Sylaby z makra z UPCE (2)

Sylaby MAKROEKONOMIE
Ing. Helena BRAJEROVÁ
Univerzita PardubiceMAKROEKONOMIE –Sylaby č.1
1 ZÁKLADNÍ POJMY, ZÁKLADNÍ TRŽNÍ ČINITELÉ – NABÍDKA A
POPTÁVKA
(i-C)V této kapitole bude charakterizován předmět ekonomie a základní makroekonomické pojmy. Nejdříve bychom si měli uvést nejběžnější definice ekonomie:
Ekonomie je věda zabývající se ekonomikou, zkoumá trendy cen, výroby a nezaměstnanosti.
Ekonomie je věda o penězích, bankovnictví a kapitálu.
Ekonomie zkoumá, jak různé společnosti užívají vzácné zdroje k výrobě užitečných komodit a jak je rozdělují mezi různé skupiny.
Standardní ekonomie bývá zpravidla členěna na makroekonomii a mikroekonomii.
(i-D)Makroekonomie zkoumá ekonomiku jako celek (ekonomiku celého státu), proto nás budou zajímat souhrnné veličiny (celého státu), které nazýváme agregované veličiny (makroekonomické agregáty).
(i-D)Mikroekonomie se zabývá chováním individuálních ekonomických subjektů – jednotlivců, firem a státu za různých okolností převážně na dílčích trzích.
Podle vztahu k realitě můžeme rozdělit ekonomii na pozitivní a normativní.
(i-D)Pozitivní ekonomie přijímá ekonomickou realitu takovou, jaká je. Základním principem pozitivní ekonomie je zkoumání daných jevů, konkrétních faktů a zákonitostí.
(i_D)Normativní ekonomie činí hodnotové soudy, stanovuje určitá pravidla, normy, směr praktického jednání. Ukazuje, jaký by ekonomický život měl být.
(i-RP) Příklady výroků pozitivní a normativní ekonomie:
Výrok pozitivní ekonomie: Hrubý domácí produkt České republiky vzrostl o 3 %.
Výrok normativní ekonomie: Vysoké zisky monopolních výrobců by měly být maximálně zdaněny.
1.1 Hlavní zdroje ekonomických poznatků:
Pozorování ekonomických poznatků
Ekonomická analýza
Statistická analýza
Experimenty
1.2 Léčky v ekonomickém uvažování
Nedodržení principu „ceteris paribus“.
Omyl „poté, tedy proto“.
Chyba v usuzování „z části na celek“
Subjektivnost
1.3 Základní problémy ekonomické organizace
Každá lidská společnost musí řešit základní a vzájemně související ekonomické problémy, které můžeme shrnout do tří otázek:
CO? – jaké statky a v jakých množstvích se mají vyrábět,
JAK? – kdo má vyrábět, s jakými zdroji a jakým technologickým postupem,
PRO KOHO? – se budou statky vyrábět, kdo má mít prospěch z vyprodukovaných statků a služeb.
Tyto tři problémy jsou společné pro všechny ekonomiky. Ve skutečnosti se týkají omezenosti a volby mezi vstupy a výstupy ekonomiky.
Vstupy – inputy, zdroje – jsou statky nebo služby používané ve výrobních procesech.
Výstupy – outputy, produkty – soubor užitečných statků nebo služeb, které jsou výsledkem výrobního procesu a jsou buď spotřebovávány nebo použity pro další výrobu.
(i-T)Vstupy bývají označovány jako výrobní faktory. Existují tři základní výrobní faktory – práce, půda a kapitál.
Práce a půda jsou tzv. primární výrobní faktory, zatím neprošly procesem výroby.
Kapitál je výsledkem předchozí výroby, je to vlastně vyrobený výrobní faktor a proto jej nazýváme sekundárním výrobním faktorem.
Práce:
čas lidí strávený ve výrobním procesu,
zahrnuje tisíce povolání a úkolů na všech úrovních kvalifikace,
výnosem práce je mzda.
Půda:
je produktem přírody,
její množství je omezené, není volně dostupná,
důchod plynoucí z půdy je pozemková renta,
je nejdůležitějším přírodním zdrojem, neboť je nezbytná ke každé výrobě.
Kapitál:
výstup ekonomiky,
vstup s dlouhodobou životností,
výsledkem použití kapitálu je zisk nebo úrok.
1.4 Ekonomická vzácnost
Základem ekonomického života společnosti je nepřetržitá výroba statků a služeb. Lidé vyrábějí proto, aby uspokojili své potřeby a zpříjemnili si život.
