Vypracované otázky 0708

trola režijních nákladů je obtížnější než nákladů jednicových
velmi obecné rozčlenění
nutnost stanovení norem
výhody:přehledný rozpad do jednotlivých prvků
mohu sledovat náklady na jeden výrobek
dobrá kontrola jednotlivých nákladů souvisejících s jednotkou dílčího výkonu
použití:průmyslové podniky
výrobní podniky
tam, kde jsou stanoveny technicko-hospodářské normy
Kalkulační členění nákladů
Je zvláštním typem účelového členění nákl, v rámci něhož se posuzuje souvislost nákladů s určitým výkonem.
Přímé náklady přímo souvisejí s určitým druhem výkonu. Lze je přesně připočítat na jednotlivé výkony na kalkulační jednici. Patří do nich jednak jednicové náklady výkonu vyvolané druhem výkonu a náklady vynakládané v souvislosti s prováděním pouze tohoto výkonu, jeho podíl na jednici se zjišťuje dělením.
Nepřímé náklady se neváží k jednomu druhu výkonu, ale zajišťují průběh výkonu v širších souvislostech. Vypočítávají se také přímo na jednici výroby, ale jde o složité výpočty, pro něž existuje celá řada metod, např. kalkulace přirážková, kalkulace dělením atd.
výhody:zjistím náklady na jeden výrobek
posuzuje se souvislost nákladu s výkonem
podklad pro porovnání jednotlivých výrobků
nevýhody:musím určit všechny náklady, které jsou na daný výrobek – složitost identifikace nepřímých nákladů
zjištění reálných informací je velmi složité – sbírání dat, evidence do detailu
použití:rozhoduji se zda vyrobím/koupím
rozhoduji se, zda preferovat nebo potlačit výrobu
rozhoduji se, zda zavedu/zruším výrobu
Členění nákladů dle místa vzniku a odpovědnosti za jejich vznik
Rozčlenění podle místa vzniku nákladu, na které pak navazuje jejich další členění dle odpovědnosti
pravomoc a odpovědnost musí být na takové úrovni, aby byla motivační zainteresovanost na úrovni nákladů, výnosů, tržeb, vnitropodnikového výsledku hospodaření atp.
má dvě etapy:
zachytí náklady dle místa vzniku a odpovědnosti ve dvou typech ekonomické struktury
hospodářské středisko – má možnost ovlivnit výši nákladů (např. volbou sortimentu) i výnosů
nákladové středisko – má přesně zadaný úkol a ovlivňuje tedy hospodárnost a jakost přesně zadaného úkolu. Základním hodnotícím kritériem je rozdíl mezi skutečně vynaloženými náklady a stanoveným nákladovým úkolem. Rozlišujeme 6 typů nákladových středisek: nákladové, ziskové, rentabilní, výdajové, výnosové, investiční středisko.
zachytí kooperační vztahy mezi útvary tak, aby bylo možné koncipovat útvary tak, aby se jejich náklady daly měřit, ocenit dílčí výkony vnitropodnikovými cenami, identifikovat dílčí předávané výkony.
musí určit odpovědnost za úspory nákladů těch výkonů, které se stávají předmětem spotřeby uvnitř podniku.
výhoda:odpovědnost za výši nákladů nese úplně někdo jiný, než ten kdo je vynakládá – žádná starost
díky tomu to členění přesně vím, kde náklady vznikají
nevýhoda:středisko, kde náklady vznikají, nemá zájem na úsporách
odpovědnost za výši nákladů nese úplně někdo jiný, než ten kdo je vynakládá
nutnost komunikace středisek
použití: př.: knihovna financovaná z rozpočtu obce nesmí vyvíjet jiné činnosti, je místem vzniku nákladů, ale není zainteresovaná do odpovědnosti – pokud by část úspor byla ve mzdách, potom by se středisko začalo chovat jinak
Charakteristika hospodářského a nákladového střediska
Hospodářské středisko- hierarchicky vyšší typ, má možnost ovlivnit výši nákladů i výši výnosů (volbou sortimentu, objemem výroby), základním hodnotícím kritériem je vnitropodnikový výsledek hospodaření.
