materiál

é chtějí mít možnost nacházet výhodná, dobře placená zaměstnání a nacházet je snadno
c) Stabilní nebo mírně se zvyšující cenová hladina
cenová stabilita znamená, že se celková cenová hladina ani rychle nezvyšuje, ani nesnižuje. Při nestabilní cenová hladině se ceny rychle mění, hospodářské dohody se deformují, cenový systém postupně ztrácí na svém významu.
d) Zahraniční ekonomické vztahy, které se vyznačují stabilním měnovým kursem a vyrovnanou obchodní bilancí se zahraničím
výsledem obchodu se zahraničím – tedy rozdíl vývozu a dovozu označujeme jako saldo zahraničně obchodní bilance. Téměř každá země je o přebytek na straně vývozu či alespoň vyrovnání.
další sledovanou veličinou jsou měnové kursy – představují cenu vlastní měny vyjádřenou v měnách jiných zemí. Když se kurs zvyšuje, vývozy se stávají dražšími (stoupají) a dovozy levnějšími (klesají). Naopak když se kurs snižuje stoupají dovozy a klesají vývozy.
6.4 Účinnost hospodářské politiky
Bez ohledu na to, jak velký je zvolený vějíř cílů hospodářské politiky (plná zaměstnanost, cenová stabilita, hospodářský růst, vyrovnaný státní rozpočet atd.), mají všechny tyto cíle v ekonomice každé země svoji důležitost. Proto existuje snaha o současné maximální naplnění všech těchto cílů.
Funkční vazby mezi ekonomickými jevy (zaměstnaností, hospodářským růstem, cenovou hladinou a platební bilancí) jsou takové, že dosažené zlepšení v jedné oblasti lze realizovat často za cenu zhoršení výsledků v druhé oblasti. Tak je tomu například při zvyšování zaměstnanosti (dopady na cenovou stabilitu a rovnováhu v platební bilanci). Naopak, restriktivní monetární politika sledující cenovou stabilitu, může ohrozit vysokou zaměstnanost, zpomaluje tempo růstu reálného produktu a případně napomáhá nerovnováze v platební bilanci. Snaha prosadit stabilitu měnového kurzu a rovnováhu v platební bilanci může ohrožovat cenovou stabilitu, úroveň zaměstnanosti atd. Těchto vzájemně souvisejících vazeb bychom mohli uvést ještě mnoho. Je zřejmé, že snahu po maximálním naplnění těchto cílů lze pojímat pouze jako kompromis mezi větším naplněním jednoho cíle a menším naplněním jiného.
Který cíl bude momentálně v centru pozornosti hospodářské politiky, bude plně záviset na ekonomické, politické atd. situaci v dané zemi (na stupni naléhavosti zvolit konkrétní cíl za prvořadý).
Vzájemná konfliktnost těchto cílů, obtížnost nalezení optimálního řešení vedla k vytvoření termínu, který se objevuje v zahraniční odborné literatuře - magický čtyřúhelník (eventuálně dle počtu cílů n-úhelník, viz. obr. 1).
Obr.1: Magický čtyřúhelník
Dodatek: Hlavní směry ekonomického myšlení
Klasická škola politické ekonomie
A. Smith (1723-1790) „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“, v tomto díle se setkáváme s jedním z prvních popisů fungování cenového systému a především je vysvětleno, jak v konkurenční mechanismus schopen zabezpečovat efektivní alokaci zdrojů, trh se stává centrem celého hospodářského systému, zprostředkovává styky jednotlivých subjektů, je nástrojem koordinace hospodářství
D. Ricardo (1772-1823), teorie pracovní hodnoty – cena výrobku je určena množstvím práce nutné k jeho výrobě a vzájemné poměry prací obsažených ve směňovaných výrobcích určují směnné proporce (ceny) výrobků
K. Marx (1818-1883), navazuje na Ricardovu teorii pracovních hodnot a zavedl pojem nadhodnota. Nadhodnotu vytváří dělnická třída v materiální sféře výroby a „bezplatně“ si ji přivlastňují kapitalisté a pozemkoví vlastníci v podobě zisku, úroku a pozemkové renty. Výklad teorie nadhodnoty využívá pro odmítnutí kapitalistických výrobních poměrů.
Keynesiánská ekonomie
J. M. Keynes (1883-1946), aplikoval makroekonomický přístup ke zkoumání hospodářských otázek, logickým vyústěním jeho přístupu byl důraz na státní intervencionismus
Keynesovo dílo je možno považovat za pokus o teoretické zdůvodnění nutnosti státních zásahů směřujících k vyšší úrovni koupěschopné poptávky
Liberální ekonomie (monetaristická či rakouská škola )
M. Friedman (1912), F. von Hajek, L. Mises důraz na peněžní a bankovní stránky fungování ekonomiky – peněžní teorie a peněžní politika (inflace je nejvážnější problém vyspělé ekonomiky)
za základní předpoklad fungování tržního systému je považováno uchování osobní, politické a také ekonomické svobody
kritika všech forem státních zásahů keynesiánské politiky