Všechny předměty nebo činnosti , které slouží k uspokojování lidských potřeb se nazývají statky.
Zákon vzácnosti – říká, že statky jsou vzácné, protože neexistuje dostatek zdrojů k výrobě všech statků, které lidé chtějí spotřebovávat.
Ekonomická vzácnost vyplývá nejen z omezenosti zdrojů, ale i z jejich užitečnosti.
Rozdělení statků:
z hlediska vzácnosti – ekonomické statky (vzácné a užitečné), volné statky (užitečné)
z hlediska spotřeby- soukromé a veřejné statky .
(i-RP) Příklady statků:
Ekonomické statky: počítače, nábytek, automobily
Volné statky:
Soukromé statky: svačina
Veřejné statky: doprava, policie, veřejné osvětlení
1.5 Hranice produkčních možností – křivka PPF (Production Possibility Frontier)
Problém vzácnosti zdrojů a volby mezi možnostmi užití těchto zdrojů je v ekonomii ilustrován pomocí hranice produkčních možností.
(i-D)Hranice produkčních možností zobrazuje všechny maximálně dostupné kombinace dvou statků, které mohou být vyrobeny při daných výrobních zdrojích.
Automob.
(tis. ks) A H A, B, C, D, E - efektivní body
B
I F, G – neefektivní body
C
F H, I – nedosažitelné body
D
G
E
Pšenice (mil. q)
Graf č.1 Hranice produkčních možností
1.6 Trh, základní tržní kategorie - poptávka a nabídka
(i-T)Trh je oblast ekonomiky, kde se setkávají kupující a prodávající, aby si navzájem vyměnili zboží na základě dohodnutého množství a dohodnutých cen.
Tržní hospodářství je komplexem trhů zboží, práce, kapitálu a peněz. Každý z těchto trhů je samostatným soustředěním nabídky a poptávky (po zboží, po práci atd.), ale trhy jsou navzájem propojeny.
Funkce trhu:
Zprostředkování směny (koupí a prodejů).
Zajištění efektivní alokace zdrojů
Cena:
je faktorem, který ovlivňuje všechny akty koupě, prodeje a rozmisťování zdrojů v celé ekonomice.
je signálem pro rozhodnutí výrobce i spotřebitele.
1.6.1 Poptávka
(i-D)- je množství zboží, které spotřebitelé nakupují, závisí na jeho ceně.
Poptávková funkce – vyjadřuje závislost mezi dvěma proměnnými tržní cenou zboží (P) a poptávaným množstvím (Q).
Poptávková křivka – graficky znázorňuje poptávkovou funkci (tzn. závislost poptávaného množství na tržní ceně zboží), nepřímý vztah mezi P a Q. Je klesající.
Graf č. 2: Poptávková křivka
P D
(cena)
D
Q (množství)
Graf č. 2: Poptávková křivka
Zákon klesající poptávky – se dá jednoduše odvodit z tvaru poptávkové křivky. S poklesem ceny se (za jinak stejných podmínek) zvyšuje poptávané množství zboží a naopak s růstem ceny se poptávané množství snižuje.
(i-T)Substituční a důchodový efekt cenové změny
Klesající průběh poptávkové křivky má dvě příčiny – substituční a důchodový efekt.
Substituční efekt
Na zvýšení cen u zboží lidé reagují změnou struktury spotřebovávaného zboží. Snižují podíl drahých výrobků ve spotřebě a zvyšují nákup jiných, tzv. substitučních statků. Jestliže cena daného statku roste dochází k jeho substituci (náhradě) jinými, ale levnějšími statky, které uspokojují dané potřeby spotřebitelů.
Důchodový efekt
Předpokládejme spotřebitele, jejichž disponibilní důchody (příjmy ) se nemění. Když rostou ceny zboží, mohou si koupit menší množství zboží a naopak. Klesající ceny vyvolávají dodatečné nákupy, přitahují nové kupující. Jedná se tedy o změnu poptávaného množství zboží, vyvolanou tím, že změna jeho ceny způsobuje zvýšení nebo snížení reálného důchodu spotřebitele.
(i-T)Ceny zboží však nejsou jediným faktorem, který ovlivňuje poptávku po daném výrobku. Proto si uvedeme přehled základních faktorů, které mohou spotřebitelskou poptávku ovlivnit.:
Cena zboží
Průměrný disponibilní důchod spotřebitele
Počet obyvatel
Ceny příbuzných statků
Vkus
Specifické faktory
Při analýze trhu je třeba rozlišovat změny v poptávce a změny v poptávaném množství.
