Sylaby z makra z UPCE (2)

ČNB),
důchodová politika (regulace mezd, regulace cen, nositelem je vláda, zprostředkovaně ČNB – hlídá inflaci).
(i-T) Rozhodovací procesy - sem zařadíme například:
legislativní proces návrhu zákonů a jeho schválení parlamentem,
rozhodovací procesy vlády, jednotlivých ministerstev a dalších institucí, o kterých se budeme u jednotlivých témat učit.
Opatření – stát je v moderní společnosti demokratickou institucí, ze svých činů se musí zodpovídat a musí prokazovat, že jedná v souladu s platnou legislativou.
Proto veškerá opatření státu mají:
písemnou podobu,
podle významu je můžeme členit na: zákony, podzákonná opatření, vyhlášky, metodické pokyny apod.
Nyní se zaměříme na podrobnější komentář k jednotlivým cílům a nástrojům.
Při hodnocení národního hospodářství sledujeme tzv. magický čtyřúhelník:
Velikost a tempo růstu celkového produktu stabilita cen
ukazatel: hrubý domácí produkt (HDP) ukazatel: míra inflace
Vyrovnanost vývozů a dovozů velikost a struktura nezaměstnanosti
ukazatel: bilance zahraničního obchodu ukazatel: míra nezaměstnanosti
(i-T) Charakteristika makroekonomických cílů:
Produkt:
souhrnná produkce výrobků a služeb,
základní měřítko hospodářské úspěšnosti země je její schopnost vytvářet pro své obyvatelstvo vysokou úroveň výroby ekonomických statků a služeb,
pro ekonomiku je důležité poskytovat a spotřebovávat velká množství statků a služeb,
důležité tempo růstu produkce v určitém časovém úseku,
k měření souhrnné produkce výrobků a služeb se sestavují ukazatele hrubý domácí a hrubý národní produkt.
Zaměstnanost:
sledování zaměstnanosti ze dvou aspektů,
první aspekt: pracovní čas vynakládaný na produkci a jeho struktura podle odvětví, zaměstnanost různých skupin obyvatelstva, tvorba pracovních míst
druhý aspekt: nezaměstnanost, tj. procento pracovních sil, které se dobrovolně nebo nedobrovolně nezapojují do pracovního procesu, ačkoliv se o práci zajímají.
Stabilita cenové hladiny:
zajištění stabilních cen, ceny jsou měřítkem ekonomických hodnot,
měření celkové cenové hladiny pomocí cenových indexů,
nejpoužívanější cenový index – index spotřebitelských cen (CPI). Měří výdaje na pevně stanovený koš statků a služeb, které jsou typické pro spotřebu obyvatelstva.
inflace – růst cenové hladiny a pokles kupní síly peněžní jednotky,
měření inflace – míra změny cenové hladiny v čase.
Bilance se zahraničím:
prosazování vhodné zahraniční hospodářské politiky,
otevřenost ekonomiky
vyrovnaná obchodní bilance dané země, vývoz a dovoz přibližně stejný,
sledování salda zahraničně obchodní bilance,
stabilita měnového kurzu.
(i-T) Charakteristika makroekonomických nástrojů:
Monetární politika:
uskutečňována centrální bankou daného státu,
zahrnuje regulaci peněz, úvěrů a bankovní soustavy země,
zrychlováním nebo zpomalováním růstu nabídky peněz centrální banka snižuje nebo zvyšuje úrokové sazby a výši investic do domů, zařízení a zásob,
ovlivňuje ty sektory, které citlivě reagují na úrok (investice firem).
Fiskální politika:
soubor postupů a nástrojů, kterými vláda ovlivňuje chod ekonomiky prostřednictvím příjmů a výdajů státního rozpočtu,
příjmy státního rozpočtu: daně,
klíčové úlohy daní v makroekonomii : omezení důchodů obyvatelstva – omezení výdajů na spotřebu – snížení agregátní poptávky a reálného produktu,
vládní výdaje na statky a služby, vliv na celkovou úroveň výdajů v národním hospodářství i na úroveň produktu dané země, transferové platby – výdaje státního rozpočtu  přerozdělovacího charakteru.
