Vypracované otázky 0708

Jde o modifikaci retrográdního kalkulačního vzorce, překonává jeho nedostatky. Odděluje náklady ovlivněné změnami objemu výroby (variabilní) od nákladů fixních. Hodí se pro malé firmy, kterým se nevyplatí sledovat různé typy režií a variabilní náklady představují podstatnou část režií. Není výhodný pro velké organizace, ale pro malé a střední firmy je postačující.
ZÁKLADNÍ CENA VÝKONU
- dočasná cenová zvýhodnění
- slevy zákazníkům (množstevní, sezónní)
CENA PO ÚPRAVÁCH
- variabilní náklady výrobku – přímý materiál, přímé mzdy, ostatní přímé náklady, variabilní výrobní režie
MARŽE – příspěvek na úhradu fixních nákladů a zisku
- fixní náklady v průměru připadající na výrobek
ZISK v průměru připadající na jeden výrobek´
Kalkulace se stupňovitou marží
Je modifikací kalkulace oddělující fixní a variabilní náklady. Jsou vhodné tam, kde se rozlišuje odbytová a správní režie a výrobní režie. Fixní náklady se neposuzují jako nedělitelný celek, ale přidělují se (alokují se) dle příčinné souvislosti, tedy dle toho, zda byly vyvolány například druhem výrobku, skupinou výrobků, dílčí částí sortimentu, NEBO zda vznikly v dílně, provozu, hospodářském středisku, závodu, podniku, skupině podniků.
Vypovídá o tom, jak organizační struktura ubírá marži, zisk. Je výhodná pro koncernové podniky s vysokou organizační strukturou (automobilky). Nelze uplatnit ve firmách s nižší organizační strukturou, kde nelze vyčíslit jednotlivé marže. Nesledujeme režie podle druhu, ale podle místa vzniku.
ZÁKLADNÍ CENA VÝKONU
- dočasná cenová zvýhodnění
- slevy zákazníkům (množstevní, sezónní)
CENA PO ÚPRAVÁCH
- variabilní náklady výrobku – přímý materiál, přímé mzdy, ostatní přímé náklady, variabilní výrobní režie
MARŽE I.
- fixní náklady výrobkové
MARŽE II.
- fixní náklady skupiny výrobků
MARŽE III.
- fixní náklady střediskové
MARŽE IV.
-fixní náklady podniku
ZISK/ZTRÁTA v průměru připadající na jeden výrobek
Typový kalkulační vzorec
V našich podnicích se prosazuje relativně obtížně. Hlavním důvodem je deformovaná úloha kalkulace v podmínkách centrálně plánovitého řízení podniků
Použití: pro kontrolu rentability prodávaných nákladů, pro stanovení ceny „nákladovým“ způsobem (náklady + zisk = cena), vhodný při úvahách, které položky zahrnout do ocenění změny stavu zásob ve finančním účetnictví a v daňovém účetnictví.
Nevýhody: je statickým zobrazením nákladů (informuje o průměrné výši nákladů na kalkulační jednici, avšak za předpokladu, že se objem ani struktura výkonů nezmění), nepříliš podrobný, syntetizuje nákladové položky, které mají různý vtah k výkonům.
Hodí se do firem, kterým se vyplatí sledovat fixní a variabilní náklady v určitém členění. Je výhodný pro výrobní firmy. Nevýhodou je, že má statický charakter (v režiích). Výhodou je, že se objevuje režie správní, která ukazuje, jak vysoké množství nákladů se utopí ve správě. Objevují se odbytové náklady (marketing), hodí se pro malé a střední firmy, nemusí být přímo výrobní, mohou poskytovat služby (speditérské firmy), i pro zakázkovou výrobu (vypočtou cenu tak, aby měli zisk).
