komplet přednášky

1.Sociologie, úvod do problému
Předmět a okruh sociologického zkoumání
- sociologie je věda o lidské společnosti a sociálních jevech, věda o společnosti
jako systému; snaží se odhalit zákonitosti, na základě kterých se společnost
utvořila a kterými se řídí
- sociologie je věda poměrně nová, dříve byla součástí filosofie
- předmětem sociologie je naše vlastní chování, člověk jako společenský tvor
- sociologie si dala 2 základní úkoly:
1. jak vytvořit takový systém spol., který by byl stabilnější než systém spol.
tradiční a zároveň umožňovat větší možnost inovací
2. jak usměrňovat změny takovým způsobem, který neohrozí, ale bude posilovat
stabilitu společ. řádu
- sociologie zavedla termíny:
společnost tradiční – vyloučena změna soc. statusu, lidé žili v malých
komunitách, základem byla širší rodina, spol. drželo
pohromadě náboženství, posuny ve stěhování byly
minimální, byla ucelená, měla pravidla, systém
společnost moderní – opak společnosti tradiční
Sociologie a jiné společenské vědy
obecná sociologie – zabývá se vymezením, popisem sociolog. pojmů
oborové sociolog. disciplíny, aplikovaná sociologie – s. rodiny, práce, armády...
- mezioborovou disciplínou je sociální psychologie
Počátky sociologie
- sociologie vzniká v době rozpadu spol. tradiční a vzniku spol. moderní
- vznikla v kontextu převratných soc. změn té doby, především:
francouzská revoluce roku 1789
evropské průmyslové revoluce
- počátky sociologie ovlivnila celá řada autorů:
Auguste COMTE (1798-1857)
- vynalezl pojem sociologie
- byl přesvědčen, že sociologie dokáže postavit zkoumání spol. na vědecký základ
- podle něj měla být tato věda pro lidstvo velkým přínosem, neboť umožňuje
vědecky chápat, předvídat a ovlivňovat lidské jednání
- zabýval se vysledováním toho, jakými stádii lidstvo prošlo → 3 stádia:
teologické – převládá víra v nadpřirozené síly, svět je jimi řízen
metafyzické – absolutní myšlenka, idea, Bůh, ve středním a pozd. středověku
pozitivní – lidstvo neřeší otázky světa, vědeckým zkoumáním chce poznat svět
- zavedl také pojmy:
sociální statika – zkoumá ní spol. v klidu, instituce, které drží spol. pohromadě
(rodina, stát, armáda...)
sociální dynamika – zabývá se vývojem společnosti
- byl zakladatelem pozitivismu – vznikl na přelomu 17. a 18. století
- filosof. směr, který říká, že spol. vědy by se
neměly zabývat otázkami, kterými se zabývá
filosofie
Herbert SPENCER
- převedl evolucionismus do spol. (Darwinova teorie)
- dílo „Systém syntetické filosofie“ – hledá analogii mezi spol. a přírodou; tvrdí,
že existují společné vazby
- přinesl do sociologie první dělení organizací (institucí):
instituce domácí – rodina (má zachovat rod)
instituce obřadové – zvyky, obyčeje, mravy
instituce politické
instituce církevní
Emile DURKHEIM (1858-1917)
- jeho dílo mělo na sociologii trvalejší vliv
- vycházel z některých Comtových názorů
- aby se sociologie stala vědou, musí podle něj zkoumat sociální fakta – aspekty
soc. života, které mají rozhodující vliv na jednání jedinců
- tvrdí, že hromadně sdílené hodnoty a normy udržují spol. jako celek
- zavedl pojem „anomie“ – staré hodnoty neplatí, nové ještě nejsou
- v jedné ze svých studií se zabýval analýzou sebevraždy, hovoří o sebevraždě:
altruistické, egoistické, anomické, fatalistické
Wilfredo PARETO
- nachází se na rozmezí sociologie a politologie
- teorie koloběhu elit – zabýval se tím, jak se ve spol. předává moc
- demokracie a rovnost jsou utopie
