komplet přednášky

jí prostitutky
především z nižších společ. vrstev, některé i ze střední třídy
- rezoluce OSN z r. 1951 odsuzuje ty, kdo prostituci organizují nebo se na ní
obohacují, ale nezakazuje ji jako takovou
- na prostituci se často podílejí také nezletilí
- ztělesňuje mocenskou nerovnost mezi muži a ženami v určitém kontextu, a jako
taková patří ke světu patriarchálních vztahů
AIDS
- působí zhroucení imunitního systému
- u každého, kdo se nakazí virem HIV, se dříve nebo později vyvine AIDS
- šíří se pohlavním stykem → poprvé se o něm začalo hovořit v r. 1981, kdy se
vyskytl mezi americkými homosexuály
- původně byl AIDS považován za nemoc homosexuálů, prvotní důkazy pro
heterosex. přenos přišly ze střední Afriky, kde byl hodně rozšířen
- AIDS se rychle stává epidemií globálního charakteru
- v celosvětovém měřítku dnes mezi postiženými převládají heterosexuálové
Rodina v minulosti
- rodina = skupina osob přímo spjatých příbuzenskými vztahy, jejíž dospělí
členové jsou odpovědni za výchovu dětí
- před nástupem moderní doby byly rodiny v průměru větší než dnes
- až do počátku moderní doby musely děti často už od 7 let pracovat
- rodinné svazky v milosti často trvaly ještě kratší dobu než v moderním světě
- úmrtnost ve všech věkových kategoriích byla nesrovnatelně vyšší
- Lawrence STONE sledoval vývoj rodiny a v období od 16. do 19. st. rozlišil
3 fáze:
převládaly rodiny žijící v poměrně malých domácnostech, rodina nebyla
zřetelně vymezena vůči obci jako takové; pohlavní styk byl považován spíše
za nutnost sloužící ke zplození dítěte; právo jedince na volbu partnera bylo
podřízeno zájmům rodičů
od první pol. 17. do poč. 18. st. existovala převážně jen ve vyšších vrstvách;
rostoucí důraz byl kladen na mateřskou a rodič. lásku, ale současně se
zvyšovaly i autoritativní pravomoci otce
vyvinul se typ rodinného života, kt. známe ze současné západní společnosti;
tento vývoj je provázen vzestupem citového individualismu = tj. vytvářením
manželských vztahů na základě osobní volby, jež vychází z romantické lásky
nebo sex. přitažlivosti
Rodina v současnosti
- v různých kulturách světa se nadále setkáváme s různými formami rodiny
- objevuje se tendence k osamostatnění rodin nukleárního typu (skládá se z dosp.
manželů a vlastních či adoptivních dětí žijících ve stejné domácnosti), které se
vyčleňují z rozšířených rodin a jiných příbuzenských systémů, avšak ve většině
kultur je stále ještě normou rozšířená rodina a přetrvávají tradiční formy rodin.
života
- rodina v západní společnosti se vyznačuje následujícími vlastnostmi:
je monogamní, což je stanoveno zákonem
manželství vychází z představy romant. lásky, dominuje citový individualismus
(realita bývá často odlišná od představ a důraz na osobní uspokojení v manž.
vyvolává rostoucí očekávání, kt. mnohdy zůstávají nenaplněna)
je obvykle patrilineární a neolokální
má nukleární charakter (rodina = rodiče + děti)
Alternativy k manželství a rodině
KOMUNY
- velmi rozmanité formy vznikaly hl. v 60. letech 20. st.; často byly založeny na
sexuální volnosti a kolektivní odpovědnosti za výchovu dětí
- nejvýzn. moderním příkladem života v komuně byly izraelské kibucy → komunity
rodin a jedinců, kt. spolupracují při výchově dětí, každý z nich funguje jako
samostatná domácnost a za výchovu dětí odpovídá celá komunita, nejen jejich
rodiče
KOHABITACE
- stav, kdy spolu dvojice partnerů žije v sex. vztahu, aniž jsou manželi
- ve většině západních zemích počet takových dvojic vzrůstá
- dnes se pro mladé lidi obvykle stává experiment. stadiem před vstupem do
manželství
HOMOSEX. RODIČE
- mnozí homosex. muži a ženy dnes žijí v trvalých svazcích a v některých zemích
mohou také uzavírat registrované partnerství
- projevuje se již i ochota soudů svěřit dítě do opatrování matce žijící v homos.