Nákladové středisko- hierarchicky nižší typ, má přesně zadaný úkol (sortiment, množství) a ovlivňuje hospodárnost a jakost přesně zadaného úkolu, základním hodnotícím kritériem je rozdíl mezi skutečně vynaloženými a stanovenými náklady
- 6 typů nákladových středisek:- nákladové- ziskové
- rentabilní- výdajové
- výnosové- investiční
Členění nákladů dle závislosti na objemu prováděných výkonů
při změně objemu činnosti se nechovají všechny náklady stejně
při krátkodobém pozorování je důležité sledovat:
celkové náklady – vyjadřují celkovou výši nákladů vynaloženou na celou aktivitu
průměrné náklady – vztaženy k jednotce aktivity – průměrně se vynakládají na tuto jednotku při určitém objemu výroby
Variabilní náklady (proměnlivé) vznikají v souvislosti s potřebou technicky dělitelných ekonomických zdrojů, které se vynakládají v závislosti na objemu činnosti, jedná se o jednicové náklady, výška se mění v závislosti na objemu výroby, množství v celkových nákladech se snižuje – důsledek koncentrace výroby, automatizace atd.
Fixní náklady (stálé) vznikají v souvislosti s vynakládáním techniky nedělitelných zdrojů, jsou relativně stálé v určitém období a pro určitý objem produkce. FN na jednici – zdroj zisku v tom, že klesají s objemem produkce, snižují se pouze do určitého bodu, pak vyskočí (bod skoku). Podíl FN v rámci celkových N je rostoucí (neustále rostou). Ve své absolutní výši zůstávají beze změny a to i tehdy, když se mění objem výkonů. Jsou to nejčastěji náklady určené k zajištění výrobního procesu (často před zahájením výrobního procesu), vklady těchto nákladů se uskutečňují jednorázově.
Výhody:poskytuje informace o alternativách budoucího vývoje (jak se změní náklady, když zvednu objem výroby o 10%)
orientuje se na informace pro rozhodování (jak do budoucna?)
identifikuje závislost nákladů na změně objemu výkonu
Nevýhody:nutnost kvantifikace a analýzy bodu zvratu (objem prodaných výkonů, při kterém dosažené výnosy uhradí vynaložené zisky
nezjistím náklady na jeden výrobek
Použití: rozhodování o budoucím průběhu podnikatelského procesu, tzv. rozhodovací úlohy na existující kapacitě, jak změna objemu ovlivní výši N, V a zisku)
Variabilní náklady
Variabilní náklady (proměnlivé) vznikají v souvislosti s potřebou technicky dělitelných ekonomických zdrojů, které se vynakládají v závislosti na objemu činnosti. Jedná se o jednicové náklady, výška se mění v závislosti na objemu výkonu, při zastavení výroby by přestaly vznikat. Proporcionálnost závisí na stabilitě podmínek výroby. V tendenci vývoje se projevuje pokles podílu variabilních nákladů v celkových nákladech podniku - důsledek koncentrace výroby, automatizace atd.
proporcionální náklady (lineární)
jsou závislé na změně objemu výroby a úměrně se s objemem mění
na jednotku výkonu jsou konstantní
všechny jsou jednicové a průměrně jsou neměnné na jednotku činnosti
př.: 10 Kč na 1 ks, 20 Kč na 2 ks
nadproporcionální náklady (progresivní)
v absolutní výši rostou rychleji než objem výkonů - rostou i náklady na jednotku produkce
v úhrnu stoupají s růstem objemu činnosti
neobjevují se často, spíše výjimečné
firma dostane zakázku a musí zvýšit z 1 směny na 2 směny a musí zaplatit přesčasy – vznik nadproporcionálních nákladů
př.: růst spotřeby pohonných hmot při zvýšené rychlosti, růst mezd v důsledku přesčasů
podproporcionální náklady (regresivní)
absolutní výši rostou pomaleji než objem výkonů - klesají i náklady na jednotku produkce
v úhrnu stoupají s růstem objemu činnosti, avšak pomaleji než objem výroby
př.: náklady na přímé mzdy – růst produktivity práce je rychlejší než růst přímé mzdy
ne vždy to značí výborné podnikání
Fixní náklady – grafy!!!