1. Přímý materiál
2. Přímé mzdy
3. Ostatní přímé náklady
4. Výrobní (provozní) režie
VLASTNÍ NÁKLADY VÝROBY (provozu)
5. Správní režie
VLASTNÍ NÁKLADY VÝKONU
6. Odbytové náklady
ÚPLNÉ VLASTNÍ NÁKLADY VÝKONU
7. ZISK/ZTRÁTA
ZÁKLADNÍ CENA VÝKONU
Dynamická kalkulace
Vychází z typového kalkulačního vzorce, je rozšířena o informace, jak budou náklady v jednotlivých fázích ovlivněny změnami v objemu (struktuře) prováděných výkonů. Vychází z rozčlenění na přímé a nepřímé náklady. Hlavně jako podklad pro ocenění vnitropodnikových výkonů předávaných na různé úrovně podnikové struktury.
Hodí se do firmy, která je dostatečně veliká a má dostatečně podrobně nastavený systém vnitropodnikového účetnictví, že dokáže kontrolovat průběh nákladů (jde-li o vnitropodnikové nebo finanční náklady). Nehodí se pro malé a střední organizace ani pro výrobní (obchodní) organizace.
1. Přímý (jednicový) materiál
2. Přímé (jednicoví) mzdy
3. Ostatní přímé náklady
PŘÍMÉ NÁKLADY - celkem
4. Výrobní režie – variabilní, fixní
VLASTNÍ NÁKLADY VÝROBY
5. Správní režie – variabilní, fixní
VLASTNÍ NÁKLADY VÝKONU
6. Přímé jednicové odbytové náklady
7. Odbytová režie – variabilní, fixní
ÚPLNÉ VLASTNÍ NÁKLADY VÝKONU
Kalkulační systém
Kalkulační systém je tvořen kalkulacemi navzájem velmi úzce souvisejícími a sestavovanými v závislosti na tom, k jakému účelu slouží a za jakých podmínek probíhá výroba na podniku.
Kalkulace – Předběžná – Propočtová
Normová – operativní, plánovaná
Výsledná – Intervalová
Okamžitá
Před zahájením výroby jde o kalkulace normové, neboli plánové. Po zahájení výroby jde o výsledné kalkulace, které odpovídají skutečným nákladům. Pokud jsou před zahájením výroby k dispozici normy, jedná se o kalkulace normové. Pokud technicko-hospodářské normy nejsou k dispozici (jde o výrobek nový, nebo nestandardní), pak jde o propočtovou kalkulaci.
Kalkulační systém v užším pojetí
Firma si z kalkulačního systému zvolí zhruba 3 kalkulace, které se jí hodí podle toho, jaké informace má. Kalkulační systém v užším pojetí je primárně nástrojem řízení hospodárnosti jednicových nákladů a sekundárně je nástrojem řízení úplných vlastních nákladů s obecným cílem řídit hospodárnost po linii výrobků u jednicových nákladů při jejich minimalizaci na jednotku produkce. Podle způsobu využití se rozlišují dva základní podsystémy:
pro zajišťování výroby výrobku po dobu přípravy a zhotovování (tento podsystém obsahuje v časovém sledu tyto kalkulace propočtová - operativní (měněná v návaznosti na postupné změny podmínek) - výsledná.
pro periodické ukládání nákladového úkolu za určitý časový interval (tento podsystém obsahuje v časovém sledu tyto kalkulace výchozí - plánová - výsledná).
Kalkulační systém v širším pojetí – je rozšířen o realizační cenu
Zařadí-li se do kalkulačního systému realizační cena, je pak chápán jako kalkulační systém v širším pojetí, který má zásadní význam pro nové (inovované) výrobky, u nichž je mimořádně důležitá zpětná vazba na vstup do systému. Zařazení realizační ceny do kalkulačního systému umožňuje provést hodnocení přiměřenosti zisku. Vychází se z dané výše vlastních nákladů výrobku a dané ceny s tím, že zisk se musí vztáhnout k určité veličině (např. cena, vlastní náklady výrobku, jednotlivé složky vlastních nákladů výrobku) a posuzuje se prakticky rentabilita.