Karel MARX (1818-1883)
- velká část jeho pojednání se týká otázek ekonomických
- za hlavní zdroje společenské změny považoval ekonomické podmínky
- hnací silou historického vývoje byly podle něj konflikty mezi třídami
- nejvýznamnější změny byly podle něj spojeny s rozvojem kapitalismu
Max WEBER (1864-1920)
- velká část jeho díla se rovněž zabývá vývojem moderního kapitalismu
- některé z jeho studií se týkaly specifik západní spol. ve srovnání s jinými
velkými civilizacemi
- předmětem zkoumání by mělo být sociální jednání lidí
- vytvořil „ideální typ jednání“; jednání:
účelově racionální
hodnotově racionální } čl. si uvědomuje cíle, hodnoty svého jednání
chování afektivní
chování tradiční } nepřemýšlíme o tom, proč něco děláme
- teorie panství – 3 typy vlád:
panství charismatické – spočívá na mimořádných vlastnostech toho, kdo vládne
panství tradiční – typické pro středověk, kdy se dědila vláda z otce na syna
panství legální – vůdce je racionální
Sociologie jako věda
- sociologie používá systematické metody zkoumání, analýzu dat a hodnocení
teorií z hlediska důkazů a logických argumentů
2. Kultura, společnost, jedinec
Kultura, kulturní identita
- pojmy kultura a společnost patří k těm, které se v sociologii užívají nejčastěji
- kulturu tvoří:
hodnoty, k nimž se lidé hlásí
normy, které dodržují
hmotné statky, které vytvářejí
- hodnoty a normy drží společnost pohromadě
- hodnoty jsou abstraktní ideály, normy jsou konkrétní principy či zásady
- nejrozšířenější formou norem jsou zákony
- pojmy kultura a společnost se dají rozlišit, ale jsou mezi nimi velmi úzké vazby
- bez společnosti nemůže existovat žádná kultura, platí to ale i naopak
- to, jak vznikly různé druhy a jaké jsou mezi nimi vztahy, nám vysvětluje
evoluční teorie – podle Darwina vznikla lidský druh jako výsledek náhod. procesu
- evoluce je výsledkem toho, co Darwin nazval přiroz. výběrem
- nepřetržitý proces přirozeného výběru je umožněn biologickým
mechanismem mutace = náhodná genetická změna, která mění
biolog. vlastnosti jednotlivce
- lidské kultury se vyznačují neobyčejnou mnohotvárností
- hodnoty a normy jednotlivých kultur jsou velmi rozmanité
- každá kultura má své jedinečné vzorce chování
- při studiu určité kultury se musíme orientovat podle jejich vlastních významů
a hodnot – to představuje v sociologii jeden z klíčových předpokladů
- sociologové se snaží co nejvíce omezit etnocentrismus, tj. posuzování jiných
kultur podle měřítek vlastní kultury (podle našich norem a hodnot)
Socializace, resocializace
socializace
- proces vývoje od stadia bezmocného novorozence až po osobu, která si dobře
uvědomuje sebe samu a orientuje se ve své vlastní kultuře
- vytváří spojení mezi jednotlivými generacemi
- je to způsob začleňování se do společnosti, proces uvědomování si vlastního já,
učení se hodnotám a normám
- dnes se tvrdí, že je to celoživotní proces
- Georg Herbert MEAD – hovoří o tom, že socializace začíná ve 2 nebo 3 roce
života, v době, kdy je dítě schopno vidět sebe sama
očima druhých
- sociační činitelé:
rodina
škola
vrstevnické skupiny
masmédia
- průběhu socializace dospívá každý člověk k procesu sebeuvědomění a vytváří si
schopnost samostatně myslet a jednat
resocializace
- je charakterizována rozpadem dosud přijímaných hodnot a vzorů chování, po
němž následuje přijetí radikálně nových
- může k ní dojít např. vstupem jedince do instituce omezující osobní svobodu
(vězení, psych. léčebny...)
