Překupní právo

závěr, že žalobce má právo jejich podíl odkoupit za stejných podmínek, jako jej koupili oni od města, protože podle § 606 obč. zák. kdo je oprávněn koupit věc, musí zaplatit cenu nabídnutou někým jiným, není-li dohodnuto jinak. Před učiněním nabídky žalovaní č. 3 a 4 městu N. žádnou cenu za svů j podíl nenabízeli, není proto odůvodněn závěr, že žalobce má právo na odkoupení jejich podílu za cenu, za kterou jej oni koupili od města. Nesouhlasí ani se závěrem soudu, že nebyla-li v nabí dce uvedena splatnost kupní ceny, posuzuje se splatnost podle § 563 obč. zák. Dovolávají se použití § 605 obč. zák. o dvouměsíční době stanovené k zaplacení kupní ceny nabízené nemovitosti. Nesouhlasí ani s výrokem odvolacího soudu, že kupní smlouvou získává žalobce zároveň ná rok na užívání kupované bytové jednotky, když právo užívání bytu, jež je předmětem kupní smlouvy, svědčí žalovaným č. 3 a 4 na základě rozhodnutí správního orgánu o př idělení bytu. Nárok vlastníka na užívání bytové jednotky by mohl být vůči žalovaným č. 3 a 4 realizován jen výpovědí podle § 711 obč. zák. Uzavřeli, že byla-li podle odvolacího soudu nabídka učiněná žalobci řádná, jeho právo zaniklo neuplatněním předkupního práva ve stanovené dvouměsíční lhůtě ; jestliže nabídka řádná nebyla, mohl se žalobce domáhat neplatnosti právního úkonu ve smyslu § 40a obč. zák. , což však neučinil, a v obou případech byl důvod k zamítnutí jeho nároku. Žalovaní č. 7 a 8 a žalovaná č. 11 považují jednání žalobce s cílem získat větší podíl spoluvlastnických podílů, a to nikoliv pro svoji bytovou potřebu, za rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 3 obč. zák. Všichni dovolatelé navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu byl v napadeném rozsahu zrušen a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádřeních k dovolání žalovaných č. 1 a 2, č. 3 a 4, č. 7 a 8, č. 9 a č. 11 odkazuje na judikaturu, jež připou ští analogii ustanovení občanského zákoníku o smluvním předkupním právu při posuzování zákonného předkupního práva, proto má za to, že odvolací soud rozhodl správně, aplikoval-li v dané věci § 853 obč. zák. Zdůraznil, že v dané věci nebyly stanoveny rovné podmínky při splatnosti kupní ceny prodávaných nemovitostí, proto při změně podmínek bylo povinností prodávajícího uč init novou nabídku k uplatnění předkupního práva. Nesouhlasí s námitkou o zániku předkupního práva, neboť k zániku by mohlo dojít jedině tehdy, pokud by jiný zájemce využil nabí dky a nemovitost ve lhůtě dvou měsíců vyplatil. V této souvislosti podotýká, že i kdyby byl správný názor dovolatelů, že splatnost kupní ceny nelze posuzovat ve smyslu § 563 obč. zák. , nýbrž podle § 605 obč. zák. o vyplacení kupní ceny do dvou měsíců od doručení nabídky, nemá toto právní posouzení význam pro posouzení porušení předkupního práva. Jestliže jiný zá jemce nemovitost v dané lhůtě nevyplatil, a poté došlo k příznivější dohodě určitých subjektů s městem ohledně splatnosti kupní ceny, a žalobce již takovou nabídku neobdržel, jeho předkupn í právo bylo porušeno. Námitku týkající se rozporu s dobrými mravy považuje za irelevantní, protože pro uplatnění zákonného předkupního práva je zcela bez významu jeho motiv, a to tím spíš e, pokud se žalobci uplatněním předkupního práva k více nemovitostem zvýšila pravděpodobnost získat v předmětném domě - při uvolnění některého bytu - bydlení pro svou potřebu.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zá kona č. 30/2000 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , obč anský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zá kona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen „ o. s. ř. ”).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( § 10a o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání byla podána včas a osobami k tomu oprávněnými ( § 240 odst. 1 o. s. ř. ), řádně zastoupenými advokáty ( § 241 odst. 1 o. s. ř. ), jsou přípustná podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírají se o způsobilý dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. , rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle § 242 o. s. ř.