(i-T)Změny v poptávaných množstvích –zvyšování či snižování Q – jsou způsobeny pouze změnou ceny. V grafickém vyjádření představují pouze pohyb po křivce poptávky (když cena klesá, poptávané množství se zvětšuje a naopak).
Změny v poptávce jsou způsobeny změnami jiných faktorů než je cena. Vliv těchto faktorů se projevuje tím, že původní křivka poptávky ztratí platnost a vznikne nová. Tuto změnu označujeme jako posun křivky poptávky.Obecně platí, že růst poptávky způsobí posun poptávkové křivky doprava a naopak tzn., že v důsledku poklesu poptávky se poptávková křivka posune doleva.
Graf č. 3: Posuny poptávkové křivky
P
růst poptávky – posun doprava
pokles poptávky – posun doleva
D1
D0
D2
Q
Graf č. 3: Posuny poptávkové křivky
1.6.2 Nabídka
(i-D)Nabídka nám charakterizuje chování skutečných i potenciálních výrobců a prodejců zboží. Nabídku můžeme definovat jako množství nabízeného zboží, která jsou nabízející ochotni prodat za určité ceny, a to při neměnnosti ostatních podmínek, jako jsou výrobní náklady, ceny substitutů a organizace trhu.
(i-T)Nabídková funkce určitého zboží vyjadřuje vztah mezi jeho tržní cenou (P) a nabízeným množstvím (Q), které jsou výrobci ochotni vyrábět a prodávat.
Nabídková křivka je grafické znázornění nabídkové funkce. Vztah mezi cenou a nabízeným množstvím je přímý. Tato její vlastnost se označuje jako zákon rostoucí nabídky.
PS
(cena)
Q (množství)
Graf č. 4: Nabídková křivka
Zákon rostoucí nabídky
(i-T) Podle tohoto zákona nabízející nabízí za vyšší cenu větší množství zboží a naopak za nižší cenu menší množství zboží.
Firmy nabízí zboží na trhu s cílem maximalizovat svůj zisk.
Množství nabízeného zboží je v národním hospodářství determinováno řadou faktorů:
Cena zboží – výše ceny má zásadní vliv na příjmy výrobce.
Výrobní náklady – jsou dominantním faktorem ovlivňujícím nabídku. Jejich úroveň se mění vlivem techniky a technického pokroku a cen vstupů.
Ceny výrobních substitutů – jedná se o takové statky, které může výrobce produkovat se svými výrobními zdroji.
Organizace trhu – objem nabídky na domácím trhu je ovlivňován importem zboží ze zahraničí, výsadním postavením některé firmy.
Specifické faktory
(i-T) Při analýze trhu ze strany nabídky je třeba rozlišovat mezi změnami nabízeného množství a změnami nabídky podobně jako jsme měli u poptávky.
Změna nabízeného množství se vztahuje pouze na pohyby po křivce, které jsou způsobovány změnami cen.
Změna nabídky představuje změnu místa polohy křivky nabídky – to znamená posun celé křivky. Obecně opět platí,že růst nabídky způsobí posun nabídkové křivky doprava a pokles nabídky posun nabídkové křivky doleva.
Graf č. 5: Posuny nabídkové křivky
S2 S0 S1
P
růst nabídky – posun doprava
pokles nabídky – posun doleva
Q (množství)
Graf č. 5: Posuny nabídkové křivky
1.6.3 Tržní rovnováha
(i-T)Nyní se zaměříme na vzájemné působení základních tržních kategorií – poptávky a nabídky. Vzájemné střetávání nabídky s poptávkou určuje ceny a obchodované množství zboží na trhu.
Rozdílné zájmy kupujících a prodávajících na trhu vedou ke vzniku rovnovážné ceny a rovnovážného množství tzn., k tržní rovnováze.
Tržní rovnováha nastává při ceně, za kterou prodávající nabízí přesně to množství zboží, které chtějí kupující koupit. Síly nabídky a poptávky jsou vyrovnané.
Rovnováha se nachází v průsečíku nabídkové a poptávkové křivky.
Graf č. 6: Tržní rovnováha
DS
PPE - rovnovážná cena
PřebytekQE – rovnovážné množství
E
PE
Nedostatek
QE Q
Graf č. 6: Tržní rovnováha
(i-T)Stavu rovnováhy dosahuje trh pouze výjimečně a krátkodobě. Existují dva případy nerovnováhy trhu:
Přebytek zboží na trhu – znamená to, že tržní cena je příliš vysoká. Při této ceně výrobci příliš vyrábějí a spotřebitelé málo kupují. Chtějí-li se výrobci tohoto přebytku zbavit, musí snížit cenu.