- obnova něčeho nebo ztráta něčeho
Životní cyklus
- sociologie se na něj dívá z pohledu kulturního
- jednotlivá stadia lidského života nemají jen biologickou, ale i sociální povahu
→ ovlivňují je kulturní rozdíly a materiální podmínky
dětství
- dětství je něco, co přechází v dospívání (pubertu) – tato představa vznikla až
v posledních 2 nebo 3 staletích
- naše společnost je v jistém smyslu více orientována na děti, než tomu bylo ve
spol. tradiční
dospívání
- pojmy dospívající, adolescent, teenager jsou specifické pro moderní společnost
- biologické změny, k nimž dochází v pubertě, mají univerzální povahu
- v moderních spol. bývá obvykle snazší vyrovnat se s procesem psychosexuálního
zrání, v tradičních spol. se toho nemusí tolik odnaučovat jako jejich vrstevníci
v moderním světě, protože tempo změn je pozvolnější
- dnes se období mládí posunuje (cestování, vzdělávání...)
mladý dospělý
- v moderní spol. se toto stadium stále více vyhraňuje
střední věk
- rozdíly v minulosti a dnes:
- některé zátěže, které dnes pociťujeme, bývaly v minulosti méně výrazné
- lidé obvykle udržovali užší kontakty s rodiči, než je tomu dnes; běžné pracovní
postupy, které užívali, byly stejné jako u jejich předků
- daleko více než v minulosti musíme být „architekty“ vlastního života
- fenomén „krize středního věku“ – člověk má pocit, že nevyužil příležitostí,
které mu život nabízel, že nikdy nedosáhne toho, po čem toužil atd.
stáří
- v tradičních spol. byla starším lidem prokazována značná úcta, v rodině se
autorita mužů i žen často zvyšovala s věkem, oproti tomu v prům. spol. staří
lidé ztrácejí autoritu
- přechod do stáří představoval v tradiční kultuře často vrchol toho, čeho mohl
jedinec dosáhnout, v prům. spol. to má opačné důsledky
Smrt a střídání generací
- ve středověké Evropě byla smrt viditelnější než dnes
- smrt je mnoha lidmi v dnešním západním světě vnímána jako konec života
jedinečného „já“, ne jako součást procesu obnovy generací
- náš postoj ke smrti se změnil také v důsledku oslabení náboženské víry
- smrt se stává tématem, o kterém se nemluví
- v tradičních kulturách, v nichž děti, rodiče a prarodiče často žijí ve společné
domácnosti, si lidé obvykle uvědomují souvislost mezi smrtí a střídáním generací
- není podmíněna věkem, ale zlomovými událostmi ve spol.
3. Typy společností
Jazyk, řeč a písmo
- přes svou rozmanitost má lidské kulturní chování některé společné znaky →
→ jestliže je nacházíme ve všech nebo téměř ve všech společnostech, hovoříme
o kulturních univerzáliích → např. jazyk, rodina, manželství, náb. rituály .....
jazyk
- je jedním z nejvýznamnějších kulturních atributů člověka
- zvířata jsou schopna komunikovat, ale žádný živočišný druh kromě člověka si
nevytvořil nic, co by se dalo nazvat jazykem
- každý normální člověk má slovní zásobu čítající tisíce slov, které dokáže
kombinovat
řeč a písmo
- všechny společnosti používají ke sdělování jazyka řeč, existují však i jiné
způsoby – především psaní
- vynález písma byl jedním z velkým mezníků lidských dějin
- psaní začalo jako ukládání informací a jako takové bylo úzce spjato s administr.
potřebami prvních států a civilizací
- psané texty jsou kvalitativně odlišné od mluveného slova
- texty mohou přežít tisíciletí – interpretací textů, které nám zůstaly po
vymřelých generacích, mohou historikové rekonstruovat obraz jejich života
Společnost tradiční a moderní
- asi od 6. tisíciletí p. n. l. nacházíme doklady o společnostech, které byly
rozsáhlejší než všechna společenství před nimi
- byly založeny na rozvoji měst a byly spojeny s vládou králů nebo císařů
- znaly písmo a vzkvétaly v nich vědy → označujeme je proto častěji civilizace
- protože vytvořily koordinovanější vládní formy než jiné formy spol., bývá pro ně
často používán termín:
tradiční státy
- většina jich rovněž byla říšemi (Čína, Řím)
- nejstarší vznikaly na Středním východě, obvykle v úrodných oblastech kolem
řek, některé také ve Střední a Jižní Americe (říše Aztéků a Inků)
- Mayové – jejich civilizace vzkvétala od 4. do 9. st.