O nesprávné právní posouzení ve smyslu § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. se jedná v případě, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu nebo že právní předpis nesprávně vyložil.

Zákonné předkupní právo, které je předmětem uvedené věci, upravuje § 140 obč. zák. , podle něhož převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké ( § 116 , § 117 obč. zák. ). Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů.

Podle § 603 odst. 3 obč. zák. bylo-li předkupní právo porušeno, může se oprávněný buď na nabyvateli domáhat, aby mu věc nabídl ke koupi, anebo mu zůstane předkupní právo zachováno.

Při nedostatku výslovné právní úpravy zákonného předkupního práva spoluvlastníků v části druhé občanského zákoníku , pojednávající o věcných právech, vychází se ve smyslu § 853 obč. zák. z analogické aplikace obecné právní úpravy předkupního práva, obsažené v části osmé občanského zákoníku , upravující právo závazkové, s tím, že ta ustanovení, jež se týkají pouze smluvního předkupního práva, nelze použít (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2764/99 , publikovaný ve Sbí rce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002, sešit 10, pod. č. 72/2002). Právní úprava předkupního práva, tj. ustanovení § 602 a násl. obč. zák. , se použije tedy nejen v případech smluvního předkupního práva, nýbrž podpůrně i všude tam, kde zákonem stanovené předkupní právo neobsahuje zvláštní (specifickou) úpravu, tj. i pro případy zákonného předkupního práva podílových spoluvlastníků podle § 140 obč. zák. Předkupní právo podílových spoluvlastníků je založeno přímo zákonem a jako takové má věcnou povahu. Předkupní právo, které má věcněprávní povahu, působí i vůči třetím osobám. Jestliže povinná osoba (jeden z podílových spoluvlastníků) věc zcizí bez toho, že by ji nabídla oprávněnému (dalšímu podílovému spoluvlastníku), nemá to za n ásledek absolutní neplatnost smlouvy, na jejímž základě nabyvatel věc získal, ale oprávněný má možnost se dovolat relativní neplatnosti této smlouvy ( § 40a obč. zák. ) anebo se domáhat na nabyvateli (novém podílovém spoluvlastníku), aby mu věc nabídl ke koupi podle § 603 odst. 3 obč. zák. K tomu lze poznamenat, že v případě účinného dovolání se relativní neplatnosti smlouvy o převodu spoluvlastnického podílu nemůže se oprávněný spoluvlastník úspěšn ě domáhat, aby mu nabyvatel věc nabídl ke koupi, poněvadž ji (nabyvatel) platně nenabyl. Na základě výzvy oprávněného vzniká nabyvateli právní povinnost nabídnout oprávněnému vě c ke koupi za podmínek, za kterých mu měla věc původně nabídnout povinná osoba ( § 605 , § 606 obč. zák. ). Nesplní-li nabyvatel tuto povinnost, může se oprávněný domáhat u soudu, aby jeho projev vůle v tomto směru byl nahrazen soudním rozhodnutím vydaným podle § 161 odst. 3 o. s. ř. Práva vyplývající z § 603 odst. 3 obč. zák. a § 161 odst. 3 o. s. ř. může tudíž podílový spoluvlastník uplatnit, i když relativní neplatnost smlouvy, na jejímž základě nabyvatel věc získal, neuplatnil vůbec nebo ji sice uplatnil, ale vadně , resp. neúčinně. Předpokladem postupu podle posledně uvedených ustanovení tedy není, aby se oprávněný nejprve dovolal relativní neplatnosti smlouvy o převodu spoluvlastnického podílu ve vztahu ke všem ú častníkům smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 831/2000 a Občanský zákoník - komentář /Jehlička, Švestka, Škárová a kol./, 8. vydání C. H. Beck, Praha r. 2003, str. 405, 406). Jestliže tedy odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně potud, že je namístě aplikovat § 140 obč. zák. a podrobnější úpravu předkupního práva s ohledem na § 853 obč. zák. podle § 602