materiál

zejména k poklesu reálného produktu a tedy i zaměstnanosti při zanedbatelném poklesu cenové úrovně. Tím dochází ke zvýšení efektivnosti využívání výrobních faktorů a daná ekonomika se dále vzdaluje hranici svých produkčních možností.
z krátkodobého hlediska při plně využitých výrobních faktorech dané ekonomiky pokles agregátní poptávky vede zejména k masivnímu poklesu cenové úrovně při nepatrném poklesu dlouhodobě neudržitelné úrovně reálného produktu na úroveň produktu potenciálního.
z dlouhodobého hlediska dle neokeynesiánského modelu rovnováhy vede restriktivní monetární politika pouze ke snížení cenové hladiny při konstantním reálném produktu na úrovni produktu potenciálního, tedy na hranici produkčních možností dané ekonomiky.
S poklesem cenové hladiny klesá i množství peněz v ekonomice.
Destabilizace úrokové míry je opět jen dočasná. Pokles reálného produktu a cenové hladiny vede k poklesu nominálního produktu. Pokles nominálního produktu vyvolá pokles poptávky po penězích na peněžním trhu. Na peněžním trhu nastává nová rovnováha při snížené úrokové míře. Tím se úroková míra zpětně stabilizuje, nikoli však až na původní úroveň. Na snížení úrokové míry reagují ekonomické subjekty zvýšením plánovaného objemu investic a objemu výdajů domácností na spotřebu. Agregátní poptávka částečně roste, roste i nominální produkt. S růstem nominálního produktu roste i poptávka po penězích, což opět vede ke zvýšení úrokové míry, jež vyvolá snížení výdajů....atd.
9.4 Pojetí monetární politiky
9.4.1 Keynesiánské pojetí
Zjednodušeně řečeno, toto teoretické pojetí spočívá na tezi, že vývoj hrubého národního produktu závisí především na vývoji poptávky. Nejdůležitější, ale i nejcitlivější složkou poptávky jsou investice. Samotné investice zase velmi aktivně reagují na vývoj úrokové míry. Jestliže úroková míra roste, investice klesají a naopak. Proto keynesiánské pojetí akcentuje regulaci úrokových sazeb (a samozřejmě z keynesiánské pohledu je preferujícím nástrojem pro ovlivnění HDP fiskální politika).
9.4.2 Monetaristické pojetí
Teoretickým základem tohoto pojetí je kvantitativní teorie peněz. Vychází z rovnice:
P . Y = M . VP – hladina cen
Y – dosažený HDP (reálný)
M – peněžní masa (množství peněz v oběhu)
V – rychlost obratu peněžní jednotky
Rychlost obratu (V) – kolik koupí a prodejů zprostředkuje peněžní jednotka za sledované období
Ekonomika vyžaduje jen určité množství peněz M =
Rychlost obratu peněžní jednotky V se nemění proto záleží především na hodnotách P a Y.
Z uvedeného vzorce je patrné, že reálná HDP je závislý na množství peněz, rychlosti jejich oběhu a úrovni cenové hladiny. Odtud pramení názor, že především regulací množství peněz (při předvídatelné rychlosti oběhu peněz) lze ovlivňovat vývoj HDP. Proto zdůrazňuje monetaristické pojetí regulaci množství peněz v peněžním oběhu.
Pro obě pojetí najdeme dost příkladů v různých etapách vývoje hospodářské politiky v jednotlivých zemích. Upřednostňování té či oné koncepce není jen odrazem stavu a úrovně hospodářské politiky, ale i volby té či oné politické reprezentace a jejího politického, resp. ekonomického programu.