- budovali kultovní centra, střediska kultu měla charakter pyramid a na
vrcholu každé stál chrám
- jejich spol. vládla aristokratická třída kněží-válečníků – byli nejvyšš.
nábož. hodnostáři, ale také vojenskými vůdci
- v tradičních státech ještě přetrvávalo přísné rozdělení práce podle pohlaví
- vzniklo také základní rozdělení spol. na třídu aristokratů a zbytek obyvatelstva
- společným rysem těchto států bylo otrokářství
- několik států těžilo především z obchodu
- zažily rozvoj profes. armád, rovněž se setkáváme s počátky mechanizace války
moderní svět (průmyslové společnosti)
- tradiční státy dnes již zcela vymizely
- nástup strojní výroby - industrializace
- jsou v mnoha směrech zcela odlišné od kteréhokoliv předchozího společ. řádu
- industrializace se zrodila v Anglii jako výsledek prům. revoluce zahájené v 18.st.
- k těmto změnám patřily vynálezy nových strojů, využití zdrojů energie
- typickým znakem je to, že velká většina zaměstnaného obyvat. už nepracuje
v zemědělství, ale v továrnách nebo úřadech
- vyznačují se také daleko vyšším stupněm urbanizace → naprostá většina lidí žije
ve městech
- za další charakterist. rys můžeme považovat jejich politické systémy
- byly prvními národními státy v moderním slova smyslu → politická společenství,
vzájemně oddělená, vlády mají rozsáhlé pravomoci, vytváří zákony ...
společnost postmoderní (postindustriální)
- typické znaky:
- odklon od koncepce národ. státu a příklon ke globál. pohledu na svět
- pluralita lidského jednání a kultury
- řešení ekolog, problémů
Školy naturalismu
- existovalo několik soc. škol nebo směrů, které se v 18. a 19. st. snažily objasnit,
které faktory jsou důležité k tomu, aby lidstvo přežilo
- existují 2 společné znaky pro všechny školy:
determinismus – předurčuje, že musí něco nějak dopadnout
redukcionismus – redukování lidského poznání na jednu příčinu
- škol bylo asi 8, tyto 4 jsou nejzákladnější:
geografická – tvrdí, že rozhodující úlohu ve spol. hrají geografické podmínky
(podnebí, vodstvo, půdy, nerostné bohatství...)
demografická – důležitou roli v osudu a vývoji národa hrají změny počtu
obyvatel a hustota zalidnění
rasová antropologie – vycházela z předpokladu, že spol. je determinována
rasou, dědičností; rasové znaky jsou nejdůležitější
- představitelem byl Arthur GOBINEAU
- mezi psych. a fyz. znaky existuje korelace, 4 rasy:
bílá – malá smyslovost, vysoké IQ, smysl pro pořádek
žlutá – pracovitost, nespolehlivost, lstivost
černá – lenost, malé IQ
maltuziánství – podle kněze, který se jmenoval Maltüs – tvrdil, že základními
faktory života jsou jídlo a sex → Maltüsův zákon: přibývá víc
lidí a snižuje se schopnost obstarat si potravu
- přemnožení brání překážky – nemoci, války, pohromy
- daleko lepší jsou podle něj preventivní překážky
První, druhý a třetí svět
- od 17. století až do počátku 20. st. si evropské země vytvořily kolonie v mnoha
částech světa → kolonialismus měl rozhodující vliv na současnou podobu našeho
světa
první svět – představovaly ho průmyslové státy Evropy, USA, Austrálie, Nový
Zéland, Japonsko
- všechny tyto země měly pluralitní, parlamentní systém vlády
druhý svět – jeho země byly protipólem zemí prvního světa, tj. komunistické
spol. tehdejšího Sovětského svazu a východní Evropy; byly to
země s centrálně řízenou ekonomikou
třetí svět – země jsou na mnohem nižší úrovni průmyslového rozvoje, jsou to
země velkých kontrastů – Indie, Čína, Brazílie...
