Překupní právo

a násl. obč. zák. , pak jeho závěru nelze vytknout nesprávné právní posouzení, a není proto důvodná dovolací námitka, že žalobce se mohl domáhat pouze relativní neplatnosti převodu nemovitost í ve smyslu § 40a obč. zák.

Podle § 605 obč. zák. není-li dohodnuta doba, do kdy má být prodej proveden, musí oprávněná osoba vyplatit movitost do osmi dnů, nemovitost do dvou měsíců po nabídce. Uplyne-li tato doba marně, předkupní pr ávo zanikne. Nabídka se vykoná ohlášením všech podmínek; jde-li o nemovitost, musí být nabídka písemná. Poslední věta stanoví, jak se vykoná tzv. nabídka k výkupu, učiněná zavá zanou osobou. Nabídka je jednostranný právní úkon adresovaný oprávněnému a kromě obecných náležitostí vyžadovaných zákonem pro právní úkony ( § 37 obč. zák. ) a pro návrhy na uzavření smlouvy ( § 43a obč. zák. - zejména závaznost nabídky) musí obsahovat oznámení všech podmínek, za kterých zavázaný nabízí svou věc ke koupi, tj. vedle podstatných náležitostí kupní smlouvy, jako je předmět koupě a cena věci, i další podmínky či požadavky, za nichž má dojít k prodeji, a musí být dodržena písemná forma (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2764/99 , publikovaný ve Sbí rce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002, sešit 10, pod. č. 72/2002). Závěr odvolacího soudu, že předkupní právo žalobce bylo porušeno, když nedošlo k nové nabídce předkupního práva žalobci, je v souladu s dosavadní judikaturou, neboť podle § 605 obč. zák. musí být nabídka předkupního práva vykonána ohlášením všech podmínek, což s daném případě nebylo, jestliže ze skutkového zjištění vyplývá, že nabí dka doručená žalobci neobsahovala splatnost kupních cen nabízených nemovitostí, a poté město N. uzavřelo kupní smlouvy se žalovanými obsahující individuální splatnost kupních cen.

Nedůvodná je i námitka žalovaných č. 3 a 4 připínající se k závěru soudu, že žalobce má právo jejich podí l odkoupit za stejných podmínek, jako jej koupili oni od města, když poukazují, že podle § 606 obč. zák. kdo je oprávněn koupit věc, musí zaplatit cenu nabídnutou někým jiným, není-li dohodnuto jinak, přičemž před učiněním nabídky žalovaní č. 3 a 4 městu N. žá dnou cenu za svůj podíl nenabízeli. Je třeba uzavřít, že ačkoliv zákon hovoří o „ceně nabídnuté někým jiným“, neznamená to, že v době, kdy byla učiněna nabídka oprávněné mu, by zde musel existovat konkrétní kupec pro případ, že oprávněný nabídku ke koupi nepřijme. Takto vymezená cena má vystihnout cenu, za níž je kupec v daném místě a čase ochoten vě c koupit, tedy cenu reálně dosažitelnou. Může jít o cenu již dohodnutou s potenciálním kupcem nebo o reálnou tržní cenu stanovenou na základě nabídky třetích osob, popř. na základě odborné ho posudku o tzv. obvyklé ceně věci, stanovené podle poptávky a nabídky. Ustanovení § 606 obč. zák. tedy neupravuje postup při realizaci předkupního práva v tom smyslu, že ten, kdo chce prodat svou věc, k níž se váže předkupní právo jiného, by před nabídkou oprávněné mu musel mít sjednánu kupní cenu s jinou osobou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2764/99 , publikovaný ve Sbí rce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002, sešit 10, pod. č. 72/2002 a Občanský zákoník - komentář /Jehlička, Švestka, Škárová a kol./, 8. vydání C. H. Beck, Praha r. 2003, str. 792).