Nedostatek zboží na trhu – o nedostatku zboží na trhu hovoříme, kdy objem poptávky převyšuje objem nabídky. Tržní cena je příliš nízká. Mnoho spotřebitelů chce nakupovat zboží, které při tak nízké ceně má jen málokdo zájem vyrábět. Pokud chtějí kupující svou poptávku uspokojit, musí zaplatit vyšší cenu.
(i-SK) Shrnutí kapitoly
Ekonomie zkoumá, jak různé společnosti užívají vzácné zdroje k výrobě užitečných komodit a jak je rozdělují mezi různé skupiny.
Hlavním rysem moderní ekonomie je rozlišení mezi popisem a normativní úlohou ekonomie.
Makroekonomie studuje chování ekonomiky jako celku. V makroekonomii se používají agregované veličiny. Mikroekonomie zkoumá chování dílčích ekonomických subjektů za různých situací na dílčích trzích..
Hlavní zdroje ekonomických poznatků: pozorování ekonomických poznatků, ekonomická a statistická analýza a experimenty.
Léčky v ekonomickém uvažování jsou tyto: nedodržení principu „za jinak stejných podmínek“, omyl „poté, tedy proto“, chyba v usuzování „z části na celek “a subjektivnost.
Základní problémy ekonomické organizace, které musí řešit jsou: co, jak, pro koho.
Existují tři základní výrobní faktory – práce, půda a kapitál.
Ekonomická vzácnost vyplývá nejen z omezenosti zdrojů, ale i z jejich užitečnosti.
Statky dělíme z hlediska vzácnosti a z hlediska spotřeby.
Hranice produkčních možností zobrazuje všechny maximálně dostupné kombinace dvou statků, které mohou být efektivně vyrobeny při daných výrobních zdrojích. Z hranice produkčních možností můžeme odvodit některé důležité skutečnosti: efektivnost, výrobní efektivnost, alternativní náklady, zákon klesajících výnosů.
Trh je oblast ekonomiky, kde se setkávají kupující a prodávající, aby si navzájem vyměnili zboží na základě dohodnutého množství a dohodnutých cen.
Poptávka a nabídka jsou základními tržními činiteli. Poptávka se řídí zákonem klesající poptávky a nabídka zákonem rostoucí nabídky.
Tržní rovnováha představuje vzájemné střetávání poptávky a nabídky na trhu. Existují dva případy nerovnováhy trhu- přebytek a nedostatek zboží.
(i-KO) Kontrolní otázky:
Definujte makroekonomii a mikroekonomii.
Uveďte příklady pozitivní a normativní ekonomie.
Charakterizujte základní výrobní faktory (práci, půdu, kapitál).
Co je měřeno na osách při konstrukci křivky PPF?
Co je to trh? Jaké jsou funkce trhu?
Charakterizujte základní tržní činitele poptávku a nabídku.
Vyjmenujte faktory, které ovlivňují poptávku a nabídku. Co způsobuje pohyb po křivce a posun křivky?
Definujte tržní rovnováhu a uveďte dva případy nerovnováhy trhu.
(i-U) Úkol
1. Graficky znázorněte změnu tržní rovnováhy (změnu rovnovážného množství a ceny) na trhu komodity X jestliže:
došlo ke změně spotřebitelského vkusu v neprospěch zboží X
výrobní náklady na komoditu X vzrostly.
se zvýšil disponibilní důchod spotřebitele
se realizovalo zavedení robotů šetřících náklady ve výrobě komodity X
2. Rozhodněte, zda uvedená tvrzení jsou pravdivá či nepravdivá:
Z části na celek je léčka v ekonomickém uvažování.
Absolventi středních a vysokých škol by měli co nejdříve nastoupit do pracovního procesu – je výrok pozitivní ekonomie.
Nedodržení principu za jinak stejných podmínek je léčka v ekonomickém uvažování.
Sekundárními výrobními faktory jsou půda a práce.
Pokud ekonomika vyrábí efektivně, nachází se na své hranici produkčních možností.
Ekonomický statek je užitečný a není vzácný.
Zvýšení ceny statku způsobí posun poptávkové křivky doprava.
Poptávková funkce vyjadřuje vztah mezi cenou statku a kupovaným množstvím.
Řešení: 1P, 2N, 3P, 4N, 5P, 6N, 7N, 8P.
