materiál

níže uvedené podmínky:
velké množství malých firem (zanedbatelné), indiferentní firmy - rovnováha se neporuší, jestliže vystoupím nebo zvýšíme výrobu; odbourána necenová konkurence
vstup a výstup na trh je volný (jednotlivec)
stejnorodý výrobek (homogenní produkce) - spotřebiteli je jedno o jakou značku výrobku se jedná
Nedokonale konkurenční firma může svou činností ovlivňovat cenu statku. Ve skutečnosti jsou tedy téměř všichni vlastníci firem, snad kromě miliónů farmářů, kteří jako jednotlivci vyrábějí pouze zanedbatelný zlomek celkové produkce, nedokonalými konkurenty. Extrémním případem nedokonalé konkurence je monopolista – jediný nabízející, který sám určuje cenu určitého statku. Monopol je představitelem nedokonale konkurenčního trhu, dále sem řadíme:
oligopol – (oligos - malý), několik (málo) firem
monopolní konkurence - mnoho firem vyrábí a prodává sice příbuzné, ale poněkud diferencované výrobky
Další z vážných odchylek jak může naregulovaný tržní mechanismus dojít k neefektivnímu výsledku, je efekt přelévání neboli externalita.
Externality se vyskytují tehdy, když firmy nebo lidé přenášejí na jiné subjekty náklady nebo přínosy, aniž tyto jiné subjekty dostanou za náklady řádně zaplaceno a nebo aniž za přínos přiměřeně platí.
Podstatou vzniku externalit je porušení něčího práva, vznikají jen tehdy, když na někoho přenesete nějaký náklad a on s tím nesouhlasí (záporná externalita) nebo když vám někdo brání v dosažení úplného výnosu vaší činnosti a vy s tím nesouhlasíte (kladná externalita).
Záporné externality (negativní externality) - když činnost jednoho subjektu přináší náklady subjektu jinému, které mu nejsou hrazeny (přitom z nich nerealizuje žádnou výhodu). Záporné externality vznikají např. při vypouštění chemických odpadů do potoka přitékajícího do rybníka s chovem ryb, který poskytuje obživu rybářům. Firma produkující znečištění nemá žádné' pohnutky hradit externí náklady důsledků své činnosti pro rybáře.

Kladné externality (pozitivní externality) - když činnost jednoho ekonomického subjektu přináší prospěch jinému, přičemž jej tento nemusí hradit. Kladná externalita může vzniknout např. v tom případě, kdy si vlastník domu ve vilové čtvrti pořídí hlídacího psa, který odradí případné zloděje i od domů sousedů.
2.3.2 Spravedlnost
Stát se snaží snížit důchodovou nerovnost, která by mohla být politicky nebo eticky nepřijatelná. Občané státu nemusí přijmout výsledek konkurenčních trhů jako předurčený a nezměnitelný, lidé mohou prozkoumat rozdělení důchodů a rozhodnout, že je nespravedlivé.
Vláda může pro snížení důchodové nerovnosti využít následující nástroje:
progresivní zdanění, takže bohatým odebere větší díl důchodu než chudým. Příkladem takového přerozdělovacího progresivního zdanění jsou důchodové a dědické daně.
systém transferových plateb neboli plateb, za které lidé nemusí poskytovat žádné služby. Takové transfery zahrnují například pomoc pro osoby staršího věku, pro tělesně postižené, pro lidi s malými dětmi apod. Vlády také někdy subvencují spotřebu skupin s nízkými důchody poskytováním potravinových lístků, dotováním lékařské péče a levného bydlení.
Jak významně má stát zasahovat do tržního mechanismu, v tom se ekonomické teorie různí:
myšlenkový proud sociálně tržní zastává názor, že tyto zásahy jsou nutné
čistě tržní myšlenkový proud považuje státní zásahy za destabilizující a připouští jen minimální zásahy.
V současných ekonomicky vyspělých zemích je tržní ekonomika více než pouhou technickou podobou směny. Tržní ekonomika obsahuje významné prvky ochrany svobody a prvky tzv. „sociálního kompromisu“. Tj. sociální opatření by měla být v souladu s tržními podmínkami, nesmějí však narušovat síly konkurence nebo funkční životaschopnost výroby na svobodném trhu, pak se hovoří o sociálně tržní ekonomice.
2.3.3 Stabilita
Vedle podpory efektivnosti a spravedlnosti se vláda angažuje také v další makroekonomické funkci – napomáhá ekonomické stabilitě. Ve skutečnosti ve všech průmyslově vyspělých zemích určuje trh většinu jednotlivých cen a množství, zatímco vláda řídí ekonomiku jako celek pomocí daňových, výdajových a regulačních programů.
2.4. Produkční možnosti
Ve společnosti, kde výrobní zdroje ve svém souhrnu jsou v dané chvíli omezeny, vzniká mnoho možných kombinací různých výrobků (obr.2 -2).
Uvažujme pro jednoduchost model, v němž společnost používá své výrobní zdroje (půdu, železo, stroje, elektrickou energii, práci dělníků, práci inženýrů, práci programátorů atd.) k výrobě pouhých dvou výrobků - bot a automobilů. Předpokládejme, že společnost se snaží vždy využít své zdroje maximálně, nenechat ani část zdrojů bez využití. Všechny kom