vztahu
4. Sociální interakce v běžném životě
Studium každodennosti
- je součástí mikrosociologie → zabývá se drobnými věcmi v životě
- studium soc. interakce má pro sociologii zásadní význam – 2 důvody:
zvyklosti dodržované ve všedním životě, v němž se setkáváme s jinými lidmi,
tvoří valnou část naší soc. aktivity; naše každodenní zvyky a interakce s jinými
lidmi, do nichž vstupujeme, strukturují a utvářejí naše chování
studium soc. interakcí v každodenním životě vrhá světlo na větší společ.
systémy a instituce; všechny společ. systémy vlastně závisejí na tom, jaké vzorce soc. interakcí se uplatňují v našem každodenním životě
- když se lidé míjejí, zběžně na sebe pohlédnou a pak při větším přiblížení odvrátí
zrak → projevují to, co Erving GOFFMAN nazývá zdvořilou nevšímavostí
Neverbální komunikace
- součástí soc. interakce jsou různé formy neverbální komunikace – výrazy tváře,
gesta, pohyby těla
- bývá někdy označována jako řeč těla
- pokud jde o gesta nebo tělesné postoje, nepodařilo se najít žádné, které by
byly společné všem kulturám
- podobně jako výrazy tváře jsou i gesta a tělesné postoje používány k tomu, aby
„podpořily“ to, co říkáme
- neverbální signály, které vysíláme proti své vůli, často prozrazují, že neříkáme
právě to, co si myslíme (např. začervenání se)
- výrazy tváře, gesta nebo postoje mohou vyjadřovat žertovný, ironický nebo
nedůvěřivý postoj
- aniž si to obvykle uvědomujeme, všichni při interakcích s druhými obratně
udržujeme svůj výraz tváře, tělesný postoj a gesta jsou pod přísnou a trvalou
kontrolou
- někteří lidé ovládají výraz tváře a taktní interakce s druhými – např. diplomat
Společenská pravidla a hovor
- velká část naší interakce se odehrává prostřednictvím hovoru nebo konverzace
- sociologové vždy uznávali, že řeč je základem společ. života
etnometodologie – zabývá se zkoumáním pravidel hovoru
- zakladatelem je Harald GARFINGEL
- zabývá se studiem lidových metod, kt. jsou používány proto,
aby lidé pochopili to, co jim říkají druzí
- vzniká na přelomu 30. a 40. let v USA (v Chicagu) → bylo
zde velké množství přistěhovalců na malém prostoru →
kladl si otázku, jak je možné, že jsou schopni vedle sebe
žít a fungovat
- mnoho sociologů podrobilo etnometodologické výzkumy přísné kritice
- tomu, co je v určité konverzaci řečeno, můžeme často porozumět jen tehdy,
známe-li společenský kontext, kt. se ve slovech samostatných neobjevuje
- THOMAS a ZNANIECKY – prvně se začali zabývat chováním lidí
- působili na chicagské univerzitě
- studie „polský sedlák v Evropě a Americe“ →
použili metodu autobiografie
problematika rolí
- za zakladatele je považován Herbert MEAD
- život je přirovnáván k divadlu – v procesu socializace obdržíme určité role, kt.
hrajeme
- role se dělí:
připsané – pohlaví, věk, status .....
získané
vnucené – nevybral jsem si je, ale spol. mi je vnutila (např. nezaměstnanost)
- obsahu každé role odpovídá společenský status
- rolí vykonáváme několik – může proto docházet k problémům → tzv. konflikt
rolí
- s každou rolí je spojeno společenské očekávání
Erving GOFFMAN – rozdělil role na:
jevištní
zajevištní – člověk se teprve stává sám sebou, nepodléhá společ. konvencím
interakce v času a prostoru
- zajímalo je, jakým způsobem se komunikace odehrává v času a prostoru
- časoprostorová konvergence – podstatou je zkracování vzdálenosti prostředn.