Zahraničně-obchodní politika:
opatření zahraniční hospodářské politiky (cla, kvóty a další nástroje) ve vztahu k mezinárodnímu obchodu,
omezení a podpora vývozů a dovozů,
regulace měnového trhu.
Důchodová politika:
označovaná jako mzdová a cenová politika,
souhrn opatření vlády,
důležitá součást sociální politiky.
(i-SK) Shrnutí kapitoly
Při oceňování výkonnosti národního hospodářství z makroekonomického hlediska hrají rozhodující úlohu čtyři důležité cíle: produkt, zaměstnanost, stabilita cenové hladiny a bilance se zahraničím.
Základním měřítkem hospodářské úspěšnosti země je její schopnost vytvářet pro své obyvatelstvo vysokou úroveň výroby ekonomických statků a služeb. K měření souhrnné produkce výrobků a služeb se stavují ukazatele hrubý domácí a hrubý národní produkt.
Zaměstnanost se sleduje ze dvou aspektů. Jednak jako pracovní čas vynakládaný na produkci, jednak jako nezaměstnanost, tj. procento nezaměstnaných z ekonomicky aktivního obyvatelstva.
Stabilita cenové hladiny znamená, že se celková cenová hladina ani rychle nezvyšuje, ani nesnižuje. Měříme ji pomocí cenových indexů. Nejpoužívanějším cenovým indexem je index spotřebitelských cen (CPI). Inflace se vyznačuje růstem cenové hladiny a poklesem kupní síly peněžní jednotky. Deflace znamená, že cenová hladina klesá a dochází ke zvyšování kupní síly peněžní jednotky. O hyperinflaci hovoříme, jestliže cenová hladina se zvyšuje o tisíc a více procent.
Saldo zahraničně obchodní bilance (čisté vývozy) představuje rozdíl mezi peněžní hodnotou vývozů (exportů) a peněžní hodnotou dovozů (importů). Vyrovnaná obchodní bilance dané země značí přibližnou rovnost vývozů a dovozů. Jednotlivé země sledují své měnové kurzy. Cílem makroekonomické politiky jsou zahraničně obchodní vztahy se stabilním měnovým kurzem a vyrovnanou obchodní bilanci.
Na dosažení určité kombinace výše uvedených cílů využívá většina rozvinutých zemí nástroje makroekonomické politiky. Mezi makroekonomické nástroje řadíme fiskální, monetární, zahraničně-obchodní a důchodovou politiku.
Fiskální politikou rozumíme soubor postupů a nástrojů, jimiž vláda ovlivňuje chod ekonomiky prostřednictvím příjmů a výdajů státního rozpočtu.
Monetární politika je uskutečňována centrální bankou daného státu. Zahrnuje regulaci peněz, úvěrů a bankovní soustavy země. Ovlivňuje ty sektory, které citlivě reagují na úrok (investice).
Třetím makroekonomickým nástrojem je zahraničně-obchodní politika. V důsledku zvyšování otevřenosti ekonomik je třeba se zaměřit na zahraniční hospodářskou politiku. Mezi její opatření náleží cla, kvóty a další nástroje, které omezují nebo podporují vývozy a dovozy a regulace měnového trhu.
Důchodová politika je někdy označovaná jako mzdová a cenová politika.Lze ji charakterizovat jako souhrn opatření vlády. Je důležitou součástí sociální politiky.
(i-KO) Kontrolní otázky:
Které cíle hrají rozhodující úlohu při formulování hospodářské politiky vlády?
Jaké ukazatele se sestavují k měření souhrnné produkce výrobků a služeb?
Zaměstnanost se sleduje ze dvou aspektů. Uveďte z jakých.