Jde o náklady, které souvisí s výrobní kapacitou, zůstávají beze změny, i když se mění objem produkce do určité výše. Jakmile objem produkce překročí určité množství, dochází k jednorázovému skokovému navýšení celkových fixních nákladů.
Fixní náklady na jednici klesají s růstem produkce (objemu), počtem jednic, a od určitého objemu opět dojde k jejich skokovému navýšení. Tyto vlastnosti fixních nákladů musí umět manažer zohlednit, aby nedošlo k situaci, kdy relativně nepodstatné navýšení objemu produkce vyvolá řádový skok fixních nákladů na jednici.
Charakteristika fixních nákladů
Vklady těchto nákladů se uskutečňují jednorázově, bez přímého vztahu k určitému objemu výroby
Výrobní kapacita vyvolávající vznik fixních nákladů je vždy spojena s určitým objemem výkonů, který lze touto výrobní kapacitou provést. Pokud Objem výkonů převýší tuto hranici, je třeba kapacitu zvýšit, tedy opět vynaložit jednorázově nový blok fixních nákladů.
Platí, že fixní náklady na jednotku výkonu klesají jen v rámci rozsahu, který odpovídá maximálnímu využití výrobní kapacity a v okamžiku změny fixních nákladů se tento pokles zastaví a dojde ke skoku, nejen v absolutní výši FN, ale i v podílu fixních nákladů na jednotku výkonu.
Pokud se nepřekročí určitý objem výroby, fixní náklady se nemění a jsou stálé ve vztahu k celkovému objemu výroby.
Průměrné fixní náklady klesají při zvětšování objemu výroby (tj. při zvyšování využití výrobní kapacity). Jejich průběh je degresivní a tato tendence se označuje jako „efekt z degrese fixních nákladů“.
Celková výše fixních nákladů nemůže být ovlivněna v průběhu výrobního procesu.
Členění fixních nákladů
Dělení z hlediska míry využití výrobní kapacity (volné, využité)
Volné – jde o tu část fixních nákladů, která není při dané výrobní kapacitě naplněna (využita) odpovídajícím objemem činností. Pomáhají odkrýt rezervy hospodárnosti a zdroje zvýšení efektivity.
Využité – část FN, která je při dané výrobní kapacitě skutečně využita pro určitý objem činnosti.
Dělení z hlediska stálosti
Relativně stálé (neměnné) – platí pouze pro kratší horizonty (5 let), jejich celková výše se nemění za období, v němž jsou sledovány.
Měnící se skokem - dodatečné jednorázové vklady ekonomických zdrojů (vybudování nového provozu, zabudování nové linky, instalace nových strojů), vystupují jako blok nákladů, který má vztah k určitému rozsahu objemu výroby.
Semifixní (smíšené) náklady - existují v případech, kdy nelze jednoznačně rozlišit fixní náklady neměnné a fixní náklady měnící se skokem. U tohoto typu nákladů se nedají rozlišit fixní a variabilní složky.
Obecný trend vývoje fixních nákladů
Nosným trendem vývoje fixních nákladů je jejich růst, což znamená, že v čase se zvyšuje podíl fixních nákladů v rámci celkových, naopak podíl variabilních se snižuje. Nárůst fixních nákladů je ještě zvýrazněn skutečností, že celkové náklady na výrobu rostou a to nikoliv jen vlivem inflace. Tento nárůst je způsoben technickým rozvojem.