dopravních prostředků
- zónování – 4 cykly:
trvalé užívání – ta část města, kde se život nezastavuje
evakuace – podnikatelské zóny, banky
invaze – zvlášť aktivní v noci
alternace – ve dne tam žijí jiní lidé než večer
9. Vlády, polit. moc, masová média, pop. kultura
Moc, autorita
- moc = schopnost jedinců nebo skupin prosadit své vlastní zájmy nebo záměry,
i přes odpor druhých, někdy je spojena s přímým užitím síly
- autorita = jako autoritu označujeme legitimní použití moci (vládou) - slovo
legitimní znamená, že osoby podléhající autoritě vlády jsou s tímto
stavem srozuměny
- demokracie není jediným legitimním typem vlády, legitimní může být i diktatura
- všechny státy, tradiční i moderní, sdílejí určité společné rysy:
existuje politický aparát (vláda vč. soudů, ale i zaměstnanci státní správy)
vládne nad určitým územím
opírá svou moc o systém zákonů a možnost použití síly k prosazení své politiky
- vláda = aparát zodpovědný za řízení
- politika = způsob používání moci k ovlivnění rozsahu a obsahu vládních činností
- o právním systému hovoříme, kde se určití jedinci specializují na vykonávání
spravedlnosti
- s rozvojem států se vytvořil systém soudnictví – dochází ke kodifikaci zákonů
a zřizování soudů, opírajících se o možnost použití síly, nejsou-li rozhodnutí
dodržována
práva občanů
- T. H. MARSHALL – 3 typy práv spojených s rozvojem občanství:
občanská práva – ta, která jsou dána zákonem
- patří sem – svoboda pohybu, svoboda projevu a vyznání,
právo na majetek a rovnost před zákonem
politická práva – především právo svobodně volit a být volen
sociální práva – týkají se nároku každého jedince na určitý min. standard
ekonom. vymožeností a jistot – právo na nemocenské dávky,
podporu v případě nezaměstnanosti a minimální mzdu
Válka a armády
- významnou součástí politické sociologie je sociologie vojenské moci
- až do 20. st. se i velkých bitev účastnila jen malá část obyvatelstva – vojáci na
bojišti a civilisté žijící v jeho okolí → tzv. omezené války
- 1. světová válka – ohromný počet vojáků → tzv. totální válka
- stala se v mnoha směrech mezníkem vývoje armád ve 20. st.
- na přechodu od omezené války k totální se podílely 2 faktory:
industrializace války
vznik vojenských organizací (armád)
- války ve 20. st. byly nejhorší a nejničivější v dějinách
- od r. 1945 až do konce 80. let dominovala závodům ve zbrojení studená válka
(mezi Spojenými státy a Sovět. svazem)
- většinu světového trhu se zbraněmi představuje prodej zbraní z prům. států
do Třetího světa
Masová média
= hromadné sdělovací prostředky – patří sem: noviny, časopisy, TV, reklama ......
- jsou často považována za pouhou zábavu a jejich vliv na životy lidí bývá vnímán
jako velmi okrajový
- sdělovací prostř. významným způsobem formují naše zkušenosti a veřejné
mínění – ovlivňuje naše postoje, jsou přístupovou cestou ke znalostem
NOVINY
- objevily se až na konci 19. st.
- vznik denního tisku byl důležitou událostí v dějinách moderních masmédií
- přinášely současně info o aktuálních událostech, zábavu a reklamu
- průkopníky levného denního tisku byly Spojené státy
- na přelomu století byly prestižními novinami New York Times a londýnské
The Times
- jejich význam začal klesat s rozvojem rozhlasu, filmu a TV
TELEVIZE
- rostoucí vliv TV je nejvýzn. trendem na poli masových médií
- první TV vysílání zahájila BBC
- moc velkých TV společností byla v posledních letech omezena rozmachem
satelitní a kabelové TV → tím je ohrožena budoucnost veřejnoprávní TV
- vliv TV na chování: - děti jí mohou být ovlivněny v procesu socializace
- výzkumy se nejčastěji týkají 3 oblastí:
působení TV na výskyt zločinu a násilí
povahy TV zpráv
role TV ve společ. a kulturním životě
Globalizace médií
ZPRÁVY
- tok zpráv je pod vlivem malého počtu zpravodaj. agentur, které dodávají
aktuální info novinám, rozhlasu a TV stanicím po celém světě – jednou z prvních
byla britská agentura Reuters
FILM, TV, REKLAMA A ELEKTRONICKÁ KOMUNIKACE
