komplet přednášky

dstatou N není nikdy jen víra jako taková – ke každému
N patří pravidelná ceremoniální a rituální aktivita, při níž se vyznavači setkávají
→ jsou nezbytné pro soudržnost soc. skupin, jsou potvrzením skup. solidarity
- v jeho pojetí N není jen souborem pocitů a činností, předurčuje také způsoby
uvažování jedinců v tradičních kulturách
- souhlasil s Marxem, že tradiční N pomalu mizí, tvrdil však, že v jistém smyslu
bude N dále pokračovat
Náboženství, sekularizace, sociální změny
- sociologové se shodují, že klesá význam N v moderním světě
- proces, v němž N ztrácí vliv nad mnoha sférami společ. života, označujeme jako
sekularizaci → má několik dimenzí:
pokles členství a aktivity v církvích a nábož. organizacích
do jaké míry si církve a jiné nábož. organizace udržují svůj společenský vliv, majetek a prestiž
názory a hodnotová měřítka lidí, teda míra jejich religiozity
11. Revoluce a soc. hnutí, globalizace, ekol. krize
Definice revoluce
- pojem revoluce se vyznačuje několika nezbytnými rysy:
je masovým sociálním hnutím
vede k procesu zásadních reforem nebo změn → nová moc musí být schopna dosáhnout alespoň části cílů, kt. si určila; musí v tomto smyslu dosáhnout něčeho, co se jejím předchůdcům nepodařilo
podmínkou je také hrozba nebo skutečné použití násilí ze strany účastníků
- nejvýznamnější revoluce:
americká (1776)
francouzská (1789)
→ zákl. polit. hodnotami se staly ideály svobody, občanství a rovnosti
- o revolucích v 18. st. lze říci, že sehrály určující roli při vývoji polit. systému
většiny západních států
- většina revolucí 20. st. až do událostí r. 1989 proběhla v málo rozvinutých
zemích (Rusko, Čína, Vietnam, Kuba, Mexiko...)
Davy, nepokoje, soc. hnutí a jejich klasifikace
- jako DAV se označuje jakékoli větší shromáždění lidí, kt. na veřejném místě
vstupují do vzájemné interakce
- v jistém smyslu jsou davy běžnou součástí městského života
- lidé jsou sice fyzicky přítomni ve stejném prostoru a uvědomují si přítomnost
druhých, ale přitom každá jedinec sleduje své vlastní cíle a jde svou cestou
- u NEPOKOJŮ, DEMONSTRACÍ nebo PANIKY je tomu jinak – činnost každého
jedince je spojena s tím, co dělají ostatní
SOCIÁLNÍ HNUTÍ
= můžeme definovat jako kolektivní snahu o prosazení společného zájmu nebo
dosažení společného cíle prostředn. kolektivní akce mimo sféru etablovaných
institucí
- mezi jednotlivými typy hnutí existují značné rozdíly
KLASIFIKACE SOC. HNUTÍ
- David ABERLE rozlišil 4 typy hnutí:
hnutí transformační – usilují o dalekosáhlé, převratné a někdy i násilné změny
ve společnosti, v níž působí
- patří sem revoluční hnutí a některá radikální hnutí náb.
charakteru
reformní hnutí – kladou si za cíl změnit pouze některé aspekty současného
společenského řádu a zabývají se konkrétními formami
nerovnosti nebo nespravedlnosti
- zatímco 1) a 2) usilují především o změny ve společnosti, další 2 typy si kladou
za cíl změnit především jednání nebo názory jedinců
spasitelská hnutí – chtějí lidi spasit před způsobem života, který považují za
zkažený
- můžeme sem zařadit mnohá náb. hnutí, kt. se zaměřují
spíše na jedince než na společnost
nápravná hnutí – neusilují o úplnou transformaci jedince, ale jen o nápravu
konkrétních, dílčích nedostatků
FEMINISTICKÁ HNUTÍ
- nevznikala odděleně od ostatních forem soc. hnutí
- výrazný vliv na vývoj feminismu měly revoluce, počínaje amer. a franc. v 18.st.