Čím se vyznačuje inflace?
Co měří index spotřebitelských cen?
Charakterizujte saldo obchodní bilance (čisté vývozy).
Co rozumíme fiskální politikou?
Kdo uskutečňuje monetární politiku?
V čem spočívá otevřenost ekonomiky? Jaká jsou opatření zahraniční hospodářské
politiky?
10.Co je důležitou součástí sociální politiky?
Úkol
Rozhodněte, zda uvedená tvrzení jsou pravdivá či nepravdivá:
Mezi makroekonomické cíle patří – produkt, zaměstnanost, monetární politika a bilance se zahraničím.
Na dosažení makroekonomických cílů se využívají tyto ekonomické nástroje: fiskální politika, monetární politika, důchodová politika a stabilita cenové úrovně.
Jestliže se ceny snižují, nebo je míra inflace záporná, mluvíme o deflaci.
Monetární politikou jsou ovlivňovány úrokové míry a množství peněz v ekonomice.
Míra nezaměstnanosti je podíl pracovní síly, která nemůže nalézt zaměstnání na celkovém počtu obyvatel.
Za uskutečňování peněžní a úvěrové politiky v ČR nese odpovědnost Česká spořitelna, a.s.
Jestliže roste hodnota měny určité země, její vývozy se stávají dražšími a země může méně konkurovat na světových trzích.
Řešení: 1N, 2N, 3P, 4P, 5N, 6N, 7P
(i-KS) Klíčová slova
makroekonomické cílebilance se zahraničím
produktčisté vývozy
zaměstnanostměnové kurzy
stabilita cenové hladinymakroekonomické nástroje
index spotřebitelských cen (CPI)fiskální politika
inflacemonetární politika
míra inflacezahraničně – obchodní politika
deflacedůchodová politika
hyperinflace
Test
1. Mezi základní makroekonomické cíle nepatří:
stabilní tempo růstu produktu
vyrovnaný státní rozpočet
nízká míra nezaměstnanosti
vyrovnaná obchodní bilance
2. Rozdíl mezi korunovou hodnotou vývozů a korunovou hodnotou dovozů označujeme jako:
čisté importy
hrubé importy
hrubé exporty
čisté exporty
3. Inflace znamená:
pokles celkové cenové hladiny
situaci, kdy při stagnaci ekonomiky současně roste nezaměstnanost
zvýšení celkové cenové hladiny
regulaci nabídky peněz ovlivňující úrokové sazby
4. Centrální banka může regulovat zejména:
množství peněz v ekonomice
nabídku peněz v ekonomice
pohyb úrokových sazeb
platí vše výše uvedené

5. Říkáme, že ekonomiky, které dovážejí a vyvážejí statky a služby či vypůjčují si nebo půjčují peníze cizincům jsou:
izolované
vypočítavé
otevřené
neefektivní
Řešení: 1 b, 2 d, 3 c, 4 d, 5 c.
MAKROEKONOMIE – Sylaby č. 3
3 MĚŘENÍ DOMÁCÍHO PRODUKTU, NÁRODNÍHO PRODUKTU A DŮCHODU
V této kapitole bychom si měli vysvětlit, jak se vlastně makroekonomické proměnné měří. Tato kapitola se soustředí na jedny z nejdůležitějších pojmů celé ekonomie a to především na hrubý domácí a hrubý národní produkt. Pomocí produktů totiž můžeme propočítat výkonnost ekonomiky jako celku. Měření produktu je nepostradatelné pro makroekonomickou teorii i politiku.
Nejprve si budeme makroekonomické veličiny přesně definovat a dále si uvedeme, jak se tyto veličiny určují.
(i-D) Hrubý domácí produkt – HDP:
je celková peněžní hodnota všech statků a služeb vytvořená za dané období (zpravidla 1 rok) výrobními faktory v národním hospodářství bez ohledu na to, jsou-li vlastněny občany státu nebo cizinci.