Globalizace
= proces integrace spol. na vyšší geografické úrovni
- tento proces je nevyhnutelný, předvídatelný
- hlavním principem jsou ekonomické aktivity prostřednictvím:
pohybu kapitálu a informací
obchodu se zbožím
řízení nadnárodní společnosti
- ve 20. letech došlo ke spojování velkých firem → vedlo to ke vzniku nadnárodní
spol. (např. Mc‘Donald)
- bývá jí vytýkáno:
zvyšuje rozdíly mezi chudými a bohatými
přispívá k zániku kulturní národní identity
ničí přírodu, nešetrně zachází se životním prostředím
5. Pohlaví a sexualita, rodina, manželství
Pohlaví a socializace
- tématu diferenciace mužských a ženských rolí bylo věnováno mnoho prací
- vnímání rozdílů mezi pohlavími začíná už u velmi malých dětí a je nevědomé
- ve věku 2 let už dítě dokáže zařadit sebe sama a většinou i ostatní lidi
- ve věku, kdy jdou do školy, si už děti rozdíly mezi rolí chlapce a dívky uvědomují
- vliv vrstevníků na upevňování a rozvíjení identity je dalším významným faktorem
socializace
Realizace mužské a ženské role
- utváří se brzy, v dospělosti je vnímáme jako samozřejmost
- rozdílné role nejsou něčím, co existuje; my sami je v každodenních soc.
interakcích s ostatními lidmi vytváříme
- sociální reprodukce = každý den role reprodukujeme a znovu je vytváříme
- sexuálně diferencovaným rolím se trvale učíme
- identita a sexualita – 3 teorie:
Freudova teorie – podle něj závisí vnímání rozdílů mezi pohlavími u malých dětí
především na tom, jestli mají nebo nemají penis
- byl přesvědčen, že učení se rolím je soustředěno do
oidipovské fáze (tj. okolo 4. a 5. roku)
2) Teorie Nancy Chodorowové – počátek identifikace s mužským či ženským pohl.
ve velmi časném období a odvozuje ji z fixace
kojence na rodiče
- daleko více než Freud zdůrazňuje úlohu matky
- z jejího pohledu chybí něco mužům a ne ženám -
ztrácejí totiž blízký vztah k matce
- tato teorie pomáhá chápat, proč muži jen s obtí-
žemi dávají najevo své city
3) Teorie Carol Gilliganové – vychází z toho, jak dospělí muži a ženy vnímají sebe
samy podle osobních vztahů a posuzují to, čeho
dosáhly, s ohledem na schopnost pečovat o druhé
Sexualita v západní kultuře
- postoj západní spol. k sexualitě se utvářel především pod vlivem křesťanství
- podle mnoha křesťanů by měla být omezena na minimum nezbytné k plození dětí
- 19. st. – došlo k částečnému nahrazení nábož. představ o sexualitě představami
lékařskými
- viktoriánské období – převládalo sex. pokrytectví → muži navštěvovali
prostitutky, měli milenky → spol. se k tomu stavěla blahosklonně, zatímco u ženy
to byl skandál → toto dvojí měřítko přetrvávalo dlouho a jeho pozůstatky
dodnes nevymizely
- ve většině západních zemí převládly v posledních desetiletích tolerantnější
názory na sex
homosexualita
- existuje ve všech kulturách
- pojem byl zaveden v 60. letech 19. st. – od té doby byli homosexuálové stále
více považováni za zvláštní typ lidí
- v mnoha mimoevropských kulturách je tolerována nebo dokonce podporována
- první poznatky o pravděpodobném rozsahu homosex. v západních kulturách
přinesl výzkum Alfreda KINSEYHO
- netolerantní postoje vůči homosex. byli v minulosti natolik výrazné, že teprve
nedávno zmizely některé mýty, jimiž bylo toto téma obestřeno
- v jistém smyslu se dnes „normalizuje“, neboť se stává společensky přijatelnější
- skandinávské země (Dánsko, Norsko, Švédsko) dnes umožňují homosexuálům
uzavřít registrované partnerství
prostituce
- lze ji definovat jako poskytování sexuálních služeb za úplatu
- slovo prostituce se začalo běžně používat na konci 18. st.
- v západních zemích dnes podobně jako v minulosti pocháze