- na poli jejich výroby a distribuce dominují americké firmy
- vlády mnoha zemí finančně podporují domácí filmovou produkci, ale žádní z nich
nekonkuruje Spojeným státům v exportu hraných filmů
- 9 z 10 největších reklamních spol. na světě je ze Severní Ameriky
- 10 nejv. reklamních agentur má nadnárodní charakter; některé z nich disponují
řadou poboček v jiných zemích
- obrovský vliv na mezinárodní finanční toky – především jako dodavatel PC
zdrojů – má americká fa IBM, kt. patří k největším nadnárodním koncernům
Mediální magnáti
Rupert MURDOCH
- úspěch mu umožnil koupit 2 britské listy – News of the world a Sun → přešly
k senzacechtivému typu žurnalistiky
- vytvořil také společnost Sky TV – provozuje sat. a kabel. vysílání
- koupil také polovinu slavné filmové spol. Twentieth – Century Fox
Silvio BERLUSCONI
- je majitelem velkého TV koncernu Moudadore, kt. ovládl většinu malých stanic
v Itálii
- kromě toho mu patří také pátý kanál franc. TV
CNN
- vytvořil jej Ted TURNER jako stanici poskytující nepřetržité zpravodajství
- dnes vysílá do mnoha zemí světa
Multimédia
- i to, co lidé dělají v mnoha jiných oblastech, je ovlivněno novými komunikačními
technologiemi založenými na PC
- peníze už mají povahu elektr. dat v PC světových bank
- na tomto vývoji se podílely 4 trendy:
stálé zlepšování výkonnosti PC spolu s jejich klesající cenou
digitalizace dat
rozvoj satelitní komunikace
rozvoj optických vláken
- digitalizace a rychlost jsou základem multimédií
Internet
- zakladatelem firmy Microsoft je Bill GATES → pochopil, že rozhodující bude
software, jenž obdaří PC různými fcemi, nikoli hardware
- zrodil se v americkém Pentagonu v r. 1964 pod názvem ARPA-net
- pentagonský internet se až do počátku 80. let skládal z 500 PC zamčených
ve vojenských laboratořích a na univerzitách
- významnou část tvoří World Wide Web
10. Náboženství
Definice náboženství
- odborníci nejsou schopni se shodnout na společné definici
- platí, že:
nemůžeme ztotožňovat náboženství s vírou v jednoho boha – MONOTEISMEM, většina náboženství uznává více božstev, některá naopak žádná božstva nemají
nemůžeme klást rovnítko ani mezi náb. a mravní přikázání typu Desatera
ne každé náb. vysvětluje, jak vznikl svět a člověk
pojem N není totožný ani s představou něčeho nadpřirozeného
- všem N je společné, že:
používají soustavy symbolů
vyvolávají pocity úcty nebo bázně
jsou spojena s kolektivními rituály nebo ceremoniály
- bez ohledu na existenci bohů se v každém N vyskytují bytosti nebo předměty,
které jsou považovány za posvátné a stávají se předmětem uctívání
- nábož. rituály jsou rozmanité – modlitby, zpěvy, bohoslužby, půsty ....
- existenci kolektivních ceremoniálů považují obvykle sociologové za jeden z
hlavních faktorů, jímž se odlišuje N od magie → podstatou magie je snaha
zasáhnout do chodu událostí prostřednictvím kouzel
- k magii nemá daleko pověrčivost
- v tradičních společnostech má N ústřední postavení, náb. symboly a rituály jsou
často spojeny s hmotnou kulturou a uměním dané společnosti
- v každé kultuře se vyskytují jedinci znalí náb. praktik – např. šaman → výjimeč-
ný jedinec, jemuž se přisuzuje schopnost vstupovat prostředn. rituálu do styku
s duchy nebo vyššími silami
- 2 formy N, s nimiž se často setkáváme v malých kulturách, představují:
TOTEMISMUS – slovo „totem“ používáme jako obecný termín k označení
určitého druhu zvířete nebo rostliny, považované v určitých
kulturách za posvátné
- každý klan má obvykle svůj vlastní totem, s nímž jsou spoje-
ny různé rituální aktivity
2) ANIMISMUS – označuje víru v duchy, které obývají tentýž svět jako živí lidé,
někdy přinášejí dobro, jindy šíří zlo
- setkáváme se s ním nejen v malých kulturách, ale ve větší či
menší míře u řady „velkých“ N
MONOTEISTICKÁ N – 3 největší – židovství, křesťanství a islám – vznikla
v oblasti Středního východu a vzájemně se v průběhu
staletí ovlivňovala
ŽIDOVSTVÍ (JUDAISMUS)
- je z monoteistických N nejstarší – počátky sahají až do doby 1000 let př. Kr.