(i-D) Hrubý národní produkt – HNP:
je celková peněžní hodnota všech statků a služeb vytvořená za dané období výrobními faktory ve vlastnictví občanů příslušné země, ať už tyto statky vyrobili na území dané země nebo v zahraničí.
(i-T) Makroekonomické ukazatele:
konstruovány jako peněžní ukazatele,
jejich velikost ovlivňuje vývoj cen – cenová hladina.
Vzhledem k tomu, že vyjadřujeme tržní hodnotu produktu, vzniká otázka, v jakých cenách ji máme stanovit. Podle toho, jaké ceny použijeme, rozlišujeme:
1. Nominální produkty:
produkty vyjádřené v běžných tržních cenách daného roku (nominální hrubý domácí produkt, nominální hrubý národní produkt),
velikost nominálních produktů se mění v závislosti na změnách tržních cen výrobků a služeb,
velikost nominálních produktů se mění v závislosti na změnách objemů prodaných výrobků a služeb,
dobrá vypovídací schopnost pouze při stabilitě cen.
Abychom získali informaci, jaké množství výrobků a služeb bylo v ekonomice opravdu vyrobeno, musíme vyloučit změny v tržních cenách.
2. Reálné produkty:
produkty oceněné stálými cenami, tj. cenami určitého zvoleného základního období (reálný hrubý domácí produkt, reálný hrubý národní produkt),
velikost těchto produktů se mění jen v závislosti na objemu a struktuře vyrobených výrobků a služeb,
zachycují mnohem adekvátněji zpomalení nebo zrychlení celkové hospodářské aktivity dané země.
V základním roce se nominální hrubý domácí produkt rovná reálnému hrubému domácímu produktu.
V souvislosti s rozlišováním nominálních a reálných produktů si uvedeme některé běžně používané cenové indexy.
3.1 Nejvýznamnější cenové indexy:
cenový deflátor (HDP, HNP) – jedná se o souhrnný cenový index pro celý produkt, který zahrnuje ceny veškerého zboží vyrobeného v ekonomice, koš statků a služeb se v deflátoru každý rok mění, počítá se jako poměr nominálního a reálného produktu v daném roce, implicitní cenový index = nepřímý výpočet, v makroekonomii nejužívanější cenový index.
index spotřebitelských cen (CPI), měří změnu nákladů na pořízení vybraného koše statků a služeb, typické pro spotřebu obyvatelstva, zachycuje změny spotřebitelských cen v maloobchodní síti, explicitní cenový index = přímý výpočet,
index cen výrobců (PPI) – měří ceny na prvním stupni výroby, „koš“ zboží se skládá z velkého počtu položek výrobků prodaných na úrovni velkoobchodu, explicitní cenový index.
3.2 Měření hrubého domácího a hrubého národního produktu
Měřením HDP i jiných makroekonomických agregátů se zabývá statisticko-účetní systém, který je označován jako systém národních účtů.
Základní požadavky pro zahrnutí určité položky do HDP (HNP):
zboží musí být vyrobeno v běžném období,
zboží musí být prodáno na trhu a oceněno tržními cenami,
zboží nesmí být v běžném období znovu prodáno.
Zboží a služby vyrobené v daném období v ekonomice mohou sloužit dvěma účelům:
Meziprodukty:
statky, které jsou spotřebovány k výrobě jiných statků,
jsou znovu prodávány v původní nebo změněné formě,
nezapočítávají se proto do HDP.
Finální statky:
produkty prodávány konečnému uživateli
spotřební statky nakupované domácnostmi,
kapitálové statky nakupované firmami,
zahrnují se do HDP (HNP).
Pro zjednodušení se budeme zabývat ekonomikou vyrábějící pouze spotřební statky.