- první skupiny, jež vyvíjely organizovanou aktivitu ve prospěch ženských práv,
se objevily v 90. letech 18. st. → vznikaly kluby → daly ženám nejen možnost
setkávat, ale požadovaly také rovná práva na vzdělání, zaměstnání a účast na
vládě → ženské kluby byly později vládním nařízením rozpuštěny
- v 19. st. se feminismus více než kde jinde rozvinul v USA
- k nejvýzn. událostem počáteční fáze femin. hnutí v Evropě patří petice 1500
žen, kt. byla předložena britskému parlamentu v r. 1866 → požadovaly plné
hlasovací právo pro ženy
- petice byla ignorována, proto o rok později organizátorky založily Národní
spolek pro hlasovací právo žen → jeho členkám se začalo říkat sufražetky
- na poč. 20. st. se už vliv britského feminismu ve světě vyrovnal americkému
- po r. 1920 zažilo světové fem. hnutí několik desetiletí úpadku, na konci 60. let
se ženská hnutí opět ocitla v popředí a od té doby již po více než čtvrt století
sehrávají významnou úlohu po celém světě, vč. řady rozvojových zemí
Změny v moderní době
- jsou velmi komplexní záležitostí, ale některé faktory se dají určit
ekonomické vlivy
→ v oblasti ekonomiky má největší vliv působení prům. kapitalismu – přináší trvalý
růst výroby a stále rostoucí akumulaci bohatství
→ kapitalistický rozvoj vyvolává neustálé změny ve výrobních technologiích – do
výrobního procesu se stále více zapojuje věda
→ rozvoj prům. výroby od základu změnil způsob života lidí
→ náš typ společnosti je první v dějinách, v němž nežije převážná většina obyv.
v malých venkov. komunitách a nezískává si obživu z půdy
politické vlivy
→ jejich významným stimulem byl v posledních 2 až 3 stoletích zápas mezi národ.
státy, kt. usilovaly o rozšíření své moci, ekonom. rozvoj a vojenské podrobení
konkurentů
→ polit. rozhodnutí stimulují a usměrňují společ. změny v dané zemi i mimo ni
daleko více, než tomu bylo v předchozích obdobích
→ vlády dnes hrají velkou roli při stimulaci a někdy i zpomalování ekonom. růstu
→ dalekosáhlý význam měla i vojenská síla a války
→ ve 20. st. měly nesmírné důsledky občanské svět. války
kulturní vlivy
→ přední místo mezi kulturními vlivy patří rozvoji vědy a sekularizaci myšlení –
oba tyto procesy přispěly ke kritickému a novátorskému charakteru moderního
svět. názoru
→ změnil se nejen způsob našeho uvažování, ale i obsah myšlenek
Postmodernismus
- mnoho pozorovatelů tvrdí, že dnes probíhá přeměna k nové spol., kt. už není
založena primárně na průmyslu; že prům. éra jako taková končí
- k označení nastupujícího společ. řádu se používá řada pojmů, nejběžnějším
termínem je postindustriální společnost
- hlavním základem výrobního systému nejsou stroje a továrny, ale informace
- někteří autoři došli v poslední době ještě dále než k tvrzení, že končí prům. éra;
současné změny podle nich nesměřují k ničemu menšímu než k překonání moder-
nity jako takové
- ztrácíme víru v pokrok, užitečnost vědy a naši schopnost ovládat moderní svět -
nastává, nebo již nastala, nová postmoderní éra
- postmoderní svět je velice pluralistický a rozmanitý
Ohrožení životního prostředí
- je to jeden z problémů, kt. musí řešit celé lidstvo
- nenapravitelné škody ŽP způsobila prům. výroba
- lidé zanechávají své stopy na přírodě už po tisíciletí, od poč. existence země-
dělství
- až do vzniku moderního prům. měla příroda daleko větší vládu nad lidským
životem než člověk nad přírodou
- zdá se dokonce, že celosvět. rozvoj průmyslu ovlivňuje i klima naší planety
- jako reakce na tato nová ekolog. rizika vznikají hnutí a strany Zelených, z nichž
některé (např. Friends of the Earth nebo Greenpeace) rovněž působí po celém
světě
- v některých oblastech světa se ekolog. problémy nahromadily ve zvýšené míře,
příkladem jsou bývalé komunistické státy východní Evropy
- globální ekolog. hrozby lze rozdělit do několika zákl. skupin:
znečištění ŽP
tvorba odpadů, kt. nemohou být snadno recyklovány
vyčerpání neobnovitelných zdrojů
- mezi odpadní materiál patří také zplodiny vypouštěné do atmosféry
- za jednu z hlavních příčin procesu glob. oteplování je považován oxid uhličitý
- záchrana ŽP ve světě bude proto předpokládat nejen technologické, ale i soc.