Rentabilita určitého výrobku se porovnává s rentabilitou výrobků jiných. Při hodnocení je třeba zohlednit celou řadu faktorů například:
úroveň výroby, období zastarávání výrobku,
vztah k výrobkům jiných výrobců z hlediska stadia jejich života (zcela nový výrobek, výrobek mála výrobců, běžně vyráběné výrobky jiných výrobců, útlum výroby u jiných výrobců),
období "života" výrobků (tj. záběh, pak postupný přechod na plánovanou úroveň sériové/hromadné výroby, následně etapu stabilizované/normální úrovně výroby a na období zastarávání výrobku,
vlastních nákladů výrobku při dané ceně a plánované, žádoucí nebo jiné směrné úrovni zisku.
Postupuje se tak, že se od ceny odpočítává žádoucí zisk (např. zisk odpovídající minimální rentabilitě nákladů, průměrný zisk za skupinu výrobků atd.) a dostane se údaj, který informuje o tom, jaká by měla být přiměřená výše vlastních nákladů, jejíž vymezení je charakterem zisku odečítaného od ceny.
Postup při použití dělením kalkulace dělením prosté a dělením poměrovými čísly
Kalkulace dělením prostá
Výpočet podílu režijních nákladů na jednici opravy, sečteme všechny jednicové náklady, režijní náklady podělíme plánovaným objemem výkonů a vyjde nám podíl režijních nákladů, který přičteme k jednicovým nákladům a dostaneme celkové náklady.
Výhodou je jednoduchost, nevýhodou je stejný podíl režie na všechny výrobky - nepoměr
Kalkulace dělením poměrovým čísly
volba a výpočet poměrového čísla z variabilních nákladů
výpočet přepočtových jednic (pomocné číslo x plánovaný objem výkonů)
výpočet režie na přepočtenou jednici (režie: součet přepočtených jednic)
výpočet režie na jednici
variabilní náklady na jednici + režie na jednici
Jde o složitější výpočet, je lepší a přesnější přiřazení režie na jednici, jedna z nejvíce používaných
Přirážková kalkulace
Jde o jednu z nejvíce používaných kalkulací, nejslabším místem je volba rozvrhové základny – požadavek, aby byla, co nejvíce stabilní (neměnná), nejstálejší základnou jsou nejspíš odpisy, rozvrhová základna významně ovlivňuje výšku režijních nákladů jednotlivých výrobků
Výpočet:% přirážky = (režijní náklady / celková základna) * 100
Stupňovitá kalkulace
Používá se v případě, že výrobek, výkon nebo služba se nabízí společně s dalšími službami (kadeřnictví)
náklady se načítají
výhoda – tam kde nabízíme modulový princip (služba, auta, zájezdy,…) základní model + přídavné vlastnosti
vhodné použití: myčka aut, kadeřnictví, cestovní ruch…
máme dán útvar, jeho aktivitu (činnost), objem výroby a náklady na výrobu
úkolem je většinou vypočítat různé kombinace možné výroby – např.: u cestovního ruchu
výhodou je různost možných kombinací, které je možné zákazníkovi poskytnout
Metoda ABC
Každé činnosti je přiřazená určitá ‰ z celkového 100% režijních nákladů. Výrobní proces se určitou dobu nemění, je náročná na informace, složitá. Používá se pro banky, pojišťovny, velké letecké společnosti, v průmyslu při plně automatizované výrobě a relativně stálé technologii.
Použití:u takového typu nákladů, které jsou vzhledem ke změně objemu nákladů relativně stálé
zpracovatelský průmysl s heterogenní výrobou
služby – bankovnictví, doprava…
tam, kde je relativně neměnný technologický proces.