Schéma : Koloběh makroekonomie
výdajepříjmy
HORNÍ
SMYČKA
DOLNÍ
SMYČKA
příjmyvýdaje
(i-T) Koloběh makroekonomie v naší zjednodušené ekonomice se skládá ze dvou částí, z horní a dolní smyčky. Každá představuje určité toky finálních statků a služeb a výrobních faktorů.
Horní smyčka:
vyjadřuje prodej finálních statků a služeb, které vyrábí firmy (např. statky – potraviny, automobily, služby – zdravotnická péče), domácnostem,
domácnosti firmám platí svými důchody za nakoupené výrobky a služby.
Dolní smyčka:
druhá část koloběhu v makroekonomii, firmy nakupují od domácností výrobní faktory (práci nutnou k výrobě statků a služeb),
za výrobní faktory firmy platí domácnostem mzdy (za pracovní sílu), pozemkovou rentu (za půdu) a zisky (za poskytnutý kapitál).
Na jednoduchém schématu výše uvedeného koloběhu můžeme znázornit výpočet (HDP, HNP) pomocí dvou metod. Obě vedou ke stejnému výsledku:
Produktová metoda
Důchodová metoda
Produktová metoda - slouží k výpočtu národního produktu jako součtu ročního toku finálních statků a služeb. Pro názornost si ji můžeme představit jako souhrn statků a služeb plynoucích domácnostem z firem v horní smyčce schématu koloběhu makroekonomie.
Důchodová metoda – národní produkt je chápán jako souhrn výdělků výrobních faktorů. Za poskytnutí výrobních faktorů platí firmy domácnostem platby, což jsou příjmy (důchody) domácností (viz dolní smyčka).
(i-T)Uvedené dvě metody zjistí produkt (HDP,HNP) jako celkový – za celou ekonomiku. Nelze tedy vypočítat příspěvek jednotlivé firmy k HDP celé ekonomiky. Proto použijeme třetí metodu a to metodu přidané hodnoty. Tato metoda je však k výpočtu produktu relativně nejméně využívána.
Nyní se podrobněji zaměříme na produktovou a důchodovou metodu, které jsou běžně využívány při výpočtu produktu (HDP, HNP).
Výpočet produktu (HDP, HNP) produktovou metodou
(i-T) Jedná se o jednotlivé složky agregátní poptávky po statcích a službách vyráběných v tuzemsku. Představuje souhrn výdajů na finální statky, tj.statky spotřební, investiční a na čistý export, takže je také označována jako výdajová metoda.
Složky produktové metody:
spotřeba (C(
hrubé investice (I(
vládní výdaje na statky a služby (G(
čisté vývozy (X(
HDP = C + I + G + X (1)
(i-T) Nyní si stručně rozebereme jednotlivé složky:
Spotřeba (C( - jsou spotřební výdaje domácností na statky krátkodobého a dlouhodobého užití a služby.
Hrubé investice (I( - představují soukromé hrubé domácí investice, výdaje podnikatelského sektoru na obnovu a rozšíření zásob kapitálu, zvýšení zásob surovin a hotových výrobků na skladě. Hrubé značí, že od celkových investic není odečtena amortizace. Označení domácí – znamená, že se jedná o investiční aktivitu domácích subjektů,tj. subjektů působících na domácím, například českém trhu.
Vládní výdaje (G( - rozdělujeme na dva typy :
Výdaje na statky a služby – představují vládní nákupy spotřebních nebo investičních statků (výdaje na policii, nemocnice, mzdy soudců, učitelů, vládních úředníků)
Transferové platby – přímé platby státu domácnostem, představují přerozdělovací proces. Stát nevyžaduje žádnou protislužbu. Příkladem jsou nejrůznější sociální dávky (důchody starobní, invalidní, podpory v nezaměstnanosti).
Čisté vývozy (X( - značí rozdíl mezi celkovou hodnotou vývozu a celkovou hodnotou dovozu zboží a služeb v daném roce (export – import). Tato položka může nabývat kladných i záporných hodnot.