Členění nákladů z hlediska změn v podmínkách nákladového procesu
Toto hledisko je jednoúčelové, vztahuje se pouze k jedné jediné změně. Při jiné změně může být poměr mezi těmito náklady naprosto odlišný. Členíme na změnou ovlivněné (relevantní) a změnou neovlivněné (irelevantní). Toto členění se používá v případech, kdy se řeší rozhodovací úlohy typu vyrobit nebo koupit, nebo se hledá optimální struktura sortimentu. Při řešení úloh tohoto typu první krok představuje rozdělení nákladů na změnou ovlivněné a změnou neovlivněné. Když se pracuje s relevantními a irelevantními náklady, porovnávají se náklady před očekávanou změnou a po změně. Jejich rozdíl jsou tzv. rozdílové náklady a obdobně se dají vyjádřit i výnosy (před změnou, po změně).
oportunitní náklady – výnosy takové alternativy, která má nejnižší relevantní náklady a přitom dosahuje zisk
Výhody:- poskytuje informační podklady pro budoucí rozhodování
možnost srovnání různých variant
Nevýhody:-vycházejí z odhadovaných nákladů zvažovaných variant
nutnost posoudit, které náklady budou variantou ovlivněny a které ne
Použití:-vhodné při posuzování zda vzít nabídku na určitou zakázku nebo ne
zavádění nových technologických procesů
Členění nákladů dle zapojení do koloběhu
Toto členění vyplývá z informací poskytovaným finančním účetnictvím pro vykazování majetku a zjišťování výsledku hospodaření. Jde o náklady výkonu a náklady období.
Náklady výkonu jsou náklady výrobní potřebné pro uskutečnění určitého výkonu. Představují především náklady přímé. Protože se vynakládají na výkon, fakticky nezanikají a opakují se při výrobě výkonu (jsou označovány jako náklady nezanikající). Představují v rozvaze aktiva (úbytek, opotřebování aktiv).
Náklady období mají převážně nevýrobní charakter, jsou nutné pro činnost podniku. Obvykle se v určitých obdobích opakují. Jejich větší část představují režie v podobě nákladů vynaložených na všeobecné zajištění činnosti podniku. Vynaloží se a zaniknou. Vykazují se ve výkazu zisků a ztrát. Např. spotřeba tepla – množství podle tuhosti zimy.
Výhody:- zjistíme, které náklady jsou nutné pro činnost podniku a které na výrobu
jednoduchost – nemusím nic speciálně sledovat – vše je v účetnictví
Nevýhody:- vyplývají z informací poskytovaných finančním účetnictvím
nezjistím náklady na jeden výrobek
Použití:- všude, každý podnik musí sestavovat výkazy a tedy má možnost z tohoto hlediska náklady sledovat
Výnosy a jejich charakteristika, možná členění
výnosy jsou výkony podniku oceněné tržní cenou, jsou výstupem podniku
výkony se stávají výnosy ve chvíli, kdy jsou realizovány na trhu
prostřednictvím prodeje výkonů získává podnik zisk
za výnosy se považují – tržby, dodávky vnitropodnikových výkonů (61, 62), dotace
není potřeba je sledovat tak do detailu jako náklady
pro členění se používá mnohem méně hledisek – většinou podle výkazů, které jsou v reportingu
podle druhu – členění účetní třídy 6
účelové členění - provozní, finanční, mimořádné
ve vztahu ke změně objemu činnosti - okrajový význam
Vysvětlení základních pojmů z oblasti kalkulací
Kalkulace
jsou jedním z nástrojů související s účetnictvím a hodnotící vztah mezi náklady a výkony na podrobné úrovni
činnost vedoucí ke zjištění či stanovení nákladů na konkrétní výkon podniku (vymezen na kalkulační jednici)
systém vzájemně skloubených propočtů zpracovaných pro kalkulační jednice za různým účelem