změny
12. Metody sociologického výzkumu
- cílem sociolog. teorií i výzkumu musí být to, abychom se vyvarovali spekulací
- dobrá sociolog. práce se pokouší klást otázky co nejpřesněji a snaží se před
vyvozením závěrů shromáždit faktické důkazy → musíme proto znát nejvhod-
nější výzkumné metody a umět získané výsledky co nejlépe analyzovat
- existuje několik druhů otázek – faktické, empirické, srovnávací, teoretické
Výzkumný proces
- výzkumná práce se obvykle skládá z těchto jednotlivých stádií:
výzkumný problém – všechny výzkumy začínají stanovením výzkum. problému,
tím může být oblast, o kt. toho moc nevíme
- odpovědi na otázky budou převážně deskriptivní
- nejlepší výzkumy se odvíjí od problémů, kt. jsou zároveň
hlavolamy – nejde jen o nedostatek info, ale i o nejasnosti,
mezery v našem chápání
- snažíme se pochopit, proč se události dějí tak, jak se dějí
- žádná část výzkumu není izolována od ostatních
posouzení dostupných výsledků
upřesnění předmětu výzkumu – vypracovává se jasná formulace předm. výzkum
- z toho, co ví o povaze problému, může v tomto
stadiu formulovat konkrétní hypotézu → aby
byl výzkum efektivní, musí být stanovena tak,
aby shromážděný materiál umožnil její ověření
nebo vyvrácení
design výzkumu – musí se rozhodnout, jak se bude shromažďovat potřebný
materiál (info)
- volba metody závisí na hlavních cílech výzkumu i na tom,
jakými aspekty lidského jednání se budeme zabývat
provedení výzkumu
interpretace výsledků – vyvodit ze získaných materiálů závěry a uvést je zpět
do vztahu s předmětem výzkumu obvykle nebývá
snadné
prezentace závěrů – výzkumná zpráva, obvykle publikovaná knižně nebo časo-
pisecky, popisuje charakter výzkumu a snaží se zdůvodnit
všechny závěry, k nimž dospěl
- jedním z hlavních problémů, kt. jsou předmětem metodologie výzkumu, je
analýza příčin a důsledků
- příčinná souvislost – existuje mezi 2 situacemi tehdy, jestliže jedna vyvolává
druhou
- sociologie vychází z předpokladu, že všechny události mají své příčiny
- korelace = vztah mezi 2 soubory jevů nebo proměnných → jakákoliv hodnota,
v níž se jedinci nebo skupiny liší (věk, rozdíly v příjmech, kriminalita...)
- z korelace nelze přímo usuzovat na kauzalitu (příčinnost)
- při stanovení příčin, jimiž vysvětlujeme korelaci, musíme rozlišit:
nezávisle proměnné – ta, kt. působí na jinou, závislou proměnnou
závisle proměnné
- při určování, zda korelace mezi proměnnými svědčí o kauzalitě souvislostí,
musíme používat kontrolu
Metody výzkumu
práce v terénu
- pracovník žije ve zkoumané skupině nebo komunitě a někdy se i přímo účastní
jejích aktivit
- prac. musí svou přítomnost vysvětlit a objasnit členům komunity
- musí získat důvěru a spolupráci komunity, někdy musí žít v podmínkách, kt. se
lze jen těžko přizpůsobit
- terénní práce je obvykle jednostrannou záležitostí
- jako jeden z prvních popsal problémy terénního výzkumu antropolog Frank
Hamilton CUSHING
přehledové studie
- buď rozesíláme poštou dotazníky, nebo přímo klademe otázky vybrané skup. lidí
- podává méně podrobné info, ale umožňuje jejich širší aplikaci
- 2 typy dotazníků:
obsahují standardizovaný soubor otázek, na které lze vybrat pouze některou
ze stanovených odpovědí
s otevřenými otázkami, které dávají možnost vyjádřit názory vlastními slovy
- většinou se výzkum soustředí na malou část celé skupiny, kt. slouží jako vzorek,
musí být však reprezentativní – skupina jedinců musí být typická pro populaci
jako celek
interview
- mezi dotazníkem a interview není žádná přesná hranice, když se dotazujeme
respondentů přímo, jde vlastně o malé interview – může být formální nebo
řízené
historická analýza
- minulost lze někdy studovat přímo, pokud ještě žijí pamětníci, jinak jsou
sociologové odkázáni na dokumenty