- výhody:- zlepšená kontrola režie
diferenciace vlastních nákladů výkonu a jejich rentability
umožňuje podnikové porovnání v oboru
- nevýhody:- náročná na čas, peníze, informace a pracovníky
první kroky mají expertní charakter
při změnách i dílčího charakteru je třeba vše přepočítat
vymezení stejnorodých skupin režijních nákladů, které jsou charakteristické vztahem k procesům, které vyvolávají jejich vznik = místa vzniku nákladů = cost pokos
vymezení příčiny vzniku nákladů a vyjádření této příčiny vztahem nalezení nosiče nákladů = cost drivers
zjištění výše stejnorodé skupiny nákladů a rozlišení vztahové veličiny
zjištění podílu nákladů na jednotku vztahové veličiny
stanovení rozsahu vztahové veličiny vyvolaný konkrétními druhy finálních výrobků
přiřazení průměrných nákladů jednotlivých aktivit na kalkulační jednici
Obecné členění kalkulací
V zásadě lze kalkulace členit na:
předběžné - pro jejich sestavení se užívá PLÁNOVANÝCH (předem stanovených) nákladů.
dále se člení na: operativní kalkulace, plánové kalkulace, propočtové kalkulace
uplatnění předběžné kalkulace (především operativní) je tím větší, čím je sortiment výroby užší a čím delší dobu se předpokládá opakovanost výroby.
Výslednépro jejich sestavení se užívá SKUTEČNÝCH nákladů.
dále se člení na: okamžikové, intervalové
uplatnění výsledné kalkulace je tím větší, čím více se mění podmínky, čím je širší sortiment výroby, čím je menší opakovatelnost výroby - tedy čím menší je význam operativní kalkulace.
výsledné kalkulace se používají zejména jako základ fakturace u individuální výroby.
relativně samostatnou skupinu tvoří kalkulace specifické užívané pro zvláštní účely.
do této skupiny patří:výchozí kalkulace, cenová kalkulace, základní kalkulace, technická kalkulace
Kalkulace propočtová – estimated cost
Nejsou k dispozici technicko-hospodářské normy, nebo je jejich sestavení zbytečně nákladné. Je proto potřeba sestavit kalkulaci na základě různých orientačních podkladů jako například na základě informací o vlastních a cizích výrobcích, o jejich technicko-ekonomických parametrech, kalkulacích, cenách atp.
Použití: v kusové výrobě, zakázkové, neopakované výrobky a výrobě opakované v časově delších odstupech, při zahájení výroby sériové nebo při modernizaci výrobků
Význam: používá se při řešení rozhodovacích úloh, zda vyrábět, zda pořídit výrobní zařízení a má zcela zásadní význam v podmínkách tržní ekonomiky. Odhadují se budoucí náklady na výrobek, je poměrně málo přesná.
Základní kalkulace
Jsou k dispozici technicko-hospodářské normy, je to operativní kalkulace platná k prvnímu dni hodnoceného období.
Použití: při delší době platnosti se používá k ocenění nedokončené výroby a polotovarů vlastní výroby
Význam: je nástrojem, který umožňuje rozpoznat zásluhy za úspory a zavinění překročení. Po dobu účetního období, výrobu série nebo výroby dávky má funkci pevného měřítka
Kalkulace plánová
Musí být k dispozici TH normy. Při výrobě jednoho typu výrobku se vypočítává jako podíl (Plánované náklady / plánovaný počet výrobků). Má zásadní význam pro úkony, jejichž výroba či provádění se budou opakovat v průběhu delšího časového intervalu. Sestavují se v návaznosti na podrobnou konstrukční a technologickou přípravu výroby určitého výrobku, jejichž součástí je stanovení výchozích spotřebních a výkonových norem.
Použití: Je vhodná pro vnitřní řízení (výroba konfekce či obuvi, u nichž je základním plánovacím obdobím pololetí - jarní a letní zboží). Je podkladem pro stanovení plánů nákladů, výkonu a zisku, je nástrojem řízení hospodárnosti jednicových nákladů ve vazbě na operativní kalkulaci. Obecně se uplatní u kalkulace výkonů, jejichž výroby či provádění se budou opakovat v průběhu delšího časového intervalu, tj. alespoň jednoho roku.