vydělitelná část informačního systému podniku úzce spjatá s účetnictvím a rozpočetnictvím
Metoda kalkulace
způsob stanovení žádoucí výše nákladů a dále způsob následného zjištění skutečných nákladů na určitý výkon podniku
je závislá na předmětu kalkulace, způsobu přičítání nákladů a struktuře nákladů
v praxi se kalkulují jen nejdůležitější druhy výkonů, nebo skupin výkonů
Předmět kalkulace
mohou to být všechny druhy výkonů, které podnik vyrábí/provádí
možné ovšem jen v podnicích s úzkým sortimentem výrobků/služeb
předmět kalkulace je vymezen kalkulační jednicí a kalkulovaným množstvím
Kalkulační jednice
konkrétní výkon vymezený měrnou jednotkou a druhem, na který se náklady stanovují
vymezena druhem, objemem a časem
př.: jeden výrobek, proces, operace, 1 kg, 1m…
Kalkulované množství
zahrnuje určitý počet kalkulačních jednic, pro něž se stanovují celkové náklady
je důležité z hlediska určení průměrného podílu nepřímých nákladů na jednici
Kalkulace úplných a neúplných nákladů
kalkulace plných nákladů = absorpční – zařadit kdy firma o tomto rozhoduje – na počátku aplikace VPU
při řešení úloh na existující kapacitě, smyslem je rozhodnout o budoucím sortimentním složení, o tom zda něco vyrábět, nebo raději nakupovat
využití těchto kalkulací v útvarovém odpovědnostním řízení – tzv. motivační úlohy
hlavním problémem je rozvrhování nákladů vyvolaných konkrétním druhem výkonu a společných nákladů
kalkulace plných nákladů je kalkulací, která statisticky vyjadřuje průměrnou výši nákladů připadajících na jednotku výkonu
je pravdivá pouze za předpokladu, že se nezmění objem a sortiment výkonů
komplikujícím faktorem jsou fixní náklady – problémy s jejich rozvrhem
K čemu mohou sloužit kalkulace (105)
uplatňují se především v hodnotovém řízení podniku
poskytují informace pro rozhodování o tom, zda má výrobek vyrábět a zda se mají pořídit stroje na výrobu nových výrobků
2 základní skupiny rozhodovacích úloh:
nástroj řízení hospodárnosti a efektivnosti prováděných výkonů
v součinnosti s účetnictvím (výsledné kalkulace) a rozpočetnictvím (předběžné kalkulace)
uplatňují se zejména: stanovení vnitropodnikových cen, sestavení rozpočtu středisek, ocenění nedokončené výroby, výrobků, polotovarů vlastní výroby; při porovnávání a analýzách obdobné výroby z různých podniků pro mezipodniková porovnávání
podklad pro tvorbu cen
pro dodavatele i odběratele rozhodující návrh ceny, který se tvoří z kalkulace
př.: sestavení rozpočtu HS
Kalkulační vzorec retrográdní (102)
Není ho vhodné použít tam, kde firma různými opatřeními může výrazně ovlivnit výšku nákladů jak přímých tak nepřímých. Prakticky neumožňuje řízení nákladů, neboť náklady vystupují jako celek. Vyjadřuje vztah reálně kalkulovaných nákladů, průměrného zisku a dosažené ceny.
Použití: pro obchodní organizace, dostatečně velké, aby od nich odběratelé požadovali různá zvýhodnění.
Nevýhody:
vychází z externě poskytovaných informací (úroveň zisku a její vztah k ceně), které však neobsahují reálné nákladové představy (z konkrétních podmínek podniku)
ovlivněny úvahami o ekonomické únosnosti nákladu
vycházejí např. z podobných kalkulací konkurenčních podniků, zvyklostních norem
ZÁKLADNÍ CENA VÝKONU
- dočasná cenová zvýhodnění
- slevy zákazníkům (množstevní, sezónní)
CENA PO ÚPRAVÁCH
- náklady
ZISK (jinak vyjádřený přínos)
Kalkulace oddělující fixní a variabilní náklady (kalk. variabilních nákladů)