- výzkum dokumentů – systematické zkoumání tištěných nebo psaných materiálů,
bývá často považován za vedlejší metodu
experimenty
- experiment může být definován jako pokus sloužící k prověření vlivu jedné nebo
více proměnných na ostatní proměnné v rámci uměle vytvořených podmínek
- v sociologii jsou možnosti jeho využití velmi omezené
biografie
- spočívá ve shromáždění materiálu o určitých osobách – obvykle podle jejich
vlastního vyprávění
deníky
- sociologové jich využívají, chtějí-li získat přehled o každodenních aktivitách
osob v určitém sociálním prostředí
konverzační analýza
- zabývá se rozhovory v běžných životních situacích (využívají magnetofony a
videa)
Výzkum v současnosti – metody, problémy, úskalí
- všechny metody mají své výhody i nedostatky → proto se obvykle v jediné
studii kombinuje několik metod, z nichž každá slouží k doplnění a prověření
ostatních → tento proces se označuje jako triangutace
- všechny výzkumy týkající se lidí, a to nejenom v sociologii, mohou přinášet
etická dilemata
8. Stratifikace a třídní struktura společnosti
Systémy sociální stratifikace
- ve všech typech společnosti se vyskytuje nerovnost
- k popisu nerovností používají sociologové termín SOCIÁLNÍ STRATIFIKACE
→ můžeme ji definovat jako strukturovanou nerovnost mezi různými skupinami
lidí
- rozlišujeme 4 základní systémy startifikací:
otroctví, resp. otrokářství
kasty
stavy
třídy
OTROCTVÍ A OTROKÁŘSTVÍ
- existence otroctví představuje extrémní formu nerovnosti – někteří jedinci
jsou doslova majetkem jiných
- právní podmínky otrokářství se v různých spol. lišily
- v 18. a 19. st. byli otroci využíváni k fyzické práci (Jižní Am., karibské oblasti...)
- oproti tomu ve starověkých Aténách plnili mnohdy i zodpovědné úlohy, někteří
byli vzdělaní, mohli vykonávat mnohá zaměstnání
- ve starém Římě mohli někteří otroci získat značný majetek
- lidé uvržení do otroctví se často bránili a bouřili
- otrokářství je málo efektivní
- obchod s otroky, kt. prováděly západní státy od počátku koloniální éry až do
19. st., představoval poslední otrokářský systém v historii lidstva
KASTY
- bývají spojovány především s kulturami indického subkontinentu
- kasta pochází z portug. slova „casta“, tzn. rasa
- Indové užívají řadu slov označujících jednotlivé části kasty - nejvýznamnější
jsou VARNA a DŽÁTÍ
- kastovní systém je velice složitý a jeho struktura se mění
- příslušníci nejvyšší varny (brahmani) ztělesňují stav nejvyšší čistoty, zatímco
nedotknutelní tu nejnižší
- existuje úzká souvislost mezi kastovním systémem a hinduistickou vírou
v reinkarnaci
- indický kastovní systém nikdy nebyl úplně statický
- v mimoindickém kontextu se pojem kasta někdy užívá pro 2 nebo více etnických
skupin, kt. jsou od sebe více méně odděleny a každá z nich usiluje o dodržení
„rasové čistoty“
STAVY
- patří k dějinám feudální Evropy, ale existovaly i v jiných civilizacích
- feudální stavy byly tvořeny vrstvami, kt. měly vůči sobě navzájem různá práva
a povinnosti
- v Evropě: nejvyšší stav – šlechta, druhý stav – kněží, třetí stav – rolníci, obchod-
níci, řemeslníci, měšťani
- hranice stavů nebyly neprostupné
- vyvíjely se všude tam, kde existovala tradiční aristokracie založená na urozeno-
sti
TŘÍDY
- na rozdíl od jiných typů stratifikace nejsou třídy vymezeny ani nábožensky, ani
zákonnými ustanoveními
- příslušnost k třídám není založena na dědičném postavení plynoucím ze zákonů
či zvyklostí
- příslušnost k určité třídě je do jisté míry získaným atributem a není dána při
narození
- podkladem třídního rozdělení jsou ekonomické rozdíly mezi skup. jedinců
- ve třídách jde především o širší vazby neosobního typu
- třídu můžeme definovat jako rozsáhlou skupinu lidí, kt. mají obdobné ekonom.
