkem se vznáší otazník, a asi není tak spravedlivé obvinovat ho jen samotného z vraždy
Založení pražského biskupství
Boleslav I. Ukrutný – Václav nebyl zavražděn sám, ale i jeho nejbližší stoupenci, také manželka a syn
Odstranění nevhodného panovníka nebylo ničím výjimečným – a docházelo k tomu i v jiných evropských oblastech
Viditelně byl zdatným státníkem, diplomatem ale také udatný válečník
Tím že se Václav obracel na Sasko, vznikl konflikt s Jidřichem I. Ptáčníkem (kvůli mírovému poplatku)
Konflikt od Jindřicha se přenesl na Otu I.
Boleslav byl nakonec donucen uzavřít mírovou smlouvu s Otou I. – jaké to pro Čechy mělo důsledky není jasné, ale plynuly z toho jisté závazky bojů v boji po boku Oty I.
Porážka byla tak zdrcující, že byli Češi vytlačeni do kotliny a tím museli založit svůj samostatný stát
Boleslav v budování svého území postupoval velmi metodicky – ustanovil také církevní stát => představa o tom, že je nezbytné vydobýt se povolení a založit biskupství – bylo to ale složitější
Ota I. považoval většinu území za misionářské území – což byl problém – jednání s ním se protahovala, nechtěl vydat souhlas
Boleslav se oženil s německou šlechtičnou (první kdo uzavřel sňatek s cizinkou) – Biagota (v čj Blahota) - měli 4 potomci, a ti sehráli významnou úlohu v našich dějinách – dcery: Doubravka a Mlada, 2 synové: jeden z nich měl být ten syn, na jehož křtinách zavražděn Václav => dostal jméno Strachkvas (zaměřit se na Boleslavovi potomky v kronice) a Boleslav II. Pobožný
Doubravka – sňatkem s Piastovcem navázal Boleslav I. příbuzenské vztahy s tímto územím (Mešek nebo také Mečislav)
Mlada – vedla poselstvo do Říma a měla jednat s papežem Janem XIII. jednat o založení pražského biskupství, přivezla list, v němž byl vyjádřen souhlas => čekalo se na výsledek jednání s Otou I.
Mlada se stala abatyší 1. ženského kláštera – benediktinský klášter
972 zemřel papež Jan XIII. - vše se vrátilo na začátek
973 – konečně Ota I. dává souhlas, a v tom roce umírá
Boleslav se nedočkal biskupství, v roce 972 zemřel
nástupce – Boleslav II. Pobožný – připsal si na konto, že od roku 973 bylo v Praze biskupství, ale nejvíce se o to zasloužil jeho otec
Boleslav II. – také zdatný státník, dobrý politik (zdědil po otci)- za jeho vlády došlo ke konečnému sjednocení kmenů => zakladatel samostatného českého státu
Zemřel roku 999
Velice si hleděl křesťanské církve – vytvořil potřebné zázemí pro církev – uvedl do země Benediktýny, stavěl kostely
Podařilo se mu vymanit zemi ze závislosti na německé církvi – Čechy ale stále spadali pod Mohuč
první pražský biskup Dětmar (sas) – znal dobře české poměry a znal jazyk, protože delší dobu pobýval v Čechách
Dětmar byl zdatný diplomat, zemřel v roce 982 => Slavníkovec Vojtěch – dlouho studoval a přál si ve studiích pokračovat, nebyl z toho nabídnutí nadšený, dokonce se prý snažil nabídnout ten úřad Strachkvasovi, ale ten ho nepřijal – Slavníkovci a Přemyslovci si vždycky odporovali, vztahy byly dosti napjaté – takže otázka proč je biskupský úřad nabídnut Slavníkovci, možná se Přemyslovci pokusili zmírnit toto napětí
Spekulu je se, že Vojtěch byl pod vlivem staroslověnských kněží, ale také od latinského kněžstva, dokončuje studia v Magdenburgu, traduje se, že si ho oblíbil arcibiskup Adalbert, proto Vojtěch přijal jméno Adalbert (jeho druhé jméno) – pro investituru musel cestovat do Itálie – ve Veroně byl slavnostně uveden do funkce – Vojtěch se tam setkává s opatem benediktýnského kláštera s opatem jménem Majolus v Klinii – tento klášter byl považován za reformní změny:
první požadavek se vztahoval na život řeholníků (že byl příliš světský)
oddělení církevní a světské moci – že je opět příliš světský, chtěli vrátit původní záměr