Výpočet produktu (HDP, HNP) důchodovou metodou
(i-T) Produkt (HDP, HNP) pomocí důchodové metody vypočítáme součtem jednotlivých složek:
Složky důchodové metody :
hrubé mzdy
úrok, renta a ostatní důchody z vlastnictví
nepřímé daně
znehodnocení kapitálu
zisky
nebo
národní důchod
nepřímé daně
znehodnocení kapitálu
Při použití produktové metody pro výpočet HDP (HNP) nemusíme brát v úvahu daně. Pokud chceme k výpočtu produktu použít metodu důchodovou, pak daně musíme brát v úvahu. Tato metoda výpočtu HDP obsahuje přímé i nepřímé daně. Přímá daň – daň z příjmu, nepřímá daň – daň z přidané hodnoty.
3.3 Další makroekonomické agregáty typu produkt
Dalšími důležitými veličinami charakterizující výstup ekonomiky jsou domácí a čistý národní produkt.
Čisté produkty získáme, když od celkové hodnoty finální produkce(HDP) odečteme v penězích vyjádřené znehodnocení kapitálu (amortizaci).
Čistý domácí produkt (ČDP, NDP) = HDP – znehodnocení kapitálu
Čistý národní produkt (ČNP, NNP) = HNP – znehodnocení kapitálu
Čisté produkty (ČDP, ČNP) v sobě zahrnují pouze čisté investice.
3.4 Makroekonomické agregáty typu důchod
Národní důchod (NI) – měří příjmy domácností z výrobních faktorů bez ohledu na to, zda tyto příjmy domácnosti skutečně dostanou.
První způsob výpočtu národního důchodu spočívá v součtu těchto položek:
hrubé mzdy,
renty,
hrubé zisky podniků,
čisté úroky,
příjmy ze samozaměstnávání.
Druhý způsob výpočtu národního důchodu je přímo z HDP (HNP):
NI = HDP – znehodnocení kapitálu – nepřímé daně = ČDP – nepřímé daně. (2)
Osobní důchod (PI) – představuje veškeré důchody, které skutečně domácnodti obdrží (před zdaněním).
Výpočet osobního důchodu:
Od ČDP (ČNP) odečteme:
nerozdělené zisky, které si podrží podniky,
nepřímé daně,
daně sociálního pojištění placené do státní pokladny,
čisté úrokové platby ostatním sektorům s výjimkou domácností,
k ČDP (ČNP) přičteme:
všechny transferové platby, které dostávají domácnosti.
Výdaje domácností jsou závislé na příjmech po zdanění. Tyto příjmy jsou vyjádřeny veličinou disponibilní důchod.
Disponibilní důchod (DI) – vyjadřuje veškeré příjmy, které domácnosti skutečně dostanou, aby s nimi disponovaly.
Disponibilní důchod = osobní důchod – osobní daně
Disponibilní důchod – je velice důležitá veličina. Lidé jej rozdělují mezi spotřební výdaje a čisté osobní úspory.
3.5 Čistý ekonomický blahobyt (NEW)
(i-T) Obecně řečeno, čistý ekonomický blahobyt je upravená míra celkového produktu (HDP, HNP) o některé aktivity, které neprocházejí trhem.
Pro získání čistého ekonomického blahobytu musíme k již vypočtenému HDP (HNP):
PŘIČÍST
Výrobky a služby vyprodukované stínovou ekonomikou. Patří sem nelegálně vyráběné produkty(drogy, prostituce) a další činnosti, které nejsou započítávány do HDP.
Výrobky a služby, jež vyrobíme a poskytneme sami sobě, rodině, přátelům, neprocházejí trhem a nejsou zahrnuty v HDP.
Hodnotu volného času. HDP se zvětšuje o produkci, která nebyla vyprodukována v důsledku poklesu počtu hodin, o které se zkrátila pracovní doba.
Růst kva