prostředky, což má velký vliv na jejich způsob života
- základem třídních rozdílů jsou majetkové poměry a typ zaměstnání
- v západní spol. lze rozlišit 3 třídy :
vyšší – zaměstnavatelé, bankéři, „menažeři“ ☺
střední – úředníci, odborníci
dělnická – manuálně pracující
- v některých prům. zemích se uplatňuje i čtvrtá třída - zemědělci
Teorie stratifikace v moderních společnostech (Marx, Weber, Pareto)
TEORIE KARLA MARXE
- pro Marxe je třídou skupina lidí, kterou spojuje její vztah k výrobním prostř.
- 2 hlavní třídy tradičních spol.:
vlastníci půdy
ti, kdo na ní pracují
- v moderní spol. 2 třídy:
průmyslníci čili kapitalisté
dělníci
- vztah mezi třídami je podle Marxe založen na vykořisťování
- kromě 2 zákl. tříd rozeznával také tzv. přechodné třídy
- jeho pojetí tříd se zaměřuje na objektivní ekonom. nerovnost ve společnosti
TEORIE MAXE WEBERA
- mezi jeho a Marxovou teorií existují 2 hlavní rozdíly:
přikládal značný význam při tvorbě tříd i celé škále ekonom. faktorů, kt. Marx
pominul (např. dovednosti, schopnosti, kvalifikace, osvědčení)
rozlišoval kromě tříd i 2 další základní formy stratifikace v moderní spol.:
status = rozdílná úcta či prestiž, kt. se jednotlivé soc. skupiny liší
strana = skupina osob, kt. spolupracuje, protože má společný původ, cíle nebo
zájmy
Sociální mobilita
= pohyb jedinců a skupin z jednoho socioekonomického postavení do druhého
- mobilita může být:
vertikální – pohyb vzhůru či dolů po socioekonom. žebříčku:
vzestupně mobilní
sestupně mobilní
horizontální (laterální) – přesuny do jiných čtvrtí, měst nebo oblastí
- dále může být:
intragenerační – kariéra jedince a jeho vzestup či pokles na soc. žebříčku
intergenerační – následování dětí v typu zaměstnání rodiče nebo prarodiče
- sestupná mobilita je méně častá než vzestupná – k přesunům tohoto typu
dochází i v rámci jedné generace
- jednou z hlavních příčin sestupné mobility je propouštění
+ Chudoba a nerovnost; organizace a byrokracie
6. Problémy konformity a deviace
- společenský život člověka se řídí určitými normami nebo pravidly
- lidé se poměrně často odchylují od pravidel, jimiž se mají řídit
- studium odchylného chování, kt. nazýváme sociálně deviantním, je jedním
z nejzajímavějších úkolů sociologie
DEVIACE
- můžeme ji definovat jako jednání, kt. není konformní vůči některé normě nebo
soustavě norem, kt. velké množství osob v komunitě nebo spol. akceptuje
- pojem deviace (i v sociolog. smyslu) se netýká jen chování jedince, ale i skupin
- deviantní subkultury – kulty, sekty
NORMY a SANKCE
- společenská pravidla nebo normy dodržujeme proto, že jsme si na ně v procesu
socializace zvykli, jiné typy norem dodržujeme vědomě, protože jsme
přesvědčeni, že takové jednání je správné
- všechny společ. normy jsou provázeny sankcemi, jež podporují konformitu a
chrání před nekonformním jednáním
- sankce je jakákoli reakce ostatních na chování jednotlivce nebo skupiny, jejímž
cílem je zajistit dodržování dané normy
- sankce mohou být:
pozitivní – odměny
negativní – trest
- dále mohou být:
formální – existuje pevně stanovená skupina lidí nebo org., jejichž úkolem je
zajistit dodržování určitých norem
neformální – méně organizované a spontánnější reakce na nekonformní jednání
- negativní formální sankce – soudy, vězení, policie
- zákony představují formální sankce definované vládami jako pravidla, kt. musí
občané dan