snažili se prohloubit život duchovní, a odklon od života materiálního
vzájemně si rozuměli a Vojtěch se pro to nadchl a byl jimi silně ovlivněn – což asi způsobilo jeho problémy vedení biskupství, Vojtěch se vrátil nadšený a s těmi reformami se ztotožnil
po příjezdu do Prahy: Čechové jsou sice křesťané, ale zatím jen podle jména, dodržují stále staré náboženské zvyky, a jejich morálka je velice pokleslá (př. mnohoženství, otrokářství – děsilo ho, že bylo možné prodat se nebo svou rodinu do otroctví)
má před sebou velice obtížný úkol a vede neúspěšný boj
dále ho děsil život kněží – uzavírali sňatky a měli děti, což už nebylo možné, už byl celibát (ve světě) – nejdříve žádal kněží, aby zrušili svá manželství, když neposlechli, jal se sám rušit manželstvím – ale tím si vytvořil nepřátele
jeho oponentem se stala církev, a tudíž neměl oporu ani mezi velmoži
církevní daň – potřeboval peníze na chod biskupství – což byl asi největší kámen úrazu
Vojtěch se snaží tomuto napětí uniknout => podniká misijní cesty – rád je v Uhrách, u knížete Gejzy – vychovával jeho syna Štěpána
nakonec opouští biskupství – není ale oprávněn to učinit, ale stejně odjede z Prahy, do Říma k papežovi Janu XIV. – a chce být zproštěn biskupského úřadu – sice ho nezprostil jeho funkce, nechá mu ale čas a Vojtěch zůstává v Římě a jde do kláštera v Monte Cassinu, prožívá nejšťastnější období života – má čas na studium, nemusí řešit žádné problémy
uchýlil se do kláštera v Aventinu, byl novicem, a byl velice šťastný – to trvalo 2 až 3 roky (988 – 990)
v roce 990 složil mnišský slib a stává se řeholníkem
roku 992 se z Prahy ozývá Boleslav II. – chce jeho návrat – po dlouhém přemlouvání vrací =>ale společně s ním odešlo 12 italských benediktýnů => údajně založili Břevnovský klášter
cestou z Říma do Čech cestuje s velkými oklikami, setkává se s Otou III. – nakonec dorazí do Prahy a ujímá se biskupského stolce – znovu se snaží o reformy – ale dochází k závažné změně: věnuje se psaní legend a také se mu připisuje autorství: Hospodine, pomiluj ny
opět naráží na neochotu, vzniká opět napětí, pokračují spory o církevní daň
porušuje právo církevního azylu – člověk, který se uchýlí do kláštera, světská moc na něj nemá právo – traduje se, že Vojtěch byl svědkem toho, jak je žena obviněna z cizoložství, utíká do kláštera, jenže její příbuzní vniknou do kláštera a onu ženu zťali před klášterem
utíká z Prahy zpět do Aventinského kláštera, kolem roku 994
roku 995 jsou Slavníkovci vyvražděni na Libici, takže mu to asi zachránilo život => opět chtěl podniknou církevní misi – v Římě je už ale další papež Řehoř V. – a ten to nevidí moc rád, nelíbilo se mu, že opustil biskupství a vyvíjel na něj nátlak a že je stále biskupem => souhlasil tedy, že se vrátí do Prahy, ale klade podmínky: vrátí se tehdy, když ho Praha sama požádá, pokud ne chce odejít na misi – jede do Francie, Mohuče, Hnězdna – a až potom do Prahy
odpověď Prahy je záporná, a tedy žádá, aby mohl na misi – a tudíž se vydává na misi do Pruska => 997 je na této misii zavražděn
zásluhou Oty III. Proběhlo Vojtěchovo svatořečení – žádá o svatořečení s opatem Lvem (z Aventýnského kláštera) dále žádá o sepsání o sepsání legendy o Vojtěchovi – žádá Canapária
roku 999 proběhlo svatořečení – snažili se zachovat Vojtěchovu památku pro další generace => apoštol Prusů
tímto tématem se zabýval také Kosmas
roku 1039 – kníže Břetislav I. přiváží Vojtěchovi ostatky z polského Hnězdna – u Čáslavi stojí kostel a na něm (je zasvěcený Sv. Jakubovi) a tam je zobrazena postava Sv. Vojtěcha
od 12. století najdeme Vojtěcha na pražských denárech => začali se o něm zmiňovat kronikáři, Kosmas, Dalimil a rozvíjeli svatovojtěšskou tradici
kronika: všímat si Vojtěcha