Jde o průměrný úkol za určitý časový úsek. Podnik si stanoví úkol a může jej změnit, když se ukáže, že změna je vhodná. To znamená, že plán se mění vždy, když se mění předpoklady, za nichž byl sestaven. Tedy plánová kalkulace se mění vždy, mění-li se podmínky typu např. změna technologie, velikost série, normy a to i během období, pro něž byla kalkulace stanovena.
Kalkulace výsledná
Jde o nástroj následné kontroly hospodárnosti, který zobrazuje i užívá skutečné náklady. Jejím smyslem je vyčíslit skutečné náklady průměrně připadající na jednotku vyráběnou v určité sérii, zakázce či v celkovém množství výkonů vyrobených za období. Tyto průměrné jednotkové náklady se srovnávají s nákladovým úkolem, daným zpravidla operativní kalkulací a jsou podkladem pro hodnocení hospodárnosti zejména výrobních útvarů.
Význam výsledné kalkulace je větší v takových podmínkách, které jsou charakteristické delším výrobním cyklem a zakázkovým typem finálního produktu – stavební výroba, činnost projekčních, výzkumných, vývojových pracovišť atd. Naopak vypovídající schopnost má výsledná kalkulace v podmínkách hromadné a sériové výroby výrobků, jejichž výroba je charakteristická krátkým výrobním cyklem a které jsou určené pro neznámého konečného spotřebitele – produkce obuvi, domácích elektrospotřebičů, montáž počítačů atd.
Má dvě formy:
okamžikovou – jde o analogii operativní kalkulace, kalkulace výrobků vyráběných v jedné výrobní dávce bez ohledu na to, zda výroba probíhala ve více nebo jen v části období
Intervalovou – jde o analogii plánové kalkulace, zobrazuje průměrné skutečné vlastní náklady všech výkonů zhotovených v období. Vyjadřuje skutečné vlastní náklady průměrně připadající na jednotku výkonu vyráběnou v sérii nebo v celkovém množství výkonů vyrobených za období.
Kalkulace operativní
Jde o kalkulaci okamžitou, poněvadž podmínky sestavení se mohou měnit. Sestavuje se v případech, že existují TH normy a vlivem změn vnitřních (technologické výrobní podmínky) nebo vnějších (mění se cena za vstupy) nebo kvalita vstupů. Vyjadřuje úroveň předem stanovených nákladů, které odpovídají technologickým a výrobním podmínkám, které byly předem stanoveny. Rozhodne-li TPV o změně těchto podmínek, kalkulace se změní – živé či běžné kalkulace.
Použití: pro krátkodobé řízení jednicových nákladů, při kontrole plnění nákladových úkolů (kdo může za odchylku a proč), zjišťují se odchylky plánů od krátké skutečnosti a zjišťuje se charakter těchto odchylek a to, čím byly způsobeny.
Kalkulace cenová
Může vycházet jak z předběžné tak z výsledné kalkulace, ale navíc obsahuje kalkulovaný zisk. Sestavuje se z úrovně zisku, který si podnik musí zajistit, aby byly zajištěny všechny jeho nutné potřeby pro rozvoj. Tato potřeba zisku spolu s kalkulací nákladů musí být analyzována ve vztahu k ceně, kterou může podnik na trhu dosáhnout.
Použití: Při konkursních nabídkách a při nabídkách cen do soutěže. Při sestavování tzv., stínové kalkulace, při níž si zákazník stanovuje maximální hranici pro nákup a dodavatel cenu takovou, aby si zajistil udržení svých vlastních rozvojových záměrů. V porovnání zákazník x dodavatel potom umožňuje přijmout nebo odmítnout zakázku, ale může vést také k úvahám, zda daný výrobek, výkon či službu utlumit nebo rozvíjet.
Specifické kalkulace
Výchozí kalkulace
Je nástrojem pro stanovení předběžné kalkulace (především plánové) a není-li jiná forma předběžné kalkulace, je i měřítkem kontroly skutečně vynaložených nákladů.
Technická kalkulace
Je stanovena v technických parametrech, neobjevují se finanční jednotky.
Obsah