- židovský národ tehdy tvořili kočovníci, jejichž vůdci (proroci) věřili v jediného
všemohoucího Boha → vyžaduje dodržování přísných mravních pravidel
- žid. komunity přetrvávaly rozptýleny v diaspoře – často byly vystaveny proná-
sledování, které vyvrcholilo vyvražděním milionů Židů nacisty za 2. sv. války
KŘESŤANSTVÍ
- původně vzniklo jako židovská sekta
- Ježíš byl svými stoupenci považován za Mesiáše, na jehož příchod Židé čekají
- hlavním šiřitelem křesť. byl Pavel, který dal křesť. podobu organizovaného N
- zpočátku byli křesťané pronásledováni, ale nakonec přestoupil na novou víru
i císař Konstantin a učinil ji oficiálním N římské říše
- dnes má více vyznavačů než kterékoliv jiné N a je také rozšířené v celém světě
- hlavní větve:
církev římskokatolická
řeckokatolická
pravoslavní
protestantismus
ISLÁM
- dnes druhé největší N na světě založil v 7. st. po Kr. prorok Muhammad
- jediný Bůh – Alláh – podléhá mu veškerý lid i příroda
- věřící muslim má 5 základních povinností, kt. jsou označovány za pilíře islámu:
islámské vyznání víry: „Není boha kromě Alláha a Muhammad je jeho prorok“
modlit se 5x denně – vždy po obřadní očistě a obrácen směrem ke svatému
městu – Meku
dodržovat ramadán (měsíc půstu) – jíst a pít může až po setmění
dávat almužnu chudým
alespoň 1x za život se pokusit vykonat pouť do Mekky
NÁBOŽENSTVÍ INDIE A DÁLNÉHO VÝCHODU
HINDUISMUS
- má mnoho forem – jednotlivé směry vyznávají různé bohy, jejichž význam
v průběhu tisíciletí narůstal nebo upadal
- většina hinduistů věří v reinkarnaci
- součástí hinduismu je i indický kastovní systém – každý jedinec zaujímá takové
postavení, jaké si zasloužil v minulém životě → každá kasta má povinnosti a
rituály, na jejichž dodržování do značné míry závisí budoucí osud jedince, jeho
příští reinkarnace
- připouští existenci různých nábož. přesvědčení, kt. se mohou překrývat, aniž by
se vzájemně vyvracela
BUDHISMUS
- je odvozen z učení Siddhárthy Gautamy, později nazvaného Buddha → odmítl
hinduistické rituály a kastovnictví, podle Buddhy může člověk uniknout z
věčného cyklu reinkarnování, když se zřekne veškeré touhy
- k vysvobození vede cesta sebekázně a meditací, jejichž cílem je dosažení
nirvány, stavu naprostého duchovního naplnění
- toleruje mnoho variant včetně víry v různá božstva
- vznikl v Indii, postupně se rozšířil – Thajsko, Čína, Barma, Korea, Japonsko
KONFUCIONISMUS
- byl základem kultury vládnoucích vrstev ve staré Číně
- zakladatelem byl Konfucius – byl považován spíše za učitele než za náb. proroka
→ svými stoupenci není uctíván jako bůh, ale jako „nejmoudřejší z mudrců“
- snahou je přizpůsobit lidský život vnitřní harmonii přírody
- velký důraz kladou na uctívání předků
TAOISMUS
- klade důraz na meditaci a nenásilí jako „cestu“ k ušlechtilejšímu životu
- B+K+T bývají někdy označovány za etická N Dálného východu – namísto uctívání
bohů kladou důraz na etické ideály
Teorie náboženství
Marx
- ovlivnilo ho dílo Ludwiga Feurbacha (podle něj N sestává z hodnot a idejí, kt. si
lidé v průběhu vývoje sami vytvořili, ale mylně se domnívají, že jejich zdrojem
jsou vyšší síly či bohové)
- přijal Feurbachovu tezi, že podstatou N je odcizení
- fráze „N je opium lidstva“
Durkheim
- studoval N a obrátil pozornost od křesť. k malým mimoevropským kulturám
- vnesl do definice N rozdělení na posvátné a profánní – posvátné předměty
a symboly jsou odděleny od běžného života, od profánní sféry
- kladl důraz na to, že po