(i-KS) Klíčová slova

ekonomiepoptávka
ekonomikapoptávková funkce, poptávková křivka
pozitivní ekonomiezákon klesající poptávky
normativní ekonomiesubstituční a důchodový efekt
makroekonomiefaktory ovlivňující poptávku
mikroekonomiepohyb po křivce poptávky
hlavní zdroje ekonomických poznatkůposun křivky poptávky
léčky v ekonomickém uvažovánínabídka
základní problémy ekonomické organizacenabídková funkce, nabídková křivka
výrobní faktoryzákon rostoucí nabídky
zákon vzácnostifaktory ovlivňující nabídku
statky, dělení statkůpohyb po křivce nabídky
hranice produkčních možnostíposun křivky nabídky
trh, tržní hospodářstvítržní rovnováha
funkce trhupřebytek a nedostatek na trhu
Test 1
1. Ekonomická věda zkoumá:
bohatství
činnosti zahrnující peněžní a směnné transakce
chování a rozhodování lidí v ekonomickém životě
vše výše uvedené
2. Makroekonomie se liší od mikroekonomie tím, že:
je obecnější
řeší větší množství otázek
klade si jiné otázky
hledá jiné odpovědi na stejné otázky
3. Mikroekonomie analyzuje:
chování dílčích ekonomických subjektů
faktory vyvolávající poruchy celé ekonomiky
cenový systém
platí a) i c) současně
4. Nejdůležitějším výrobním faktorem je:
práce
půda
kapitál
nelze jednoznačně odpovědět
5. Za vzácný statek považujeme ten, který:
byl vyroben
byl vyroben a jehož množství je omezené
je užitečný
je užitečný a jehož množství je omezené
6. Hranice produkčních možností zobrazuje horní mez množství statků, které může být vyrobeno z omezených zdrojů. Na osách grafu jsou měřena:
množství vstupů
náklady na jednotková množství vyrobených statků
množství vyrobených statků
ceny vstupů
7. Tvrzení „jestliže jedna firma může získat více zaměstnanců nabídkou vyšších mezd, pak všechny ostatní firmy mohou udělat to samé“ je příkladem:
logické chyby „poté, tedy proto“
normativního výroku
mylného uvažování z části na celek
porušení principu „za jinak stejných podmínek – ceteris paribus“)
8. Růst ceny vede ke snížení poptávaného množství, neboť:
nabízející mohou nabídnout jen menší objem komodity
někteří spotřebitelé omezují nákupy tohoto zboží
někteří spotřebitelé už si nemohou dané zboží kupovat
platí současně b) i c)
9. Posun křivky poptávky vpravo nutně znamená, že:
příjmy spotřebitelů klesly
rovnovážná cena klesla
podmínky nabídky jsou výhodnější
lidé chtějí koupit při každé ceně více zboží než dříve
10. Jak se změní křivka nabídky německých aut zrušením cla na jejich dovoz (za jinak stejných podmínek) ?
klesne na nulovou hodnotu
posune se doleva nahoru
nezmění se (neposune se)
posune se doprava dolů
Výsledky testu: 1d, 2a, 3a, 4d, 5d, 6c, 7c, 8d, 9d, 10d.
Řešení úkolu:
Ad 1)Ad 2)
PD1 D S  P D S1 S




E1
E
E
E1


Q Q

Ad 3)Ad 4)
PPD S S1
D D1 S





E
E1
EE1



Q Q
MAKROEKONOMIE – Sylaby č. 2
2 CÍLE A NÁSTROJE V MAKROEKONOMII
V této kapitole se zaměříme na základní makroekonomické pojmy.
2. 1 Makroekonomické cíle
Při oceňování výkonnosti národního hospodářství z makroekonomického hlediska vystupují do popředí čtyři důležité cíle, které hrají rozhodující úlohu při formulování hospodářské politiky vlády.
Hospodářská politika je souhrn cílů, nástrojů, rozhodovacích procesů a opatření státu v jednotlivých oblastech ekonomické reality.
(i-T)Cíle – většina ekonomů se shoduje na čtyřech základních makroekonomických cílech (tzv. magický čtyřúhelník):
vysoká úroveň a dynamika produktu (roční tempo růstu HDP),
vysoká zaměstnanost a nízká nezaměstnanost (průměrná roční míra nezaměstnanosti),
stabilita cenové hladiny (průměrná roční míra inflace),
vyrovnaná bilance zahraničního obchodu (saldo obchodní bilance).
2. 2 Nástroje – pro nás základní členění bude:
monetární politika (nositelem je Česká národní banka - ČNB),
fiskální politika (systém veřejných rozpočtů, státní rozpočet navrhuje vláda a schvaluje parlament),
zahraniční obchodní a měnová politika (celní politika – vláda, kurzová politika –