Nesouhlas žalovaných č. 3 a 4 se závěrem soudu ohledně splatnosti kupní ceny ve smyslu § 563 obč. zák. je rovněž neodůvodněný, neboť i kdyby bylo namístě aplikovat ustanovení § 605 obč. zák. o dvouměsíční době stanovené k zaplacení kupní ceny nabízené nemovitosti, je třeba přisvědčit obraně žalobce, že toto právní posouzení nemá pro závěr o poruš ení předkupního práva žalobce význam, neboť rozhodující pro posouzení porušení předkupního práva není v této věci konkrétní splatnost zaplacení kupní ceny za nabízené nemovitosti, ale pouze skutečnost, že nabídka doručená žalobci neobsahovala splatnost kupních cen, proto i kupní smlouvy města N. se žalovanými měly být uzavřeny bez této splatnosti. Nestalo-li se tak, pak p ředkupní právo bylo porušeno.

Oprávněnou není ani námitka žalovaných č. 7 a 8 a žalované č. 11, že jednání žalobce s cílem získat větší pod íl spoluvlastnických podílů, a to nikoliv pro svoji bytovou potřebu, je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 obč. zák. Ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. stanoví, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Dobrými mravy se rozumí souhrn společenských, kulturní ch a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Žalobce uplatněním předkupního práva pouze realizuje své právo vlastnit majetek, dané každému člá nkem 11 Listiny základních práv a svobod (usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb. ).

Dovolací soud však shledal oprávněnou námitku žalovaných č. 3 a 4, že předmětnou kupní smlouvou získává žalobce zárove ň nárok na užívání konkrétního bytu. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. soud v odůvodnění rozsudku uvede podstatný obsah přednesů, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutkov á zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, a posoudí zjištěný skutkový stav podle příslušných ustanovení, jichž použ il. Odvolací soud však v rozporu s tímto ustanovením vůbec neodůvodnil část výroku, ve kterém nahradil projev vůle žalovaného tak, že žalobce přijímá právo užívání bytů č . 64, 63, 71, 51, 61 a 21 v domě čp. - v N. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání; k vadám zmatečnostním ( § 237 odst. 1 o. s. ř. ) a k jiným vadám řízení, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny, je-li dovolání p řípustné. Z uvedených důvodů je řízení zatíženo vadou podle § 241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. Podle konstantní soudní praxe je totiž tzv. jinou vadou řízení též to, že opravným prostředkem napadané rozhodnutí odvolacího soudu postrádá řádné a př ezkoumatelné odůvodnění právního posouzení věci, které brání dovolacímu soudu zhodnotit jeho správnost (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24.2.1993, sp. zn. 2 Cdo 2/93, uveřejněný v Bulletinu Vrchního soudu v Praze pod č. 19/1993). V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky podotýká, že se odvolací soud se vůbec nezabýval potřebnými souvislostmi s § 137 obč. zák. , podle něhož při podílovém spoluvlastnictví podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné v ěci, a s § 139 obč. zák. , podle kterého jsou z právních úkonů týkajících se společné věci oprávněni a povinni všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně.

Dospěl-li Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovoláním napadená část rozsudku odvolacího soudu není správná , rozsudek v napadené části zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( § 243b odst. 2 o. s. ř. ). Protože výroky odvolacího soudu o přiznání práva žalobci užívat konkrétní byty jsou součástí kupních smluv mezi žalobcem a žalovanými č. 1 a 2, č. 3 a 4, č . 7 a 8, č. 9 a č. 11o prodeji ideálních podílů domu čp. 1296 na stavební parcele č. -v N. a podílů stavební parcely č. 4218, musel být zrušen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. dubna 2002 č. j. 21 Co 27/2002 - 173 v celém výroku I., jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaní č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 11 jsou povinni uzavřít se žalobcem kupní smlouvu ve znění uvedeném ve výroku rozhodnutí odvolacího soudu pod body č. 1 - 6. Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný ( § 243d odst. 1 o. s. ř. ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení mezi žalobcem a žalovanými č. 1 a 2, č. 3 a 4, č . 7 a 8, č. 9 a č. 11 rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci ( § 243d odst. 1 o. s. ř. ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. srpna 2003